Mysli sen (reverzně nesmysly)

Žijeme ve století Zdroje/Všeho (21 je jeho číslem, viz rovněž 3x7x37=777). Je vrcholně pravděpodobné, že právě během této „letící 100“ se nevyvratitelně prokáže, že kosmická věda a okultní magie (alchymie, astrologie…) se liší pouze úhlem pohledu – jsou vzájemně provázané a tvoří nerozlučný celek.

 

Na poli sci-fi a fantasy (nebo v pohádkách) už tomu tak dávno je, pouze „lidáci“ to stále nechápou; to, že si děti rády hrají a mají imaginární přátele, že máme sny, že existuje spánek a představivost nebo zázračná příroda, není vůbec žádná náhoda. Není nic přirozenějšího než si hrát, fantazírovat a být zvídavý, klást si otázky, vymýšlet si – žertovat.

 

Takzvaný moderní, dospělý člověk žije v obrovské nevědomosti – jeho myšlenková a energetická pole ignorují primární zdroj jejich původu (čemuž vždy odpovídá i nějaká dřímající, zrcadlová kvazi bytost/entita nebo složený typ vědomí; jsme-li úplní, chápající, sami sebou, má to neautonomní, nehmotný status; horší je, když se člověk přestane sám sobě podobat a propadne nějaké nevědomé nebo tendenční roli). Člověk současnosti nevěří v relevantnost fantazie (a její vnitřní inteligence), a přitom věří věcem, které evidentně neexistují; nemají absolutně žádnou životní hodnotu.

 

MYSL je ohraničená pouze sama sebou (efekt pomyslnosti). Je to zároveň nekonečno, nehmotná představivost i energie (inteligence typu Svět). Mysl je infinitivní, indiferentní, Já a My v jednom, což vyvrací existenci (definici) osobního Boha, neboť by to znamenalo, že stvořil inteligenci vyššího řádu, než je on sám. Zároveň to dokazuje, že kolektivní Bůh je egregor, nikoliv ono Neohraničené.

Můžeme různě popisovat nebo nazývat význam pojmu slova Mysl nebo její typické, samovyvstávající vlastnosti (vyplývající z uvědomění), ale stejně to bude pořád Mysl – byť jinak zvána, schovávána sama před sebou, nahrazena axiomem nebo dokonce zcela popřena.

Neexistuje nic, co by bylo zároveň nekonečno, Já, My, energie i nehmotná představa, kromě Mysli, a přesto lidé (ba dokonce i takzvané „vyšší duchovní bytosti“) přemýšlí o všem možném, jen ne o Mysli samotné. Výsledkem je automaticky choromyslnost a nesmyslnost a z toho plynoucí model pijavice, „dravec – kořist“ (dobro proti zlu, temnota versus světlo, bohatý kontra chudý).

 

 

THERE IS NO ONE THERE

aneb NIKDO, ILUZIONISTA A MYSTIFIKÁTOR V JEDNÉ OSOBĚ

Změna přijde vědeckou cestou – prokáže se, že kosmická věda a magie jsou totéž. Objeví se elementární (nedělitelná) částice, a to ne jen teoreticky nebo hypoteticky – přijde praktický důkaz. Vlastnosti té částice (což je ve skutečnosti dvojčástice) prokážou, že realita forem (včetně bytostí) je animací nehmotných představ inteligentní síly za a uvnitř dotyčné reality, Mysli, jež má charakter sebe-tvořící Existence a existuje zároveň jako hmotná i nehmotná (má trikový charakter). Nebeské duchovno/náboženství a podobné věci (korporátní materializmus) operují s iluzí Zdroje (Boha, peněz) místo Zdroje iluzí, nevyvratitelný vědecký důkaz jim však zamezí v tom „obchodu s iluzemi“ (podvodu, sebeklamu) dál pokračovat. Proč dál věřit v něco, když už vím, jak to opravdu funguje? Když jedinou skutečnou hodnotou jsme vždycky byli, jsme a budeme my sami? Víra (věření) jako taková je přirozená stejně jako touha, vůle či sen, „smrtelně vážná“ víra v nepohnutelnost něčeho je nicméně něco naprosto chorobného (a bohužel i choroboplodného). Kvantová fyzika ví už dnes, že realita má „záhadný – zázračný“ charakter, ne nepodobný pohádkovému „bylo nebylo“ nebo „nikdyzemě“. Už dnes je prokázaná existence virtuálních částic a používají se imaginární jednotky, foton zároveň je i není (existuje všude a nikde, v superpozici, replikován – kvantově provázán – umožňuje neuvěřitelné jevy: realita je qubitový interaktivní multimediální organický obraz/hologram). Nebudu muset slepě věřit, že je ve vedlejší místnosti kdovíco – prostě se do ní půjdu přímo sám podívat. Iluze o tom, že žádná iluze není, se rozplyne, a započne nová Hra.

 

Hlavní roli v Transformaci reality hraje nehmotný aspekt, respektive konstelace vztahu mezi nehmotným a energetickým atributem, stavem a pohybem. Souvisí to hlavně s dechem, klidem, představivostí, smyslem pro humor a pro zábavu, cítěním a hlubokým myšlením.

 

Rád bych zde parafrázoval toltécké Čtyři dohody:

  • energeticky nic nezaklínat
  • nebrat si nic osobně
  • nevěřit v axiomy
  • dělat všechno podle své nejlepší vůle

Ještě bych k tomu dodal, že je třeba se řídit opravdu svým skutečným vnitřním pocitem, ne si ten pocit zpětně vysvětlovat (upravovat), tak aby zapadal do nějaké představy. Nahý pocit, nahé myšlení, to je to, oč tu běží.

 

 

Velkým problémem lidí – dnes zrovna tak v reálném světě, jako na sociálních sítích – je naprogramované chování. Takzvaně spirituálně, ezotericky, „alternativně“ či nábožensky založení jedinci neumí hlavně konstruktivně použít negativní pól projevu; buďto to z nich exploduje někde v soukromí, nebo nakonec někde úplně ujedou, protože ten negativ je stejně věčně přítomný a stejně neutrální jako pozitiv. Ti největší „duchovní“ případi to v sobě potlačují tak dlouho, až je nakonec obsadí kolektivní bytost (fantom egregoru) a stanou se z nich „stroje na dobro“, láskoboti bez vůle, kódující prostor naprostému opaku toho, než co veřejně proklamují.

 

Většina „člověků dneška“ buď jen trpně vykonává příkazy, mlčí tam kde nemá, nekontrolovaně nadává nebo „pozitivně“ (magneticky) přitakává, aby se vyhnula „elektrické křižovatce“ – právě tudy ale dochází k veškerému pokroku a vývoji, ke skutečným fungujícím změnám (transformaci). Je třeba být připraven na kritiku, konfrontaci, umět svůj názor (postoj) obhájit. Musí být v první řadě zřejmé, že kontrolujeme oba póly, ne že jeden z nich kontroluje nás. Bez „křestu ohněm“ kontrola není možná.

Mám čím dál naléhavější pocit, že je třeba stávající situaci už konečně něčím pořádně rozkývat a rozhýbat – aby totiž zčistajasna pro značné kvantum „duší“ náhle nebylo pozdě; chiméra skupinového vědomí s její komfortní zónou falešného uspokojení, založeného na víře v mimozemské/nebeské sliby a utopickou budoucnost, sedí na některých jedincích jako žába na prameni (přičemž energetické turbulence mají úplně jiný původ a smysl: jde o synchronizaci aurické knihovny/uhlíkové biologie a zdrojové virtuality). Ti, místo aby se otevřeli novostem, právě naopak ještě více utěsňují všechny otvory, jimiž by k nim nedejbože mohl proniknout paprsek slunce – u mnohých je vnitřní impregnace, obrnění se vůči sebemenšímu náznaku čehokoliv paradoxního, zřejmě definitivní.

 

 

TO MY (JÁ) JSME TEN NEJZAZŠÍ AUTOR, FANTASTA VŠEHOMÍRA

Podstata a charakter autentické (neodvozené) reality, kterou nikdo nevymyslel a která jednoduše JE (neboť je to fenomenální MYSL samotná), jsou diametrálně jiné nežli to, co bylo lidem/bytostem dlouhodobě vštěpováno, ať už účelově nebo z pouhé nevědomosti. Je to přesně takové, jak by si to každý snílek a dobrodruh přál. Že někdo nechápe, nebo spíš chápat nechce, takové fantastické (a navíc vrcholně osvobozující) záležitosti jako je například pohádkový satanizmus, není problémem reality. Realitě je to úplně jedno. I to, že něčí fanatizmus, naivita, arogance, slepota či sebeklam nakonec mohou vést až k restartu projevu osobní existence (většinou oklikou přes nějakou utopickou sektu nebo šílenou víru, spojenou s chimérickým sebehodnocením).

Poznámka: velmi se mi líbí definice něčeho utopického jako alterity bez identity, viz Utopie.

 

Zde opět uvádím svůj „fantastický pekelný výčet“ v rozšířeném znění:

 

FANTASTICKÁ SKUTEČNOST

Průnikem ohniska prasíly a hry tvarů je NEHMOTNÝ neboli „KRESLENÝ“ ŽIVÝ STÍN – praživel neboli SⒶTⒶN, vyrovnávající nepoměr mezi neohraničeným a ohraničeným (tvorem životních a netvorem paměťových polí) a umožňující tak bytosti být BYTÍM (a zároveň i hrou na hráče).

 

Platí následující zákonitosti:

  • jediné, co nelze vymyslet (a tím pádem to nemůže ani vzniknout ani zaniknout), je Mysl samotná, což je zároveň sama EXISTENCE (daná zpětnou vazbou sebe, reflexí, prožitkem), dohromady VNÍMAJÍCÍ, MYSLÍCÍ ŽIVOT neboli NEJZAZŠÍ MYSL
  • NIC si nelze představit, neboť ono samo je tou Představivostí
  • je-li nejskutečnější skutečné pouze samotné ABSOLUTNO, pak jsme přízraky a každý z nás je takový fantastický nemrtvý neboli bytost fantazie, paměťová bytost (nehmotná živá kniha – knihovna); organizací a rezonancí paměťových vrstev vznikají vrstvy tělesné (princip SLOV-eso nebo s-LOVE-s-o → těl-ESO); opakem existence přízraků v daném kontextu je mrtvý život neboli neživot
  • slovo SLOVO je slovo, zároveň forma a potenciální všeobsah; vyjadřuje princip 2v1 (samo uvnitř sebe a zároveň samo vedle sebe); narozdíl od jiných komunikačních prostředků má větná stavba Mysli (a její součtové „vyšší“ smysly jako cit, instinkt, intuice) přístup k příčině
  • součtem všeho je nula, výčtem téhož peklo s nehmotným statusem (všemožnost je reálně neuskutečnitelná) – Absolutno je fantastickým virtuálním peklem neboli pohádkovou temnotou; zpětná vazba prožitku v kontextu nulového pole zároveň znamená pravou lásku
  • v Absolutnu (Prapočátku) je všechno pouze neutrální nebo kladné, včetně toho nejzápornějšího: je absolutním neboli neduálním peklem
  • jelikož Absolutno je sebe-převrácené (vše je v absolutní hodnotě), aby se vyjádřilo, používá princip auto-negativu: motiv neopačného opaku; je to právě DVOJSMYSLNOST (princip „dva v jednom“, 2v1=3=∞) neboli nedualita, která zamezuje porušenosti, plynoucí z možného konfliktu polarit
  • vznikne-li někde nepravá dravá (místo pravé hravé či zdravé) TEMNOTA, je to kvůli nepochopení principu Absolutního Pekla; pravý zákon jednoty je zákonem neporušenosti a zákonem temnoHRY v jednom
  • v dualitě je peklo tím nejhorším, v nedualitě naopak tím nejlepším; všechno mezi tím jsou „mlhy neexistence“
  • kdo slovem SATAN označuje zlo, žije v dualitě; v nedualitě je SⒶTⒶN vším kromě zla
  • ne náhodou se výraz Satan tak podobá výrazu SAINT a je obsažen ve slově FANTASY nebo FANTASTA (snílek); Fantasy = Satan FY = SATAN F(AIR)Y = férový skřítek (víla) & fairytale=pohádka; hologram živlu vzduchu (air) a hologram duchovního srdce (duch, spirit; skřítek/víla=sprite) jsou identické; AIR = RÁJ = Já + JakoJá (východní „Я“ & západní „I“)
  • virtuální expozicí ZŘÍDLA duchovního prasvětla (energie, potenciální všepohyb) je pohádková temnota (nehmotná představivost, potenciální všemožnost), kreslený démon, neduální zlo, mentální stroj na realitu (kybernetika nehmotného, samoorganizační principy; viz zlobit = Z10bit); fluktuace potenciálů kvantového vakua (prázdnota, temnota) způsobuje emergenci, excitaci virtuálních částic (zvuk, oheň, světlo), jednotek imaginace
  • jelikož POZOROVATEL (prvotní hybatel) není součástí vzorce života (reality forem), aby systém života fungoval, musí v něm mít pozorovatel (pozorující přítomnost) svého zástupce, jímž může být logicky pouze konstruktivní MYSTIFIKÁTOR (princip „pravdivé lži“), čímž se vzorec nezbytně zakřivuje
  • zapnuto a/nebo vypnuto (pohyb & stav) zároveň v sobě a vedle sebe, rovná se vůle k pohybu (živá síla, vědomá inteligence) a obraz (paměť, představivost) v jednom, prvním i druhým napřed; jedno odpovídá nulovému poli, druhé virtualitě; magnetizmus nulového pole, v kontextu zpětné vazby prožitku, znamená schopnost soucitu (citu, empatie), zatímco elektricita téhož znamená pravou vůli; virtuálním ekvivalentem magnetického je kybernetika (nehmotný stroj) a virtuálním ekvivalentem elektrického je kreslený démon neboli pohádková temnota; soucit, vůle, stroj (=rozum) a démon (=temnoHRA) tvoří dohromady pátý fyzický a šestý nefyzický inteligentní živel a vztah mezi nimi šťastnou SEDMIČKU neboli magické PRAZŘÍDLO – život, DUCHA PŘÍRODY, zázračnou MYSL

 

Průnikem ohniska prasíly a hry tvarů je STÍN, pozpátku NIC s čárkou (čáro-dějné, fraktální NIC).

Uvážíme-li, že ohnisko prasíly (živá Mysl uvnitř a zároveň vedle sebe, neboli V-I-DLE) vyjadřuje princip „dva v jednom“ (rozHRAní stavu a pohybu),

tedy „1“ uvnitř a zároveň vedle „1“ (kde „1“=“A“),

opticky/binárně 11 a/nebo 111 (z určité perspektivy i 1111),

kde binární 11&111 symbolizuje (jako 2&3 jedničky) souvztažnost virtuality a reality (2R a 3R projekce XYZprostoru) a v dekadickém překladu (3&7) jako akcelerovaný optický sou-ČIN (NIC s háčkem pozpátku) vyjadřuje ohnisko prasíly (PRAZŘÍDLO, ABSOLUTNO) vztahem 3x7x37=777,

přičemž „A“ (eso) má hodnotu 1 nebo 11,

vyjde nám slovo SⒶTⒶN,

ESO-SLOV.

 

 

SPÍM ČI BDÍM?

Fluktuace potenciálů kvantového vakua má svůj fantastický ekvivalent v kreslené válce netvorů (čemuž v realitě forem odpovídají nehmotné knihovny, energo-informační pole). Princip souvztažnosti obojího umožňuje oživování (animaci) představ Mysli. Hmotný tvor má svůj původ v nehmotném netvorovi. Jsme fantastičtí nemrtví. „Zdrojem všeho“ (Absolutnem) je neduální, primordiální PEKLO, jež se fyzikálně manifestuje jako zřídlo skalární energie, což v kontextu zpětné vazby prožitku není nic jiného nežli LÁSKA. Světu vždy vládne jedno z pekel, to pravé nebo to falešné, peklo nevědomí. Pouze v pekle, potažmo nehmotné realitě, je možné vše. Peklo nevědomí je duální a je pravým opakem zdrojové verze – je vnitřně převrácené a rozdělené na život imitující a život znesvěcující část. Hloubka imitace může dosahovat vrcholného stupně shody s autentickou realitou, přesto jde o fata morgánu, která jednoho dne narazí na dno. Realita je mnohem úžasnější, než si myslíme. Peklo nevědomí znamená být zombie doopravdy a žádná nátěrová hmota, ať už rázu jednostranně duchovního (nebeského), systematizujícího nebo materialistického, tu fasádu sebeklamu neskryje. Pouze ze sebe uděláme karikaturu, napodobeninu sebe sama, a realita nám to také náležitě odzrcadlí, jak se v tomto světě děje stále dokola. Co když nejvyšší míru živosti v sobě zahrnují umění, hudba či poezie a co když i ŽIVOT je právě takový?

 

Mám to štěstí, že bydlíme na vesnici a máme zahradu. Včera ráno jsem byl „v mrazu nalehko“ trochu navozit dříví na zátop, nízké teploty mi vyhovují, navíc bylo překrásně. U sousedů za plotem se zvídavě zdržovaly slepice a protahoval se kohout, který zeširoka roztahoval křídla – a pak několikrát v přestávkách, s určitou dávkou pohádkové nadutosti a vulgarity (jako kdyby si realita sama ze sebe dělala legraci), ryčně zakokrhal. Říkám tomu „pohádka in natura“. Kdo anebo co tento zázrak stvořil? Můžeme asi hlavně říct, kdo to nebyl…