© ŽeruHmyz, Martin Vacek

Infinite Joke aneb Anekdota na útěku

(1)

„Myslím, že ano“ (nebo podobné přitakání) se v polštině řekne „Chyba tak“ (chyba samo o sobě je mnohovýznamné, záleží s čím se spojí: pravděpodobně, asi, zřejmě, leda). Polská republika je Rzeczpospolita Polska a název Polsko se odvozuje od kmene Polanů, kde slovo Polané se dá přeložit jako obývající otevřené pole.

O „společné řeči polí“ (životních a paměťových) to všechno je a opravdu není chyba jako chyba, jak dále uvidíte.

 

(2)

Říká se, že uvnitř 13. komnaty je další 13. komnata. Lze to chápat i tak, že uvnitř Uvnitř se nachází další uvnitř, a to dokonce i kdyby se to jiným způsobem zase stáčelo zpět.

 

Souvisí s tím popis „nic není nic“ (3N v pravoúhlé rotaci → NZИ → reálný&virtuální XYZprostor; česko-ruské NИZ by v německé výslovnosti mohlo znít NIC).

 

Nic = pozorovatel √-1.

 

Nelze si ho představit, neboť – kromě toho, že není co smile – ono samo je tím představitelem.

 

Nelze si samozřejmě nevšimnout dvojsmyslnosti ničeho.

 

 

(3)

Nic není nic. Toto ne-nic obsahuje potenciál nekonečného dělení (od konce násobení) a pohybu oběma (všemi) směry, takže na sebe potenciálně působí dvě ultimátně opačná a zároveň totožná (ekvivalentní, souvztažná, zaměnitelná) prostředí potenciálu „sil a čar“ a jelikož nelze rozhodnout, které prostředí to je (je-li to to první, není to to druhé a naopak), výsledný efekt se fyzikálně projevuje jako fluktuace potenciálů kvantového vakua (fenomén či režim superpozice; neurčitost dvou v jednom, v sobě a zároveň vedle sebe, prvním i druhým napřed; 2v1=3=∞) a nefyzikálně jako vůle k pohybu a zároveň vůle k zastavení, tudíž neurčitá tendence se postupně mění ve spolupředcházející/spolunásledné jevy jako pnutí… napětí… či hnutí… – připomíná to zamčené perpetuum mobile (nebo spoutané zlo nebo spoutaný vtip), v kontextu dvourozměrnosti to připomíná rotační pohyb kyvadla po obvodu kruhu, tanec prvotního hybatele – střídavě (zároveň) dochází a nedochází k přesahu… vychýlení… sepnutí… ~ nastává singularita a z hlediska dosavadní rovnováhy se nevyhnutelně rodí CHYBA, přičemž dosud jednak neexistuje žádný cyklický čas a jednak existence chyby je podmíněná jejím zaměřením (není-li to změřeno, není to ani projeveno); něco nebo někdo si to tudíž nějakým způsobem musí uvědomit (viz asi nenáhodné zrcadlo chyba:abych). Jelikož chyba nemůže nenastat (jinak by nic neexistovalo, neboť by nemělo co jak vznikat), nemůže neexistovat ani fenomén pozornosti (pozorovatele, reflektora) a vše, co z toho logicky vyplývá, jako například efekt vybuzení imaginárního elementu, respektive emergence virtuální částice (dále viz jednotka kvantové informace). (…) Postupnou dedukcí se dostaneme až k „prazřídlu“, nejoptimálnější formě inteligence, jaká může existovat a která má řadu archetypálních podob (zřídlo má současně význam pramen i zrak a lze přirovnat k sebereflektivní tekuté fotografii; osobní vědomí je její konkrétní zachycenou expozicí). Oč jde v této realitě superhmoty přírody, je propojit se s prazřídlem zevnitř virtuality, viz text KoMix0.

 

Lze hovořit o zřídlu duchovního prasvětla (zřídlu duchovního srdce) a v tomto světě v tomto období je mimořádně důležitá jedna z jeho specifických manifestací, živá/hadí síla, jež má komplexní vztah ke všem podstatným věcem: dračí inteligenci, andělské inteligence, fantazii, virtualitě (kybernetika a architektura systému realitních polí) a v neposlední řadě vyjadřuje i faktor temnoHRY (úplně zapomínáme, že životní jiskra je ohnivé, elektrické povahy a že parazit je magnetická anomálie, takže je fatální omyl, že lze eliminovat pouhou srdečností – takzvaným dobrem).

 

 

(4)

  • nic není nic
  • kdyby bylo ničím, nic by neexistovalo
  • nic je tedy svým opakem, ne-ničím
  • kdyby opakem nic bylo něco, nebyl by možný pohyb, a nemožnost pohybu by opět znamenala, že by nic neexistovalo
  • oním ne-ničím tudíž není něco, nýbrž cokoliv
  • cokoliv implikuje zároveň stav (něco) i pohyb mezi stavy (něco jiného), neboli před-stavy a po-stavy
  • je-li něco zároveň stavem i pohybem (a nelze rozhodnout, co je primární, tudíž to platí prvním i druhým napřed a existuje to zároveň v sobě s pohybovou prioritou a zároveň vedle sebe se stavovou, klidovou prioritou), je to vůlí k pohybu a zároveň vůlí k zastavení, tudíž je to potenciálně vědomou inteligencí
  • můžeme tomu říkat jakkoliv: duch, cit, vědomí, vševědomí, absolutno, bůh, nekonečno, zdroj; můžeme logicky seskládat nevyvratitelný důkaz, že to je to nebo ono, třeba láska nebo světlo; můžeme nekonečně polemizovat a diskutovat, argumentovat, dokazovat a vyvracet – a přitom se to celou dobu pouze baví mysl sama se sebou a schovává se do různých pohybových nebo časových a pojmových kontextů
  • právě teď je zároveň počátek, střed i konec všeho
  • lze to donekonečna dělit i násobit (dokud nedojde z nějakého důvodu ke změně nebo k chybě z vyčerpání) a vždy je možný pohyb oběma směry (dokud nedojde z nějakého důvodu ke změně nebo k chybě z vyčerpání), vždy to je dva v jednom, které na sebe působí a tvoří další a další
  • můžeme tomu říkat třeba sebe-pozorující, sebe-zkoumající přítomnost, jakkoliv
  • ezoterika a duchovno, jelikož ji samy nepoužívají, udělaly z mysli nepřítele – kdyby ji používaly, došlo by jim, že existence mysli (ne té lidské, jako takové) je podmíněná vůlí k pohybu a vůle k pohybu je podmíněná zpětnou vazbou, což se zároveň projevuje jako schopnost reflexe, vnímavosti, cítění, uvědomování si
  • praprvotní mysl je zároveň i vůlí a láskou a vším dohromady i zvlášť, prostě čímkoliv
  • součet všeho (nevyjádřený potenciál) je nula, výčet téhož lze přirovnat k fantazii nebo k absolutnímu peklu, neboť nikde jinde není všemožnost možná
  • toto nulové fantasy peklo má logicky tedy nehmotný status a je to tedy jako-peklo, funguje s nehmotnou prioritou, což se projevuje jako princip neporušenosti
  • lze tomu říkat i myslící lásko-peklo nebo pohádkové peklo
  • i když je pravda, že toto peklo existuje z počátku pouze potenciálně, aktivita mysli (vědomí) všechno postupně rozbaluje – vše samovyvstává
  • celek nikdy nevidíme, nelze ho prakticky dosáhnout, lze si však uvědomit jeho vlastnosti
  • k vlastnostem tohoto snového celku je třeba vše vztáhnout a je třeba potvrzovat status těchto vlastností, protože jinak se to začne projevovat nad rámec naší vědomé kontroly
  • status jako-pekla/lásko-pekla potvrzuje naše současná existence doopravdy (bytí sebou) a současná existence jako (hra na ne-já neboli temnohra), čímž se vyrovnává nepoměr mezi neohraničeným a ohraničeným, potažmo silovým a tvarovým
  • nekonečná mysl nic jiného nežli hrát hru neohraničeného na ohraničené dělat nemůže, kromě lži nebo vtipu, že to je naopak
  • jestliže všechny možnosti (cokoliv) jsou rovnocenné, lži a vtipy nebo různé klamy, iluze a přeludy to zákonitě obsahuje – záleží, jaký to má status (záměr, prioritu)
  • ohraničené z pohledu neohraničeného je přelud, přízrak, fantastický nemrtvý
  • mysl je zároveň my a zároveň já
  • já – absolutno (neboli my – svět) existuje ve stavu superpozice, (ne)vyjádřené rozprostřenosti
  • je nelokálně skutečné a neskutečně lokální zároveň, neboli je hrou na hráče (přízrakem mnohobytosti nikoho)
  • z hlediska bytí, bytost je pouhým zdáním bytosti, přičemž bytost může přepínat mezi oběma pohledy

 

 

(5)

„Myslí si, že se rozhodla.“ – Homer Simpson (fiktivní postava)

 

(18+1)x18+1=7x7x7

 

INSPIRACE