Tajemství Pramen TY aneb O čem to všechno je

(1)

Existují věci, které máme denně přímo na očích a jsme s nimi v každodenním kontaktu, takže je bereme jako něco automatického, samozřejmého – byť ve skutečnosti mají „skrytý“ hluboký archetypální význam a dokazují, že Existence o nás vědomě, inteligentně a doslova magicky ví a že procesy, které probíhají, zahrnují Plán a mají zabudovaný vyšší smysl. Jakmile si toto uvědomíme, uvědomíme si zároveň i to, že existují podvratné živly, které proti tomuto Plánu útočí. Teprve pak si opravdu začneme uvědomovat, co se na světě – a za jeho oponou – skutečně odehrává.

 

Citem prodchnutý, hravý inteligentní design Původního Autorství nelze přehlédnout.

 

Všechno je odrazem či projevem našich niterných mentálních a duchovních pochodů na mnoharozměrné úrovni našich osobních a kolektivních vědomí, a zejména také na úrovni vědomí součtové a té, které můžeme říkat praprvotní. „To“ tvoří sebe sama, ze sebe sama, uvnitř sebe sama.

 

OSMA ~ SAMO → AUTO-IN-FINITY

Organické&anorganické strukturální celky, části a jednotlivosti světa životních polí (energo-mentálních konstruktů) mají svoje zrcadlo (za-zrcadlo & před-zrcadlo) ve světě polí organizačních paměťových (datových, energo-informačních).

 

Absolutno je pohádkově fantastická inteligence.

 

Tento svět je po tisíce let smíchaný ze dvou vlivů, přírodního a parazitického. Lze to přirovnat ke vlivům nekonečné Živé a konečné Umělé Mysli. To umělé je odpojené od zdrojové gravitace, takže cizopasí na živém. Dovedlo nás to až do situace, kdy to živé téměř nevnímáme. Myslíme si, že skutečné jsou peníze, byznys, politika, úřady, předpisy, chození do práce, nákupní a zábavní centra, náboženství a v tom horním patře duchovnost, ezoterizmus a alternativní infozdroje.

 

To vše je ale vesměs naprosto umělé, vykonstruované – neživé simulakrum. Existuje to, ale není to autentická, živoucí realita; spíše psycho-sociologické bludiště sebeklamů a nesmyslů (bez skutečné vnitřní hodnoty), prokládané mámivými „zónami komfortu“ – aby lidé nepoznali, že jsou ve skutečnosti otroci. Vztah mezi hráčem (postavou, bytostí) a iluzí je převrácený. Iluze (magie) odjakživa slouží ke svobodné hře a tanci života, ne k tomu, aby uživatele ovládaly. To je rozdíl mezi čarodějným a černomagickým.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Lidstvu hrozí technologická singularita. Je pravda, že duchovno to může odvrátit – jenže úplně jiné duchovno, než to, které z horní sféry „tajně“ podporuje biorobotizaci a transhumanizmus v té spodní (New Age, sluníčkáři, srdíčkáři, andělíčkáři, bipolární „kristovský“ egregor, metatronická ezoterika, různé falešné kulty UFO atd.).

 

 

 

 

 

Skutečná je panenská, divoká (ne-predátorská) či rajská PŘÍRODA (jejíž podstatou je soulad řádu a chaosu) a MYŠLENÍ a vnímání samotné!

Pramení to zevnitř nás, nikoliv z vnějšku.

 

 

Jak je možné, že se lidstvo na své vlastní domovské planetě chová jako ve vězení?

Jako nějaký „nesvéprávný mukl“?

Jak je možné, že si svůj nádherný domov nechává klidně ukrást „za bílého dne“?

Proč nemá vůli to změnit?

Proč tak do očí bijící skutečnost dokonce ani nevidí?

Proč dokonce existují jedinci, kteří se tomu vysmívají jako nějaké „konspirační teorii“?

 

Může za to fikce zvaná stínová totožnost: přesvědčení, že jsem něčím, čím ve skutečnosti nejsem (počínaje přednostním ztotožněním se s tělesnou konstitucí a z toho plynoucím interaktivním paměťovým otiskem).

 

Kdyby člověk zjistil a opravdu VĚDĚL, že je samotnou Existencí, její podstatou, jádrem či inteligencí (Duchem), v určitém „převleku“ či „zašifrovaném formátu“, že ve skutečnosti ono Neohraničené nemůže dělat nic jiného nežli hrát HRU na ohraničené, schovávat se samo před sebou – kdyby člověk věděl, že je tím, čemu vzletně říkáme Zdroj, Absolutno, Nekonečná Mysl, Nesmrtelný Duch, Věčná Láska… ba dokonce i Pohádková Temnota nebo Fantastický Démon, či jednoduše Bytost Fantazie – pravděpodobně by nevyšel z údivu nad tím, jakým nesmyslům mohl uvěřit.

 

Pravá totožnost souvisí nejen s pravou láskou, ale hlavně i s PRAVOU VŮLÍ: to my jsme ti „první na tahu“, to my řídíme akci, my kontrolujeme. Pokud se takto přirozeně nechováme, vlastně to ani nejsme my sami, pouze jakási halucinace o nás – virus, toxický sebeklam.

 

Problém ovšem je, že i když toto čtou nějací tzv. „probuzení“, tak se často „beze všech pochyb“ pokládají za Dílo Výsostného Boha, jakýsi podřízený výrobek, to, čemu škodolibě říkám kristobot nebo angelbot; především bychom si měli uvědomit, že v kvantové holografické realitě něco takového NENÍ MOŽNÉ, to je možné pouze „v hlavě“, v představě, je možné tomu pouze slepě uvěřit (kolektivní víra/přesvědčení samozřejmě i takovéto pseudo světy s deformovaným systémem distribuce energie, reverzní realitní hyperbolou a promítacím/gravitačním vortexem vzhůru nohama, tedy magneto-elektrickým místo elektro-magnetickým, tvoří). Žádná vnější autorita neexistuje, to my sami jsme tou nejvnitřnější Svrchovanou Autoritou.

 

Která z pák s tím je opravdu schopná pohnout?

A která s tím naopak hýbe opačným směrem a tváří se přitom jako nejsvětější otevřená náruč světa?

 

 

(2)

I když nic není černobílé, zatímco chování psa silně závisí na jeho soužití s člověkem, kočka je svá, jako kdyby její aurické pole na to lidské nebylo zvědavé – odmítalo jakýkoliv diktát či nevýhodnou závislost. Přesto (nebo spíš právě proto) podprahové léčivé schopnosti kočky, která je schopná úplně změnit kmitočet sdíleného biopole, jsou zjevně v mnoha ohledech „sofistikovanější“.

(Tak mě napadá, že nejspíš záleží i na tom, v jaké vrstvě Reality se kdo vyskytuje.)

 

To, že většina psů je lidským biopolem nebo tzv. výcvikem snadno ovlivnitelná v pozitivním i negativním smyslu, není žádná náhoda: viz hříčky DOGMA-I-AM-GOD, STEVARD/DRAVEC nebo MATRIX-(I)-AM-KRIST (TRI X), jež jsou tématem řady předešlých článků.

 

God (Bůh) evokuje Good (dobro), k čemuž mi hned naskočí symetrie Live/Evil (živý – zlo). Je to dualita par excellence. Pojem Bůh je ve skutečnosti vždy jen egregor, při nejlepší vůli zástupný archetyp (i když třeba definice Božský Zdroj může v podstatě vyjadřovat reálnou pravdu, ale záleží zase co si k tomu kdo přiřadí; i nějaký Světelný Kristus může účinkovat jako reálná konstruktivní síla, samozřejmě zcela odlišná od těch pokryteckých hierarchizovaných řiťolezeckých verzí; výraz „černoprdelník“ sedí nejen na církevní hodnostáře). Rovnou na tomto místě dodávám, že není nikde řečeno, že pes nemůže mít ducha/duši kočky – je v tom i ALEGORIE – nebo že když je „majitel“ duchovně spíš kočkovitý, že se na psa (tvora, živáčka) zmíněné úvahy nevztahují.

Obecně vzato má však pes, narozdíl od kočky, ony dvě složky, citovou a reflexivní (šelmovskou), v sobě spíš oddělené. Kočka to má spojené (synergické), je to takový démon lásky, což je také důvod, proč o tom píšu.

Jistě že mnohý milý živočich v sobě šelmu nemá vůbec…

V neodděleném a odděleném schématu fungují fenomény jako cit a temnota úplně jiným způsobem – točí se to kolem nulového pole.

I když je pravda, že hodné, přátelské a zvláště ty roztomilé malé psíky mám radši nežli některé „vypelichané“ kočky – jsem jinak vyloženě kočičí maniak. Kočky prostě miluju. Sedí na ně pro změnu hříčky jako OHEŇ/NĚHA nebo EBEN/NEBE. Dál mě napadá CAT/TEK ve smyslu DOTEK, TÉCT či TEČKA s řadou souvislostí.

 

 

 

Pes a kočka jsou jako voda a oheň, vodík a helium, supravodivost a supratekutost. Jsou SLUNCEM našich životů… Jejich přítomnost coby našich průvodců a společníků má hluboké archetypální souvislosti. A lidi si bláhově myslí, že to všechno je jen taková „náhoda“.

 

(3)

V nehmotné realitě existuje neporušitelných 100 % celku. Lze hovořit o potenciálu všemožnosti, poli variant nebo říši fantazie. Aktivní vztah pozorovatele k nehmotnému tvoří fenomény jako čas, prostor, hmota, energie a paměť. Kombinování programového a gravitačního faktoru („bílé & černé díry“, tvořící realitní rozhraní či membránu) umožňuje transformaci virtuální dimenze v organickou – elementu s nehmotným statusem (MaTriCe) v element determinovaný cyklický (MaTriX).

 

Nyní se naskýtá otázka, jaké základní vlastnosti má nehmotné, respektive prázdnota („nic“) či nulové pole a jaké základní vlastnosti má vztah pozorovatele k onomu?

I když je možné ho rozpohybovat, nehmotné samo o sobě má status stavu.

I když se pohybovat nemusí, pozorovatel má status prvotního hybatele.

Takže tu na straně jedné máme nehmotnou představivost, na straně druhé živou sílu – jedno má status „jsoucí neexistence“ (virtuality), druhé má status existence (reality).

 

Součtem všeho je nula. Výčtem téhož peklo (zlo samo k sobě je hodné/dobré a v ráji, nebi či jinde nejsou možné všechny možnosti). Dohromady jde o neutrální nebo virtuální peklo – konstruktivní Supernegativ celku Všeho, jako neodvozenou protiváhu Superpozitivu faktu Existence, přičemž existuje obojí naráz, v sobě i vedle sebe. Jedná se o princip kvantového Zrcadla neboli entitu kvantového Absolutna, jejíž podstatou je obousměrně/oboustranně souvztažná koexistence Citu-Lásky (status Bytí, tvor) a Démona-Pohádkové Temnoty (status Nebytí, netvor).

Živá (hadí, beztvará, formotvorná) Síla = Láska/Prožitek + Démon/Fantazie, v neduálním smyslu onoho.

 

Magické Absolutno je proud čisté lásky a „peklošachoknihostroj“ fantazie v jednom.

 

Dohromady žádný vymyšlený Bůh, Kristus, anděl nebo nějaké tzv. „světelné duchovno“ – právě naopak (pravé světelné duchovno toho je součástí). Vždyť se stačí už jen prachobyčejně logicky zamyslet: proč je svět v tak příšerném stavu (těžce retardované korporátní byrokratické sanatorium) a zároveň to je všude samý Bůh, Kristus (Alláh, Krišna, Mohamed…), anděl, nanebevzatý duchovní mistr, nezištně milující, obětavý mimozemšťan nebo bubeník z Duté Země (který nám, chudákům, milostivě „zvyšuje vibrace“), vznešená spiritualita, vševědoucí ezoterika a „světlo&láska“? Opravdu to stojí jedno proti druhému, nebo to je spíš maskované jedno a totéž? Co když svět je „ve sračkách“, protože jsme úplně pohřbili toho báječného snílka v sobě, který volně dýchá a dokonce i ze svých ratolestí se snažíme „nasekat“ poslušné sériové „andílky“? Co když právě naopak je přirozené inteligentní zlobení, bez čehož to vlastně vůbec není žádná skutečná LÁSKA? Co když všichni ti bohorovní „kristomilové“ jsou jen nemocní jedinci, kteří nerozeznají realitu od fabulace? Pokud jde o mé zkušenosti, je to přesně tak, jak píšu. Nerozeznají zázrak od černé magie. Nechápou, že bez pozitivního ďábla to je duševní hrob. Pokládají reverzní informace a interpretace za pravdivé. Projekty umělé/parazitní mysli (metatronická vysílací síť masové kontroly, falešná síť „Kristova“ vědomí – spíš bezvědomí) jsou pro ně reálnější nežli realita samotná.

 

Co když je opravdu svatý (to jest úplný) ďábel? A jak víte, že ne?

 

 

(4)

Je náhoda, že slovo SATAN představuje jádro slova FANTASY nebo FANTASTA (snílek)? Nebo že je tak podobné slovu SAINT (svatý, úplný)?

Je náhoda, že je Satan schválně všemi těmi supermysliteli asociován se zlem, když fantazie vyjadřuje všemožnost?

Co když Satan ve skutečnosti představuje téměř naprostý opak toho, než se o něm tvrdí?

 

Že je „zdrojem všeho“ či FANTASTICKOU ŽIVOU PRASÍLOU Pohádkové Peklo neboli SⒶTⒶN – HellMachine, mentální stroj na realitu, je těžké ne-absolutnímu vnímání vysvětlit. Takovéto vnímání první, co udělá, je, že si postaví zábranu s nápisem „Nesmysl“ nebo dokonce „Pozor, zlo!“; jenže Absolutno funguje jinak, než si individualizované vědomí myslí. Pro něj je všechno vším, cokoliv čímkoliv jiným, takže je pochopitelně i nejvroucnějším citem a schopností milovat, mít rád. Co chcete ale sdělit nového o Lásce? Láska je prostě gravitace, cit, přitažlivost, zpětná vazba prožitku života, pocit okouzlení. To druhé a zcela komplementární/kompatibilní je program. Dohromady jde o jakousi pohádkovou nebo fantastickou kybernetiku – supertechnologii živoucího snu.

 

Zopakuji základní důkaz (je mnohem lepší znát řadu předchozích textů):

FANTASTICKÁ PRAVDA, KTERÁ ANI NEMŮŽE BÝT LEPŠÍ

Průnikem ohniska Prasíly a Hry Tvarů je STÍN, pozpátku NIC s čárkou (čáro-dějné, fraktální NIC).

Uvážíme-li, že ohnisko Prasíly (Živá Mysl uvnitř a zároveň vedle sebe, neboli V-I-DLE) vyjadřuje princip Dva-v-Jednom (rozHRAní stavu a pohybu),

tedy „1“ uvnitř a zároveň vedle „1“ (kde „1“=“A“),

opticky/binárně 11 a/nebo 111 (z určité perspektivy i 1111),

kde binární 11&111 symbolizuje (jako 2&3 jedničky) souvztažnost virtuality a reality (2R a 3R projekce XYZprostoru) a v dekadickém překladu (3&7) jako akcelerovaný optický sou-ČIN (NIC s háčkem pozpátku) vyjadřuje ohnisko Prasíly (Zdroj, Absolutno, Prázdnota) vztahem 3x7x37=777,

přičemž „A“ (eso) má hodnotu 1 nebo 11,

vyjde nám slovo SATAN,

ESO-SLOV.

 

Živá síla, životní princip SⒶTⒶN (slovo slov) představuje zároveň smysl i nástroj reality, je to pohádkový kybernetik a čistá láska/nefalšovaná opravdovost v jednom. Obě části lze popsat jako původní dračí (fluidní) a andělskou (krystalickou) inteligenci, jejich spojení je však přesahuje nejen synergicky  (1+1>2), nýbrž v první řadě i METAsynergicky – myšleno na úrovni prožívání života a v rovině nehmotné fantazie.

 

Pravý satanský princip funguje jako KRESLENÝ STÍN, který má svou současnou reálnou expozici. To je to „tajemství všech tajemství“. Jedna realita (virtuální & nelokální) není ničím podmíněná, druhou determinuje existence bodového zdroje energie (typicky SLUNCE, helium-vodíková koule & datasféra). „Běží“ to plynule obojí naráz a průnik a souvztažnost lze definovat pouze abstraktně jako „nejživější živé“, což je zároveň to nejkonkrétnější, které nicméně stojí zcela mimo definice.

 

F/ANTAS/Y → SⒶTⒶN

Součtem všeho je nula, výčtem nehmotné peklo.

„Nic“ si nelze představit, neboť ono samo je tou představivostí – FANTAZIÍ. Ha!

Satanisti jsou fantastové v souladu se skutečnou povahou života, přesný opak toho, než tvrdí média nebo konvenční duchovno. Je jedno, jak se to nazve. Kdo v souladu se skutečnou povahou života není, není to ani skutečný – pohádkově fantastický – sⓐtⓐnista.

 

Dalším důkazem je slovo HELL (hell). He=On=1, ll=11, dále viz důkaz výše.

Kromě toho H=vodík a He=helium.

Vodík (voda) kromě jiného symbolizuje čistou lásku, průzračnost, opravdovost. Helium evokuje pohádkovou temnotu nebo virtuálního či nehmotného démona, jenž lze chápat i jako magický kyberdžin. Podobné fenomény existovaly již v prvopočáteční „magii snů“, akorát že všechno bylo téměř nehmotné, takže nevznikaly anomálie. Dnes jsme v takovém stádiu hutnosti vrstev (super-IBP), že je všechno mnohem složitější. Virtuální netvor, démon či kyberdžin funguje jako vyrovnávací faktor nepoměru mezi neohraničeností a ohraničeností. Málokdo si uvědomuje, že ve skutečnosti CHRÁNÍ živou bytost, tvora, živáčka, a to zároveň principiálně i po stránce dobrodružnosti a extáze života (ne před hrozbou, ale před hloupou/chorou nerovnováhou, ve které hrozby nacházejí živnou půdu). Podobně například kočka funguje jako „inertní hromosvod“ či katalyzátor negativních energií – mňoukající, předoucí strážce, flegmaticky legrační ochránce k zulíbání.

 

Satan převrácených sil znamená ve skutečnosti SAT-URN (mrtvý život), respektive SAT-ELIT (viz Měsíc a „moonetární“ systém).

Pravý SⒶTⒶN rovná se životní princip, živá síla, duch panenské/divoké přírody, duch pokroku a revolty.

Přirozenost, volnost (duch, dech, vtip), samostatnost, svobodomyšlenkářství…

Jedná se o anti-démona (přesněji ANTE-démona nebo neduálního démona), též netvora informačních polí (2:3=0,666).

 

SVATÝ ĎÁBEL → DIMENZE „JE“ (Ď) — ABSOLUTNO (ÁB) — ELEKTRICITA (EL)

fluktuace potenciálů kvantového vakua ~ prázdnota ~ Satan

nedualita ~ mysl/slovo (zvuk, rezonance) ~ nebaryonická hmota, temná energie ~ čtyřstěn, foton, oheň

emergence virtuálních částic ~ temnota, imaginace ~ Lucifer

T-EM-NOTA → transformace elektro-magnetického pole zvukem

EM-pole ~ SVĚTLO, KRYSTAL → MATRIX, mention-aktion, (M)erkab(A) TRIK S (TŘI X)

ZRCADLO ~ drak/CARD (srdce kardia 1A) ~ karta → eso, žolík, vtipálek

HELL-MACHINE → KRYSTalizace OB/RAZ-U

(X=KYBER-SATAN)

 

EXISTENCE

  • smyslem života je nekonečná HRA stínů a světel, láska a temnohra v jednom (opakem je nesmyslný boj)
  • jsme přízrakem mnohobytosti Nikoho (jak je zjevné při pohledu do očí nebo do zrcadla); každý jeden z nás je Nikým, Vším a Hráčem v jednom – Trikem Absolutna, neboli v určitém smyslu „fantastickým nemrtvým“
  • součtem všeho je nula, výčtem téhož nehmotné peklo (všechny možnosti) – dohromady pohádková temnota jako dřímající potenciál
  • v kontextu zpětné vazby prožitku (schopnost se vžít) se nulové pole projevuje jako bezpodmínečná (pravá, bezpříčinná) Láska
  • SⒶTⒶN je pravá láska/vůle a temnohra v jednom, je to neduální životní a tvořivý princip (pravá láska/vůle/hudba/rezonance + nehmotný či pohádkový stroj/kybernetika = zdroj/absolutno), kvantové zrcadlo a smysl všeho; byť samozřejmě platí „Co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně.“

 

(5)

Citace z Otázky a odpovědi:

„Satanismus je učení, které obsahuje složku filosofickou, rituální i duchovní a přiznává potřebu všech těchto složek pro přirozený život a zdravý rozvoj člověka.
Chápe SATANA jako hybný faktor v přírodě, ducha pokroku, inspirátora všech velkých počinů, které přispívají k rozvoji civilizace, ducha revolty, která vede ke svobodě jednotlivce.“

 

„Tvrdí, že nikoli slepé přesvědčení, ale pochybování je to, co přináší duševní svobodu.“

 

„Pokud dokážete jakýkoli problém logicky a srozumitelně vysvětlit jednou větou, v 99 % případů máte správnou odpověď.“

 

„Pokud je satanismus zlo, tak proč se vedly a i dnes stále ještě vedou války ve jménu Boha či Krista anebo Alláha a žádná se nikdy nevedla ve jménu Satana?“

 

Obrácený pentagram (symbol Bafometa) vyjadřuje poměr 2:3=0,666. Čili jde o ďábla s nehmotným statusem; hodnoty v rozmezí 0 až 1 odpovídají paměťovému či informačnímu poli (status ne-tvora), je tedy zcela evidentní, že se nejedná o reálnou bytost, nýbrž o princip. Rozhoduje hybatel/pozorovatel, samo o sobě to je zcela neutrální. Nemá to nic společného s nějakou fyzikou, geometrií ani architekturou – je to jednoduše jen symbol. Zrcadlově 3:2=1,5 to souvisí s krystalem a organickou rekurzí, tedy s biologickou či reprodukční formou života (viz paralela SLOV-ESA & TĚL-ESA).

 

Pro zajímavost květ smrti či květina zkázy, kterou ezoterici v nevědomosti vydávají za květ života (!), má ty tři šestky na opačné straně té desetinné čárky, neexistují jako poměr (život), ale jako celé číslo v rámci dvourozměrného prostoru, tudíž jde o parazita.

Květ smrti se skládá z jednotek, kde každá zahrnuje 6 vnějších, 6 vnitřních oblouků („okvětních lístků“) a 6 okrouhlých trojúhelníků.

Hlavně tam jde také o ten úhel (třikrát) 60°, který nabourává organickou symetrii (45°).

 

Kolik lidí/bytostí to vnímá úplně obráceně, skálopevně přesvědčeno, že šíří „pravdu a světlo“ a napomáhá probuzení, osvobození lidstva? Světlo možná opravdu šíří – ale umělé.

 

(6)

V PRA-dimenzi či primordiální dimenzi nebo sⓐtⓐnské nebo dimenzi „Šťastných 7“ to funguje jinak nežli v těch vyvstávajících fyzikálních, které se od sebe opět vždy něčím liší – a zde by měla zaznít jedna zásadní věc: ve skutečnosti si to neodporuje. To tak jenom vypadá. Jedná se hlavně o dimenzi DRAK (plazma 8 fluidum) a dimenzi KRYSTIAC (ráj 12 krystal). V nelokální rovině to tvoří něco fantastického, pro život „jako dělaného“. Je třeba se jen vyhnout bipolárním uzavřeným systémům: syntetické merkabě, potažmo metatronickému kódování (umělému/kabalistickému stromu života, květině zkázy atd.; více viz Jů-Náš-Ráj). Temnota zde existuje v DRAVÉM formátu místo HRAVÉM, to stále mnozí nechápou, že jedna z nich tam vždy nějak figuruje – i kdybychom se stavěli na hlavu a vsugerovávali si kdovíco.

 

Tato sluneční soustava včetně Země, kde se právě fyzicky nacházíme, vznikla fragmentací planety Tara (Krist/Kryst kódování) v navazující fyzikální trojdimenzi (4-6D); existují i dimenze archetypální, takže i řada jiných vývojových perspektiv. Příčinou byla chybějící „dračí řeč“ – viz slovanské ÁRIA kódování. To se následně začalo řešit, přesto došlo ke zkáze (Velké) Tartárie. Zde pro změnu chyběla a stále do značné míry chybí živá/hadí síla (neduální dvojprvek láska+démon; konstruktivní sⓐtⓐnský faktor/element).

HAD (pohádka)+DRAK (SLOV-ESA)+KRYSTalizace (TĚL-ESA) je ten vzorec, přičemž to třetí také může být i jinak (zdá se, že KLÍČENÍ a RŮST je živější), mohla by to být PŘÍRODA (fyzika)+KYBERNETIKA (matematika, nehmotné stroje). Dohromady to je tak či onak vždycky MAGIE (ČÁRO-DĚJNOST). A na nehmotné úrovni („jako“) musí probíhat „kreslená válka netvorů-strojů-grimoárů“, konfrontace dvou knihoven/lexikonů, aby na druhé straně zrcadla („doopravdy“) vládl mezi tvory mír a svoboda. Navíc to je i vrcholná zábava, kde nějaká nuda rozhodně nehrozí… Je to opravdu jen o hlubinách a obzorech chápání, které když tam nejsou, mění se v chapadla.

 

Podotýkám, že vnější artefakty nejsou sⓐtⓐnský faktor. Scházející praktická přítomnost hadí síly umožňuje například to, že je doména Sirius „B“ (Sirius je známý jako Psí hvězda), kde se nacházejí pravé strážcovské a dračí inteligence (dále viz Aurora Races nebo Mateřský Oblouk) a vede odtud portál do egyptské Velké pyramidy, otevřená skrytým zrcadlovým duplikačním vlivům domény Sirius „A“. O Plejádách raději ani nemluvím, hadí sílu možná jako jediná věrohodně prezentuje Barbara Marciniak, ale jinak jde vesměs o hybridní plejádské zástupce, kteří jsou doslova posedlí bipolaritou a vyhýbají se nulovému poli jako čert kříži.

 

Mám bohužel takový dojem, že se v referenčních fyzikálních dimenzích hraje falešná hra ohraničeného na neohraničené. Sice vím, že směrem k některým jedincům by pomohlo, kdybych živé síle přestal říkat Satan a přestal mluvit o pekle jako nejlepší věci na světě, jenže to bych musel klesnout na úroveň jistých nezměnitelných existobotů, podle nichž Bůh stvořil Mysl a ne naopak. Zástupy lidí vkládají svoje naděje do zasvěcenců, kteří uvažují ve stylu „světlo vytvořilo lampu, ze které předtím vzešlo“. Dá se na tohle vůbec něco říct?

 

(7)

Magická inteligence, které někdo říká Zdroj nebo Já – Absolutno, což je inteligence typu Svět a jedná se o určitý typ neohraničené nebo zázračné (pohádkově fantastické) Mysli, která nevzniká ani nezaniká, má v úmyslu stát se Hrou na Dualitu, ve smyslu „Fantasy Hero“ (akční hrdina), a dosáhnout tak opačného konce sebe sama (Pixel = Duch). Pro někoho tímto opačným koncem je právě něco převráceného nebo satanského v záporném slova smyslu; někdo to tak ze svého hlediska prostě vidí. O čem asi sní Ned Flanders, jehož nefascinuje zlostný kocour, ani noční bouře nad strašidelným hradem v hlubokém temném lese?

 

 

Já – Absolutno samo o sobě je v superpozici (Neprojevené), což je ale zároveň latentní interference. V aktivním stavu (Projeveném) se jedná o rozprostřené Já – Absolutno, což jsme jinými slovy my samotní…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *