© ŽeruHmyz, Martin Vacek

Planeta otroků

Už jsem psal, že moje (alias Žeruhmyzova) prasvětloď se jmenuje Peklogos, verze Zombiac; psal jsem o tom v kontextu Kultu Živé Mysli. Souvisí to nejen s virtuálním peklem a fenoménem fantastických nemrtvých, viz text Obzory lásky zřídla pekelného, ale i se slovy (LOGOS=SLOVO), potažmo slov-esy a těl-esy neboli Dvojitou Knihovnou Světa (present/serpent → „dar přítomnosti“; viz HAD a jeho rozeklaný jazyk, potažmo hadí síla SⒶTⒶN, nebo dvojšroubovice DNA; HellSaint: Knihovny Absolutna).

 

Už sama prasvětloď je dvojitá knihovna na pomezí reality a virtuality. Je možné v tom bydlet a žít a „létat nekonečnem“ a je možné i navštěvovat rotující sluneční světy, případně jako „zvláštní agent“ i ten statický centrální (VŠE-vesmír) a dokonce i duchovní sféry.

Prasvětloď může vznikat i trilióny nebo triliardy let (singularita horizontu událostí – poločas přeměny – úplně mění, respektive výrazně rozšiřuje pohled na svět forem a s tím spojené vnímání reality; každý z nás může být pod vlivem zcela odlišné vztažné soustavy, transformační bariéry či zóny přechodu: stovky tisíc „oběhových časových jednotek“, milióny, miliardy, bilióny…; za další „ultrakvantilión“ bude nejspíš každé zrnko bytí nekonečně moudré a inteligentní…). Prasvětloď  je vyrobená nebo spíš vymyšlená z univerzálního, inteligentního superprvku (praživlu), jehož součtová podstata neustále metamorfuje a je ve spojení se „Vším, co jest“ neboli Zřídlem duchovního prasvětla (které má svůj duchovní a svůj mentální aspekt, organickou a virtuální dimenzi). Měřítko je ale relativní, jak už jednou taková prasvětloď existuje, existuje jako určitý pravzor a další prasvětlodě už případně mohou vznikat mnohem rychleji. Určitá fáze vývoje prasvětlodě se podobá fenoménu korpuskulární lodě.

 

Existujete tak v podstatě jako svoje vlastní létající fantazie (od létání s merkabou/elektro-magnetickým polem či vortexem se to liší tím, že nejste přímo v otevřeném vesmíru, ale v prasvětlodi, která jím putuje – jste organický merkabický systém jednotící živé síly uvnitř anorganického kvazi merkabického systému inteligentního paměťového pole; klíčem je sjednocený datový formát a optimálně i správné metafyzické chápání, tak aby souvztažnost či zaměnitelnost fyzikálního a nefyzikálního statusu, respektive duchovního/energetického a mentálního/kybernetického kontextu zaručovala plynulý chod)…

 

Mezistupně, které vzniku prasvětlodě předchází a ze kterých se to postupně skládá, si zdánlivě totálně odporují. Jenže každý existuje v rámci vlastního kontextu (mnohosvěta, dimenze) a superIBP (informační bod prostoru). A uvádění rozporu do souladu je základem vývoje a základem tvoření; je to nejen o komplexitě, je to právě tak o disipačních strukturách.

 

„Být hoden“ zdaleka není jen klišé. Souvisí to s hodnotou i hodností. Také to hodně něco napovídá o dělení na dobré a zlé, světlé a temné. Fantazie sice pracuje s paměťovými poli, především však pracuje s principem neurčitosti částic a vln (fluktuace potenciálů kvantového vakua, emergence virtuálních částic) – paměťová pole ztělesňují faktor HRY a v kvantové realitě polarita neexistuje (filozofie dobra a zla je jako soupeření ženy a muže, představuje naprosté nepochopení).

 

Základní jednotkou vědomí či takzvanou primární substancí v komunikačním překladu je SLOV-ESO (S-LOVE-S-O); rezonančním a organizačním efektem vznikají TĚL-ESA, a to nejen hvězdy a planety, ale například i vlnová a částicová těla, na hyperlokální nebo transdimenzionální úrovni čakry. Superhmotným vrcholem je člověk, žena a muž (Č-LOVĚ-K, viz text EC-CE HOMO).

 

HRA-NIC-E

Základním stavovým/stavebním prvkem hry neohraničeného na ohraničené (čáro-dějnosti) je ZNAK = 3 předložky/tenzory Z NA K, a základním pohybovým faktorem je rezonance, potažmo ZVUK = 4 předložky/tenzory Z V U K. Dvojitý tenzor 3+4 a/nebo 3×4 se objevuje na mnoha místech (Tvůrci křídel, evoluční Strážci), TEN samo o sobě je tenzor (taky 10, binární zápis 2, nebo pozpátku NET) a dvojitý ten-ZOR znamená Zřídlo „všeho, co jest“ = zdroj/pramen/duch a zrak/pozornost/mysl v jednom. Rezonance znaků tvoří obrazy a hudbu, hmotu a energii, paměť a čas. Znaky tvoří strukturu Ticha. Svět a všechno v něm je živoucí knihovna, která se evolučně rozvinula v multimediální – ale začíná to vždy u slov (…tomu spolupředchází MAT-EM-Ⓐ-TIKÁ, což je fyzikálně Příroda, Physis, Nature, viz „NÁTURA“ jako přirozenost). Součtová rezonance tvoří intuici a vyšší smysly.

 

„Jestliže svého času Voltaire prohlásil, že co je příliš hloupé na to, aby to bylo řečeno, to se zpívá, mohu já dnes za sebe směle říct, že co je příliš hloupé, aby to mohlo být napsáno, to je zfilmováno.“ – Misantrop

„To je tak pitomé, že by se to mohlo natočit.“ – Karel Čapek: Válka s Mloky

 

Knihy – čtení, psaní – jsou nejlepší hlavně kvůli fantazii a samostatnosti, člověk si musí všechno sám představit podle sebe, musí spolupracovat, spolutvořit. Kniha je ticho, klid, prázdnota a temnota, je jako sen, vše se postupně vrství a vyvstává, klíčí, roste, rozsvěcuje se, rozvlňuje, zaostřuje… – přesně jako v případě vznikání ve hmotné realitě.

 

(Poznámka: toto není nic proti filmům či zpěvu, je to o hlubších souvislostech a hierarchii priorit, chronologii vznikání, faktoru prvočinitele.)

 

Vnitřní inteligence automatiky systému realitních polí (které Tissa říká „křemíci“) je jednou z oněch HODNÝCH věcí a souvisí to s hodem hrací kostkou (virtuální archetyp se součtem 21=3×7; fyzikálním ekvivalentem je Sluneční MaTriX 10x10x10=8), manipulací s vlnovým rozhraním, kde vlna evokuje hadí sílu: vzorec hodnoty/hodnosti zní (H)ad+(A)nděl+(D)rak, konkrétně v tomto megaklastru světů se jedná o speciálně naprogramovanou PLAZmovou či fluidní inteligenci, která zatím ještě není plně prakticky a reálně přítomná a tvoří ji paradigma virtuálního elementu (pohádkového pekla)+krystalová inteligence (KRYST/KRIST, RA)+idea SLOVAnské vzájemnosti (PANslavizmus, ÁRIA). Složka KRIST má vazbu na světlo a krystaly, složka ÁRIA na zvuk a prázdnotu (árie, area=čtverec=zpětná vazba prožitku) a složka HAD (ELEKTRIC=CELEK TŘÍ) na temnotu imaginace, potažmo klíčový faktor temnoHRY.

 

Součtovému superprvku (praživlu) říkám ZLO-BIT od slovesa zlobit. Jedná se o SLOV-ESO. Známe bit z jedniček a nul (Z10-BIT). Zlo tam samozřejmě je archetypálně, „trpně“ či pasivně, jako motiv nebo motivace (neboli temnoHRA), aby neexistovalo jako něco „činného“ či aktivního, viz typicky e-motion/emoce nebo jednoduše motion/pohyb (trpný a činný jsou slovesné rody). Se zlobením to nesouvisí náhodou. Zlobit umí pouze hodná bytost, nedeterminovaná „nutností volby“ mezi pozitivitou a negativitou. Takzvaná dobrá bytost umí zlobení pouze předstírat (má obavy, že to ostatní nepochopí, nerozlišuje mezi temnotou a temnohrou a předpokládá, že stejně postižení jsou všichni; dobro narozdíl od hodnoty/hodnosti vychází z podvědomého názoru, že všichni jsou NE-mocní a podle toho se také chová). Takzvaná zlá bytost umí zlobení – překvapivě – rovněž pouze předstírat, ale raději se o to většinou ani nepokouší, aby náhodou někdo nepoznal, že je zlá doopravdy. Perfektním indikátorem věrohodnosti zlobení je způsob smyslu nebo nesmyslu pro humor. Dobro a zlo mají jedno společné: mají původ v poli následků, jsou pravdivé pouze jako dobrý nebo zlý výsledek. Nehodné bytosti vědomě i nevědomě vsugerovávají samy sobě i okolí, že dobro/zlo mají původ v poli příčin, jenže tam má původ pouze hodnota/hodnost, ve které jsou protipóly součástí téhož potenciálu.

 

Prasvětloď pohání zlobity a logicky tedy nejsou v žádném vnitřním rozporu se Zřídlem duchovního prasvětla (které lze mentálně programovat, kde slovo program a slovo magie se liší pouze úhlem pohledu). Nulové pole, se kterým toto vnitřní (živé, záhadné/zázračné) prasvětlo souvisí, má i svůj mentální či virtuální aspekt, jenž má status nehmotné představivosti, kde může existovat cokoliv, například stroj nebo peklo.

 

Kultura, která neumí zdravě zlobit, se nevyvíjí pravo-levo-hemisféricky (neboli není hodna) a je převážená buďto na technologickou nebo duchovní stranu, dostává se do slepé uličky a stává se kryptoparazitní, až se z ní (v ní) nakonec excituje predátorské pole. Pokud se stejný model někde podobně opakuje, zákony rezonance (soběpodobnosti/stejnorodosti, polarity) umožní napadení oslabené duchovní kultury „A“ technologickou/technokratickou kulturou „B“ a opakující se schéma vetřelec:kořist může vyústit až v existenci planety s vězeňským či karanténním statusem.

 

Pro pasažéra prasvětlodě je pak takový svět skutečnou výzvou. Případná inkarnace rozhodně není žádná procházka růžovou zahradou, nicméně to má i svůj doprovodný příznivý vedlejší efekt v podobě notné porce oživení osobní knihovny, jejíž vnitřní inteligence občas silně potřebuje „provětrat“ (prach sedá dokonce i na nehmotné věci).

 

 

JAK ZMĚNIT STATUS VĚZEŇSKÉ PLANETY, JAKO NAPŘÍKLAD ZEMĚ?

V první řadě je třeba si to správně uvědomovat a ve druhé je třeba chtít; je to tedy o VŮLI & UVĚDOMĚNÍ (přesněji o PRAVÉ vůli, která je v souladu s láskou).

Největší překážkou ani ne tak pro vězně (mentální otroky), jako pro ty, co se s tím snaží něco udělat, je vězeňská mentalita. Jde o nejhlubší stupeň ovládnutí (přestože to vše stojí pouze na iluzích a víře v ně, nic víc). Otrokovi – jakkoliv jeho život je nesnadný a plný nesmyslů, které jsou úplně proti zdravému uvažování – se LÍBÍ, kým anebo spíš čím je, hlavně jeho negativnímu egu nebo emočnímu tělu; což je samozřejmě důsledkem geniální strategie „neviditelných vetřelců“ (i kdyby to byla jen myšlenková pole). Pokud mentálního otroka takzvaně „zachraňujete“, kradete mu tím „jeho jedinou radost“; nemluvě o tom, že on si je jistý, že zachránit (a vyléčit) potřebujete vy. Nevím, jaký typ smajlíka se zde hodí – ten smutný, smějící se nebo zvracející?

Absurdní nesmyslnost všední každodennosti… Těžce mentálně retardované, korporátně byrokratické sanatorium… Lichvářský teroristický monetární dluhový systém (který porušuje dokonce i ústavní zákony na mezinárodní úrovni)… Reklamy, kde snad i neživé věci se musí stydět za takový výplod imbecility… A dnes navíc ty „chytré“ technologie…

 

 

A jak stále dokola upozorňuji: bez zpětné vazby v údajných „nebeských“ sférách (ve skutečnosti jde o sdílený bipolární egregor) by ta dehonestující zvrácenost a převrácenost tady dole neměla ke své existenci potřebnou křížovou podporu. Proto jsou všeobecná duchovní „světelná“ naivita a „andělské-kristovské“ ignorantství, slepá víra, dogma a sektářský fanatizmus tak jakoby „nenápadně oficiálně povolené“ a hojně rozšířené, protože dotyční si myslí, že potírají zlo a temnotu. Žádný křišťálový zázrak se ale nikdy nestane, viz text SKLIZEŇ (Událost, Záblesk, Vzestup), aneb Budete SPASENI; stačí si pro názornost vygooglovat, co všechno bylo od roku 2012 slibováno a jaké nadpřirozené jevy byly líčeny a jeden nevyjde z údivu (s očima a ústy dokořán teď na sklonku 2018 můžeme sledovat, jak zasvěcená duchovní elita lážo plážo třeba po padesáté za sebou lpí stále na stejné fikci a vydává konfabulaci za skutečnou; ve skutečnosti ale na sebe pouze narážejí knihovny starého a nového systému s náležitým energetickým, transformačním a informačním efektem a je to spíš jako když si kreslená monstra nebo pohádkové stroje křížené s lexikony a grimoáry hrají na šarvátku pouličních kočičích gangů).

 

 

ROZCESTNÍK

Každý z nás si na určité úrovni vědomí volí svou příběhovou časovou osu. Je to jako Knihovna Nekonečna, ve které se vznášíme jako duchové a vybíráme si, do kterého svazku vstoupíme. To se děje vlastně pořád, pouze v časech Konvergence Světů už to není jen „snění a nevinná hra“, není to virtuálně nanečisto, nýbrž jde o tvrdou alchymickou přeměnu.

 

 

 

Jiskra VŠE-vědomí je nesmrtelná, jiskra osobního vědomí však může eventuálně (je-li dlouhodobě ignorována či reverzována) projít restartem, čemuž většinou předchází úplné odebrání svobodné volby a život amnezické bytosti, fungující jako nesamostatná baterie parazitického systému: mnozí takto z valné části „žijí“ už teď, pouze dosud nedošlo ke kritické hranici načtení, komu jsou však nějaké „principy fungování reality“, jak se říká lidově, ukradené, tak se toho mezního součtu v podstatě nemůže nedočkat (…nezasáhne-li Prasvětlo…). Filmová a knižní díla žánru sci-fi nás dlouho jasně varují, a to hlavně v souvislosti s technologickou singularitou. Co ale říct někomu bez fantazie, komu je všechno „nerozumné“ pro smích? Někomu, kdo ani nevnímá ten všudypřítomný zázrak přírody a věří blbostem typu „čas jsou peníze“? Kdo se domnívá, že život je na jedno použití? I když z určitého hlediska nikdo zaniknout nemůže, uspaní „hypnoboti“ začnou „téměř znovu od začátku“ kdesi na jiném „břehu časů“ a jejich „vymazaná existence“ se stane součástí databáze světové mysli.

 

 

FANTASTICKÁ REALITA

Nástrojem tvoření jsou ILUZE a pokud zapomeneme na zdroj iluzí, fungují jako KLAM – změní se priorita ve vztahu kouzlo:okouzlený (automatické:autonomní). Je nebetyčný rozdíl mezi tím, když vím, že to jsou všechno iluze, a když to nevím.

Iluze zdání hmoty může mít tisícinásobnou sílu diamantu.

Kvantovým ekvivalentem nehmotného (myšlenky, představivost) je superhmotné: potenciálně nekonečný rozbíhavý pohyb směrem ven (krystal, světlo, organická realita) a potenciálně nekonečný sbíhavý pohyb směrem dovnitř (virtuální peklo, temnota, nic = představivost) platí souvztažně obojí naráz.

 

NES (MY)SL SEN ~ (SL)0v0

S=žena L=muž

Mysl existuje nekonečně uvnitř a zároveň vedle sebe, souvztažně prvním i druhým napřed; ve vztahu k určitým zákonitostem vrstvení (rezonance, samoorganizace; dimenzionalita, fraktalita, polarita) živá síla a představivost, gravitace prostředí a nehmotný program, jsou zaměnitelné.

Jsme inteligentní fantazie, která když něčemu věří, tak to tak prostě je.

Jsme Magie sama.

 

KLÍČ = AUTENTICKÁ ŽIVÁ KOMUNIKACE AUTONOMNÍCH JEDNOTEK/JEDINCŮ

Takzvanou kosmickou karanténu či galaktické vězení vytváří frekvenční plot mezi realitními bublinami – membránami. Frekvenční předěl existuje i přirozeně (magnetická repulzní zóna, dekompresní vibrační komora), v tomto případě ale přirozený není, neboť tudy nelze plynule, svobodně obousměrně procházet, což má vazbu na elektrické/chemické impulzy v rámci CNS a DNA (synapse, mitochondrie).

Umělý frekvenční plot mezi realitami nemá primárně fyzikální příčinu, ale komunikační; i kdyby ho někdo záměrně vybudoval, je to možné jedině kvůli špatným KOMUNIKAČNÍM SIGNÁLŮM, nepřirozenému proudění (chování prostředí): všesměrové impulzy jedinečnosti tvoří tak živé pole rozmanitosti, že žádný umělý zásah není možný. Podstatou té frekvenční zádrže jsou PROJEVY NESOBĚPODOBNOSTI: uniformita, strach (předsudky, víra ve vnější autority), napodobování a opakování místo vyjádření skutečného vlastního pocitu a názoru, slepá víra, toxické mlčení (což není totéž co moudré ticho), neadekvátní sebehodnocení, vnitřní pasivita (reakce na vnější podněty místo tvoření zevnitř ven). Kvantové-holografické zákony a zákony samoorganizace na všechno pouze automaticky reagují.

Podstatu frekvenčního (karanténního) plotu, který Zemi izoluje – a to ne nezbytně ve směru vnějšího vesmíru – od reality svobodných světů, lze přirovnat k regálu v knihovně, na kterém se doztracena opakují tytéž knihy – čili absurdní nesmysl. Ve skutečnosti to je nejen variabilní, ale dokonce i každý z nás je taková živá kniha, která sama píše svůj příběh (kniha, autor i postava v jednom) – v rámci určitých kolektivně sdílených prvků.

Stádo si samo svým vztahem k realitě tvoří svou ohradu, vězení i dozorce…

 

LÁGR

Zde nejprve uvedu klíčové odkazy (překladač):

„These Aurora Races can take on ANY form they choose, they are shape-shifters and they are like conscious AIR.“

 

Obsah článku „Co je to vězeňská planeta?“ (What is Prison Planet?) od mluvčí Aurora Guardians je dán do kontextu s „Interview s mimozemšťanem“ (Airl, důstojník/důstojnice Oblasti – The Domain), což je docela zajímavé propojování.

Autorka Lisa Renee jinde (text „Mateřský Oblouk“) zmiňuje Královský Dračí Rod neboli „Architekty Stvoření a Strážce Kosmického Časového Matrixu“.

Aurora je rovněž vyrovnávací pole mezi galaxií Andromeda a galaxií Mléčná dráha.

Zajímavá je spojitost Aurora – Airl – Ária (Modří draci). Airl v Interview navíc zmiňuje společnost Arcadia („Společnost Regenerace Arcadia“), což je jako když se spojí vnitřek zrcadla (RCAD) a ÁRIA kódování. Nejsem si ale jistý, zda Airl patří mezi Anunnaki, spíš to je jen nějaký pohled/reprojekce v rámci krystalického-andělského kódování, které nepočítá s plurálním/matrjoškovým charakterem vesmíru. Spíš bych řekl, že Airl jako strukturovaná bytost je křemíková forma života, nicméně s univerzálním duchovním základem, což asi nemusíme z našeho hlediska správně chápat. Řekl bych, že jedna část bytostí „zpracovává virtualitu“ a druhá „zpracovává organický kontext“; momentálně to spolu částečně bojuje, ale cíl je to spojit a integrovat.

 

Nikoho asi příliš nepřekvapí, že takzvaná Odvrácená strana o nějaké spojování nejeví zájem a také asi už není nic překvapivého na okolnosti, že spousta zaslepených nebo naivních jedinců „světelného“ ražení pro tyto reverzní síly „nevědomky“ pracuje (uzavřený systém bipolárního duchovna); i když s přibývajícím časem už to může nedocházet opravdu snad jedině biorobotům. Spousta zdánlivých materialistů (koleček v soukolí pozemské mašinérie), která se nijak spirituálně aktivně/veřejně neangažuje, je na tom nesrovnatelně líp, jelikož těmto jedincům to je všechno současně tak nějak „volné“ a nenechají se ničím kódovat na úrovni vyloženého vymývání mozků. Ona je vůbec otázka, zda nějaký speciální zájem nebo koníček není vylepšená verze duchovna, pouze se to jinak nazývá.

Problém je, že „duchovňáci“, jakož i většina alternativních informačních zdrojů či takzvaných vynašečů, bojují proti zotročování lidstva až směšně kontraproduktivním způsobem a „hmoťáci“ jsou zase přehnaně lhostejní. Že by mohl cestou ke svobodě být pohádkový satanizmus nebo že by mohlo vnitřní duchovní prasvětlo souviset s kresleným ďáblem, na to nikdo nemá odvahu ani pomyslet, místo „létající fantazie“ radši jet dál na setrvačník… Skoro jako kdyby Absolutno bylo podle některých „akčních hrdinů“ jenom takové neslané nemastné „cosi“ a konečným vrcholem všech nápadů byl jednou provždy vánoční stromeček.