© ŽeruHmyz, Martin Vacek

Křišťálový predátor

Vše, co se kdy stalo a bylo vymyšleno (včetně určitých samovyvstávajících principů), tvoří znalostní databázi, knihovnu nekonečna, které můžeme říkat třeba moudrost věků. Ta se neustále rozšiřuje a obměňuje. Z určitých částí (paměťových polí, archetypů) lze seskládat krystal a ten pak použít jako základní jednotku nějakého systému.

 

Zúčastněné bytosti pak žijí spjaté s charakterem krystalového programu, aniž by si uvědomovaly (nebo na to zapomněly, ať už účelově nebo ne), že samotné jejich vědomí má původ ve zdroji, který sice programuje (tvoří, vymýšlí), ale sám o sobě programem není.

 

Těmito začarovanými krystoboty se související realitní vrstvy této planety doslova hemží.

Dávají si sami různé názvy, jako anděl, bytost světla nebo duchovní mistr. Považují se dokonce za různé bohy/bohyně, božské či mimozemské emisary – zachránce světa…

Mnozí z těch, kteří „ničemu nevěří“, jsou jen uspaní do ještě většího zapomnění, nicméně podvědomě jsou rovněž spojeni s krystalem.

 

Nikoho ani ve snu nenapadne, že by mohl být samotnou existencí a že ona nekonečná mysl v pozadí všeho samozřejmě nemůže dělat nic jiného, nežli tvořit různé fantastické triky sebe sama. Iluze je největší tehdy, když se ošálí paměť: když se vytvoří iluze o tom, že žádná neexistuje.

Nejspíš máme od přírody určité umělecké, výstřední sklony, kdy se občas naskýtá otázka, zda to spíš než dobrodružství není hazard, ne-li masochizmus; říkáme si, hra iluzí, dobrá, to už tu bylo… – co to tentokrát udělat tak, že v ty iluze opravdu budeme věřit?

 

Tušíme, že to bude vzrušující, že to bude riskantní, že to možná bude až nelidské, že také nejspíš vznikne něco, co se nám vůbec nebude líbit, co nejspíš budeme i bytostně nenávidět, i že ta asynchronicita umožní z toho vydolovat něco nevídaně nového… To vše se koneckonců dávno a dlouho děje. A také to pomalu kulminuje.

Někteří si postupně vzpomínají. Někteří se v tom krystalovém labyrintu úplně ztratili, možná nenávratně. Jenomže jak někoho takového přesvědčit, že to není skutečné?

(Bereme-li falzum jako přirozené, tak to samozřejmě skutečné je. Egregor je skutečný bůh. Simulakrum je realita.)

 

Co když někdo použil ke tvoření jen velmi malý zlomek moudrosti věků?

Co když to je jen ovoce nebo květ, ale zdaleka ne celý strom?

Co když existují realitní bubliny, struktury tisíckrát nebo miliónkrát starší – nesčíslněkrát rozvětvenější (a tedy zároveň i mnohem moudřejší a mnohem „tekutější“, byť pravděpodobně postavené na rozporuplných paradoxech)?

Nějaká realita se navrství za stovky miliard let a pravděpodobně úplně jiný typ reality vznikne třeba za několik triliónů nebo triliard let. V tom ten popisovaný krystal je pak jako jedno z tisíců zrníček. Jak to bude za oním dalekým horizontem vypadat, to nikdo nikdy dopředu nedokáže odhadnout.

Je blázen ten, kdo věří, že se nekonečná mysl soustředí na tvoření jenom určitého typu věcí, když fantazii se meze nekladou. Dnes má program krystalu myriády substruktur a každá z nich i svou antikrystalovou podobu a obě dvě se přitom vzájemně drží v šachu, multiplikovalo se to do zrcadlové fata morgány. Neklíčí to ani neroste, jenom se to nekonečně odráží samo v sobě, stále v rámci neměnných pravidel „křišťálově mrtvé dokonalosti“…

 

„Žádný problém nemůže být vyřešen na stejné úrovni myšlení, která jej stvořila.

 

Feťák se své drogy ale jen tak nevzdá. Každý, kdo mu ji chce sebrat, je nepřítel – někdo, kdo ohrožuje samotnou podstatu bytí… Krystaloví informační dealeři mají na Zemi žně.

 

Legenda: ideje slovanství a kristovství byly morbidně zneužity kvůli scházející praktické souhře elektrické živelnosti a magnetické empatičnosti, což se v menší nebo větší míře děje neustále.

 

„Nic“ si nelze představit, neboť ono samo je tou představivostí.

Představa implikuje před-stav, neboli něco s tendencí ke klidu i k pohybu, neboli vůli k pohybu, neboli vědomou inteligenci.

Jsme tedy inteligentní představivost, fantazie, imaginace (…živá magie!).

Nejsme a ani být nemůžeme krystalickou inteligencí, ta slouží vždy jen jako prostředek, médium, lék, nástroj relaxace.

 

 

VŠE-SVĚTLO je životem jiskry ohně zažehnuté v temnotě prázdnoty, což dohromady tvoří strom života.

  • koruna = nebe
  • kmen, větve = struktura reality
  • listy = knihovna
  • květy, ovoce = koloběh života, ráj, láska, vývoj
  • kořeny = zdroj, pramen, virtuální peklo, vše
  • semínko, jádro = strom nekonečna

 

2v1=3=∞

Zdrojem všeho je neduální peklo absolutna, které je současně i bezpodmínečnou láskou.

 

SAINT (f)ANTAS(y) SⒶTⒶN