© ŽeruHmyz, Martin Vacek

KoMix0

Skutečná hra života znamená především nikdy nekončící extázi fantazie, na což jako kdyby mnozí úplně zapomněli („nic“ si nelze představit, neboť ono samo je tou představivostí). Ne nadarmo se nám zdají sny nebo je nám v posteli tak dobře. „Vládcem“ snů je černočerná tma, v tom nejblahodárnějším smyslu. Inteligenci „onoho“ lze přirovnat ke knize. Fantazie sama o sobě je nehmotná a je to také jediné „místo“, kde je opravdu vše možné. Jako mágové a alchymisté, fantastové, umělci, myslitelé a architekti, transformujeme zázrak imaginace ve fyzicky hmotnou skutečnost (podstatnou roli v tom hraje i kvantum „ztracených v iluzi“).

 

Slovo DOTEK má vztah k tekutosti (živá síla, řeka → řeč, vektor) a zároveň k tečce (virtualita, kybernetika, ortogonální projekce → teserakt/hyperkrychle, skalár), což má vazbu na spirálový symbol „S“ a pravoúhlý symbol „L“ (ženský a mužský princip), ekvivalenci nejprůzračnějšího průzračného a nejčernějšího černého (Planckova konstanta; kvantové zrcadlo; život-láska:stroj-zlo=organický:nehmotný status) a samotné Zřídlo „všeho, co jest“, jež znamená zároveň pramen (duch, cit, element-živel) i zrak (pozornost, mysl, element-prvek).

 

Jakkoliv zpočátku působí zcela nenápadně, princip „dva v jednom“ (2v1=3=∞) zahrnuje absolutně vše možné i nemožné. Vyjadřuje například i ekvivalenci nehmotného a superhmotného, neduálního a duálního nebo abstraktního a konkrétního (2R a 3R projekce XYZprostoru), ba dokonce i neohraničeného a ohraničeného, takže stačí jen nalézt způsob a fantazii se meze nekladou.

 

Existence znamená KONTAKT, komunikaci (L=plán, vrstvení, organizace; S=koloběh života, klíčení, růst) – KOEXISTENCI.

 

Pokud něco z uvedeného působí moc složitě, jsme to jednoduše MY, nebo z jiné perspektivy MY+S+L (a z jiné JÁ – ABSOLUTNO, přičemž platí obojí najednou).

Bez systému „dva v jednom“ není kontakt/dotek, pohyb, není život.

Neohraničená MYSL hraje hru na ohraničené myšlenky. Je úžasné se nad tím zamyslet a zkoumat to; zjistíte, že v něčem, co má sklon se jako by někam „lišácky přede vším schovat“ a tvářit se jako „cokoliv jiného, jen ne to“, je ukryté naprosto vše. Velkou roli hraje princip pomyslnosti neboli princip zaměnitelnosti sil a čar (což správně aplikované znemožňuje porušenost).

 

Ultimátní zaměnitelnost – vztažená k ohnisku konkrétní/fyzické přítomnosti – je tím, oč tu běží.

Nejsou náhodné výrazy jako úmysl, smysl, nesmysl, smysluplnost, smyslnost nebo vyšší smysly. Cit a intuice nejsou nic jiného nežli vyšší smysly.

 

 

Vnitřní inteligence Systému Bytí existuje zároveň uvnitř i vedle sebe, prvním i druhým napřed, z čehož samovyvstávají všechny její autentické vlastnosti. Základ tvoří „sedmý živel či archetyp“ (fantastický zdrojový princip), který je zároveň hmotný i nehmotný (osciluje na hraně reality a virtuality), což je naznačeno v textu HellSaint: Knihovny Absolutna.

 

Citace:

Zapnuto a/nebo vypnuto (pohyb & stav) zároveň v sobě a vedle sebe, rovná se vůle k pohybu (živá síla, vědomá inteligence) a obraz (paměť, představivost) v jednom, prvním i druhým napřed. Jedno odpovídá nulovému poli, druhé virtualitě. Magnetizmus nulového pole, v kontextu zpětné vazby prožitku, znamená schopnost soucitu (citu, empatie), zatímco elektricita téhož znamená pravou vůli. Virtuálním ekvivalentem magnetického je kybernetika (nehmotný stroj) a virtuálním ekvivalentem elektrického je kreslený démon neboli pohádková temnota. SouCit, vůle, stroj (=rozum) a démon (=temnoHra) tvoří dohromady pátý fyzický a šestý nefyzický inteligentní živel a vztah mezi nimi šťastnou SEDMIČKU neboli magické PRAZŘÍDLO – život, ducha přírody, zázračnou mysl. Je to neoddělené, přesto však to lze oddělit, k čemuž slouží interferenční paměťové pole. Jelikož je systém v superpozici a tudíž všechno je vším a cokoliv čímkoliv jiným, všechno je to fantastická triková hra a systém má z podstaty sebe charakter kosmického vtipu. Systém má inteligentní, intuitivní hierarchii priorit, kterou je moudré neporušovat. Elektro-magnetizmus se projevuje jako krystalické pole a to v interakci s energo-informačním polem (pamětí) bývá někdy spouštěčem pohnutky k porušení; ztotožnění se s paměťovým polem (lom krystalu) vyvolá efekt zapomnění a bytost podlehne klamnému dojmu, že v původním zdroji žádná temnota není a že duchovní bytost nejde s kybernetikou dohromady. Což ale neznamená, že temnota a stroj (architektura struktur, princip samoorganizace) přestanou existovat, pouze se fiktivně oddělí a začnou existovat s reverzní prioritou. Krystal není nikdy víc než program; dělat z krystalické inteligence (potažmo Krista, kristovského vědomí, Krist nebo Kryst kódu) smysl života je stejně zvrácená imbecilita jako tvrdit, že struktura předchází beztvarosti nebo že u fantazie nejde o to, aby neškodila, ale o to, aby výsledkem bylo světlo a láska – což jsou s prominutím názory patologicky chorých jedinců.

 

Život či živost je o fluktuaci potenciálů kvantového vakua a emergenci virtuálních částic, což je jinými slovy „vnímající, myslící prázdnota“ a „temnota imaginace“. Plus zpětná vazba prožitku, takže vždy jde o spojení Lásky a Fantazie. Jedno bez druhého neexistuje. Světlo nebo krystal funguje jako nosič nebo prostředek k léčení nebo duchovní relaxaci.

 

Pakliže někdo nepochopí, že krystal je jen program, nakonec se úplně reverzuje, viz text Křišťálový predátor.

 

Věřit v „jeho výsost“ může také jedině někdo, kdo je úplně nepříčetný (citace z textu SKLIZEŇ (Událost, Záblesk, Vzestup), aneb Budete SPASENI):

 

…reálný Kristus byla bytost z 10-12D, jejíž inkarnace byla kolektivně orchestrovaná související duchovní matricí (rodinou) až po 13-15D, takzvanými Mistry Světla. Poté, co asistovaným portálem opustila tato bytost Zemi, zmanifestovala se ve svém světelném těle jako fyzický hologram. Tím se informace nahrála do morfogenetického pole planety, zemského slunečního jádra, příslušné sluneční databanky a univerzální kosmické knihovny (Akáši) – jednotného informačního pole. Naneštěstí rizikem každé takové mise nebo procesu je následné zbožštění, vytvoření falešné ikony – symbolu, z čehož pak víra a myšlenky vygenerují parazitní egregor. Toto je ten váš slavný „Bůh“. Netvrdím, že není možné označovat Absolutno slovem Bůh, to však určitě není tento případ (tak jako netvrdím, že v určitém typu reality neexistují pravé vzestupy).

 

* * *

 

Sice je pravda, že „logika je nuda“ nebo že „kdyby život byl logický, nedal by se žít“ – uvědomme si však, že dotyčné závěry jsme objevili hádejte díky čemu? Ona totiž je nudná a strojová pouze teoretická (abstraktní, systematická) logika neboli logika pro logiku. Jenže podstatou existence je princip „dva v jednom“ (rozhraní stavu a pohybu, ne nepodobné onomu pohádkovému „bylo nebylo“) a pro superpozici počátečního nevyjádřeného potenciálu platí, že „všechno je vším, cokoliv čímkoliv jiným“, tudíž logika odvozená z těchto vlastností musí být naopak „pěkný odvaz“. Říkám tomu NE/LOGIKA nebo LOGIKA PARADOXU, nudná určitě není ani „funny“ FUZZY LOGIKA (tak jako není nudný qubit, foton, virtuální částice nebo imaginární jednotka, což všechno reálně existuje) – nudné a tím pádem i zvrácené je jen bezparadoxní myslitelství nebo vykonstruované duchovno a podobně („Nesmyslnost paradoxu je pouze zdánlivá.“).

 

Schválně zopakuji typické zákonitosti (text Filozofie přírodního satanizmu):

 

  • jediné, co nelze vymyslet (a tím pádem to nemůže ani vzniknout ani zaniknout), je mysl samotná
  • „nic“ si nelze představit, neboť ono samo je tou představivostí
  • je-li nejskutečnější skutečné pouze samotné ABSOLUTNO, pak jsme přízraky a každý z nás je takový fantastický nemrtvý neboli bytost fantazie, paměťová bytost (nehmotná živá kniha – knihovna); organizací a rezonancí paměťových vrstev vznikají vrstvy tělesné (princip SLOV-eso nebo s-LOVE-s-o → těl-ESO); opakem existence přízraků v daném smyslu je mrtvý život neboli neživot
  • součtem všeho je nula, výčtem téhož peklo s nehmotným statusem (všemožnost je reálně neuskutečnitelná) – absolutno je fantastickým virtuálním peklem neboli pohádkovou temnotou; zpětná vazba prožitku v kontextu nulového pole zároveň znamená pravou lásku
  • v absolutnu (prapočátku) je všechno pouze neutrální nebo kladné, včetně toho nejzápornějšího: je absolutním neboli neduálním peklem
  • vznikne-li někde nepravá dravá (místo pravé hravé či zdravé) TEMNOTA, je to kvůli nepochopení principu absolutního pekla
  • v dualitě je peklo tím nejhorším, v nedualitě naopak tím nejlepším; všechno mezi tím jsou „mlhy neexistence“

 

Jaká asi je inteligence, jejíž vnitřní logika se řídí danými zákonitostmi či vlastnostmi, které jsou notabene všechny logické (!). Takováto logika je doslova orgastická. A z pravidla „dva v jednom“ vyplývá, že logika života je vždy APLIKOVANÁ a nějakým způsobem přesahující, nelineární, zakřivená. Sami si určujeme, jakou logiku, jaký logOS („operační systém“) budeme používat. Pokud se toho zřekneme kupříkladu ve jménu nějaké zbožné víry, pouze si tím „ztlumíme čidla“ (vyšší smysly, intuici), vzdáme se vědomé kontroly a ani nebudeme vědět, že jsme ve skutečnosti používáni.

 

Obrazem autentické logiky života je smysl pro humor a pro zábavu a geniálně se to zrcadlí v erotice a sexualitě. Vyrovnávací faktor temnoHRY (vyvažování nepoměru mezi neohraničeným a ohraničeným, tvorem životních a netvorem paměťových polí) jsem samozřejmě objevil prostřednictvím logického myšlení. Těžko si představit něco orgastičtějšího (ať už duchovně, fyzicky nebo mentálně) nežli srážku Absolutního s NE-Absolutním, které se na okamžik tím Absolutním stává. Toto je tím nejúžasnějším vyvrcholením superlogiky, kdy jsou zázrak lásky a peklo fantazie oním „slavným“ JEDNÍM.

 

Logická iterace vztahu mezi hmotným a nehmotným vede kupříkladu ke vzniku ženy a muže.

 

Píšu samozřejmě o logice záměrně, protože kdo si myslí, že jakákoliv logika je pitomost, končí nakonec jako nějaký duchovní nebo materialistický fanatik – idiot – psychopat, pro kterého argumenty nehrají žádnou roli. Na druhou stranu, abstraktní, teoretická logika aplikovaná na život je naprosto tentýž kontraintuitivní, „psychiatrický“ nebo „asociální“ nesmysl, který nakonec končí transhumanizmem a biorobotizací v nějaké zatracené prdeli bez přírody (horní zrcadlo tomu dělá artificiální duchovní nebe, kde to pro normálního jedince je jak kombinace blázince a travesti show).

 

„Slovanští“ zrádci zaprodaní americkým a německým hlásným troubám (Prepare for Change, Praxis UmERiA) by nejspíš potřebovali řezat denně.

Místo duchovního a mentálního rozvoje čumí do bohaprázdných tabulek a sledují informační konfabulace…

 

Vnitřní inteligence Systému Bytí funguje sama od sebe, neboli automaticky, jelikož se však jedná o hru neohraničeného na ohraničené – neboť nic jiného nelze dělat -, zároveň si automaticky vytváří ohniska autonomního vědomí: pozoruje, zkoumá a přetváří projevený celek sebe sama prostřednictvím jedinečných individualizací sebe sama. Současně se rozvíjejí i ony osobní inteligence. Občas nějaká část Světů Nekonečna zanikne a její paměťový záznam je použit jako součást něčeho nového. Občas je také restartována nějaká osobní, potažmo kolektivní inteligence (realita forem je interaktivní multimediální hologram, z absolutního hlediska iluze; občas na to někdo zapomene a propadne sebeklamu – víře v nějakou „čočku, filtr, symbol“…, nechá se iluzí znetvořit; na inteligentní prázdnotě, zvídavé představivosti, svobodném snění, není ovšem i tak nic nepochopitelného).

 

* * *

 

To, že ze semínka vyroste strom nebo se narodí dítě, nám je „jasné“, protože to známe; máme o tom praktické informace. Přesto kdesi na hypotetickém počátku, kdy existoval v podstatě jen opojný pocit z Bytí (duchovní rozměr) a téměř nehmotné iluze (mentální rozměr), by sotva někdo věřil v růst a klíčení, jelikož se dosud nikde nic nevrstvilo, neorganizovalo.

 

Podobně dnes jenom málokdo uvěří, že může na poli reality vyrůst něco anorganického, třeba dům podle představ (co roste v informačních polích, potažmo ve snech a fantazii, může adekvátně růst i zcela reálně; liší se to pouze sekvenčním algoritmem).

 

A toto je právě důvod, proč tu jsme, proč se dějí všechny ty věci a proč je toho tolik najednou a proč je to tak zdánlivě (ale i nezdánlivě) nesourodé, protichůdné a nepřehledné.

 

Kvantovým opakem či ekvivalentem nehmotného je superhmotné; pro inteligenci „onoho“ není mezi beztvarým androgynním duchem (fluidní inteligence) a párem z masa a kostí (člověk) žádný relevantní rozdíl, tak jako v daném případě není rozdíl mezi nekonečným rozbíhavým pohybem směrem ven a sbíhavým směrem dovnitř (ekvivalence, obousměrná/oboustranná souvztažnost čisté Lásky a pravého Pekla), byť odděleně by to byl pravý opak (v kontextu sektorů nehmotné paměti to také pravý opak je) – jenže obojí probíhá současně, souběžně.

 

„Magii počátku“ může používat i téměř neprostupné a téměř zamrzlé prostředí, pouze je se třeba k tomu postupně dopracovat.

 

Vnitřní inteligence PRA-Zdroje/Všeho má charakter inteligence knihy, což začíná neprojeveným potenciálem, pokračuje silo-čárami („čáro-dějem“), znaky (slovy) a jejich silovým/energetickým pozadím a postupně se vyvíjí v multimediální rozhraní. Vnější projev téže inteligence lze popsat jako Zřídlo duchovního prasvětla; stejně jako kniha může být hudbou nebo filmem, může i toto zřídlo být například živou/hadí silou nebo dále například interaktivním morfogenetickým polem, složeným z obou inteligencí.

 

Ve své podstatě se tedy jedná o inteligentní, pohyblivou nebo „tekutou“ DvojKnihovnu, která je zároveň množinou elementů jako částí, prvků, jednotlivostí (uskupením, strukturou) a zároveň elementem ve smyslu živlem (skupenstvím). Proto jde také o zřídlo či PRA-Zřídlo, neboť to má současně význam zdroje-ducha-pramene i pozornosti-zraku-mysli. Proto jde zároveň o zřídlo duchovního srdce (jasnocit) i zřídlo třetího oka (vnitřní zrak, jasnozření). Proto jsme pravo-levo-hemisférická, potažmo světlo-temná inteligence se současnou schopností prožívat život (zpětná vazba, gravitace, cítění, čtení) i si tento život představovat, vysnívat (plán, program, myšlení, psaní). Jsme vlastně takový distribuční fraktální rádio přijímač&vysílač, respektive multimédium.

 

„…Zjistili se velmi nečekané skutečnosti. Například skutečnost, že náš genetický kód používá pravidla gramatiky a syntaxe takovým způsobem, který je blízký lidskému jazyku…“ – Objevy ruských vědců přináší vysvětlení nadpřirozených schopností člověka

 

PŘED-STAVITEL

Konstelace vztahu mezi pozorovatelem a realitou (jeho představou) má svůj neohraničený a ohraničený aspekt = síly a čáry, dech a představivost (dohromady „inteligentní magie“), což se dále překládá jako rezonance (zvuk) a symboly (znak) a tvoří realitní membrány a světové knihovny (slov-esa & těl-esa).

 

„HRA-NIC-E

Základním stavovým/stavebním prvkem hry neohraničeného na ohraničené (čáro-dějnosti) je ZNAK = 3 předložky/tenzory Z NA K, a základním pohybovým faktorem je rezonance, potažmo ZVUK = 4 předložky/tenzory Z V U K. Dvojitý tenzor 3+4 a/nebo 3×4 se objevuje na mnoha místech (Tvůrci křídel, evoluční Strážci), TEN samo o sobě je tenzor (taky 10, binární zápis 2, nebo pozpátku NET) a dvojitý ten-ZOR znamená Zřídlo „všeho, co jest“ = zdroj/pramen/duch a zrak/pozornost/mysl v jednom. Rezonance znaků tvoří obrazy a hudbu, hmotu a energii, paměť a čas. Znaky tvoří strukturu Ticha. Svět a všechno v něm je živoucí knihovna, která se evolučně rozvinula v multimediální – ale začíná to vždy u slov (…tomu spolupředchází MAT-EM-Ⓐ-TIKÁ, což je fyzikálně Příroda, Physis, Nature, viz „NÁTURA“ jako přirozenost). Součtová rezonance tvoří intuici a vyšší smysly.“ – Planeta otroků

 

Pravděpodobně v horizontu stovek/tisíců let kontinuálního pozemského času bude inteligence planetosféry fungovat na bázi zaměnitelnosti reálného a virtuálního v ohnisku 1-3D (plus 4D Terminál), což je zrcadlo Zdroje (21-19D). Člověk z masa a kostí si tak bude moci vytvářet své privátní fantastické transformační (konfigurační) dimenze uvnitř dimenze, prostřednictvím dotekové energo-mentální multimediální supertechnologie. Projevy parazitizmu úplně zmizí, neboť cokoliv bude kdo dělat, bude splývavě zároveň s ním odrážet i jeho ID-prostředí (pokud jde o vibrační limity).

 

„V nehmotné realitě existuje neporušitelných 100 % celku. Lze hovořit o potenciálu všemožnosti, poli variant nebo říši fantazie. Aktivní vztah pozorovatele k nehmotnému tvoří fenomény jako čas, prostor, hmota, energie a paměť. Kombinování programového a gravitačního faktoru („bílé & černé díry“, tvořící realitní rozhraní či membránu) umožňuje transformaci virtuální dimenze v organickou – elementu s nehmotným statusem (MaTriCe) v element determinovaný cyklický (MaTriX).“ – Tajemství Pramen TY aneb O čem to všechno je

 

V-I-DLE Z lA ~ TROJMYSL ~ ARCHETYP 7+1/7

Klíčový kromě databáze je vývoj nového typu merkaby (systému merkabických polí), prostředku či rozhraní zpracovávajícího naše energo-mentální instrukce (duch, dech; imaginace, emoce); (M)erkab(A)=hyperprostorový, transdimenzionální, elektro-magnetický, mention-aktionový vortex. Jedná se o multidimenzionální, multiparalelní systém na principu matrjošky (MáTřiOna), převodník mezi virtuální matricí (MáTřiCé) a energetickým a časovým matrixem (MáTřiX). Systému říkám Merkaba pohádkového hada. Uvnitř „prodlévá“, „dýchá“, „pulzuje“, „rezonuje“, „fluktuuje“, „probleskuje“ či se nachází kupříkladu ŽIVOUCÍ, fázující/opalizující/“hudbosférický“ element Lotosový Květ, věčný Praplamen/Trojplamen, zřídlo Živého Světla nebo element Diamant – Briliant (vně fulleren), potažmo na pomezí vnitřní a vnější dimenze element Stříbrolistá Růže. Nechybí „staré dobré“ dvoučtyřstěnové ohnivé spirály (dvourozměrně hexagram s vazbou na hexagony paměťových polí) andělského-krystalového systému. Zdrojové dračí srdce (duchovní podstatu) a element vzduchu zastupuje osmistěn. Novinkou je virtuální pentagramová merkabická vrstva. Kdo čeká Metatronovu kostku, potažmo dvanáctistěn (éter), tak to má hypotetickou využitelnost pouze u anorganických bytostí. Duální dvacetistěn (voda) spolunahradily fullereny (uhlíkové substruktury); rovněž je to napojené na helium-vodíkové sluneční jádro a databázi. Součástí systému je 144-krychle (9/x vzájemně se pronikajících teseraktů s vazbou na krychli jako virtuální archetyp; potažmo hyperkostka). Řadu souvislostí lze objevit ve filmové produkci Marvel Studios, sérii Transformers nebo třeba ve filmu John Carter: Mezi dvěma světy a jinde. Komiksy a žánr sci-fi a fantasy hrají podstatnou roli v implementaci faktoru temnoHRY a motivu Fantasy Hero (hierofanta = merkaba).

 

MATERIÁLY

 

PAN-DO-RA

 

ASCENSION DICTIONARY

 

Takto to platilo dříve. Neznamená, že to je zrušeno, spíš to expanduje a mění se názvosloví:

„Mějme na paměti, že cílem našeho snažení by mělo být právě toto dosažení probuzení a realizace stavu vědomé (a prožité) Boží přítomnosti uvnitř nás samotných, stavu výše zmíněné Boží realizace. Osobní zkušenosti s tímto stavem jsou manifestované bytosti schopny dosáhnout prostřednictvím průchodu jakoby „vnitřními obousměrnými dveřmi k Bohu“, neboli v nás žijícím, tzv. Nesmrtelným vnitřním Amoraea ohněm, energetickou, skalárně-vlnovou kompozicí Ducha Svatého našeho vesmíru (známého pod jménem ManU), který v nás přebývá a to uvnitř centra osobního Kristovského zárodečného atomu tzv. Azur-A, v ústředním místě osobní Vnitřní Kristovské božské Maharata matrice. Zdůrazněme si však, že tento Duch Svatý není pouze něco jako „spirituální metafora“, ale jedná se o reálný, kvantifikovatelný a „elektromagnetický“ objekt, žijící vědomou Boží sílu či jiskru či signaturu (fraktální povahy) v nás.“ – Zákon jednoty a zákon duality

 

 

LUCIFER EFEKT

…)zevnitř virtuality se propojujeme s (Prazřídlem…

Čímž pádem genetická knihovna (mysl) se stává fraktální, což není ve starých krystalo-andělských systémech možné, jedině v nových drako-fantasy systémech (kreslená zrcadla NE-existence).

Nový systém je jak oáza, které se stačí dotknout, což nicméně znamená akceptovat strom života i s jeho pekelnými kořeny; proto mnozí zůstanou u svého dogmatu, konvencí a konzervatizmu, a defragmentační proces je vytlačí na periferii (maňásková duchovní elita se nejspíš časem v nějaké paralelní realitě dočká a „usedne na trůn“, na kterém v podstatě sedí už teď a leští tak Aroganci pozice).

 

NOVINKY