HellSaint: Knihovny Absolutna

Existují „kvantové mechanizmy“, které se limitně blíží nehmotnému nebo virtuálnímu prostředí, a přesto jsou zároveň tím nejreálnějším reálným a svůj „opak neopak“ mají v superhmotném (uhlíkovém) prostředí. Zde se používá výraz „Gross Physical Matter“, což bych volně vtipně přeložil jako SPROSTÁ hmota přírody (Gross znamená i veletucet = 144 a gró znamená jádro), „S“ ve slově sprostá evokuje spirálu nebo HADÍ SÍLU a v tom zbylém zaznívá „prostor“.

 

Sexy-temno-HRA znamená fyzický ekvivalent toho duchovního a systémového ve smyslu vztahu SLOV-ESO (S-LOVE-S-O)/TĚL-ESO. Je docela překvapující sledovat, jak se někdo ptá po smyslu života, když jde jednoduše o nekonečné formy extáze fantazie, v souladu s tím duchovním (duch-dech-vtip, cit-soucit-láska). U duchovního, fyzického nebo mentálního orgazmu (souvislost s organizací/paměťovým polem a organičností/živou sílou) je bytosti všechno nekonečně jedno, neboť v tu chvíli je zázračným NE-Absolutnem, jež se dotklo HRA-NIC Absolutna.

 

Jeden z pohledů na náš PLURÁLNÍ vesmír je zde: The Structure of our Universe – An Introduction to the 15-Dimensional Time Matrix. Lze hovořit i o vesmíru „matrjoškovém“, což má původ ve slově MaTriOna s vazbou na MaTriCe a MaTriX, viz Tajemství Pramen TY aneb O čem to všechno je.

 

Bytosti byly dlouho manévrovány do víry v KRYSTalické (KRISTA-lidské) základní schéma, což nicméně představuje pouze jeden z mnoha možných pod-okruhů (fantazii se meze nekladou), který když se postaví jako ten primární nebo dominantní, tak to po určité době „vypršení“ (poločas přeměny/rozpadu) začne fungovat s docela záludným reverzním účinkem a nezřídka to začne skrytě využívat síla zcela opačného charakteru.

Právě o tom je hodně tato doba: uvědomit si, že krystal je jen vložený (předstvořený) program s přechodnou vývojovou funkcí. Je součástí jádra, ale není to celý strom, spíše jen ovoce nebo květ. Nositelem nebo nosičem programu je plazmová inteligence (nebo jednoduše energie) a ta když se odpojí od virtuality, zmíněného vyššího „kvantového mechanizmu“, může začít působit jako virus nebo parazit.

 

Je pravda, že PRAVÝ soucit vyjadřuje nejvyšší stupeň vibrační frekvence a představuje nejvyšší hodnotu integrity – vychází totiž z univerzální základny a tou je komplexní duchovní (emoce zahrnující) inteligence, nikoliv inteligence emoční. Tento typ schopnosti se vžít, soucítit, existuje současně se schopností pravé vůle, kde se tentýž pohyb šíří opačně (nesílí zevnitřněnou reflexí, nýbrž soustřednou expanzí – viz Princip Organického Centrálního Slunce, bílé&černé díry, elektřiny&magnetizmu, projekce&gravitace). Soucit vyjadřuje Ducha magneticky, vůle elektricky vyjadřuje totéž. Lze to klidně přirovnat k pravému andělovi (legovi) a k pravému drakovi nebo konstruktivnímu démonovi – „dva v jednom“ nebo „nekonečno v jednom“ (kde každá jedna z částí je či být může znovu jinak „dva v jednom“, kupříkladu v pravém úhlu a tedy jiné dimenzi). Bez vůle je soucit tvořivé inteligence falešný a podobně vůle bez soucitu. To, oč ve skutečnosti jde, je přirozená komplexní inteligence.

 

SOUVISLOSTI

 

Stále se snažím vysvětlit, že nejsme žádné (pouze) světelné, andělské ani krystalické bytosti, že to všechno je spíš jen forma/formát nebo energetický nosič. Duch či vědomí samotné je něčím mnohem velkolepějším; neutrálně řečeno jsme spíš Bytostmi Lásky, Mysli & Fantazie. Kořeny stromu tvoří neduální, konstruktivní peklo. Žijeme v paradoxní, přechodové době, kdy nějaké krystalové nebe (andělské plazma) může fungovat jako nástroj zhouby, zatímco právě pozitivní nebo blahodárné peklo s nehmotnou/virtuální prioritou může být tím nejlepším životabudičem, pomocníkem a inspirátorem – „kreslenou kotvou“ (kybernētēs = kormidelník).

Hladina energie je nyní již tak vysoká, že je nezbytné tu „sluneční koupel“ něčím chladným a temným vyrovnávat; doporučit lze – kromě aktivního i pasivního odpočinku – hluboké myšlení a senzitivní, empatický, humorný komunikativní přístup (…je pravda, že existují i Mistři Ticha-Hudby-Obrazů, kteří fungují jako takové „neviditelné součty a mezisoučty“). Existují takové obzory a hlubiny poznání, o kterých se nám ani nesní; nejhorší je stát na místě a jen jako blázen napodobovat a opakovat nějakou konvenční šablonu, natož nějaký vyloženě podvodný informační/interpretační zdroj (dezinterpretace energetického pozadí dění; neplodný pozitivizmus nadřazený nad kreativní dynamický soulad protikladností; faktor klíčového vnějšího zásahu).

Světlem není to, co září na odiv, nýbrž to, co adekvátně a správně funguje, což může klidně být i úplné prázdno a tma. Ničemu to nepomůže, když se budeme chvástat, jak všechno cítíme a víme nejlíp, jaké jsme narozdíl od těch nízkovibrujících „myslitelů“ duchovně vyspělé bytosti světla; takový postoj je spíš něco jako demonstrativní sebevražda (způsobuje zatmění mysli/vyšších smyslů a ztrátu objektivity a soudnosti, pravé sebereflexe). Vše se točí kolem nulového pole a to je v polaritě/dualitě vyváženým, dynamickým součtem světla a temnoty, anděla a ďábla nebo draka v jejich náležitém, konstruktivním smyslu, magnetického a elektrického faktoru, citu a vůle, lásky a rozumu, živlů/esencí a struktur/spekter, empatické a analytické složky.

 

AKTUÁLNĚ

 

TO (Absolutno, Zřídlo „Všeho, co jest“) je láska a peklo v jednom. Jedna část má prioritu nebo status energetický, organický, druhá nehmotný. „Vše“ (nebo „inteligentní nicota“) je potenciál, latentní všemožnost, má nulový součet a když si představíme výčet všech možností, vyjde nám peklo – ovšem ne to destruktivní, nýbrž absolutní, nebe a ráj zahrnující. Všechny možnosti mohou nastat pouze virtuálně, proto status to má nehmotný a v průniku s nulovým součtem to má výsledný konstruktivní efekt. Toto praprvotní či primordiální fantastické nebo snové peklo lze popsat i jako pohádková temnota, kde ty zdánlivě „zlé“ věci zde existují jen jako (podobně jako například v kresleném vtipu). Řídí se to Zákonem jednoty, což je Neporušenost a TemnoHRA v jednom. Zároveň toto peklo funguje jako nehmotný stroj nebo kybernetik reality. Proto někdy používám popis HellMachine, KyberSⓐtⓐn nebo „peklošachoknihostroj“. Je to mentální stroj na realitu. A zároveň to není v žádném rozporu se schopností se hluboce vžít.

 

Zázračná ŽIVÁ MYSL neboli MYSLÍCÍ ŽIVOT, jelikož má logicky nejoptimálnější možnou inteligenci, je naráz všemi dimenzemi (třídami) projevu: Duchem-Dechem-Vtipem, Láskou, Vůlí, Pozorností-Vědomím, Imaginací, Pamětí/MEM-bránou i Kybernetikem s odpovídajícím energetickým projevem. „Osciluje“ to mezi matematickým a fyzikálním, mezi nehmotným fantastickým pekelným strojem/počítačem (čít/cítit – číst – počítat) a pohádkovou, panenskou přírodou, ve které se snoubí nevinné a divoké. Jedná se o inteligentní, dobrodružnou, všemoudrou knihovnu, která je zároveň nehmotnou obludou a roztomilým živáčkem, autorem i postavou (viz paralela PŘEDSTAVA-PŘEDSTAVITEL) a je dokonce i tím mistrem nebo magistrem uměleckým kovářem, jenž má na starosti vazbu jednotlivých knih, což jsou ve skutečnosti zároveň i lexikony a grimoáry, žijící vlastním životem, úplně jiným v nehmotné a úplně jiným ve hmotné rovině.

 

Představte si, že nakreslíte na kartičku nějaký hezký dvourozměrný obrázek, hodíte to do stroje, ten to promění v třírozměrný sluneční krystal a promítne to jako cyklický, organický svět. Takto nějak to funguje – ale to není vše. Má to řadu dalších aspektů. Něco z toho je popsáno zde: Amor(F)antasy. Aby vůbec nějaký svět forem existoval, musí existovat v dvojexpozici; lidově řečeno „něco to musí držet“. Musí existovat nějaký podpůrný systém. A musí se potvrzovat status charakteru jeho existence. Aby vůbec existoval nějaký tvor, musí existovat i ne-tvor; blahodárné, všemocné (neohraničené), konstruktivní peklo je pro daný účel zcela ideální. Je to možná nevysvětlitelné a nepochopitelné, nicméně to, čemu říkáme Já – Absolutno nebo Prazdroj, Vševědomí a podobně (a což jsme vlastně my sami), lze popsat nejen jako přízrak mnohobytosti Nikoho (což je patrné při pohledu do zrcadla nebo do očí), ale i jako Bytost-Nebytost. Každý z nás je Nikým, Vším a Hráčem v jednom. Je to jako Inteligentní Sen Sebe, což je logicky nejen magické, ale i tak trochu strašidelné. Jenže taková je opravdu realita, nijak nepřikrášlená. Architektura systému je vždy v něčem podobná kostře, Smrti, monstru, obludě – což lze chápat buďto duálně nebo neduálně. Může někdo říct, že větve jsou málo barevné a veselé nebo že kořeny jsou hnusné? Pokaždé, když si bytosti začaly hrát na nějaké květinové anděly nebo bytosti lásky a světla, pokaždé je nakonec napadnul virus, vetřelec, dravá temnota (jejich vlastní zprostředkovaný stín) – neboť bez té HRAVÉ temnoty to automaticky vede k hororovému scénáři.

 

Jedna věc je MYSLET a úplně jiná věc je MYSLET SI. Věřit totiž lze naprosto čemukoliv.

 

 

Zapnuto a/nebo vypnuto (pohyb & stav) zároveň v sobě a vedle sebe, rovná se vůle k pohybu (živá síla, vědomá inteligence) a obraz (paměť, představivost) v jednom, prvním i druhým napřed. Jedno odpovídá nulovému poli, druhé virtualitě. Magnetizmus nulového pole, v kontextu zpětné vazby prožitku, znamená schopnost soucitu (citu, empatie), zatímco elektricita téhož znamená pravou vůli. Virtuálním ekvivalentem magnetického je kybernetika (nehmotný stroj) a virtuálním ekvivalentem elektrického je kreslený démon neboli pohádková temnota. SouCit, vůle, stroj (=rozum) a démon (=temnoHra) tvoří dohromady pátý fyzický a šestý nefyzický inteligentní živel a vztah mezi nimi šťastnou SEDMIČKU neboli magické PRAZŘÍDLO – život, ducha přírody, zázračnou mysl. Je to neoddělené, přesto však to lze oddělit, k čemuž slouží interferenční paměťové pole. Jelikož je systém v superpozici a tudíž všechno je vším a cokoliv čímkoliv jiným, všechno je to fantastická triková hra a systém má z podstaty sebe charakter kosmického vtipu. Systém má inteligentní, intuitivní hierarchii priorit, kterou je moudré neporušovat. Elektro-magnetizmus se projevuje jako krystalické pole a to v interakci s energo-informačním polem (pamětí) bývá někdy spouštěčem pohnutky k porušení; ztotožnění se s paměťovým polem (lom krystalu) vyvolá efekt zapomnění a bytost podlehne klamnému dojmu, že v původním zdroji žádná temnota není a že duchovní bytost nejde s kybernetikou dohromady. Což ale neznamená, že temnota a stroj (architektura struktur, princip samoorganizace) přestanou existovat, pouze se fiktivně oddělí a začnou existovat s reverzní prioritou. Krystal není nikdy víc než program; dělat z krystalické inteligence (potažmo Krista, kristovského vědomí, Krist nebo Kryst kódu) smysl života je stejně zvrácená imbecilita jako tvrdit, že struktura předchází beztvarosti nebo že u fantazie nejde o to, aby neškodila, ale o to, aby výsledkem bylo světlo a láska – což jsou s prominutím názory patologicky chorých jedinců.

 

Život či živost je o fluktuaci potenciálů kvantového vakua a emergenci virtuálních částic, což je jinými slovy „vnímající, myslící prázdnota“ a „temnota imaginace“. Plus zpětná vazba prožitku, takže vždy jde o spojení Lásky a Fantazie. Jedno bez druhého neexistuje. Světlo nebo krystal funguje jako nosič nebo prostředek k léčení nebo duchovní relaxaci.

 

 

Kybernetika nehmotného znamená stejné vrstvení, klíčení a růst jako v případě anorganických forem a cyklických organizmů neboli přírody.

 

Neohraničenost nemá jinou možnost nežli hrát hru na ohraničené, prostřednictvím rezonujících čar, které musí cyklicky procházet bodem sebe-neexistence, takže ohraničená entita musí zároveň potvrzovat status obojího, vyrovnávat nepoměr mezi sebou jako něčím ohraničeným a sebou jako neohraničeností (pramenem sebe).

 

Čáry tvoří obrazy.

Rezonance znamená hudbu.

Tato fyzikální HRA tónů existuje i v rovině s nefyzikálním statusem jako hra JAKO (různé formy vnitřního i vnějšího „herectví“).

Vše dohromady tvoří multimediální knihovnu a základem každé knihy, tak jak to běžně chápeme, jsou slova.

 

Knihovna má neduální/konstruktivní pekelný charakter.

Vrstvící se knihy a oddíly knihoven sčítá kosmická mysl do verze VYŠŠÍCH S/MYSLŮ.

 

Jsme signatury Celku Všeho.

 

Možné je VŠE, byť některé věci pouze nehmotně; v každém případě ale právě toto je ten KLÍČ: možná koexistence a kooperace několika zcela protichůdných názorů nebo faktorů v rámci jediné multibytosti, aniž by to rušilo její plynulost.

 

Je možné zároveň věřit, že nic neexistuje – neboli ničemu nevěřit, zároveň milovat živáčky a zároveň milovat „komedii lží a podvodů“, ve smyslu žertovat nebo hrát temnohru?

Co když právě toto je ten svatý ďábel, láska a démon v jednom, SAINT/SⒶTⒶN, nevinné i divoké, soulad řádu a chaosu, přítomný v panenské přírodě?

 

Co když jsme nejen láskou, ale i vším tím, čeho se nejvíc bojíme, pouze jsme TO dosud nepochopili?

Co když Absolutno je multimediální pekelná knihovna a ani vlastně ničím jiným být nemůže, neboť jako Celek Všeho ve smyslu samotný Fakt Existence je tím největším možným SuperPozitivem a jinak by se to „odpojilo od sebe sama“?

 

 

DODATEK

Řekl bych, že rodinný inkarnační model jako volba – tedy ne pouze (nutně) jako důsledek nějaké astrální karmické vazby – je něco úžasného. Stejně tak model relaxačního ráje (věčného stvoření). Držet pohromadě to může ale jedině zvládnutý pekelný faktor. Největší šílenství je se tomu dál vyhýbat.

Vzorec zní (H)ad+(A)nděl+(D)rak, což souvisí s hodem kostkou (hrací kostka má součet 21 a jde o virtuální archetyp) a s pohádkou. Had je živá síla, jako symbol pekla souvisí s pentagramem a energo-informačně s hexagonalitou, také má rozeklaný jazyk, což symbolizuje princip „dva v jednom“ a má vazbu na řeč/DNA (dvojitou knihovnu).

Poznámka: plazma by mělo tuto Svatou Trojici (HAD) vyjadřovat zrovna tak ve vztahu k reálnému jako k virtuálnímu. Asi jsem to úplně přímo ještě neřekl, nicméně v této verzi vesmíru nebo mnohovesmíru je dokonce kromě reverzní plazmové entity potenciálně zavirovaná (kryptoparazitní) i ta nereverzní, neboť NEMÁ vztah k virtualitě (nehmotnému peklu). Je to tedy spíš PLAZ-NEMÁ než PLAZ-MÁ.

Samozřejmě Duch se naštěstí na nějakou sub-realitu nemusí vázat a může fungovat rovnou ve vztahu ke „Všemu, co jest“.

 

RÁDIO RÁJ SLUNCE

Jak se mění geometrie planetárního morfogenetického&magnetického pole, holograficky se spojujeme s paralelní sluneční soustavou (zde mi rezonuje spojení Paradisian Sun), což ve výsledku znamená původní fraktál (7+1+7, 12+12) s další plánovanou virtuální nadhodnotou (Fantasy Hero) a novým spektrem vyjádření.