© ŽeruHmyz, Martin Vacek

Filozofie přírodního satanizmu

Představte si úžasnou symfonickou skladbu, u které se cítíte jako v sedmém nebi… Dokonalý souzvuk, jedno vynalézavé téma střídá kontrastně druhé. Orchestr je perfektně sehrán. Mohli byste tu božskou nádheru poslouchat snad donekonečna…

 

I kdyby se ale ona geniální kompozice neustále rozvíjela v další libozvučná skvostná témata, plná života, a dokonce i kdyby se střídal a měnil hudební styl – není v ničí moci to takhle věčně udržet. A ve skutečnosti ani neexistuje nikdo, kdo by to takhle věčně udržet chtěl.

Časem si nepřejete nic jiného, než aby konečně zazněl falešný tón

Potom právě on je náhle tou rajskou hudbou… A časem se to „samozřejmě“ zase vrátí do oněch synchronizovaných kolejí.

 

Většinou to, že dříve nebo později dojde nevyhnutelně k nějaké singularitě, kdesi v hloubi duše tušíme – hraje v tom však roli kouzlo okamžiku. Zamilovaný nikdy nepřizná, vůbec nepřipustí myšlenku, že by to někdy mohlo skončit, a to i kdyby měl „relativně nedávno“ za sebou několik totožných opakujících se zkušeností. Jako by podstatou věčnosti snad ani nebyl čas…

 

Věčná láska, kdy máte chuť toho druhého zabít.

 

 

Co když celý „vtip toho všeho“ spočívá jednoduše v tom, že běží neustále dva systémy najednou?

 

On totiž falešný tón může být doprovázen například nějakým komickým (nebo jiným) obrazovým nebo hereckým výstupem, a výsledek je pak takový, že se živost systému nesnížila, ale zvýšila. A takovýchto možností, jak zkombinovat dvě různosti, je nekonečně.

 

Je-li něco nesmyslné, choré a způsobuje to veškeré problémy, včetně nesvobody a utrpení, pak je to utopická koncepce jednoho (nerozporného) prostředí. Prostředí sice jedno je vždycky, jenže na bázi „dva v jednom“. Tedy alespoň to živé, to přirozené. Popřením dvojsystému dosáhneme pouze toho, že se stejně sám vytvoří, až na to, že jedna půlka bude chtít ovládnout tu druhou. Kdo tohle pořád ještě nepochopil?!

 

Zkoumáním jsem dospěl k závěru, že ideální životní filozofií je přírodní satanizmus (nebo pohádkový či fantastický sⓐtⓐnizmus).

Upřednostnit nějakou polaritu (koncepci pro koncepci) je nesmysl, z pohledu té jedné je ta druhá naprosto stejně obrácená jako z opačného hlediska. Z toho plyne, že pojetí duality lásky a pekla (světla a temnoty) si pouze sami volíme, stejně jako si můžeme sami zvolit pojetí jednoty téhož. Jsme přízrakem mnohobytosti nikoho a (ne)konečným cílem a smyslem všeho je prázdnota: „nic“ si nelze představit, neboť ono samo je tou představivostí. Součtem všeho je nula, výčtem téhož peklo (všechno včetně nebe a ráje). Dohromady jde tudíž o konstruktivní (a vlastně i konstrukční) peklo ve formě nekonečné fantazie – imaginace. Zpětná vazba prožitku téhož znamená čistou lásku. Jedno bez druhého neexistuje. Skrývá se v tom obrovská moc.

Ne-mocní a ne-svobodní jsme jedině proto, že jsme ne-přirození. Panenská příroda je souladem řádu a chaosu, nevinného a divokého. Oddělte to od sebe a vznikne pahýl falešného duchovna a pahýl bezduchého technokratizmu…

 

Ačkoliv je pravda, že co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně, v souladu s duchem přírody je odjakživa pouze satanský princip; všechno ostatní to jen finguje a toto všechno ostatní proto také logicky dělá ze Satana přesný opak toho, než čím doopravdy je.

 

Průnikem ohniska prasíly a hry tvarů je NEHMOTNÝ neboli „KRESLENÝ“ ŽIVÝ STÍN – praživel neboli SⒶTⒶN, vyrovnávající nepoměr mezi neohraničeným a ohraničeným a umožňující tak bytosti být BYTÍM (a samozřejmě zároveň i hrou na hráče).

 

Platí následující zákonitosti:

  • jediné, co nelze vymyslet (a tím pádem to nemůže ani vzniknout ani zaniknout), je mysl samotná
  • „nic“ si nelze představit, neboť ono samo je tou představivostí
  • je-li nejskutečnější skutečné pouze samotné ABSOLUTNO, pak jsme přízraky a každý z nás je takový fantastický nemrtvý neboli bytost fantazie, paměťová bytost (nehmotná živá kniha – knihovna); organizací a rezonancí paměťových vrstev vznikají vrstvy tělesné (princip SLOV-eso nebo s-LOVE-s-o → těl-ESO); opakem existence přízraků v daném smyslu je mrtvý život neboli neživot
  • součtem všeho je nula, výčtem téhož peklo s nehmotným statusem (všemožnost je reálně neuskutečnitelná) – absolutno je fantastickým virtuálním peklem neboli pohádkovou temnotou; zpětná vazba prožitku v kontextu nulového pole zároveň znamená pravou lásku
  • v absolutnu (prapočátku) je všechno pouze neutrální nebo kladné, včetně toho nejzápornějšího: je absolutním neboli neduálním peklem
  • vznikne-li někde nepravá dravá (místo pravé hravé či zdravé) TEMNOTA, je to kvůli nepochopení principu absolutního pekla
  • v dualitě je peklo tím nejhorším, v nedualitě naopak tím nejlepším; všechno mezi tím jsou „mlhy neexistence“
  • kdo slovem SATAN označuje zlo, žije v dualitě; v nedualitě je SATAN vším kromě zla

 

Proč je ze Satana dělán škůdce a predátor? Protože Satan je živá (hadí) síla, to nejskutečnější skutečné – je to PRINCIP, žádná bytost, entita ani egregor (což je falešná verze). Živá síla versus vetřelec, který nepřežije bez kořisti – víc naopak to ani být nemůže. Je-li hlavním znakem inteligence schopnost správně přečíst situaci a použít co možná nejjednodušší a nejúčinnější prostředek v zájmu vyváženého, přirozeného fungování celku, pak tímto prostředkem je satanský princip. Můžeme spoustu věcí nevědět, jde však v první řadě o to, vědět a prakticky realizovat to podstatné. Navíc pokud jde o takzvané znalosti či orientaci v principech fungování reality, v každé dimenzi to je jinak. Bytost z masa a kostí má jiné priority nežli nějaký průsvitný duch nebo bezforemná tvořivá inteligence. V tomto světě mnozí oplývají superznalostmi, a přesto to na všeobecný zdravý, svobodný charakter bytí nemá skoro žádný vliv – nemá to žádnou podstatnou užitečnost. Je dobré si také uvědomit, že můžeme více jak 90 % věcí dělat správně a vytoužené výsledky to nepřináší pouze kvůli špatnému základu, špatné vztažné soustavě. Hodně z nás si nechce připustit, že aby jednoduchost fungovala, musí být postavená jako paradox, dvě věci v jedné, které jsou zdánlivě neslučitelné. Mnozí se také bojí ZAHRÁT falešně (to není totéž co škodit); občasná chyba je ale tisíckrát přirozenější nežli strojová bezchybnost. Falešný tón nezačne viset někde ve vzduchu, zase to poplyne dál, proud řeky života je mnohem silnější…

 

I Zákon jednoty je „dva v jednom“. Tvoří ho Zákon neporušenosti a Zákon temnoHRY souladně dohromady. VŠE = DOOPRAVDY + JAKO.

 

Signál, který je schopný něco opravdu prakticky změnit a který na Zemi zatím výrazně chybí, je SIGNÁL HADÍ SÍLY.

Hadí síla má současně vztah ke zřídlu duchovního prasvětla (lásky) i ke konstruktivnímu pekelnému prvku.

Hadí síla je život sám – hlavní zdrojový kvantový ekvivalent.

Existují mraky duchovních nebo různých systematických pohledů na realitu, které však samy o sobě fungují naprosto kontraintuitivně a do toho se ještě plete síla přímo namířená proti přirozené existenci (těžce mentálně retardované, korporátně byrokratické sanatorium, chytré sítě, rádio stanice, TV zpravodajství, autonavigace…). Duchovní odstínění, které dělá zrcadlo tomu technologickému(-kratickému), je založené na přeexponovaném pozitivizmu nebo jednostranné pozitivní expozici, kdy je div zakázáno vůbec uvažovat o tom, že by i negativita mohla být konstruktivní.

Hlavní věc v dané souvislosti je, že Já – Absolutno v superpozici (zřídlo lásky, živé světlo) není totéž co rozprostřené Já – Absolutno, které pracuje s nelokálními holografickými knihovnami konstruktivně pekelného – trikového charakteru (velkou moc mají dech a představivost, zvláště chápeme-li sebe jako Nikoho). Je třeba inteligentně, intuitivně udržovat prostředí ve stavu dynamické rovnováhy. Je pravda, že v neprojeveném potenciálu satanský princip dosud není aktivován, neboť dosud není potřeba nic vyrovnávat. Ve světě forem se to nicméně točí kolem něj, jako se větrný vír točí kolem klidného bodu. Buď se to točí kolem PRAVÉHO satanského principu nebo kolem falešného (SAT-URN, SAT-ELIT, viz „moonetární“ systém, kdy lidé jsou opravdu jako lunatici, kteří si „spoří na urnu“ a hypnoticky sledují televizi).

 

FANTASTICKÝ DŮKAZ

Průnikem ohniska prasíly a hry tvarů je STÍN, pozpátku NIC s čárkou (čáro-dějné, fraktální NIC).

Uvážíme-li, že ohnisko prasíly (živá mysl uvnitř a zároveň vedle sebe, neboli V-I-DLE) vyjadřuje princip „dva v jednom“ (rozHRAní stavu a pohybu),

tedy „1“ uvnitř a zároveň vedle „1“ (kde „1“=“A“),

opticky/binárně 11 a/nebo 111 (z určité perspektivy i 1111),

kde binární 11&111 symbolizuje (jako 2&3 jedničky) souvztažnost virtuality a reality (2R a 3R projekce XYZprostoru) a v dekadickém překladu (3&7) jako akcelerovaný optický sou-ČIN (NIC s háčkem pozpátku) vyjadřuje ohnisko prasíly (PRAZŘÍDLO, ABSOLUTNO) vztahem 3x7x37=777,

přičemž „A“ (eso) má hodnotu 1 nebo 11,

vyjde nám slovo SⒶTⒶN,

ESO-SLOV.

 

 

We are the current sum of all the ages
Leaving a trail of burnt pages