© ŽeruHmyz, Martin Vacek

Světlonoš kontra Smrtonoš

Záležitosti typu Záchranná Mise Amenti nebo Bezpečnostní Vývojová Síť (Modří Draci) – viz Aurora Races – existují z důvodu přepsání a vymazání neorganických časových os prostřednictvím živé síly („dechu a tepu“) sjednocených protikladů (2v1=3=∞): amnezickým bytostem, ovládaným uzavřeným systémem statického bipolárního duchovna (mentality), hrozí technologická singularita. Kdyby skutečně probíhal nějaký nekomplikovaný boj dobra se zlem, do jehož zákulisí každý hned „srdcem vidí“, byl by tento boj poměrně rychle rozhodnut: že je se světem něco těžce v nepořádku totiž cítí a ví téměř každý, proč s tím ale tedy není schopen, nebo ani ochoten něco udělat?

 

Co když odvrácené straně života nejde o zlo, nýbrž o BOJ mezi dobrem a zlem?

Co když rafinovaně podporuje obě strany oddělené polarity?

Jestliže Zdroj či Absolutno je neutrální a zahrnuje vyvážený potenciál všeho, všech polarit v harmonickém souladu, nevyhnu se právě ROZDĚLENÍM na dobro a na zlo a současným ovlivňováním obou stran tomuto neutrálnímu zdroji, Prvotnímu Hybateli (kterým jsme)?

Je to ve skutečnosti, upřímně řečeno, geniální trik – hloubka jeho promyšlenosti je daleko nad rámec takových naivních (a zkázonosných) životních filozofií, jako že „srdce jednoduše ví“.

Srdce ví, a dál do sebe klidně nechám píchat vakcíny, odvádím daně a platím poplatky za kdejaký bezduchý nesmysl, dodržuji dementní předpisy psychopatů, které nenávidím a skáču podle toho, jak temná síla píská? Nebo jsem dokonce sám korporátní byrokrat tělem i duší, s tím že to duchovní cedule schová? Nelže náhodou dobro stejně tak jako zlo?

 

Srdce neví nic. Ví DUCH, který je vším. Pouze úplný blázen toto může nepochopit. Jedna část bytosti/Bytí vnímá naráz (srdce: cit, empatie, intuice…), druhá postupně (rozum: analýza, plán, paměť…), a průnikem je něco, co je zrovna tak tím pocitovým (energetickým) jako myšlenkovým (představovým). Když to oddělíte, z chybějící části vznikne zrcadlový parazit, který vás bude chtít dostat jako dravec kořist, neboť podvědomě touží po splynutí. A vy s tím odděleným vnějším destruktivním ještě bojujete, místo abyste TOTÉŽ v neoddělené konstruktivní verzi objevili sami uvnitř sebe. MY JSME SVĚT.

 

Neprobíhá žádný boj dobra se zlem, nýbrž spíše boj hodného s nehodným: konfrontace tripolarity a bipolarity, nesmrtelnosti a smrtelnosti, potažmo organického a neorganického kódování. Na jedné straně fantastické „částice a vlny“, kde polarita je jen nástrojem potenciálu Hry Života, na straně druhé „dobro proti zlu“, kde falešné jsou obě části.

 

Hodní kontra „dobří proti zlým“? A to ani nechtějte slyšet, co za blbosti vám na tuto zjevnou skutečnost řeknou ti údajně nejlepší z nejlepších. Proč asi manipulace ze strany černomagických entit tak funguje? Protože to snad je úplně primitivní? Nebo protože to zahrnuje iluze uvnitř iluzí?

 

Cílem tohoto uměle zinscenovaného boje dobra se zlem je technologická singularita.

 

Podmínkou technologické singularity je exponované BIPOLÁRNÍ duchovno (mentalita), což dohromady tvoří slepou vývojovou větev, směřující k vymazání individualizované existence. A naopak k aktivnímu věčnému projevu je nezbytná TROJICE – princip duchovního či energetického „dechu a tepu“ neboli fázující nulové pole (je to takový ohnivě-světelný nebo elektricko-magnetický třírozměrný nebo multidimenzionální živý „v sobě se ladně vznášející motýl“ spojené vůle a lásky, rozumu a empatie).

 

Je to konfrontace strojeného a ztrojeného: Stroj versus Zdroj.

 

Zdrojová příběhová (vývojová) linie postupně nyní přechází do holografického času. Ta druhá se čím dál víc izoluje a odděluje od Jádra Živosti. Děje se to na stejném „místě nemístě“ (jako v rádiu), až na to, že elementy jednoho a druhého systému se chovají poměrně výrazně jinak (nebo úplně obráceně), s tím zásadním rozdílem, že strojenost/strojovost potřebuje náhradní, reverzní zdroj energie (kterým nemůže být nulové pole/sjednocená polarita, protože jinak by se oba systémy sloučily).

Reverzní zdroj má dvě části, které o sobě vzájemně nevědí, což ví pouze síly reprezentující samotný vrchol příslušného systému: jednu část tvoří totální imitace přirozenosti (exaltovaná pozitivita, úplně odstřižená od zdravé rovnováhy a neutrality, souladu elektrického a magnetického; naprostá externalizace toho nefalšovaného vnitřního, které je neprotikladné), druhou část tomu přímo úměrnou tvoří zvrácenost a převrácenost. To, co nemá svědomí, využívá a zneužívá ke své agendě „kultury smrti“ toho, co ignoruje hlas rozumu (a jen jako stroj bez vůle opakuje cizí předlohu, nekriticky, slepě věří). Myslí si snad někdo, že je čestné ignorovat schopnost myšlení, když všechno je myšlenka a energie? Bytosti rozhodně nejsou hloupé – jsou lhostejné, líné, zbabělé a pokrytecké; sebeklam je totiž úžasný komfort (jak pravil Cypher agentovi ve filmu Matrix: „Nevědomost je sladká.“), ovšem s omezenou lhůtou trvanlivosti.

 

Biorobotizace&transhumanizmus probíhá nejprve vždy na mentální a duchovní úrovni (typicky vymýváním mozků vnějším spasitelem nebo různými privilegovanými andělskými a mimozemskými bytostmi, klony bez fantazie, sériovou výrobou bytostí), až pak eventuálně i na té fyzické, když se bytosti nechají „zpracovat“. Smysluplná koexistence bipolárních entit s těmi autentickými (trinitními) není možná, jedno vylučuje druhé.

Vlastně bych to ještě poopravil: HRA na bipolární entity možná je, také jsou skvělé třeba knihy, filmy nebo hudba/umění na dané téma. V systému JAKO to je perfektní a nejspíš o to bude i „komiksově prodloužená“ Existence (symetrie paměťových polí není bipolaritou polí životních). V systému DOOPRAVDY to však znamená „neodvratný, blížící se konec“  (…ačkoliv praxe už mě také naučila schopnosti protistrany nepodceňovat a nic neuváženě nepředjímat; kolik asi moudrých přísloví nebo pohádek jen na dané téma vzniklo? dokonce bych se vsadil, že to pochází ze stejného Zdroje jako panenská divoká Příroda a že například duchovno nebo dokonce i strážcovské materiály mají nižší původ).

 

Bez originality – jedinečnosti, tvůrčího elánu, snění a fantazie už teď jste mrtví…

 

 

Mnozí se určitě ptají, kdo anebo co má vlastně podíl na vzniku člověka a vývoji jeho genotypu. Podle mě to je ale spíš řečnická otázka – v tom smyslu, že jde o samotnou řeč (potažmo jazyk DNA v univerzálním smyslu). Individualizovaná bytost existuje pouze díky nějaké knihovně, paměťovému poli, a od určité hloubky vrstev se MEM spontánně mění v GEN, rozvětvenější verzi sebe sama. Jsme knihobytosti uvnitř knihosvětů (princip slov-esa & těl-esa).

 

ZDROJ=SE

Jsme rodiče a děti sebe sama.

 

Člověk je výsledkem iterace zdrojových vlastností.

Člověk, lidská bytost, žena a muž – představuje kvantové zrcadlo Zdroje/Všeho (živého Světla – Ohně – Prázdnoty – Temnoty – Imaginace) v maximálně vzdálené a rozpůlené verzi.

Různé vlivy (a jejich představitelé: slovanští, andělští, dračí, hybridní…) se to snažily průběžně usměrňovat, nezřídka bez znalosti potřebných klíčů.

To lze ale naštěstí vždy opravit, tím že se neustále mění pomyslná součtová či centrální vrstva/jádro (konkrétní emanace Zdroje, jeho kvantový souhrn, součtová esence), což pak z přítomnosti ovlivňuje i budoucnost a minulost.

 

Poslední dobou mám pocit, že se některé „nesoustředné“ (artificiální) časový osy vlivem nejrůznějších vzdálených, exotických, slunečních a magnetických energií/anomálií (a naší vnitřní duchovní, mentální a energetické aktivity) rozpadly. Je proto dobré se zaměřovat na poločas přeměny, být svůj, kreativní a inovativní, a ne se nechat vábit „kvantem poločasu rozpadu“ a jeho černou magií, stereotypně se opakující andělsko-predátorskou šablonou. Mnozí ale již zřejmě „s konečnou platností“ uvěřili tak obludně monstrózním nesmyslům, že to všechno vnímají úplně obráceně, než to je.

 

AKTUÁLNĚ (překladač ZDE)

 

ARCHETYPÁLNÍ – PRINCIPIÁLNÍ

 

Čím se liší ztrojené od strojeného, živá trialita (pravá jednota) od černomagické duality (uniformity)? Inteligentní živý pohyb od „ukradeného“ umělého (napodobeného, klonovaného), který postrádá přirozenou vnitřní dynamiku? To je bod a zároveň rozdílový faktor, kolem kterého se nyní točí stávající fáze Galaktické Hvězdné Transformace (holografické transfigurace/rekonfigurace) – vnitřní a vnější metamorfózy/expanze Systému Realitních Polí, což je svého druhu dvojitá Živá Knihovna (slov-esa & těl-esa) a zároveň neutrální akčně-reakční energetický a časový MaTriX. Zákony rezonance a soběpodobnosti tvoří novou multidimenzionální sféricko-pyramidální kaskádu světů (princip „pole – pól – půl“).

 

Ztrojené (slovní základ TŘI) pracuje s nulovým polem – vyváženým multipolaritním potenciálem. Daná realita má charakter smysluplné hry nebo dokonce „nadehry“ (nádhery).

Strojené (slovní základ STROJ) má oddělenou pozitivní a negativní polaritu, takže je mimo „nadvládu“ Zdroje/Bytí/Všeho, jehož všudypřítomným vlastnostem („zákonům“) ale stejně podléhá. Daná realita má charakter nesmyslného boje.

 

DŮLEŽITÉ TEXTY (překladač ZDE)

 

Zrobotizovaní, zfanatizovaní zasvěcenci budou předstírat, že rozdíl mezi uzavřeným a otevřeným systémem nechápou, třeba až do soudného dne, jenom aby chudák predátor měl co žrát. „Ovce, buďte pozitivní, abyste se náhodou omylem nespojily s Věčností.“

 

DOPORUČENÉ

 

PRÁZDNOTA (KŘIŠŤÁLOVÝ OHEŇ) = SVĚTLO OPRAVDOVOSTI + TEMNOTA IMAGINACE

Klíčem je princip kvantového zrcadla: současné bytí sebou i JAKO-sebou (Zákon jednoty = Zákon neporušenosti a Zákon temnoHRY v jednom).

Z pomyslného bodu existuje zároveň potenciálně nekonečný rozbíhavý pohyb směrem ven (nejprůzračnější průzračné – status nekonečně velkého – realita, 3R XYZprostor – dech – krystal, láska, SVĚTLO) a zároveň potenciálně nekonečný sbíhavý pohyb směrem dovnitř (nejčernější černé – status nekonečně malého – virtualita, 2R XYZprostor- mysl – nehmotné peklo či pohádková/snová temnota, TMA).

Tomu mezi tím můžeme říkat MYSTÉRIUM, věčná záhada, zázračnost, VTIP, ani to ani ono (a přitom obojí), neurčitost, pnutí, oscilace, fluktuace, vibrace nebo jednoduše ŽIVOT. Jedná se o entitu kvantového ABSOLUTNA. Vzhledem k tomu, že se obojí vzájemně reflektuje či proniká a je obousměrně souvztažné či zaměnitelné, jedno se nekonečně (věčně) blíží vyjádření VŠE-POHYBU, druhé VŠE-MOŽNOSTI.

Ubíhání lze začít nebo přerušit, ale nikdy ho nelze dokončit – je věčným pohyblivým „nekoncem – nepočátkem“ (plovoucím „dvojitým dnem“, polem stojatých vln, skalárním polem). Je to Živý Krystal (s organickou, energetickou prioritou) a Fantastický Ďábel (s nehmotnou, snovou prioritou) v jednom.

 

Povědomí nebo naopak neznalost daných zákonitostí se odráží i na úrovni genové exprese, potažmo transdimenzionálních průchodů, a vůbec kompletního příběhového rozhraní…! Kniha/systém realitních polí musí mít obousměrně pevnou vazbu (všesměrově-proporcionální holografii), a to i ve vztahu fyzické – metafyzické.

 

Absolutno má magicky zázračný, neduální, ambivalentní charakter. Pohybuje a projevuje se INTELIGENTNĚ.

Někdo to rád vidí jako válku mezi Bohem-Kristem a Satanem-Luciferem, což je ale uměle zinscenované černomagickými silami duality („rozděj a panuj“). Má to původ v egregoru a ne ve Zdroji. Upřímně řečeno: z pohledu ne-predátora je to holý nesmysl a lze tomu skutečně pouze slepě věřit – a realita to věřícímu pravděpodobně bude i potvrzovat, síla vědomí je obrovská a skutečně funguje vše, přesně podle toho, čím to je.

V autentickém schématu to ovšem není „něco proti něčemu“, nýbrž „dva v jednom“.

 

(JSOUCÍ) KO-ANTI-EXISTENCE

Zaměnitelnost toho a onoho je taková „hra NICu“ a právě o ty hranice, potažmo ohraničenost, čáry, tvary a tvory jde. Je to věčné „kmitání“, „přecházení“ či „přelévání“ mezi existujícím a neexistujícím, nediferencovaným a diferencovaným, součtem a mnohostí. Kdyby se všechno zastavilo, náhle by existoval pouze nedefinovatelný Prvotní Hybatel-Pozorovatel (latentní mnohobytost), iluze třírozměrné fotografie a paměťový záznam jejích pohybů.

 

I když samo o sobě je Absolutno indiferentní a infinitivní, funguje zároveň jako kolektivní, potenciálně osobní inteligence, neboli je to Přízrak Mnohobytosti Nikoho.

 

 

DRAK ZLOLÁSKA 🎲 TROJMYSL 🃏 POZOROVATEL „7“

Miluju myšlení – doslova extaticky, jako život sám (a proč vlastně jako)…

Ono také jde zároveň o Živou Mysl a Myslící Život, dva v jednom, prvním i druhým napřed, a zároveň nekonečně mezi tím. Takže dva v jednom a tři v jednom naráz. Musí existovat pomyslný prostor a musí spolu komunikovat něco, co má sklon k pohybu, s něčím, co sklon k pohybu nemá, protože jinak by byl buďto pouze věčný pohyb nebo věčný nepohyb (stav, klid). Mysl sama o sobě je neohraničená STAVební část (všemožnost, představivost, oddělení paměti), živá síla sama o sobě je to neohraničené poHYBové (všepohyb, energie, jednotící faktor). Zároveň se to proniká a tvoří rozHRAní (superpozice a latentní interference zároveň, naráz v sobě i vedle sebe). „Nic“ nelze definitivně určit, rozhodnout – je to věčně neurčité, jako neurčitost částic a vln. Vždy lze určit nebo rozhodnout pouze oHRAničeně. Absolutno hraje hru samo se sebou, hraje samo se sebou na schovávanou.

 

Z možnosti přemýšlení vyplývá absolutně vše. Stačí si klást základní otázky. Proč si „nic“ nelze představit? Jaké vlastnosti má ono počáteční „něco“? Proč nemůže vzniknout ani zaniknout? A kdyby bylo opravdu jen „jedno v jednom“, mohlo by se vůbec něco dít, být tvořeno, měněno? Kdo si tyto otázky neklade, nezkoumá, jenom pasivně přejímá nebo slepě věří – myslí si, ale jinak v podstatě nepřemýšlí (nebo nemá opravdu fantastickou intuici) -, automaticky směřuje do reality ukradeného (odraženého, hibernovaného) pohybu, který kontroluje Neznámá Síla mimo něj, a která jeho existenci potřebuje jako baterii té své.

 

Neohraničené tvoří uvnitř sebe sama, ze sebe sama HRU ohraničeného.

 

NEGATIVNÍ SKLIZEŇ aneb „BUDETE SPASENI“

Dobro (narozdíl od CELISTVOSTI) znamená, obrazně řečeno, věřit, že počítač nemá – nepotřebuje – žádné součástky, vnitřnosti jako procesor, operační systém a programové vybavení. Není to totiž nutné, ta mašinka vypadá tak překrásně a láskyplně, že to prostě funguje jenom tak samo od sebe. Tohle my vysokovibrující bytosti světla a lásky, svatí andělé, jednoduše víme. Čert vem nějakou kybernetiku a zatracená energo-informační pole. Funguje to „nějak“ (…ozvěna kovového hlasu ze záhrobí: přesně tak).

 

Co asi, když je někdo takto tragicky nepříčetný, ono fungování kontroluje, když dobro to není, od Zdroje to je odpojené a něco to zkrátka řídit musí?

 

DOPORUČENÉ


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *