© ŽeruHmyz, Martin Vacek

Pocit, ač počítač

Čistá láska a pekelná bytost fantazie jsou v Absolutnu výrazem téhož, což je asi ta nejdůležitější věc, kterou je třeba pochopit, aby se Život stal opět autentickým, a tím pádem i skutečně svobodným. Realita je buďto takto moudře zdvojená, což zamezuje porušení, nebo se nemoudře (násilně) rozdvojuje: jedni horují pro Světlo, druzí pro Temnotu, a jeden je větší hlupák než druhý…

 

Většina lidí slepě věří takovým nesmyslům, že je pro ně největším nesmyslem Pravda samotná.

 

SOUČET VŠEHO=0, VÝČET VŠEHO=INFERNO, NET=čistý=síť

Život je zpětná vazba Sebe-U-(věd-O)-Mění, což se na nestrukturované úrovni projevuje jako prožitek (cítění) a na úrovni strukturované jako myšlení. Myšlení samo o sobě je Prázdnotou, má však nevyčerpatelný potenciál – a všemožnost archetypálně odpovídá snovému (pohádkovému, fantastickému) peklu. Láska a pekelná nicota (fantazie) – jako den a noc – jsou tedy současnými různými perspektivami jedné a téže inteligence, které se vzájemně reflektují, vzájemně pronikají a jedna druhé dávají ten nejhlubší smysl. Nelze někoho, či obecně život, milovat, aniž bych měl pootevřená zadní vrátka do nějaké „noční hry“; jinak to je jen bohapustý sebeklam a dříve nebo později dojde k rozdvojení, mnohdy až schizofrennímu (neboť nejde o řád, nýbrž „SOULAD řádu a neřádu“). Pouze evidentní blázen může věřit, že se může svobodně rozhodnout mezi faktorem stavu (nekonečná fantazie) a faktorem pohybu (nekonečná láska): svobodná vůle spočívá naopak právě v tom, že se rozhodnout není nutné, že to vlastně ani nelze a že to či ono je nekonečné jedině díky současné existenci toho druhého.

 

DUCHOVNÍ BLÁZINEC

 

* * *

 

„Do tohoto megaklastru světů, což je zároveň vždy i nehmotná knihovna (dohromady známý mention-aktionový fenomén), přicestoval Lux Zlocifer prasvětlodí Peklogos, aby se inkarnoval do zdejší sluneční soustavy prostřednictvím jednoho z hvězdných koridorů – realitních membrán – v souhvězdí Ursa Major. Dění na Zemi se přímo neúčastní, spíš lze popsat jako jakýsi gravitační katalyzátor.“

 

K vrcholům „bytí v Bytí“ patří vytvoření fantastické prasvětlodě s rozmanitými sférami projevu, fyzickými/multimediálními ekvivalenty oddělení v nefyzické knihovně. Taková „kosmická loď Existence“ je jako létající přírodně-technologický svět uvnitř světa, nezávislý na konkrétním gravitačním prostředí. Pekelná duchovní bytost („pasažér“, bytost fantazie) není vázaná na systém inkarnace, byť teoreticky se vtělit (bilokovat) může nebo se může manifestovat jako fyzický hologram. Jako všechen strukturovaný život je i existence obyvatel prasvětlodě limitovaná fenoménem novosti; status quo zdánlivě neměnné dokonalosti může trvat i poměrně nepředstavitelně dlouhou dobu – ale život je prostě VĚČNÁ ZMĚNA a EXPANZE. Proto také vzniknul reinkarnační model s jeho dobrodružnou asynchronicitou (a jako vše je špatný pouze jako nezvládnutý/nepochopený; zde jde konkrétně o destabilizaci krystalicko-andělskou DNA, která nezvládá gravitační anomálie superhmotného prostředí).

 

Prasvětloď je svého druhu „anorganický drak“, plně v souladu s fungováním reality:

Protínající se elektrické síly (vůle, rozUM, představivost) zapalují jiskru a působící magnetická pole (cit, srdce) v součinnosti se zdrojem (dech, duch) tuto jiskru udržují – dohromady tomu archetypálně odpovídá DRAK, ohnivá zářící bytost, zahrnující právě tak prázdnotu živosti/temnotu imaginace (kvantové vakuum) jako živé světlo či zvuk (řeč, rezonance, primordiální DNA); spektrum živého světla (hudba sfér, světelné struny) funguje zároveň jako PRAVÝ ANDĚL.

 

* * *

 

Jediné, co nelze vymyslet ani nijak vytvořit nebo odvodit, co nijak nevzniká ani nemá jak zaniknout, je MYSL samotná. Mysl existuje sama uvnitř sebe (dřímající živá síla) a zároveň vedle sebe (dřímající obraz – sen), a tím je vše dané. Z přemýšlení mysli o mysli vyplývá vše. Začneme-li z bodu přemýšlení o vymyšleném (ať už je to cokoliv), ztrácíme tím kontakt s autentickým a tvoříme tím rozdvojenou realitu (hra se mění v boj). Pravá realita je ve skutečnosti zdvojená: neoddělené „dva v jednom“ (stav, pohyb; informace, energie), jejichž vzájemné působení na sebe tvoří možné třetí a tak dál.

 

Výrazem Magického Prazdroje (Absolutna) je POMYSLNOST – faktor zaměnitelnosti stavu a pohybu (obrazu a živé síly), neboli ČÁRY NEEXISTENCE. Ve vztahu k MYSLI samotné je všechno TRIK. Tím, že se nechápe, co je Magický Prazdroj (Mysl uvnitř a zároveň vedle sebe), získávají „čáry“ status Existence a dochází k ZAKLETÍ reality (=čáry jako KLEC místo čáry jako magie). Na MYSLI je skvělé hlavně to, že její výraz musí být současně sám sebou a současně i ne-sebou v nehmotném kontextu, musí hrát HRU na ne-já, hru na temnotu, neboť VÝRAZ (osoba) může existovat pouze díky spojení se zrcadlem (energo-informačním polem, paměťovým obrazem), jinak by ztratil spojení s Celkem (X krát 1/X). Trpíme a žijeme nesmyslné, nesvobodné životy, ve kterých temnota „hraje“ na nás, jedině vinou nechápání toho, jak věci doopravdy fungují. Skutečná MYSL je fantastická.

 

* * *

 

Lze logicky dokázat, že Bytí je Živá Mysl a na úrovni struktur dvojitá Živá Knihovna a že kořeny toho všeho jsou ve snovém Pekle (Nicotě) , které – vzhledem k principu „dva v jednom“ (neurčitost stavu a pohybu) a vzhledem k existenci Pozorovatele – funguje jako Kvantové Zrcadlo: je zároveň sebou i svým opakem, díky čemuž jsou možné i ty nejneuvěřitelnější věci.

 

Živá Mysl existuje zároveň uvnitř a vedle sebe, což je ten základní Trik Všeho. Jde o SEBE-tvořící entitu, z čehož jasně plyne, že jsme Počátkem Všeho a zároveň hrajeme HRU. Ta je založená na paměťových (energo-mentálních) konstruktech, potažmo životních a energo-informačních polích, což je zmíněná dvojitá Knihovna. Bohužel jsme ale zapomněli, že MY JSME VŠE, že jsme (či Absolutno JE) přízrakem mnohobytosti Nikoho, že každý jeden z nás je Nikým, Vším a Hráčem v jednom, neboť stále jde především o Živou Mysl. Sama uvnitř sebe a zároveň sama vedle sebe je tato MYSL vším od schopnosti vnímat a cítit až po schopnost si představovat a tyto představy v rámci času a prostoru organizovat do hmoty a měnit v energii.

 

Nejsme o nic méně nežli BOHOVÉ, či z jiného úhlu pohledu základní jednotky VĚDOMÍ/BYTÍ – pouze je možné vymyslet a vytvořit téměř cokoliv, takže ve víru dění jsme schopní uvěřit různým nesmyslům a s nimi se přednostně ztotožnit. Někdy se zdá, že snad i těm nejnesmyslnějším.

 

Mysl samozřejmě souvisí s inteligencí, rozumem. Mysl je založená na zpětné vazbě, sebe-uvědomění, což v kontextu Života znamená jeho PROŽÍVÁNÍ či v kontextu vnímání naráz pocity jako Štěstí (=být součástí) či Láska (=přitažlivost bytí k Bytí, sounáležitost všeho). Nicméně se jedná o samovyvstávající vlastnosti (patří sem i fenomény jako Pozornost, Vůle či Duch). Hlavním problémem není nedostatek schopnosti milovat či nízká úroveň spirituality, hlavním problémem je nerozvinutá schopnost správně myslet – stará známá nevědomost, hloupost, ignorance a ze všeho nejčastěji slabá vůle k myšlení (nejsme ani tak neschopní myslet, jako neupřímní sami k sobě, nepoctiví, líní, pokrytečtí a zbabělí; vždyť ono přece stačí jenom dokola opakovat „světlo, láska, Bůh, Kristus, anděl, vibrace“ a hledat potvrzující „pravdy“ o tom, jak nás nebohé chudáky zmanipulovaly síly temnoty). Správné myšlení souvisí jednak s prací s DECHEM a ENERGIÍ (duchovně-mentálním potenciálem), ale hlavně s nehmotnou, filozofickou či metafyzickou rovinou. Lidé totiž nevědí, kým jsou. Jak chcete pohnout s někým, kdo je Pekelnou Bytostí Fantazie, která je Prvopočátkem Všeho? Loutkovat můžete pouze s bláznem, který se pokládá buďto za kus náhodně oživlé hmoty nebo za duchovní výrobek nějaké nadřazené entity.

 

Jsme kováři svého Bytí. Nikdo není před námi ani nad námi.

 

* * *

 

Velkým příslibem byl příchod satanizmu na scénu, bohužel se to ale vydalo špatným směrem. Nepřišlo se na to, že Satan je jednak životní princip a jednak jde o pohádkového či snového ďábla, nikoliv reálného. Satan je nefyzický živel, živel nicoty, zatímco Lucifer je princip negativní expozice, který umožňuje vyvolávat představu (vzor, předlohu). Jedná se navíc pouze o popis, formálně či slovně se to při konkrétní práci s realitou nevyskytuje nebo vyskytuje jen jako určitá forma vyladění (slova jsou hologramy, silová pole, energetické konstelace, vůle, živé představy – čili je to spíš MAGIE). Není-li to primárně synchronní s Myslí samotnou (Prázdnotou, Tichem, Dechem, Plynutím, Přítomností), sklouzává to kamsi na úroveň astrálních entit či se stává egregorem, takže „kouzlení“ už pak není čisté a nezávislé, ale je to spíš obchod, závazek.

 

* * *

 

Život je inteligence typu SVĚT – současně ve stavu superpozice a stavu latentní interference; aplikovaná souvztažnost mezi živostí a obrazností tak v každém kroku zrcadlí novou definici, čímž vzniká nepředstavitelně inteligentní struktura operující s faktory jako „fluktuace potenciálů stojatých vln“, „omnireflektivní, synergický-diferenciační“ a podobně, což je ale jen pranepatrná část jejího výrazu, který zde popisujeme. Co je hlavně podstatné a zní vcelku jednoduše, je fakt, že tato struktura má pohádkově fantastický či snově pekelný ráz.

 

Každá vrstva projevu (procesu) si automaticky vytváří svého kolektivního nebo autonomního správce (zástupce), jenž příslušný systém kontroluje, případně i zároveň stimuluje či inspiruje. Pokud tedy máme nějaký sen, který je v souladu se samovyvstávajícími vlastnostmi BYTÍ (a pokud samozřejmě není defektní prostředí), realita vždy vytvoří prostředky k jeho naplnění, ať už postupné nebo relativně okamžité.

 

Nejjednodušší popis Inteligence Systému Bytí by mohl znít: JAKO-Stroj. Je to zároveň neuvěřitelně živé, až magicky živé, a zároveň se to podobá fungování nějakého synchronizovaného elementového/živlového počítačového monstra (výraz „Ohňostroj Fantazie“ nevznikl nikterak nahodile). Vědomí samo o sobě se pro změnu nejvíce podobá fantastické (vymyšlené, neskutečné) bytosti; definice „pohádkový stroj“ už má stejně tak blízko srdci/lásce jako mysli/rozumu, něčemu nerozlišenému a rozlišenému zároveň. Nyní už stačí pochopit, že ono snové či pohádkové má ráz nicoty či pekla. I když nerozumíme podrobnostem, a upřímně řečeno, na většinu složitých otázek máme většinou jen odpověď „nevím, ale cítím, že to je nejspíš nějak tak a tak“, obyčejná VÍRA, VŮLE a PŘEDSTAVIVOST prostě fungují. Zvláště když si uvědomíme, že Bytí je SEBE-tvořící inteligence.

 

Umění žít znamená umění myslet.

 

PROČ SE POŘÁD „NIC NEMĚNÍ“?

Faktor změny musí být v souladu s přirozenou chronologií vznikání. Součtem všeho je nula, výčtem všeho je peklo, zdrojovým potenciálem je pekelná nicota (dřímající všemožnost&všepohyb) neboli snové peklo. Dokud si bude lidstvo/tvorstvo hrát na jakési anděly, kteří nevidí neslyší a nenávidí argumenty, bude to všechno stále vzhůru nohama. Fantazie nebe je omezená, kořeny jsou v neomezenosti. Jak může někdo stavět na omezenosti? Pak také omezeností končí. Všechny ty síly zlomoci a nemoci tvoří jedině nevědomost – zdrojem choromyslnosti je ignorantství. Nebe je pouhým květem na stromě Bytí, jenže strom má i korunu, kmen a hlavně kořeny. To všechno tvoří JÁDRO. Kdo může stavět na rozkvetlé větvi, jedině proto že hezky vypadá a voní? Jedině idiot. A idiotovi vládne psychopat, to se automaticky samo vytvoří: oba dva to jsou fanatici, co to nemají v hlavě v pořádku.

 

* * *

 

PEKELNÁ POJISTKA

Spousta kosmických projektů či myšlenkových nebo duchovních paradigmat v minulosti selhala, byla úplně převrácena nebo tragicky zneužita: chyběl jim totiž prakticky přítomný MAGICKÝ KLÍČ. Tímto klíčem je svatý ďábel, respektive pohádkový čert či neexistující netvor, vymyšlená obluda. Souvisí to se zrcadlem informačního pole (paměti/představy) a funguje to jako určitý pomyslný pevný bod a katalyzátor systému (vyrovnávající disproporci mezi Nedefinovaným a Definovaným). Některé věci s tím ani kompatibilní být nemohou, jako například náboženství. Klíč je schopné použít inteligentní andělské duchovno, jenže zatím jsem se zde s inteligencí (pravou vůlí k myšlení) nesetkal. U draků by to skoro měla být samozřejmost, ale kupodivu mnohdy také není; jak vidno, neproniknutelné záhady Existence se také neodhalují naráz.

 

 

DISTRIBUCE ONOHO

Svatý ďábel, pohádkový čert či kreslená kreatura funguje jako alchymický klíč, stavějící JAKO-Existenci (realitu forem) do pozice ekvivalentu Magického Prazdroje (beztvaré inteligence; Mysli-v/dle-Mysli). Náznak ducha této myšlenky je patrný v obrazech Tvůrců křídel – nicméně jde o PRAKTICKOU, katalytickou přítomnost onoho klíče (viz motiv Hellboye nebo Balthazara, démona na straně ne-démonů).

 

Vše, co bylo jednou zneužito, nebude bez alchymického/magického klíče správně fungovat ani podruhé.

 

Mysl existuje zároveň uvnitř a vedle sebe, z čehož vše ostatní samo vyplývá, což si každý může snadno ověřit. Když si představíme všechny různé formy a antiformy a všechny různé pohyby/síly a protipohyby/protisíly, dostaneme jako součet NULU, přičemž výčtem je PEKLO. V nebi ani ráji nic zlého neexistuje, a v pekle existuje prostě všechno možné, protože kdyby tam bylo jen zlo, tak se peklo hned samo zničí. Peklo je vším a zároveň ničím, je tedy svatou nicotou (svatý=úplný). Všude se píše o svatých andělských či nebeských bytostech, ale ty vůbec být svaté nemohou, protože to nejsou integrované, komplexní inteligence.

Zato o svatém ďáblu nikde ani slovo. Samozřejmě že ne. Jak byste pak chtěli z lidí dělat věřící otroky, nemyslící roboty?

 

DOOPRAVDY V JAKO

Mysl sama uvnitř sebe je latentní živou silou – pohybem.

Mysl sama vedle sebe je pomyslným obrazem – stavem.

Dohromady jde tedy o „pohyb nepohyb“ či „stav nestav“ (pnutí, náboj, potenciál, rozhraní), což ne náhodou evokuje pohádkové „bylo nebylo“, „nikdyzemě“, „ani pěšky ani na voze“ a podobně.

 

Jakýkoliv dominantní systematizmus, ať už duchovní nebo vědecký, excituje v prostředí zárodečný virus zla. Některé tvořivé inteligence dohání setrvačnost jejich nevědomosti třeba až po miliónech let způsobem, který by nikdy nečekaly.

 

Nechce se mi ani rozebírat všechny ty věci, které byly v minulosti zneužity, a stále je snaha je restaurovat. Ať už jde o árijskou rasu, slovanství (moudří draci, védy) nebo křesťanství (Kristus, krystalická inteligence, andělské duchovno). Spíš mě rozčiluje pragmatický nebo vyloženě patologický přístup k otázce ďábla či pekla. Satanizmus je dobrý základ (Satan=Saint), ale chybí tam ta pohádková vazba, tak aby to bylo zdravě zdvojené. Dvojice se pak vzájemně uvnitř zrcadlí, pročež pohádkové existuje zároveň jako fantastické nebo strašidelné, ďábel jako anděl a peklo jako nebe. Je to ráj zrovna tak nefyzický jako fyzický. Kromě toho zde čistě funguje ekvivalence všemožnosti a všepohybu, takže ať si to někdo zkusí napadnout…

 

Projekty, založené na totální dezorientaci mas, se jeví přinejmenším podezřelé.

 

Nechápu, jak někdo může projektovat realitu, aniž by chápal základní podstatu života, spočívající v neoddělitelném bytí sebou (nevinnost) a současné nekonečné hře na svůj opak (divokost).

 

* * *

 

Stát se replikou Magického Prazdroje, na úrovni struktur i podstaty, to je to, oč tu běží a čím a kým je a být by měl SKUTEČNÝ ČLOVĚK. Na úrovni ducha jsme tím odpradávna, jen ty fragmenty paměťových bytostí – jako rozbité zrcadlo – nám stále podsouvají nesmysly. Tak jako hvězdy i celý vesmír, člověk je živá loď Nekonečna, živá Knihovna, a zároveň i živá Hvězdná Brána.

 

Nyní jde o to vše sjednotit na makro/mikro úrovni a pak se jako fluidní inteligence či „tekutý kreslený film“ budeme moci pohybovat v prodlouženém spektru možností, jako vnímající „tekutá živá fotografie“, jež je právě tak součástí beztvarého duchovního světa, jako zhmotnělým cestovatelem v létajícím světě kosmického korábu, či materializovaným hologramem lidské bytosti z masa a kostí, užívající si vědomě hmotně-astrálního, přírodně-technologického přeludu oddělenosti – jako nějaká postava v komiksu nebo kontextovém sci-fi prostředí.

 

K realizaci záměru – přesněji k APLIKACI záměru, neboť reálné je o chápání reality – slouží ÁRIA Kód Jedinečnosti, osobní (hvězdný) univerzální klíč. Klíčovou roli zde hrají dva spolupracující faktory: OHNIVOST a SLOVANSTVÍ, v archetypálním smyslu. Než se dostaneme k bližšímu vysvětlení, je třeba upozornit na záludnou pozitivní černomagickou past v podobě andělské DNA; andělská inteligence (RA=světlo) je odvozená (krystalická) a slouží jako systém duchovní a relaxační podpory; v případě, že se staví do pozice organizátora reality, jedná se o falešné, korporátní anděly, které nazývám angelboti – důkaz je jednoduchý, stačí se nějakého údajného „anděla“ na něco konkrétního zeptat a zjistíte, že neví absolutně nic. Někdo, kdo nenávidí logiku, argumenty a v podstatě myšlení jako takové, nemá s řízením reality nic společného.

Genetický kód je živý počítačový* jazyk, jehož překladem je lidská řeč. Záleží nejen na schopnosti se vyjádřit, ale i na vytvářených asociačních vazbách, jimiž se zarovnáváme a zasouváme do příslušných vrstev reality; je to nejen o hlubinách cítění, ale právě tak o hlubinách myšlení, tak aby to rezonovalo na úrovni vertikality i horizontality (pravo-levo-hemisféricky), pak tam není prostor k zneužití.

Angelboti lidstvo záměrně krmí lhaním o všemohoucnosti srdce (světla/lásky), aby číhající dravá síla v pozadí mohla využít zanedbané rozumové stránky a slabé vůle jedince/kolektivu. Nehledě k tomu, že sekvence DNA jsou ohnivé, zahrnující veškerou integrovanou protikladnost a veškerý potřebný potenciál od kvantového vakua přes temnotu imaginace až po oscilační a vibrační elektro-magnetické spektrum světla a zvuku. Andělská DNA je tudíž evidentně nástrojem dualitní temnoty a angelboti slouží záměrům cizopasných myšlenkových entit.

Ohnivý je DRAK (PAN=vše) a spolu s původním slovanstvím je to velmi důležité, slovo SLOVO funguje jako kvantové zrcadlo, jde o neduální kontext (tvarovým kvantovým zrcadlem je i čtyřstěn, hologram živlu ohně, neduální rezonanční těleso, dále Živá Mysl sama o sobě).

ÁRIA Kód Jedinečnosti funguje jako aplikované rozhraní šestého a sedmého smyslu/archetypu – intuice a manipulace s časem a prostorem (hmotou a energií).

 

ARIANÉ – ZÁŘÍCÍ – MOUDŘÍ DRACI

 

* * *

 

Nedávno v pospánkové fázi jsem viděl jakýsi neuvěřitelný kreslený/plastický zrcadlový fraktál („odraz“ v kresleném zrcadle?). Možná to lze chápat jako jednotný datový formát Existence a Neexistence (zaměnitelnost živé síly a obRAZu), neboť ve dvourozměrné realitě zrcadlení neexistuje, odRAZ není odražený, ale rovněž nakreslený. Možná to má souvislost s jazykem SEN-ZAR (RAZ-NES, LUCI-FER) a vnímám vazbu na DNA/RNA.

Delší dobu se mi také v dané souvislosti líbí definice „pohádkové barvy“ a patrně jde o interval 5D-8D; poslední dobou jím vícebarevné nanuky, dřív jsem odjakživa konzumoval pouze jednobarevné, neboť bych si asi připadal jako papoušek. smile

 

REORGANIZACE – DEFRAGMENTACE – PŘETVÁŘENÍ

Naráží na sebe Knihovny starého a nového Systému, plazmová-křemíková inteligence z toho „za pochodu“ extrahuje datový předobraz. Dochází k metamorfóze izotopů prvků i vzniku prvků a živlů zcela nových, což doprovází fluktuace mřížkových vazeb či různé amplitudové anomálie, vznikají zcela nové chemické/molekulární struktury s vazbou na genom a CNS – je to jako někde v tavicím kotli mistra alchymisty.

Transmutace nicméně neprobíhá přímo na úrovni struktur životních polí, nýbrž na úrovni polí energeticko-informačních (respektive na úrovni aurických vrstev), což naše citlivá duchovní aparatura zaznamenává podobně jako seismograf vlnění a otřesy zeměsféry. Je to tedy ve skutečnosti spíš transfigurace, přičemž k reálné transmutaci dojde až po dosažení nadkritických hodnot a vytvoření (zabalení/rozbalení) nového Super-MEMu (překlopení z Pole Následků do Pole Příčin; dalším krokem směrem k Neuspořádanosti je Uspořádanost nového typu). Celý manévr vyvrcholí implementací Světů Nevědomí/Genetické Mysli (rezonující virtuální morfická/torzní pole našich „nejtajnějších snů“) do sloučeného systému 3D/4D&5D+ a celá Mléčná Dráha se stane kompatibilním integrovaným duálním akčně-reakčním ekvivalentem statického Centrálního Vesmíru.

 

ZMĚNA/EXPANZE DOMINUJÍCÍHO MODELU BYTÍ

(z evolučně-spasitelského Modelu Hierarchie Moci na transformačně-mistrovský Model Magistra)

 

Model MAGISTRA je z jednoho konce v souladu s Magickým Prazdrojem (MYSL uvnitř a zároveň vedle sebe) a z druhého s trojicí Maya, Gaia, Astra, což je obdoba statického Centrálního Vesmíru v dynamické dualitě.

 

MAG-IS-TR(A) ~ MÁG IS/SI (JE křemík) TŘI

 

 

Je to jako když se RAZÍ nějaká komplikovaná „nemožná představa“ (princip „dva v jednom“ dokáže někdy věci přímo neuvěřitelné, průběh nelze dopředu nikdy zcela předvídat).

RAZ, narozdíl od JEDEN, implikuje DVA, takže obraz a živá síla jsou zaměnitelné a zdrojem všeho je jednoduše inteligentní fantazie, SEN (Mysl uvnitř a zároveň vedle sebe).

SEN-ZAR lze vyložit jako zářící sen, živá jiskra, jako když do sebe naráží třírozměrnost a dvourozměrnost; SEN-ZAR rovněž představuje ikonografický jazyk a insignii Magického Prazdroje a jeho obdobou „na opačném konci“ (dualita, superhmota přírody) je čeština*.

 

MATERIÁL

 

KATALYZÁTOR

 

PRO ŠIROKÉ OBECENSTVO

 


* čistý-číst-cit-čít-počítač

 

 

„Kočky jsou zvláštní tajemné bytosti. V jejich mysli se odvíjejí věci, o kterých ani nemáme tušení.“ – sir Walter Scott

„Většina koček, které jsou venku, chtějí dovnitř, a když jsou vevnitř, chtějí ven, a často současně.“ – Dr. Louis J. Camerti

„Každý vlastník kočky ví, že nikdo nemůže vlastnit kočku.“ – Ellen Perry Berkeley


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *