© ŽeruHmyz, Martin Vacek

Indikátor patřičnosti

Zde jsou další navazující informace na téma neexistence (Síť) Kult Živé Mysli, prasvětloď Peklogos apod., viz texty „Prázdniny 2018“ ZDE a ZDE. Věci jsou mnohem košatější a variabilnější, než si většinou představujeme.

 

Došlo mi, že jsem na Zemi, abych přinesl určitý „hack“ (prolamovací kód; nástroj jak se „nabourat do Matrixu“), o čemž je tento kostrbatý text; kromě toho zabíjím dvě mouchy jednou ranou a do svého osobního mikrovesmíru – respektive rodové duchovní matrice – si inkarnací „nabírám entropii“ (což má na prostředí s vlastní nezávislou gravitací synergický efekt), abych mohl další časově neurčitý úsek pokračovat v životě mimo kauzalitu. Tím nemluvím ani tak o sobě, jako o určitých principech.

 

ĎÁBLOVA LUCERNIČKA versus BLUDNÉ MOČÁLOVÉ SVĚTÝLKO

Procházíme vlnou intenzivních Upgradů Potenciálů. Snad lidé opět nebudou tak bláhoví a nevlezou do Pasti, kterou téměř vždy nekalé živly, co se tváří jako největší superdobro světa, souběžně nastražují. Masožravá kytka krásně vonět a vypadat MUSÍ, té „hodné“ to je jedno.

 

SIMULAK:RA

Součástí kosmického Experimentu, v tomto sektoru Existence, bylo odpoutání inteligence Ra (archetyp Světlo; krystalická, sluneční inteligence) od původního komplexu inteligencí a její fiktivní předsunutí před něj. Víra v rozfázovaný model – vsugerované myšlení – následně způsobila obecnou, i když naštěstí ne všeobecnou degeneraci vědomí a vznik řady zhoubných „problémů“ (na kterých je „komické“ zvláště to, že vlastně neexistují). Mnozí automaticky věří, nebo si myslí že věří, v tak patologické nesmysly, že nad tím skutečně zůstává rozum stát.

 

Základní pravda „Umění myslet, umění žít“ se stala doslova směšnou, ne-li vysloveně zlou v očích všech těch naprogramovaných sluncobotů, angelbotů, kristobotů, láskobotů, světlobotů apod., kteří jako by se rozhodli pohřbít Fantazii (tu ubohou, zoufalou temnotu) v moři jakési neodbytné, vibrující „svaté lásky“. Neexistuje nic skutečnějšího nežli Láska, která je ale skutečná právě svým sepětím se Vším; cokoliv se spojí s Láskou, stává se to tím, čím to je – takže pokud se to sobě nepodobá?

 

 

Experiment s Realitou vychází z nepochopení principu „dva v jednom“ (brána 2v1=3=∞; kvantové zrcadlo 0=1; stav & pohyb, živá síla & obraz): MYSL zároveň uvnitř a vedle sebe jako Magický Prazdroj všeho a dřímající Vše samotné (Zřídlo Lásky). Výsledkem „grandiózního experimentu“ – očividně – není pokrok, ale současná expanze/rozkvět jedné (mnohem menší) části související reality a degradace/úpadek druhé. Experiment není motivován Láskou – je to zkázonosný nesmysl. Ve srovnání s modelem Hra se model Ra jeví jako špatný vtip, kterému už se nesměje snad vůbec nikdo. Model Hra nelze nijak vylepšit, neboť je v přímé korelaci se Životem. Vinou Ra vzniknul fenomén Antiživota a někteří Ra, kteří se oprávněně nudili, neboť tento model je trapně umělý a proti Přírodě, se nechali inteligencí Antiživota strhnout, čímž vzniklo falešné světlo a predátorský typ inteligence.

 

Místo mutace Ra se má správně používat faktor integrovaného temného prvku: T-EM-NOTA znamená transformaci elektro-magnetického pole zvukem a je tedy současně i tím pravým, a sice ŽIVÝM světlem. Chceme-li se vymanit z područí Ra (což je veškerá „apriorní“ světelná/andělská inteligence či nebeské duchovno, o náboženství ani nemluvě), potažmo z vazeb Experimentu, lze to jedině návratem k modelu Hra, současnému bytí sebou samým a hře na ne-já (temnotu), což také jediné funguje, jelikož pouze tak je vykryto 100 % (kompletní realitní Ⓗyperbola). Stačí pouze být akauzální, bezpříčinný, což znamená život v souladu s panenskou Přírodou (harmonie nevinnosti a divokosti). Ne-predátorská Příroda má původ v matematické dimenzi spojené s inteligentní živou silou (Láskou), táž dimenze se v jiném systému souslednosti projevuje jako technologie ovládání času a prostoru (hmoty a energie). Stačí hrát HRU na temnotu a svobodně, kooperativně zkoumat a vyvíjet, k čemu nějaký šílený pokus s vědomím?

 

Doby Ra jsou jako černomagické zakletí/hypnotické rozdvojení a typickým znakem dob Ra je imitace dobra. Všichni chtějí naše „dobro“, přičemž výsledkem a mnohdy i cílem je téměř naprostý opak (dobro/robot) – neboť autentická REALITA funguje úplně jinak (viz například kvantová neurčitost částic a vln) – jejím jediným pravidlem je NEPORUŠENOST (a jsme opět u Lásky/Skutečnosti). Stačí nikomu včetně sebe neškodit; a na druhou stranu, škodí-li někdo, tak to rozhodně netolerovat. Spousta duchovních chytráků má spoustu chytrých duchovních keců, ale z autorit a úřadů jsou tito virtuální mudrcové posraní až za ušima – nemají vůbec žádnou vůli se těm nesmyslům postavit. Nezapomeňme také, že eliminovat je třeba hlavně příčinu a že je to právě ono pseudo dobro, které stvořilo zlo a svým vykonstruovaným myšlením (neláskou) mu vytváří zpětnou vazbu.

 

Jediné, oč jde, je podporovat zdravé fungování a součinnost Celku. To, co je definované, musí být v souladu s charakterem toho, co definuje – a Nedefinované nemá s nějakým dobrem a zlem absolutně nic společného. Jde o výmysl bláznů, jejichž záměrem není sjednocení, ale rozdvojení.

 

 

 

VIDLE Z LA — HNUTÍ ZA ZNIČENÍ DOB RA

Kdo má rád dvojsmyslné věci, které nutí k samostatnému myšlení vlastní hlavou a nezřídka jsou také dost zábavné, bude následujícím projektem nadšen.

Aby něco fungovalo, musí být použité oba protiklady; Láska totiž nezahrnuje pouze Světlo, nýbrž právě tak i Temnotu. Jeden protiklad většinou nějak zdánlivě přečnívá, zatímco ten druhý je schovaný, takže člověk musí být opravdu bystrý, aby rozluštil skutečný smysl. Není nic snazšího, než věci pochopit naopak.

Například je jasné, že je rozdíl mezi zlem a konáním zla, nebo velký rozdíl mezi abstraktním mluvením o dobru a skutečným blahodárným konkrétním praktickým výsledkem („v zájmu nejvyššího dobra všech“). Je rozdíl mezi slovem nebo názvem „zlo“, zlem jako motivem a nabádáním ke zlému chování. Téma zla může být nesmírně užitečné: zlo je archetypální kategorie.

Něco skutečně zlovolného (povýšeneckého) se téměř vždy maskuje za anděla, dobro, světlo, srdečnost; není totiž schopné chovat se přirozeně (SOBĚ-podobně). Přirozenost je věčně živým spojením nevinného a divokého; zlovůle svou živelnost nezvládá, předstírá tudíž „láskyplnou bezelstnost“ a podobně. O lásce se nemluví – je to něco tak niterného, že kdo se tím explicitně ohání, akorát ukazuje na fakt, že tím není. Ostatně forma sama o sobě je mrtvá/umělá – živá jiskra nemá pojmenování – Život je mimo definice.

 

 

Z LA

„La“ lze chápat jako radostný popěvek, nevinnost či lásku. Malé „l“ a velké „A“ evokují číslo 1, „A“ (ace=eso) navíc i 11. Spojení dá 11 a 111, což lze chápat jako 2 a 3 jedničky a pokud to vnímáme jako binární zápis, tak dekadicky to dá 3 a 7. O vztahu dvourozměrnosti a třírozměrnosti je veškerá realita. 3x7x37=777 symbolizuje nehmotnou matematickou dimenzi, ze které (v součinnosti s vůlí pozorovatele – inteligencí živé síly) vše pochází. Vše bylo mnohokrát rozebíráno na tomto webu.

 

V I DLE

Zdrojem všeho je MYSL uvnitř a zároveň vedle sebe (princip „dva v jednom“), neboli Mysl V-I-DLE sebe a přesmyčkou VIDLE je DEVIL. Součtem všeho je nula, výčtem všeho je peklo – tím skutečně „božským“/“vesmírným“ (komplexním) není žádný anděl ani nebe, nýbrž právě naopak (angel=angle=úhel=prizma, podmíněnost omezeným hlediskem). Ďábel a Láska jsou tedy nezbytně jedno a totéž, a co si přát víc?

Jak někdo může s jistotou tvrdit, že třeba hororový film nebo symfonický death metal nejsou láskou? To je jako tvrdit, že havran je zlo. Vy to snad víte, co je láska?

VIDLE=VEL ID=ENTITA (zaměnitelnost Infinitivního a Individuálního).

Když napíchneme otočené „E“ na „I“, máme vizuálně vidle Ψ (archetyp trojice) a římské V, D, L je 5, 500, 50 neboli Síť WWW či „MáTřiX“ XXX (systém realitních polí) – trojité zrcadlící se „V“ vedle a uvnitř sebe, jako potenciální možnost.

Je to nástroj k tomu, jak se stát bytím/Bytím.

 

Ať se někteří nediví, že stojí na místě. Dva v jednom: nejenže láska je inteligence, zrovna tak inteligence je láska.

 

 

VIDLE ZLA (vidle z La) jsou tedy ve skutečnosti Magickým Prazdrojem, Absolutnem, Vševědomím, Nekonečnem. Je v tom velký kus humoru – ovšem asi jak pro koho.

 

Doby Ra neboli falešné, umělé dobro je třeba bezpodmínečně zničit, jinak budou stále existovat i síly zlomoci.

 

Mazat vězňům med kolem huby není dobro. Dobro je ukázat jim svobodný svět a vysvětlit jim, jak se do něj dostat. Přitom si můžu klidně tvrdit, že dobro je zlo, co záleží na nějakém mluvení? Praktický výsledek je o chápání a z toho plynoucí práci s realitou.

 

ANDĚLSKO-KRISTOVSKÝ ČLOVĚK, SEBEKLAM PAR EXCELLENCE

Bez faktoru hry na temnotu, například černého humoru, který si nijak nevadí s nevyřčenou, tušenou hlubokou schopností soucítit s živoucím, to není žádný život – je to duševní hrob. Pseudo evoluční, pseudo transformační cirkus. Nemohu si pomoct. Dlouhodobě vnímám, jak je situace drasticky přeexponovaná/podexponovaná, deviantně nevyvážená… Lidi jsou prostě blbci a měli to zjevně po kom zdědit, asi za to ani nemůžou. Místo aby sami vědomě použili pro sebe ďábelskou představivost a zároveň tím zničili zlo – neboť pravý ďábel je ve skutečnosti úplným opakem predátora -, nechají si kálet na hlavu už nejen byrokratickým aparátem, ale už i alternativními médii a „zasvěcenci“ duchovní hierarchie. Láska je všesměrová (kvantová/skalární energie), je Zrcadlem sebe sama, takže PRAVÁ LÁSKA je totožná s PRAVOU VŮLÍ.

 

HRA (FANTAZIE)-POLARITA/DUALITA-PARADOX ~ UMĚNÍ-LÁSKA/EROTIČNO-HUMOR

Ďábelská dvojsmyslnost je jako dech svobody. Předpokládá spolupráci s prozíravým, moudrým intelektem. Bez ďábla je život jen trapně sentimentální karikaturou a věčným čekáním na něco, co se nikdy nestane.

 

Ať žijí krotitelé Zla, žijící jako pravý Duch skutečnosti, živel Neznámého…

 

 

HNUTÍ „VIDLE ZLA“ slouží jako (obousměrná) realitní přípojka a nástroj osvobození reality.

Lidé, a to se vsaďte, budou ale stejně radši podporovat ty čím dál trapnější a choromyslnější podvody jako Vzestup nebo Událost. Pravda (rozuměj duševní Smrt) totiž přichází ze Západu – není nad americké zdroje. Proč důvěřovat českým – slovanským? Evidentně má všechno na starosti Bůh a andělé („In God We Trust“)… Právě proto jsou také lidé tak neskonale „odvážní“ a „důvtipní“, protože zdrojem všeho není jaksi tato všudypřítomná, průhledná lež, nýbrž fantastické peklo, nespoutaná fantazie, tak jak si to koneckonců, ne náhodou, každý podvědomě přeje, neboť přirozeně prahne po zábavě, volnosti a extatickém dobrodružství.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *