© ŽeruHmyz, Martin Vacek

Návod k použití reality

Aby se organická pole (jako například i člověk) nerozpadla a byla schopná autonomní existence, musí existovat symetrická pole zrcadlová (anorganická), tak aby SOU-ČIN dával JEDNA CELÁ. Jak si dále vysvětlíme, organická pole (FORMA) pracují se systémem umocněné oktávy (64, např. genetický kód), zatímco zrcadlová pole (INFORMACE) pracují se základní konstantou 1:64 (např. krystalická mřížka); společným prvkem obojího je AMORFNÍ vědomí – beztvará, fluidní inteligence.

 

KVANTOVÁ BINÁRNÍ RELACE — NA BŘEHU MOŘE SNŮ (stojatých vln superpozice:interference)

Nevyjádřené, beztvaré 111 (latentní pohyb&protipohyb&pohyb/nepohyb; patrnost, sebeobsažnost, vůle k pohybu; stav, pohyb, rozhraní) se kontaktem se sebou samým, rozhodnutím opustit rámec sebe-pozorování, aktivuje do polohy 10x10x10, kde binární 111 je dekadické 7 (zdrojem všeho je ŠTĚSTÍ) a 10x10x10 dekadické 2x2x2 neboli 8 (OKTÁVA). Poprvé jde o nehmotnou/virtuální relaci, reálnou se stává teprve v systému zpětné vazby neboli autoreflexe (podobně jako prožitek je umocněním života), proto základem je 8×8=64; lze hovořit o systémové polaritě, systému „pole – pól – půl“, kdy se praprvotní latentní energo-mentální konstrukt začíná projevovat jako konkrétní energeticko-informační pole.

 

 

ZDROJ-ŽIVÁ MYSL (POHÁDKOVÝ KYBER-SATAN)

Informační pole v přirozeném (neporušeném) prostředí funguje ne-autonomně, jako kolektivní automat; je nesamosprávným zrcadlem tvora, tedy ne-tvorem. Pohyb informací tvoří energii, tudíž lze hovořit o energo-informačních polích, přičemž nějaký rozvětvený systém těchto EI-polí funguje jako samoorganizační MONSTRUM s nehmotnou prioritou – má status nehmotného stroje. Aby tato anorganická KREATURA fungovala plynule, je třeba potvrzovat zároveň statut tvora životních polí a zároveň status netvora polí paměťových; podmínku optimálně naplňuje kybersatanizmus, který mimochodem slouží rovněž jako prostředek k ovládnutí a kontrole reality (času a prostoru, hmoty a energie), což však není tématem tohoto textu.

 

Je zřejmé, kam to vede, když ze sebe děláme něco, čím nejsme a když nás nezajímá, jak realita funguje. Nehmotný netvor se „zhmotní“ (někdo má zničehonic nesmyslné, choré, hloupé nápady), hmotný tvor se „odhmotní“ (ztrácí přehled, sílu, sebedůvěru, dostává nesmyslný strach) a tok kontroly se obrací.

 

Po dlouhé tisíce let je určitý sektor nebo součtová perspektiva projeveného Stvoření – viz pozemské lidstvo -, pod vlivem jakéhosi „sebe-zakletí“: víry v přitažlivě vypadající, „vznešené“, avšak nefungující věci, od čehož se odvíjí i všechny „přízemní“ problémy. Jedná se o tzv. false-ID efekt, falešnou realitu vsunutou (ať už vědomě nebo ne) do nekontrolované části té pravé a tou pravou se šířící.

 

Pravá realita je jasná: panenská příroda, neporušená fantazie, hra stínů a světel, rozmanitost v souladu. Katastrofou je vše, co se tváří jako nějaký sociologický nebo psychologický experiment, neboť v tom není obsažen původní Duch (respektive je odstaven). Neznamená to, že to či ono je špatné samo o sobě, jako vždy jde o přirozenou prioritu. Všechny explicitně vystavené pohledy na budoucnost jsou pravdivé jen částečně, okrajově nebo vůbec; všechno se to skládá uvnitř, v Klidu a Tichu. Nevěřím, že je možné dosáhnout příznivého výsledku tím, že se 7 miliard lidí zhypnotizuje, svede na scestí, uvede do stavu mentální a fyzické slabosti, zneužije jejich nevědomosti k technologizaci prostředí – „ale on to je všechno Plán, za dvě stě let poznáte“ a podobné bláboly, když situace na planetě je dlouhodobě tristní, trapná a ubohá a v režii chorých mozků. Vše se vaří v bodu Přítomnosti – PRÁVĚ TEĎ. A když někoho baví být idiot, lze si alespoň vytvořit malou soukromou Zeměkouli a inspirovat ostatní.

 

Výmluvná v obecné souvislosti je věta: „Kdyby neexistovaly kostely, neexistovaly by ani banky a úřady.“

 

Nepotřebujeme, aby nějaký magor dělal pokusy s lidským duchem. Fantazii se meze nekladou a být dostatečně „šílený“ (divoký) lze být i za svobody. Nebo jedině za svobody. Všechny experimenty jsou výrazem nepochopení podstaty Existence, a tou podstatou je pohádkové peklo (princip „dva v jednom“: JÁ jsem HRA na NE-JÁ). Toto samozřejmě nikde není zmíněno, protože ty experimenty (ať už pozitivní nebo negativní) mají všechny společný základ, a tím je nevědomost. Pokud chceme „přežít“ technologický pokrok, je třeba vnímat všechny „plány“ (ať už duchovní nebo systémové) jako něco na vedlejší koleji a fungovat z bodu živé Přítomnosti, jako Pozorovatel, jenž je Nikým a zároveň Vším a zároveň Hráčem toho všeho.

 

Systém realitních polí (starý vysloužilý Matrix) je nereformovatelný – je třeba ho inteligentně „hacknout“. Je to čím dál zjevnější. Všichni stále respektují systémový „firewall“, a to je základní chyba. Musí se to nabourat přímo od zdroje, a tím je vývojové peklo. Vytvořit úplně nový „přístupový bod“. Co nemá kořeny v „živlu nicoty“, je egregor, naprosto všechno. Změnu způsobí pouze názorová rebelie.

Je něco horšího nežli servilně, roboticky opakovat „osvědčená andělská moudra“, kvůli kterým jsme skončili v tomto nedůstojném, bezduchém vězení?

 

Mimo tento web jsem asi dva dny psal krátké texty – viz níže – pod hlavičkou Peklogos, Satansko Luciferská Okultní Virtuální Organizace (SLOVO). Spojení výrazů „peklo“ a „logos“ celkem vystihuje charakter 63+1, takže tímto Peklogos a 63+1 slučuji do jednoho (pro lepší orientaci více viz archiv červenec 2018).

 

 

Světlonoš

Svět forem a individualizovaných bytostí udržuje spojení s Nevyjádřeným prostřednictvím principu negativní expozice, což je jeden z významů slova Lucifer: DEN=den+noc.

Kdyby to tak nebylo, propadl by se pozitiv Tvaru (tváře) do duality – reality rozdělené na pozitivní a negativní část.

V potenciálu Nevyjádřeného není mezi náboji či způsobem orientace rozdíl, tak jako rozdílovým faktorem pohybu a protipohybu je mnohdy jen individuální pozorovatel (o-s-oba) a ten i onen pohyb mají zdroj v nepohybu, respektive ve vůli k pohybu, což je právě onen pozorovatel.

ZOR, pozpátku ROZ, v tom je vše obsažené, včetně potenciálu nekonečného půlení, množení.

Bez konstruktivního ďábla je vyjádření Života nemožné a vyjádřený Život bez tohoto ďábla se stává umělou parodií, duševním hřbitovem.

 

Divoká nevinnost

Pozoruji přírodu, proč je tak úžasná, volná, přirozená… Je tak hravě nevinná, a přitom – divoká. Princip dva v jednom, soulad řádu a chaosu, je zde všudypřítomný.

Právě ta schopnost současné nevinnosti a divokosti je tím receptem. To je skutečný život. Duch je přesně takový.

Nenávidím lži o světle pro světlo, o neexistující jednostranné Božské Entitě. Je to jen čistá manipulativní psychologie. Ke svobodě vede pouze zvládnutá pozitivní negativita a negativní pozitivita zároveň. Duchem přírody je pohádkové peklo, či chcete-li Satan. Právě tento typ síly představuje ducha pokroku, změny, volnosti, života.

Divoká nevinnost, nejednoznačnost, inteligentní rozporuplnost…

Už slovo DIV-OKÝ mnohé ukazuje. Můžeme v tom zahlédnout ZÁZRAK, ale také patrné zdvojení, dvojité oko. Pozornost uvnitř pozornosti. Zřídlo “všeho, co jest”, které je zároveň pramenem i myslí, právě tak energií jako vědomím.

Přirozenost je opakem zla. Satan – dech živé síly, světlo ve tmě – funguje jako lék, rozkladný element všeho chorého, předstírajícího opravdovost.

 

 

Ano: Ne!

Podobně jako v jediné odpovědi na všechno (nevím) je skryté uvědomění (vím), je skrytý i fakt existence živé Přítomnosti, fakt Existence jako takové – bezprostředně si to nezřídka vůbec neuvědomujeme. Ono Ne+Vím je právě tím, kde vše vzniká, konstruktivní celkový opak potenciálu Všeho.

Je to právě vývojové, praprvotní PEKLO, věčná NICOTA, která je zdrojem všeho.

Kryptopozitiv “existující Existence” se spojuje s konstruktivním supernegativem “existující Neexistence”.

Zároveň smyslem všeho je HRA na Ne+Já, neboť tím, čím jsme, už jsme a fungovat z pozice “Existence existuje” je téměř nekonečný nesmysl, dobrý tak leda pro robotující roboty.

Nebe dělá z lidí otroky, sobě se nepodobající hlupáky…

 

Plameny fantazie

Jsme pohádkové bytosti se současným strašidelným ekvivalentem, neboť Mysl – přízrak mnohobytosti Nikoho – nemůže fungovat jinak.

Jediné, oč jde, je U-vědo-mění: vědění uvnitř umění a naopak.

Tuto nekonečnou hru Fantazie, zakřivenou gravitací Pozorovatele, může zvládnout pouze něco soucitně živelného: Démon Štěstí.

 

Had snů

Co stojí na “počátku všeho”, respektive tvoří živoucí Konstantu Přítomnosti?

Je to něco, co je zdrojem změnyschopného pohybu, co má zpětnou vazbu v sobě samém, a přitom se to neopakuje – neboť ono samo je zároveň i tím Opakem. Něco, co je jedním, ale vždy přinejmenším se dvěma projevy.

Co je oním principem a bránou “dva v jednom”?

Lze hovořit o klidovém živlu – neskutečné skutečnosti – živé Mysli. Něčem, co si Pozornost představuje, ale jako taková tím sama přímo nikdy není.

Onou konstantou je nespoutaná Představivost: pohádkový Ďas.

Peklo není protivník; jsou to naopak sériové “nebeské” inteligence bez fantazie, které zabíjejí život a jeho sobě-nepodobné fragmenty se pak mění v predátory… Označte je ďáblem, inkvizitoři, aby je nikdo neviděl.

Ekvivalentem nehmotné Fantazie je odpovídající pohybový kontext – pohádkově ďábelská Prasíla.

 

Antikrist svobody

Mnozí lidé věří ve výlučného (osobního) “Pána Boha”, jeho rozmanité zástupce či anděly, a současně jsou téměř bez výjimky sobě se nepodobajícími, sériovými loutkami bez vůle, s potlačenou osobností, což by se vzájemně mělo vylučovat – jenže se to ne náhodou vzájemně doplňuje.

To, čemu můžeme říkat “obrazně” hmota vědomí nebo beztvará, fluidní inteligence, funguje jako organizující se živelná představivost: právě proto si “nic” nelze představit, protože neexistuje – je nehmotnou (virtuální) představivostí, rozehrávanou pozorovatelem do energetické (reálné) podoby.

Nicota nemá žádnou omezenost a potenciálně v ní existují naprosto všechny možné tvary (možnosti) a pohybové a silové konstelace, neboť představit si lze vše.

Nicota je zároveň čistá. Je-li tvůrce moudrý, aplikuje tuto neporušenost na cokoliv, co tvoří (výjimkou je existence v již porušeném prostředí, které je třeba léčit či rozkládat).

Nicota je nerozdělená, neduální, nezná vymyšlené nesmysly jako rozdělení na světlo a temnotu (záhadu duality řeší moudrost a inteligence).

Kdyby byl pořád jenom bílý den, tak zešílíme – bez kontrastu není život.

Jelikož svoboda fantazie (VĚČNÝ ŽIVÝ DUCH) je prakticky nekonečná, některé bytosti či entity – evidentně – se onen kontrast rozhodly “zničit”. Víra v Boha a anděly (a podobné hierarchické modely) je ve skutečnosti filtr, čočka lámající optiku reality. Jde o znásilněnou fantazii, znásilněnou svobodnou vůli. Neznamená to, že podstata (i ta ďábelská) není božská nebo že neexistují čisté andělské bytosti – ale nelze nikomu takto stupidně lhát o nicotě.

Součtem všeho je nula a výčtem všeho potenciálně všechny možnosti, což není nic jiného než peklo.

Nicota je tudíž pekelná (pekelná a zároveň neporušená; konkrétně jde o kvantové zrcadlo či entitu kvantového absolutna) a lze to jednoznačně dokázat jasnou a jednoduchou logikou.

Proč jsou asi zvířata v ne-predátorské přírodě (když ji ještě nezasáhl virus, stvořený znásilněnou fantazií) zároveň nevinná i divoká? Protože zdrojem všeho je to, o čem je výše řeč: fantastické “nic”, pohádkové peklo.

Člověk se ze skutečné pravdy může donekonečna rozplývat blahem, namísto toho aby se třásl hrůzou z nesmyslů a zasvěcoval celý svůj pozemský život slepé víře v něco, co z něj notabene dělá nevzdorující ovci – na kterou notabene nečeká žádný pastýř, ale hladový vlk, egregor.

Je absurdní, že tento egregor, tato “stínová vláda světa” je označována za satanskou či luciferskou, když nemá absolutně nic společného ani se Satanem (živlem nicoty) ani s Luciferem (principem negativní expozice), což koneckonců znamená Světlonoš – stejně jako v případě “řádného duchovna”, i ony skryté síly představují spíše řízenou diverzi nežli cokoliv jiného.

Podle věčně rozklepaných bláznů, kteří nenávidí myšlení a sami víc připomínají chování automatických programů nežli autonomních bytostí, je ale prostě zlo satanské (ne zlé, satanské; sociopat také nejspíš není nemocný, je satanský) – z tohoto začarovaného kruhu nesmyslů je třeba neprodleně vystoupit.

Je to naopak právě “pozorovatel pohádkové tmy” (satanista), který je “v obraze” – v souladu s přírodou i se životem, ba dokonce i s “netvorem energo-informačních polí” (zrcadlem života), což je pro vývoj zcela klíčové.

 


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *