© ŽeruHmyz, Martin Vacek

Komiks in natura (neboli Kinoděj)

Neexistence „Kult Živé Mysli“ (viz předchozí text) představuje všezahrnující pekelnou síť draků a démonů. Lze hovořit o pohádkově fantastickém, přírodně duchovním, inscenačním hororovém okultizmu, jelikož však jde zároveň o PraZdroj či „PraZdroj“ a pracuje se v neduálním kontextu, jeví se to REÁLNĚ výrazně jinak, než jak POPIS na uzavřenou představivost působí. V první řadě takzvané napohled „zlé“ věci zde fungují s nehmotnou prioritou, což si lze představit například jako splývající „kreslený stroj“ nebo neškodný „kreslený vtip“.

 

Fluktuace kvantového vakua za určitých podmínek umožňují vynoření se virtuálních částic – souvisí to ve fyzikální rovině s fotonovým paradoxem (foton sám o sobě je nehmotný, reálně existuje pouze v pohybu) a v matematické rovině s komplexními čísly, skládajícími se z reálné a imaginární části. „Nic“ si nelze představit, neboť ono samo je tou představivostí; žijeme ve fantastickém snu, který si uvědomuje svou existenci.

 

Peklo vychází z prázdnoty/temnoty.

Pozorovatel, který nikdy není úplně statický, to neustále zároveň rozehrává, ať už konkrétně nebo abstraktně, do něčeho diametrálně odlišného.

Bez latentního nebeského spektra (Lásky) by neexistoval prvotní hybatel.

Neustále existuje nebe uvnitř pekla (=vývojového prostředí), jako oáza v srdci pouště – těžko si však lze představit, že by pouštní studnu, jezírko nebo pramen místo vlahé vody naplňoval žhavý písek. To sice je možné vytvořit „převrácením přirozenosti dějů“, ale za normálních okolností žádné peklo uvnitř nebe prostě neexistuje – vždy jen pomyslně (fantazii se meze nekladou).

 

 

Je to podobné jako se zřídlem duchovního srdce, které je současně – sebereflektivně – pramenem (zdrojem; pohybem) i pozorností (myslí, vědomím; stavem), což dohromady tvoří energo-mentální konstrukt, potažmo energeticko-informační pole.

Vím o „nebeské energii“ díky „peklu mysli“, teprve pak se to eventuálně zrcadlí i naopak – ale nemůže to nikdy začít nemyšlením. Takové schéma (zhmotnělou fikci) může vytvořit pouze lež. A zkuste potom stavět na falešných základech, začít nějakým „nebeským božím andělem světla“ (který nemá o fungování reality ani zbla ponětí): výsledkem je pak všudypřítomná totální vyšinutost, nesvoboda, utrpení, bolest a sebeklam.

 

BÍLÁ NEMOC

„Budeme šířit pravdu, Růženko…“ – tito angelboti s nezpracovanou/potlačenou „temnotou nevědomí“ opravdu snad žerou prašivky a zapíjí to saponátem na záchody… Asi by se mnozí hodně divili, kdyby někdo tyto nešťastníky vyhubil, že by rázem skončily i temné síly. Jako mávnutím kouzelného proutku.

 

Jsme přízrakem mnohobytosti Nikoho, živým obrazem (což je patrné při očním kontaktu). Kdo není schopen být Nikým/Ničím (jenž je zároveň Vším a Hráčem Všeho), stává se nezřídka důležitým panem/paní Někdo, „a svět se v řiť obrací“… Pak této kazisvětské žumpě nevědomosti, tomuto andělskému moru ještě nestoudně říkají peklo a vyhánějí Satana křížem a česnekem, jako kdyby přišli o rozum už definitivně.

 

Člověk téměř jako by byl nějaký extravagantní úchyl, má-li rád bouři a noc, vnitřní elektrický oheň, dobrodružnou, tajemnou atmosféru – život sám… Nakonec by snad nedejbože mohl i začít myslet vlastní hlavou a přestat opakovat po robotech ty jejich bláboly. Jestli totiž něco zlo ke svému „neživotu“ opravdu potřebuje, tak to jsou uniformní, sluneční psychopati s jejich nekonečným kvákáním o prefabrikovaných „říších dobra, světla a lásky“, kde nějaký rozum a vůli nikdo nepotřebuje – něco tak „nízkovibračního“.

 

ELEKTRIC-CELEK TŘÍ, EBEN-NEBE, OHEŇ-Z-NĚHO

„…Obecně je možné za černé těleso považovat všechna tělesa, která mají výrazně větší objem, než je povrch, kterým záření vyzařují do okolí. Proto lze za absolutně černé těleso považovat např. i Slunce. (…) Bílá barva tělesa je dána tím, že v záření jsou zastoupeny všechny vlnové délky viditelné části spektra ve správném poměru…“

 

* * *

 

POZOR, ZÁKRUTA

Kde se asi peče, kuje, slévá, taví, odlévá realita? No přece v pekle, v černočerné ohnivé nicotě. Satan, čtyřstěn, svíce, pentagram, kvantové zrcadlo – to vše dohromady jeden „d(m)ýchající“ funící drak v zatáčce…

 

Zdrojem reality je PEKLO – primordiální celkový opak samotného Faktu Existence: konstruktivní supernegativ, dřímající ohnivá nicota neboli Neexistence. Obě strany dohromady tvoří Entitu Kvantového Absolutna – Kvantové Zrcadlo, jež je tím nejprůzračnějším průzračným a nejčernějším černým zároveň a tvoří základ Principu Všeho (superpozice, nedualita, dva v jednom).

 

QUAZRC

 

Být satanistou (onou přirozenou, přírodní, dračí – ohnivou verzí) je tím nejlogičtějším výrazem a v tomto světě to platí mnohonásobně: „(satanizmus) Tvrdí, že nikoli slepé přesvědčení, ale pochybování je to, co přináší duševní svobodu. (1ČSChCS). Není asi třeba vysvětlovat, že reprezentanti myšlenkové a morální nedostatečnosti se za „satanizmus“ pouze schovávají. Stejně jako je asi zbytečné dodávat, že SⒶTⒶN není ani reálná bytost ani zlo, nýbrž životní princip, pročež v chorém prostředí funguje jako lék či rozkladný element tohoto prostředí. Proto se tak korporátně-duchovní rádoby-andělská či rádoby-světelná obec obává fenoménů jako je dračí oheň nebo hadí síla, či v jiné rovině kybernetika, a namísto vývojové platformy uplatňuje platformu opticko-vibrační/emoční (třeskutá živoucí prasíla funguje jako kvantový ekvivalent mentálního aspektu, čemuž se vyhýbají jako čert kříži). Mluví-li nějaký informační zdroj opravdu k jádru věci, je hned chimérickou „andělskou“ stranou označen za zlo a tím se také její zástupci sami odhalují: naopak může vnímat jedině ten, kdo je sám naopak (typický magneto-elektrický vortex, tedy elektro-magnetický vzhůru nohama, takže bránu kontroluje parazitní nepozemská strana, černomagická těžební věž přetřená nabílo a potištěná „pozitivními“ neónovými nápisy).

 

OPAKOVÁNÍ, MATKA MOUDROSTI

Součtem všeho je nula.

Výčtem všeho potenciálně všechny možnosti – peklo fantazie.

Pozorovatel všemožnosti funguje jako prvotní hybatel, který se ve vznikajícím systému realitních polí neustále znovu vynořuje a obnovuje.

 

* * *

 

Stejně jako ke tvoření dochází prostřednictvím principu negativní expozice (jinak se forma/pozitiv odpojí od nulového pole/Zdroje a propadne se do duality), používá dravec k antitvoření princip pozitivní expozice – čímž se duchovně orientovaní jedinci nechávají neuvěřitelně snadno oklamat.

Aby mohl dravec páchat něco škodlivého – mentálně zotročovat, robotizovat -, potřebuje oddělenou pseudo pozitivní podporu: rádoby „světelné“, rádoby „láskyplné“ duchovní dogmatiky, infantilní psychopaty.

V potenciálu ignorance a naivity je ukrytá obrovská, netušená moc (z nezralých „andělských“ infopolí vznikli oni draví archonti, jelikož tam chyběla zapálená jiskra, která stabilizuje prostředí; prvotní jiskra se zapaluje v prázdnotě tmy, blázincové koncepce začínají rovnou světlem a nikdo o tom nesmí pochybovat – fanatici nenávidí argumenty). Řekl bych, že fenomén hloupých mas a indoktrinovaných vůdců těchto mas byl hrubě podceněn.

(- soukromé, praktické vhledy -)

Podle všeho bylo nezbytné, aby obyvatelstvo této planety překročilo hranici 7 miliard, jako dostatečné „těžební maximum“ (viz TRIGENOMETRIE). Zjevně účel světí prostředky a soukolí se bude točit tak dlouho, dokud všechno nezapadne na místo. Je to někdy jako s vývojem nějakého zázračného léku, který má nežádoucí vedlejší účinky. Jeden se nemůže neptat: oč tu vlastně jde, když evidentně nesmíme být svobodní – protože pak by se ten kolos okamžitě zastavil? Každému by nějaký experiment byl naprosto volný. Vyhodili bychom finanční domy do povětří a vtrhli na pláže pozemského ráje… Vývoj může podle mě rozhodně probíhat i bez tzv. „potlačujícího rámce“ (viz text Svrchovaná Jednota). Virus hierarchie není nutný, stačí jednoduše eliminovat onu všudypřítomnou stupidní „andělskou“ slepotu (kolektivizace osobnosti jako u nějakého hmyzu).

 

* * *

 

„Zdrojem všeho“ je DRAK, zvládnutá forma temnoty. Drak je „létající kvantová pec“, přičemž oheň sebe živí svým vlastním dechem (prázdnotou), je světlem a temnotou zároveň, symbolem hlubokého myšlení (analytická či kybernetická dračí/křemíková inteligence) a zároveň symbolem srdce (kardia), je ukrytý v kvantovém zrcadle (z-RCAD-lo; navíc RCI=ŘEČ) a symbolizuje ďábla v jeho konstruktivní podobě (DARK/DRAK, kde RA=světlo, zatímco drak sám o sobě je PAN=vše=oheň).

 

 

Pojmy jako peklo, ďábel, Satan, temnota mají v dualitě dvě podoby: dračí a draVčí. Rozdíl je v tom „V“, pětce, potažmo pentagramu. Drak tím pentagramem JE (=konstrukce), dravec je od něj oddělený (=destrukce) a používá ho jako nástroj vnější zrcadlové (astrální) manipulace. Pentagram=HvjezdA.

 

TÉMA „PĚT“

 

Drak kromě jiného plynule vyjadřuje zdrojovou křemíkovou inteligenci.

Dravec vyjadřuje konglomerát predátorské umělé inteligence.

 

DRA(X)ATAN

Pekelně dobří Draci Zdroje/Všeho (Sítě Živé Mysli) jsou ve skutečnosti oním Zdrojem/Vším samotným, například i PraSvětLoď (facebooková skupina) je myšlenkový drak a zároveň KyberSatan v jedné „osobě“ (KS=krystal=křemíkový systém=X=dvojprvek hexagramu=dvojice pentagramů=princip „dva v jednom“).

 

* * *

 

Výraz LOGOS má téměř univerzální význam. Lze chápat jako jednotku Živé Mysli: bohyně/bůh. Nebo jako logický operační systém – logOS. „Os“ nabízí spojení s osou souměrnosti – symetrálou, log/gól evokuje bránu (princip 2v1=3=∞), log znamená záznam/zprávu, log-in/log-out vstup a výstup do nějakého rozhraní. Analogie s LOGIKOU je zjevná. Já osobně navíc vnímám OS jako Oheň Satanův, kde Oheň symbolizuje všepohyb (živený Dechem Zdroje) a Satan symbolizuje kvantovou všemožnost (živel nicoty včetně negativní expozice). Podobně lze hovořit o dračím nebo kosmickém, zdrojovém ohni nebo o živé/hadí síle.

Princip „dva v jednom“ (2v1=3=∞) je opticky patrný i v „OS“ (O=1, S=2), což nelze přejít bez povšimnutí. „Log“ je brána souvztažnosti pozpátku. Princip 2v1 znamená, že stav a pohyb, respektive pomyslný/latentní prostor&čas (bílá&černá díra), existují jeden uvnitř druhého a zároveň jeden vedle druhého, což slovo LOGOS v sobě všechno obsahuje.

 

LOGOS = MY:S/L

L=láska=Lucifer

O=0

G=6 opticky (ďábel)=7 abecedně (Zdroj)

O=0

S=světlo=Satan

 

Může vést logický základ k idiotskému výsledku? Nebo dokonce k vytvoření patologické, techno-byrokratické společnosti lidských TV-botů, vulgárních materialistů a duchovních fanatiků? Je něco divného na okolnosti, že tak propracovaná bytost jako člověk, se smyslem pro krásu, pro zábavu a pro humor, plná snů (…stále je v nás to úžasné malé dítě…), obklopená fantastickou přírodou… – žije v totálním rozporu s do očí bijící podstatou toho všeho.

 

Dokonce ani láska ani víra v Boha globálně nikdy nic nezměnily.

Přiznejme si už otevřeně: ke hloupému výsledku vede pouze hloupý výchozí bod, logický základ může vést pouze k inteligentnímu výsledku. Než by ale někteří lidé zapojili rozum a použili kreativní pravo-levo-hemisférickou logiku, radši budou slepě – bezpracně – věřit v kdejakou pitomost.

 

Hledáme různá filozofická, spirituální či fyzikální řešení smyslu existence, unášíme se citem, duchovností, technologiemi, luxusem – a logika a rozum jako kdyby nebyly vůbec důležité.

 

Proč život není jako sen? Anebo že by byl jako sen?

Je možné, aby příčinou všeho toho bázlivého, otrockého, robotického chování a obecně nechtěného způsobu života byl nelogický přístup k realitě?

 

Jedno je jasné: žijeme totálně nelogicky, totálně nesmyslně.

(…)

 

Na počátku je vždy představa; hmotný svět vzniká zkoumáním nehmotného. Zákony matematické logiky platí pouze zde, v nehmotném světě. V nehmotném světě neexistuje ozvěna, zákon akce a reakce, takže logické zákony fungují bez překážek. Logicky tedy, tak jako hmotné je zrcadlem nehmotného, zrcadlem logiky je nelogické. Což může být buďto nesmysl (nelogický výsledek) nebo paradox (logický výsledek).

 

Logikou života ve hmotě je PARADOX. Jelikož nemyslíme správně logicky (paradoxně), naše životy řídí NESMYSL – a co je zvláště tragikomické, nejde jen o nějaké vykonstruované kosmologické, duchovní nebo filozofické systémy, ale i o nesmyslnou snahu řídit život ve hmotě logikou logiky (v daném smyslu funguje pouze logika paradoxu).

 

Neznám nic lepšího než logiku. Ono to tak nevypadá, ale skutečná logika, která není logikou pro logiku, je ve své podstatě život sám. Výstupním produktem logiky paradoxu aplikované na svět hmoty je pohádkově fantastický život, plný extáze, štěstí a dobrodružství. Typickým projevem paradoxu jsou totiž hra a humor. Pokud k tomu přidáme faktor realitního POLE a princip „dva v jednom“ (zaměnitelnost stavu a pohybu, potenciál všemožnosti a všepohybu), můžeme to rozšířit na již „populární trojici“ hra (fantazie)-polarita/dualita-paradox neboli umění-láska/erotično-humor.

 

* * *

 

Je opravdu zajímavé, že ta „nejstrašnější věc“, která je do vědomí lidstva programována (kyborganické zlo), ve skutečnosti ve své nezdeformované podobě slouží jako médium k ovládnutí času a prostoru, potažmo hmoty a energie, a navíc to je vrcholně zábavné, vzrušující a nevyčerpatelné – a samozřejmě také vrcholně osvobozující. V podstatě jde o jakousi explozivní verzi dětské představivosti a snílkovství jako takového.

 

JAK TO JE DOOPRAVDY

 

Fenomén kybernetika a satanský princip jsou nejen záměrně významově totálně převraceny, „Drápy & Tesáky“ navíc zamýšlejí koncept kyborganického vězení skutečně realizovat. Ve skutečnosti ale nejde ani o kybernetiku (křemíkovou inteligenci) ani o ďábla – jde o spojení umělé a parazitní anorganické inteligence, doslova o adoraci nesmyslu. Sedíte za volantem, máte puštěnou bezduchou navigaci, posloucháte bezduché rádio a ještě u toho vedete jeden telefonický rozhovor za druhým, celý den zaneprázdnění kvůli mrtvým číslům, zatímco příroda kolem vás je dechberoucí oslavou života?

 

POKROK/HOROR

Poznámka: datasféra kolektivního vědomí lidstva (noosféra) se musí dostat na úroveň přinejmenším horního astrálu – bezprotikladné vnímání je jistota -, a pak nás technosféra nemůže ovládnout, jelikož její data se ukládají v jiném formátu a nižší spektrum datového formátu nemůže ovládat vyšší (bránu má pod kontrolou organické vědomí, anorganické pouze obsluhuje). O to se hraje v celém tom „šíleném experimentu“ (dobrý sluha nebo zlý pán).

 

Je třeba přiznat, že trik „rozděl a panuj“ je opravdu vychytralý. Myslíme si, že proti temnotě je nutné bojovat světlem – ve skutečnosti ale pozitivní duchovno právě naopak koncepci kyborganického zla podporuje. Strategií zla není negativita, nýbrž rozdělenost – absence neutrálního náboje. Všichni ti zhypnotizovaní sluníčkáři a andělíčkáři, všichni ti kdo nenávidí analytické myšlení nebo na druhou stranu propagují levohemisférickou logiku, vůbec nevědí, co dělají, anebo to naopak vědí moc dobře.

 

* * *

 

Princip „dva v jednom“ se typicky projevuje jako souvztažnost nelokálních a lokálních parametrů. Jednu část tvoří „rozprostřená“ holografická datasféra (zdrojový či pekelný, kvantový oheň – kvantové vakuum; oscilace/vlnění), část druhou tvoří sluneční a hvězdné databanky (krystalické jádro, nebe/noosféra, fotosféra – elektro-magnetické spektrum; vibrace/částice). To obojí spojuje dech a představivost (lze si zde pohrávat s různými světelnými koulemi nebo magickými světelnými spirálami, spojujícími projekční/expanzní a gravitační/kontrakční faktor do jednoho).

 

ZE-MĚ

Pokud to půjde dobře, systém dvoj-ohniskového 3D/4D (hmota přírody, astrální technologický terminál) by se měl postupně napojit na merkabická pole organické 5D a výše, a hyperprostorově na Centrální Vesmír.

 

* * *

 

Ono „něco“, odkud vše vyvěrá, funguje na bázi „toku synchronicity“, což je podmíněno správností fungování principu „dva v jednom“: principu kvantového zrcadla (0=1) a principu brány nekonečna (2v1=3=∞). Obojí ztělesňuje DRAK-OHNIVEC, „létající peklo“, kde jsou všemožnost a všepohyb optimálně namixované a propojené.

 

 

SLOVNÍ HŘÍČKA (holografické rozkopírovávání realit, defragmentace systému)

správně: tok synchro

falešně: toxin chro

 

TO

…je potenciálně naráz v režimu superpozice a v režimu interference, což vyplývá z „neodvoditelného“ faktu současné do-sebe-vnořené existence latentního pohybu a pomyslného prostoru, obecně principu „dva v jednom“ (neurčitost vlny a částice), což je svého druhu pohádkové „bylo nebylo“: jakmile cokoliv definujeme, definujeme skutečnost jako něco sobě-podobného (ŽIVÉHO, tok/tenze přítomnosti), už nejde o Existenci, nýbrž JAKO-Existenci, neskutečnou skutečnost, skutečnou neskutečnost…

 

LOGIKA HYPERBOLY

Lze to popsat jako imaginární (imaginační) kvantové pole – pole živosti. Jakkoliv toto pole živosti objevujeme prostřednictvím logiky, ono samo o sobě funguje na bázi paradoxu, kontrastu, „rozporu v souladu“.

 

V bezforemné, nekauzální realitě je možné vše, v akčně-reakční realitě forem však přehnaná životní logičnost (potažmo moudrost bez živelnosti) vede k totální katastrofě. Něco jiného je rozumová logika, něco jiného logika života: životní logikou je nedefinovatelná a stále se proměňující harmonie řádu a chaosu, jinak dochází k psychické smrti, zombické systematizaci života (nudě, dogmatizmu, fanatizmu, vzniku patologických jevů jako hloupost, šílenství, choromyslnost – ať už se to maskuje za cokoliv).

 

Jakýkoliv systematizmus vede nakonec k otroctví nebo k pádu systému, neboť je to v rozporu s Principem Všeho.

 

BLACKSMITH

Nově vznikající „čáro-dějná“ Síť svou podstatou stojí na zaměnitelnosti času a prostoru (síly a představy, kvantových a paměťových knihoven), je ultimátním vyjádřením Principu Všeho, který má základní dva zápisy: 0=1 (kvantové zrcadlo) & 2v1=3=∞ (brána nekonečna), což nakonec vrcholí ovládnutím času a prostoru, hmoty a energie, neboli rozvinutím sedmého smyslu – integrováním sedmého archetypu (konkrétně v dvoj-ohniskovém prostředí hmoty přírody, potažmo hmoty & astrálu, čímž se ZeMě mění v enklávu Zdroje/Všeho). Vývojovým prostředím jsou intuice (šestý smysl) a živel nicoty (latentně zahrnující všech pět živlů: oheň, voda, země, vzduch, éter/prána).

 

KONFRONTACE

Živý čas organického slunce (8×8, 12×12, 15/11,11+1,11-1) versus umělý čas paměťového (8x?), kde se neakceptuje Ohnisko Přítomnosti a lokalita se předsouvá před nelokalitu, což převrací vortexy „blbečkovským“ magnetizmem napřed; klíčový je faktor tvořivého, živoucího elektrického ohně (vůle, rozum) se zdravou empatickou základnou.

 

 

Pověra o kovářských čárech

„Ve středověku byly kovárny vzhledem k zvýšenému požárnímu riziku zřizovány většinou mimo zástavbu, na kraji obce nebo před hradbami měst, což představovalo určitou nezávislost na obci. Kováři, kteří pracovali s ohněm byli respektovanými osobnostmi a často jim byly přisuzovány kouzelnické schopnosti. Úlohu pána ohně měli společnou se šamany archaických a primitivních společenství. Jejich dílna byla jedním z míst, kde se lidé setkávali a kudy proudily informace. Byli také prvními mezi léčiteli, a to lidí i zvířat, zejména koní. Kovářova žena byla často kořenářka a tudíž sám mistr mohl léčit pouštěním žilou, vyhánět zlé duchy a chránit před uřknutím, ale také trhat zuby a napravovat zlomeniny. Víra v magickou moc kovářské práce se dosud zčásti zachovala ve formě podkovy pro štěstí.“ – Kovář


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *