© ŽeruHmyz, Martin Vacek

DŽIN Angel-in-Engine

Vynořují se další klíčové věci. Když trochu předejdeme, krok vpřed ke svobodě spočívá ve skloubení přírodního satanizmu a původního slovanství. Věci, co k nám chodí ze západu, jsou vesměs obrovsky podezřelé, ať se tváří jakkoliv sofistikovaně a kosmologicky. Musíme si zvyknout na fakt, že existují multidimenzionální entity, které mají obrovské fyzikální a duchovní znalosti, a přesto v tom někde může figurovat fatální chyba nebo postranní úmysl.

 

Opět se ukazuje – a to bych dvakrát podtrhnul -, že je třeba naráz a prakticky potvrzovat hmotný-organický status životních polí (tvor) a současně i nehmotný-virtuální status polí paměťových (ne-tvor), která existují zrcadlově/reverzně, ovšem ne v rámci polarity, ale v rámci fungování Systému Bytí. Kde se nehraje na temnotu (JAKO), tak si tato temnota (DOOPRAVDY) nakonec dělá z živáčků blbce na dálkové ovládání, kolikrát je třeba to ještě opakovat?

 

Včera večer už jsem chtěl článek vydat, ale nějak se to ve mně rozleželo, načež jsem se pustil do čtení rubriky Lešij na Misantropově blogu. Mravnost, duchovnost, příroda a slovanství jsou úžasná kombinace; slovo Slovan ne náhodou souvisí se slovem SLOVO, které je Kvantovým Zrcadlem (tím je například i čtyřstěn, hologram živlu ohně, nebo samozřejmě Živá Mysl samotná). Otázka zní, proč se vůbec slovanská nebo všeslovanská kultura nechá někým nebo něčím napadat. A odpověď zní, protože v ní chybí element konstruktivního ďábla, ohnivého draka, snového pekla. Bez toho se snadno „slovo“ mění v „slave“ (anglicky otrok). Bohužel toto lidé vůbec nechápou a ještě v tom hledají podraz.

 

PAN-DO-RA

 

Ráno jsem se kochal zahradou a při pohledu na vpravdě pohádkový smrk jsem si pomyslel: „Holy spirit, holy devil.“ Všimněte si, že pojem svatý ďábel se téměř nikde nevyskytuje (svatý=světlo=celistvý). Svatý je i „saint“ a podoba mezi SATAN a SAINT je zajímavá (A=I=1). Jsem si čím dál jistější, že pohádkový ďábel je zdroj. Proto je také na Zemi všechno vzhůru nohama (DOGMA-I-AM-GOD).

 

Nyní k těm „západním materiálům“.

Bylo by asi naivní popírat, že nějaký tzv. Velký Experiment opravdu probíhá, přinejmenším v některých bublinách reality. Podle dosavadního průběhu si však nelze neklást otázku, zda je ten pofidérní „hokus pokus“ vůbec legitimní. Experiment se strojovou inteligencí vypadá jako silně podezřelý a třeba jsou Lyricus a Tvůrci křídel také šílení*. Další věc, kterou je dobré brát v potaz: někdo může být z 99 % perfektní bytost (kolektiv bytostí), a přesto ono 1 % může způsobit něco strašlivého. Ostatně pokud někdo nedokáže tvořit Nové jinak nežli prostřednictvím bolesti a utrpení, tak si to samo na otázku odpovídá.

Totéž lze říct o tzv. Duchovní Hierarchii/“Vzestupu“ a vsadím se o cokoliv, že kdyby někdo rozdrtil andělskou kulturu, spolu s ní by se rozpadly na prach i všechny predátorské pijavice; je to totiž jedno a totéž (kdo chápe, jak funguje Kvantové Zrcadlo, je mu to jasné). Kdekoliv, kde chybí pohádkový ďábel, se nakonec vždy probouzí zlo.


* tady to je spíš extrémně dvojsečné a náročné

 

* * *

 

Nejsem určitě sám, kdo si někdy připadá jako v nějaké napůl solární líhni, napůl sanatoriu. Jako kdyby nestačil jeden koncentrák ze spodních světů, ale musel existovat ještě druhý z těch údajných horních. Říkám údajných, neboť mezi tímto temným a světelným virem evidentně není žádný rozdíl – obě strany jsou roboti bez fantazie, invence a smyslu pro život. Nešťastníci, kteří musí buďto parazitovat nebo experimentovat, neboť o tom hlavním nemají ponětí.

 

* * *

 

DOPORUČENÉ

 

V časech Konvergence Světů – v uzlových bodech Přírodních Vesmírných Cyklů – v dvojzóně Horizontu Událostí dochází k disipaci součtové energie prolínajících se makro/mikro Kvazidimenzionálních Struktur, přetrvávajících, rodících se a zanikajících Příběhových Schémat – což zhruba od období 2012/2014 mnozí intenzivně zažíváme, což však nutně automaticky ještě nemusí vrcholit Novou Rozepsanou Kapitolou, neboli kýženou Velkou Změnou.

 

Především všechno přirozené se děje ZEVNITŘ (proto v minulosti všechny tzv. „vzestupy“ končily přírodní katastrofou). K žádnému zázračnému EXOgalaktickému skoku nikdy nedojde; podmínkou Transformace je vytvoření obousměrného mostu mezi planetární noosférou/kolektivním vědomím a galaktickým/slunečním jádrem (Zdrojem), k čemuž pravděpodobně nedojde ještě stovky, ne-li tisíce let kontinuálního pozemského času (ledaže by došlo k významným posunům a vyvážením po vertikální časové ose; pro zajímavost viz filmové série Thor a Avengers; žolíkem či trumfovým esem by mohla být MetaKnihovna, pokud by došlo k nějakému „průniku světů“).

 

Jedna věc je cítit a reagovat, jiná věc absorbovat a integrovat, čemuž člověk musí jít sám aktivně a otevřeně napřed.

V případě některých interpretačních normativů vedlejším efektem „Transformace“ naopak může být i úplné zabřednutí v sebeklamu a uváznutí v egregoru; zvláště v případech velikášství, servility a lenosti používat vlastní hlavu (přítomný okamžik je vždy hlavně ŽIVÝ, osvobozený od představivosti a paměti).

 

„Dobromyslné věřící“, kteří k tomu směřují, lze poznat snadno podle toho, že jakmile někdo sděluje holá fakta, tak to je pro ně „negativní“ (protože by sami museli něco se sebou dělat), zatímco když nějaký zhypnotizovaný šílenec, který sám sebe orazítkoval vysokým duchovním titulem, napíše cokoliv v „pozitivním“ duchu (čeká nás zářná budoucnost, to už je prostě jasné samo od sebe), Růženky a Emilové hned „upřímně“ jásají a sdružují se do totálně ulítnutých, blbečkovských skupin, že by ani Zlo na nic takového nepřišlo.

 

„No tak to vám můžu říct teda, aniž bych mu chtěl nějak lichotit, nebo tak, víte, ale to je úplný hovado, ten Žoudlička.“ – Felix Holzmann (Statistika)

 

* * *

 

Jednotné pole energie a vědomí, známé též jako nulové pole nebo kvantové vakuum, má určité samovyvstávající vlastnosti (architektura času a prostoru, gravitace prožitku); lze hovořit o nevysvětlitelné, fantastické inteligenci nebo komplexu inteligencí: Živé Mysli.

Odjakživa tu je Pohádková Příroda a Zázrak Mysli, což zahrnuje multidimenzionální fyziku, kvantové technologie (manipulace s časem, prostorem, hmotou a energií) a multimediální duchovní a mentální schopnosti.

Základem toho všeho je princip 2v1=3=∞ (stav, pohyb, rozhraní), jehož paměťová kapacita neustále expanduje/metamorfuje. I když to tak nevypadá, tělo (systém těl) je inteligentní akčně-reakční knihovna, synchronizovaná s planetární, sluneční, galaktickou a nelokální kosmickou, ba dokonce – eventuálně – i s korpuskulárním anorganickým myšlenkovým plavidlem, což může být neviditelná loď („létající domov“) obrovských rozměrů a v podstatě svět uvnitř světa.

 

FACEBOOK

 

Ještě nikdy nebylo integrovanou součástí Systému Bytí dvoj-ohniskové prostředí superhmotné duality těl z masa a kostí (hmota přírody & technologicko astrální terminál). Představa, že je možné plavit se hyperprostorem z jednoho neuvěřitelného supervesmíru do jiného, dělat zastávky v jemnohmotných magických duchovních světech a občas si jít prožít nějaké to dobrodružství do „antisvěta“ 3D&4D, aniž by se člověk musel rodit a umírat, případně svou inkarnaci sám kontroloval, je fascinující.

Napřed si ale také musíme vzpomenout a uvědomit, čím skutečná realita opravdu je a přestat jako opice opakovat, co jsme kde četli…

Sice dochází k expanzi a upgradu Knihoven MaTriXu, respektive k Transmutaci & Transfiguraci Duchovně-Genetického Aparátu, jenže to se víceméně děje průběžně neustále. Realita nemá problém s holografickou koexistencí Kvantového Supersvěta a Predátor-Andělského Impéria, pokud někdo na ty re-klamy naletí.

 

PROCES DEFRAGMENTACE

odstřeďování virů

čím vyšší Koeficient Zaměnitelnosti, tím blíže pohádkově fantastické (středové) realitě

čím větší bludy a sebeklam, tím více do okrajových paralelních (alternativních) realit

 

Jen si tak být pekelným drakem fantazie, který je vždy i tím druhým…

 

 

* * *

 

Co člověk cítí při pozorování panenské, rajské přírody? Jak je možné, že dokážeme myslet, snít, milovat, bavit se – a přitom zároveň existuje nikým nechtěná, nesmyslná sféra reality, která doslova patologicky popírá vše svobodné, zdravé a přirozené, nutí nás platit mrtvými čísly za živý život a nejradši by nás všechny označkovala čárovým kódem?

 

YOUTUBE

 

„…Pradávné andské vědění říká že před 13ti tisíci lety – právě v polovině nyní končícího cyklu – bylo lidstvo naší planety „sraženo na kolena dravcem z vesmíru“, neboli napadeno a zotročeno zvláštní anorganickou formou života, která přežívá v naší atmosféře díky výronům lidského vědomí, k nimž dochází pokud prožíváme bolest a trpíme. Tato forma života je neviditelná bez zvláštních přístupů stejně jako baktérie. Nemá ovšem proteinovou stavbu, architektura „těl“ těchto predátorů je zcela odlišná od čehokoli, co jsme schopni si představit. Jsou to v podstatě jen energetická pole určitého kmitočtu, ovšem vědomá si své existence a usilující o „přežití“. Tato pole „omotala planetu“ jako kosmické pavučiny dávno před naším narozením, dávno před nástupem starověku. „Dravec“ zničil kvetoucí dávnověké civilizace a to tak důkladně, že krom vzpomínky na „Zlatý věk“ v kolektivním podvědomí lidstva nám z těch dob nezbylo už nic…“ – OBDOBÍ PACHACUTI – OBDOBÍ VELKÝCH ZMĚN

 

„Můžete ignorovat realitu, ale nemůžete ignorovat důsledky ignorování reality.“ – Ayn Rand

 

Žijeme v realitě myšlenkových polí, s nejrůznějším součtovým, gravitačním, logickým či paradoxním atp. efektem (duchovno, emoce, extáze, humor, organizace a samoorganizace reality…). Pohyby v realitě za sebou zanechávají informační/datovou stopu, což je podobné ozvěně nebo odrazu v zrcadle: stopa nemá zdroj v sobě samé, jde o nesamosprávný, anorganický záznam. Na druhou stranu stopu zanechal život, takže paměťová entita v sobě potenciál „vědomě existovat“ nějakým způsobem zahrnuje (koneckonců už Živá Mysl se individualizuje spojením sebe jako živé síly se sebou jako paměťovým/představovým segmentem).

 

Patřičná dávka stimulu může paměťovou entitu probudit („antistvořit“), podobně jako lze přivést zpět k životu tělo v kómatu. Jisté je, že když žijeme v souladu s Bytím, k excitaci parazitních paměťových entit nedochází a pozná se to velice snadno: v daném světě nedochází k žádným nesmyslným konfliktům či k iracionálnímu chování.

Něco, co existuje zrcadlově, může probudit pouze převrácenost.

Panenská, rajská příroda je souladem řádu a chaosu, harmonickým spojením nevinného a divokého.

Paměťovou entitu může probudit pouze násilné narušení tohoto Super-Řádu.

Když si představíme situaci, kdy dosud neexistuje nic, co by ponoukalo jedince ke zlu, dojde nám, že dravce nestvořila žádná zvrhlá negativita, nýbrž zvrhlá pozitivita (objektivně existuje i druhá možnost, alchymický/jaderný pokus nějakého idiota): paměťový záznam/zrcadlo je potenciálně zvrhlým negativem (organické živé pole má neutrální status tvora, anorganické informační má neutrální status ne-tvora), takže probudit ho může jen zvrácená (patologicky nevyrovnaná) pozitivita – dravec se pak živí destruktivní negativitou a pěstuje si masy servilních pozitivistických hlupáků bez vůle a vlastního rozumu, které mu umožňují fungovat v uměle vytvořené dualitě dobra a zla, neboť to je jeho doména existence.

 

Neexistuje nic horšího nežli BLBSTVÍ. Tupohlavost je horší než zlo. Je to neuvěřitelný jev, který by vůbec neměl existovat – nic takového nikdy nemělo vzniknout. Nevědomý, naivní jedinec pokládá sebe sama za paměťovou bytost (ohraničenou, lokalizovanou věc), přitom paměťová bytost je pouze virtuální HRÁČ, oděný do reality hry, zatímco skutečné JÁ/BYTÍ je (svým způsobem nezúčastněnou) Pozorující Přítomností – autorem či zdrojem toho všeho.

Věří snad doopravdy někdo, že postava ve video-hře je skutečně on?! A naopak: jak fantastická je tato video-hra, když si uvědomuji okolnosti.

Je to ta největší hrůza, sledovat člověka ve stavu jakési posthypnotické sugesce, hledícího upřímnýma, slepýma očima skrze pravdu, kterou vůbec ve své bublině halucinací neregistruje. Tento člověk není ani zvíře ani tvořivá inteligence. Jeho mozek jako kdyby plaval v nálevu virtuálního šílenství, jako by byl zakletý v jakési šílené panoptické zastavárně nesmyslů, které udávají směr jeho neuvěřitelně, nepochopitelně nesmyslného uvažování. A přitom se mnozí z těchto lidí šťastně usmívají…

 

Nežijeme pouze ve světě informací. Žijeme hlavně také ve světě organizujících se informačních polí. Parazitní verzí infopolí je egregor a ještě nikdy jsem nepotkal údajnou andělskou (nebeskou, světelnou, kristovskou) bytost, která by vinou svého totálního nezájmu o princip fungování reality nějakému egregoru nesloužila.

Kdo nadává na netvory, místo aby jejich nehmotnou verzi nějak zpracoval do své existence, akorát tím na sebe prozrazuje, kdo je jeho „pán“.

Původní informační pole řídí křemíková inteligence, což jsou také ne-tvorové, ale neduální – totálně neškodní. To je ten zásadní rozdíl mezi dračí a dravčí realitou: myslete si o sobě klidně, že jste andělé, ale žádná andělsko-andělská realita neexistuje. Je vždy buďto andělsko-dračí nebo andělsko-dravčí (nebesko-pekelná smysluplným nebo nesmyslným způsobem).

 

Pakliže si cokoliv nebeského/andělského není vědomo svého původu v komplexním zdroji inteligence, jsou to právě oni kryptoparazitní pozitivisti: nevědomost převlečená za světlo, tvářící se jako vědoucí pan někdo. Všichni máme schopnost samostatně myslet, zkoumat, vyvíjet se v podstatě permanentně; ignorant není někdo s nízkou inteligencí, ale někdo nečestný, amorální, zbabělý, kdo myslet odmítá. Je-li organickou jednotkou Živé Mysli „bohyně/bůh“, na anorganické úrovni tímto prvočinitelem je jednotka „informace“; nezajímat se, jak se tyto „božské in-forma-ční jednotky“ organizují, je aktem trestuhodné nezodpovědnosti. Přestože to z pozemské strany „andělé slepoty“ vesměs nedělají vědomě/záměrně, na konci dálkového ovladače, který k nim vede, existují sofistikované blokující a sklízecí mechanizmy, fungující jako „centrifuga osobních knihoven“ (většinou v tom mají prsty různé bezosobní makety křišťálových andělů, napodobeniny Krista, nebo různé osobnost odstřeďující, život degradující mechanizmy vzestupu; vždy v tom chybí faktor nelokality a zdrojová holografie, odrážející fakt herní/hravé povahy realitních struktur).

 

NIC je PŘEDSTAVA a POSTAVA, stavba a stavitel, věčný prvotní hybatel, rozhraní HRY

Realita není ani duchovní ani racionální, dokonce ani energetická (světelná) nebo fyzikální, to vše jsou pouhé fazety, kterých má Živá Mysl nesčíslně – skutečná realita je FANTASTICKÁ („nic“ si nelze představit, představivost prostě JE a právě to je to NIC s dalšími samovyvstávajícími vlastnostmi). Řekl bych, že až ďábelsky fantastická, neboť kde není soulad řádu a chaosu, spojení divokosti a nevinnosti, není vůbec skutečný život. Není vůbec nic špatného na vymyšlených knižních postavách a neuvěřitelných příbězích. Myslí si snad opravdu někdo, že svoboda a fantazie života spočívá v eskamotérství jako je teleportace, dematerializace, zneviditelňování, zhmotňování předmětů, vytělesňování nebo čtení myšlenek? Kde je v tom nějaká EXTÁZE FANTAZIE NITRA? To vše je zajímavý přídavek, ale samo o sobě to je k ničemu. Nejsme totiž zařízení na existenci. Na tyto věci se upíná pozornost tehdy, když tam chybí život – kde není ďábel, je nuda. Pravý smysl všeho ve skutečnosti spočívá v tom, co se nikdy nepřejí, a jediné, co se nikdy nepřejí, kromě lásky a přírody, je extáze fantazie temnoty. Den=den+noc. Na jednu stranu vnitřní klid a přirozená volnost, dech svobody, na stranu druhou nezkrotná živelnost. Koho by nelákaly mejdany nebo orgie, ovšem nikoliv mejdany a orgie od života odpojených pomatenců se ztracenou pamětí. Kdo by nechtěl žít v luxusní vile na pláži, s hvězdnou bránou a hyperprostorovou kosmickou lodí, jako ultrametabiomorfní supratekuté vědomí a člověk a duch zároveň? Nic není nemožné.

 

ANGELBOTI, TV-BOTI A SPOL.

Lidi zajímají rozmanitá myšlenková pole, aniž by si vůbec uvědomovali, že jimi jsou. Ale MYSL samotná už je nezajímá.

Žijeme v době informací; architektura energeticko-informačních polí ale nikoho nezajímá.

Všechno je energo-mentální konstrukt. Nikoho to nezajímá.

 

* * *

 

Někdo dění ve vesmíru rád staví jako schéma „nebe proti peklu“, leč bohužel už si přitom vůbec neuvědomuje, že pravé (vývojové) PEKLO je zdrojem všeho – včetně například duchovního prasvětla (z bezčasé perspektivy snové peklo a duchovní prasvětlo je totéž) -, zatímco různé šílené nebeské mutace (vyšinutí mesiáši, duchovní emisaři, zasvěcenci a podobně) „obdařily“ vesmír něčím tak „nesmírně potřebným a užitečným“ jako hloupost, devótnost, slepá víra či nepřímo zlovůle a právě agenti „andělské zkázy“ šíří ony lži o pekle a o ďáblovi, abychom na věky věků věřili ve výlučnost lokálního Boha a „posvátnou milost“ jakýchsi andělů a byli věčnými otroky myšlenkových predátorů.
Čili je to úplně naopak, než se obecně myslí/věří, a je opravdu složité „osvobozovat svět“, když většina jeho „ovčanů“ myslí zrcadlově (…ono je to vždy vcelku poznat, jak je co výrazy jako peklo nebo démonický myšleno).

zdroj=živá mysl=potenciál všemožnosti=neporušené, snové peklo=trikový oheň=kvantová nicota imaginace=latentní energo-mentální konstrukt (energo-informační pole, nehmotná kybernetická inteligence)

nebe=nevědomost, anděl=sebeklam, výsledek=vězení duality, nesmyslnost, převrácenost, lež, utrpení

Kvantové vakuum živosti-bod/prostor imaginace (vlnově-částicová neurčitost bílých&černých děr zároveň uvnitř a vedle sebe) je schopné procesovat naráz bezlimitní počet definic (2v1 aplikací), pročež na mnoha úrovních sebe jednoduše svou mentální a duchovní aktivitou zhmotňujeme nehmotnou fantazii a vůbec přitom – v daném kontextu – nezáleží na tom, do jaké míry víme nebo nevíme, jak to funguje (každá vrstva má vždy svého automatického nebo autonomního správce). Jedná se o nepředstavitelně inteligentní, v podstatě pohádkový „automat na sny“, který si kolektivně uvědomuje svou existenci prostřednictvím interakce/interference/koexistence (aplikované superpozice) svých holografických částí/obrazů celku sebe (nás jako INDIVIDUALIT; proto jsou tak důležité rozum, vůle, samostatné myšlení, jedinečnost, vnitřní síla a elektricita, vnitřní duchovní a mentální oheň, synchronizace s dechem, představivost, to vše podpořené zdravou empatií a schopností soucítit; realitní pole jsou elektro-magnetická, nikoliv magneto-elektrická – tak to úmyslně staví parazitní a falešné andělské inteligence).

Součtem všeho je nula, výčtem všeho (potenciálem) je peklo: zdrojem všeho je tudíž logicky neporušené, snové peklo (dřímající všemožnost/fantazie a všepohyb/oheň v jednom; živý oheň vydává živé světlo).

 

 

* * *

 

Je dokonce už i vědecky potvrzené, že žijeme ve světě zhmotňujících se představ, říši fantazie, myšlenek, které mají původ Nikde a přicházejí Odnikud. Konkrétně lze hovořit o kvantovém vakuu, jež je homogenním/izotropním polem živosti a dřímající imaginace, nekonečným nehmotným snem uvnitř snu. Pohyb tvoří iluzi nenulové energie – v tom smyslu, že kdyby se vše vytvořené kolektivně dohodlo na „návratu zpět“ a nebylo to v rozporu s přirozenou tendencí tvořit a bylo možné kompletně vymazat paměť všeho, veškerá hmota by se rozplynula (na druhou stranu věčný stav bez pohybu také neexistuje).

 

Fluktuace kvantového vakua za určitých podmínek umožňují vynoření se virtuálních částic – souvisí to ve fyzikální rovině s fotonovým paradoxem (foton sám o sobě je nehmotný, reálně existuje pouze v pohybu) a v matematické rovině s komplexními čísly, skládajícími se z reálné a imaginární části. „Nic“ si nelze představit, neboť ono samo je tou představivostí; žijeme ve fantastickém snu, který si uvědomuje svou existenci.

 

Nicota, současná superpozice a latentní interference stavového a pohybového faktoru, tvoří fluktuující potenciál kvantového vakua s rozměrem představivosti – libovolně malým či velkým, čemuž odpovídá „nejčernější černé“ a „nejprůzračnější průzračné“, což dohromady tvoří Kvantové Zrcadlo. Temnota, světlo, prázdnota, zvuk a vzájemná potenciální interakce (rezonance) toho všeho tvoří dohromady kvantový či Trikový Oheň.

 

NO LIMIT

Přesahující inteligence (fluktuace potenciálů) kvantového pole živosti je od samého „TEĎ“ (konce/počátku) všepronikajícím mentálním a zároveň duchovním zrcadlem nevinného a divokého. Je to nevinnost, ďábel, stroj a fantazie v jednom. Výsledek vidíme v panenské rajské PŘÍRODĚ a v prapůvodním uspořádání a běhu vesmíru (čas, prostor, hmota, energie). Jsme inteligence typu SVĚT – živoucí, ultrametamorfní, neduální/dvojitá knihovna. „Středem“ knihovny je nekonečná knihovna, což je i „středem“ každého jednotlivého písmena. Jsme počáteční bod všeho, který mystifikuje, předstírá, zapomíná, všelijak se před sebou schovává (stěhuje se jako sen ve snu), myslí si že si něco myslí a podobně. Mezi jedním a druhým „teď“ právě uběhly trilióny let. Jsou možné nepředstavitelné věci. Zaměnitelnost čehokoliv s čímkoliv, možné pouze v neporušené plynulosti (možná zpětná reintegrace), fyzika nehmotného.

 

* * *

 

Je to opravdu tragikomické, jak lze faktor sebe-uvědomění pozorovat všude a ve všem (dva v jednom, zpětná vazba prožitku života) a přestože vše vnímáme a vůbec jsme naživu díky schopnosti mysli přemýšlet o sobě samé, s existencí ZÁZRAKU NEKONEČNA MYSLI jako bychom vůbec pro život nepočítali – jako blázni stavíme na odvozených konstruktech, které sice patří ke hře, avšak samy o sobě jsou čistě virtuální, NEREÁLNÉ. Zvláště kontemplativní duchovno se tváří jako vševědoucí mistr světa, přitom možná ví ze všech nejmíň.

 

SNĚNÍ, PŘEDSTAVIVOST, POTENCIÁL, LATENTNÍ, DŘÍMAJÍCÍ, POLE, ENERGIE

Faktor zaměnitelnosti stavu a pohybu (=princip „dva v jednom“=Živá Mysl) vyjadřují NEEXISTUJÍCÍ ČÁRY; je-li tento faktor jakkoliv nepochopen, převrácen, zapomenut nebo ignorován, existující čáry (stavějící se nesmyslně nad „nekonečno beztvarého“) automaticky mění původně Fantastickou Hru v choré vězení: světu vládnou nemrtvé TVARY, jak perfektně vystihuje text Kdo potřebuje tržní ekonomiku?.

 

Vztah mezi faktorem stavu a faktorem pohybu (představivostí a živostí) signalizuje možný dvojí způsob Existence Reality, jako buďto Čarodějné (přirozené) nebo Černokněžné (černomagické): buďto MY „živí“/hýbající se bezprostředně kontrolujeme Realitu nebo ONA „nemrtvá“/zastavená zprostředkovaně kontroluje nás (to jsou oni pověstní „Oni“ a jejich institut právnické osoby jako například STÁT, slevy z nemrtvol, odvádění daní z nemrtvol, celosvětový korporátní fašizmus).

 

ČÁRO-DĚJ

Typickým projevem reality naruby je čárový kód, kde samozřejmě nejde vůbec o magickou radost života, nýbrž právě naopak jde o ten nejstupidnější mechanizovaný neživot: MRTVOU EXISTENCI. Člověk strká hlavu do oprátky už jen tím, že není ochoten připustit v podstatě zcela zjevnou a do očí bijící možnost, že to vůbec není nápad člověka. Nejúčinnějším, ne-li jediným prostředkem proti tomu nesmyslnému „mrtvoživotu“ je Pohádkový SATAN, Jolly Joker, démon na straně dobra, který se tomu všemu cynicky vysmívá a naprosto nerespektuje cokoliv chorého a idiotského. Proč taky, z jakého „inteligentního“ důvodu?

To mimochodem také dokazuje, jakým „kolaborantem“ a „zrádcem na Existenci“ je ve skutečnosti slavné andělské duchovenstvo. Typickým projevem reality naruby (z vnějšku dovnitř) je totiž také fenomén,  popsatelný jako Pozitivní Výstava; základ Věčného Bytí, faktor zaměnitelnosti stavu a pohybu (věčně živoucí princip „dva v jednom“) to doslova zabíjí. Dnes už si spíš kladu otázku, zda někdo tak hloupý, aby za celou dobu 2012/2018 nepochopil, že jde o NEUTRÁLNÍ SOULAD, vůbec může existovat. Ale čemu se divit, andělská chiméra a čárový kód jsou dvě strany téže mince, jinak by to nefungovalo. Přes nějaké syntetické sekvence loutkuje Hmyzí Animoid (dravec, upírské datové pole) i ty naše „spasitele“.

 

* * *

 

Při očním kontaktu nebo pohledu do zrcadla „to“ lze spatřit: jsme přízrakem mnohobytosti Nikoho. Postavy jsou pouhou představou „onoho“, vlnícím se obrazem oceánu pohybu Věčného. Má to tisíckrát blíž ke vtipu nežli k čemukoliv takzvaně vážnému; ne náhodou přílišná vážnost vede k trudnomyslnosti a mnohdy až k choromyslnosti. Proč asi příroda nechodí do práce?

 

Jakkoliv autor (Pozorovatel) nemůže neexistovat, základní vlastností Existence je, že to není doopravdy; teprve všechna další „patra“ odrážející vztah mezi existencí Pozorovatele a neexistencí jeho představ definují Skutečnost jako něco odvozeně skutečného; buď na to přepneme pozornost se současným uvědomováním si, že samotný zdroj toho všeho stojí mimo definice, nebo se současným zapomněním na to.

 

Lze žít buďto doopravdy v Jako-Existenci (=HRA, pohádka) nebo jako v Doopravdy-Existenci (=KLAM, vězení), liší se to způsobem kontroly: buďte my bezprostředně kontrolujeme realitu nebo realita zprostředkovaně kontroluje nás.

 

Každý jeden z nás je Nikým, Vším a Hráčem v jednom.

 

Existence je HRA NA TVAR, kde onou hranou (rozhraním) je Čára Neexistence (neboli Pomyslnost).

Jakmile se to přehodí a bereme to takzvaně „smrtelně vážně“, vzniká fenomén převrácenosti, zlovůle, vězení.

Bez čar nelze existovat a mohou mít buďto význam organického kouzla nebo anorganické klece.

 

SAMOMLUVA

Organický tvůrce je ve svém anorganickém výtvoru přítomen ve formě automatického (samorozbalovacího) kolektivního psychického otisku. Je to jako když se kniha přeloží z jednoho jazyka do jiného a změní se komunikační potenciál prostředí z formálně dialogického na monoinformační.

 

Nejzazší zaměnitelnost = Ultrametakongruentní Absolutno.

 

APLIKACE ENTITY KVANTOVÉHO ABSOLUTNA

Princip ultimátní zaměnitelnosti umožňuje vytvořit cokoliv, pokud tomu vytvoříme odpovídající podpůrnou základnu, energetické/anorganicko-technologické zázemí. Klíčem je sjednocený datový formát, což znamená, že systémové rozhraní v určitých kritických bodech pracuje s něčím, co lze popsat jako fyzika nehmotného nebo pohádková fyzika (dvourozměrný symbol nese informaci o složitém silově-tvarovém kontextu, kompilační algoritmus to překládá).

Nejvyšší účinnost v nehmotném prostředí vykazují největší extrémy (Život/Stroj, Láska/Temnota, nejprůzračnější průzračné/nejčernější černé); jde o princip Kvantového Zrcadla, kde určitý fenomén je současně svým vlastním opakem – geometricky to známe jako čtyřstěn, hologram živlu ohně, symbol všepohybu, což je ekvivalent všemožnosti (stejně jako například v humoru zde veškerá protikladnost ve skutečnosti totálně spolupracuje, což má ten nejživější živý efekt).

Mysl je svým současným absolutním opakem, což tvoří základ principu „dva v jednom“, kterému se meze nekladou; veškerá neporušenost (nedualita) existuje pouze v rámci logiky „dva v jednom“, se kterou lze dělat doslova divy (zde se opomíjí hlavně dvojice lokální:nelokální, hmotný:nehmotný, silový:obrazový, sebeobsažný:paralelní, neutrální:symetrický, energetický:informační či duchovní:mentální; není to ani zdaleka jen jin:jang, cit:vůle, empatie:rozum, vlna:částice, stav:pohyb nebo prostor:čas; může existovat i zaměnitelnost hyperdimenzionální brány a ID-objektu, kvantového a paměťového pole, přičemž všechno, kromě substance vědomí samotné, je určitý typ organické nebo anorganické knihovny).

 

* * *

 

HISTORY?

Kdysi dávno nejmenovaná rozvojová galaktická civilizace objevila „nedopatřením“ jistý holografický disk se základy fyziky tvoření (platnými pro konkrétní „megaklastr světů“). Další „shodou náhod“ došlo k aktivaci disku pomocí odražených slunečních paprsků, otevřela se prostorová knihovna – datasféra. U jednoho z přítomných došlo k neplánovanému downloadu; obsah se mu skrze osobní biomorfické rozhraní (morfogenetické pole) nahrál do aury/CNS a došlo u něj k rozvoji inteligenčních a mimosmyslových schopností, rovněž došlo ke sdílení vědomostí na úrovni celé jeho multibytosti – načež postupem času se tato entita (respektive kolektiv bytostí) odhodlala k experimentálnímu tvoření.

Nicméně – bez nabytí (prožití) vědomostí vlastní cestou dochází k takzvanému efektu false-ID. Není to autentické, spíš to připomíná modifikovaný klon.

Kdo se poté na onen naprogramovaný systém/duplikát napojí – uvěří – soustředí do toho energii – a nemá dost vlastní vnitřní kuráže a nezávislého poznání, na jeho individuální vědomí to má nebo mít může neblahý „kolektivizující účinek“; může být pak třeba i „komfortně spokojený“, ve skutečnosti si však „objektivně“ vůbec neuvědomuje své „použití k nekalým vyšším zájmům“.

Říkám těmto entitám angelboti nebo bytosti Kry-Ang, s tím že postupně (neboť realita je vždy 100 %) vzniknul i jejich přesný zrcadlový opak, doplněk, který určitou nekontrolovanou část těchto entit nenápadně ovládnul.

 

* * *

 

Zde je vysvětlení, proč existuje tak patologicky nesmyslné chování politiků, nesmyslné zákony, choromyslný techno-byrokratizmus nebo proč třeba existuje tak chorá, nesmyslná věc jako světový dluh nikomu ve výši více jak 200 biliónů dolarů (peníze vlastně vůbec neexistují, a přesto tohle „nic“ ovládá vše), proč se učí 150 let staré nesmysly, proč mají lidé vymyté mozky náboženstvím a televizí a přestože podle ústavy je zdrojem veškeré moci lid (podobně na úrovni EU nebo OSN), občané jakožto zaměstnavatelé státního aparátu se třesou před svými zaměstnanci hrůzou, chodí do práce jako roboti, stávají se otroky technologií atd. Mrtvé vládne živému, nebo přesněji nemrtvé vládne živému, a přesto jak se zdá, to nikdo nechce vidět, natož aby byl ochoten se zabývat vysvětlením nebo se snažil z toho kriminálu osvobodit a obrátit tok kontroly směrem k sobě (poznámka: to totiž jediné také stačí, systém se pak podle toho automaticky přeskládá).

 

OHNICE

Základním prvkem živé reality je zakřivující Přítomnost Pozorovatele (gravitace=HRA-VITA-„C“, hra života), neboli vůle k pohybu, neboli vědomá inteligence – Živá Mysl. Živá Mysl oplývá sklonem k pohybu, avšak záznam její aktivity (potažmo obraz, stav) tímto sklonem sám o sobě neoplývá (musel by být dlouhodobě opakovaně „bombardován“ nepravděpodobnou/nepřirozenou řadou stimulací).

Vlastností Živé Mysli (prázdna, kvantového vakua) je uvědomovat si rozdíl mezi logikou nehmotného a logikou hmotného prostředí. Zrcadlem logiky-nehmotného je nelogika-hmotného s logickým a nelogickým výstupem. Logickým výstupem je paradox (smysl), nelogickým výstupem je nesmysl.

Entity, které nemají zdroj v Živé Mysli (v sobě samých), nýbrž v záznamu její aktivity (paměti), rozdíl mezi logikou hmotného a nehmotného nechápou, tudíž nejsou schopné fungovat smysluplně (z pohledu živých entit), nejsou schopné pochopit paradox života – jsou tvořeny a živeny nesmyslem, jsou doslova vytvořené z chyb (odpadní hmoty).

Inteligence prostoru (=křemíková inteligence) má sklon automaticky chyby opravovat; převrácená inteligence (=parazit) je zrcadlovým celkovým zbytkovým obrazem tohoto samoopravného principu.

Není pravda, že zlo je disonance – zlo se disonancí živí, samo funguje podle původního systému, tedy na principu rezonance a soběpodobnosti; až na to, že se zde organizují do množin chyby a nesmysly (a co je klíčové, není to primárně ničí zlá vůle, ale jednoduše důsledek nechápavosti živých entit – jejich vlastní slabé vůle, neochoty zabývat se Fantastickou Nahou Realitou). Funguje zde logika logiky, nikdy ne logika paradoxu. Nemrtvá entita – hladová slepá díra – nechápe aspekt pozorovatele logiky (pozorovatele pozorovatele…), její celkovou negativní expozici (ne-logiku). Pro živou entitu, která se takto nechá kontrolovat, je ovšem tento systematizmus smrtící. Právě proto se furt bojíme každého nesmyslu, bojíme se udělat chybu, udělat něco „nelogického“, což je příčinou našeho vězení a nesmyslného života.

 

My jsme To.

 

 

WIKIPEDIE

 

PAN-DO-RA


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *