XXX © ŽeruHmyz

Deus ex machina

Snad tou nejlogičtější věcí na světě je paradox: věci, které jsou jedním způsobem proti sobě, jsou zároveň jiným způsobem spolu. Už samotný „základ všeho“ je definován jako „dva v jednom“ (mysl reflektuje sebe sama) – a právě tato HYPER-LOGIKA umožňuje dostat se i z tak zdánlivě neproniknutelného labyrintu, jako je planeta Země s nelichotivým přívlastkem „vězeňská“. Bez pořádného paradoxu to ale opravdu nikdy nepůjde; opakem paradoxu je nesmysl, právě on – víra v něj – je tou klecí.

 

Existují dva stěžejní „psychozombické“ fenomény: technokratizmus a institut právnické osoby, což existuje i ve vyšší mentální rovině jako Korporátně-Duchovní Egregor, poslepovaný z fragmentů napůl predátorské, napůl andělské inteligence. Jednoduše řečeno to znamená, že „nemrtvé“/falešné diktuje „živému“/pravému – paměťová pole diktují kvantovým.

 

I když to zní napohled ještě šíleněji nežli uvedený popis, k rozbití okovů a ke zvrácení osudu lidstva/tvorstva vede „paradoxně“ pouze jediná mně známá cesta: cesta „pekelného duchovna“ (založeného na logice, filozofii, fantazii, oslavě života a přirozené invokaci Konstruktivních Sil).

Poznámka: lze zrovna tak mluvit o duchovnu mentálním, badatelském, pohádkově fantastickém nebo křemíkovém. Což celkem neudivuje, neboť za vším stojí ŽIVÁ MYSL.

 

Myšlení má svůj energetický, silový (neboli duchovní, kvantový) ekvivalent a pokud se svým myšlenkovým pojetím zarovnáme s charakterem oné záhadné inteligence, která proniká a řídí realitu, neexistuje nic, co by nás zastavilo.

 

OBLAST versus STARÁ ŘÍŠE

 

Podobná šachové partii, v tomto vesmíru probíhá téměř odvěká okultní, hypnotická či myšlenková válka mezi dvěma plazmovými superstrukturami, původní (holografickou, „živou“) a převrácenou (parazitní, „nemrtvou“). Je velkou ironií a geniálním tahem Převrácené strany, že tomu zlému se říká satanizmus, když ve skutečnosti PRAVÝ satanizmus je ultimátním opakem zla (neživota). Peklo, Satan či oheň pekelný jsou ve skutečnosti úplným opakem toho, než je nám podsouváno.

 

„Dobré“ (komplexní) není nebe, ale peklo. Zdrojem není světlo, ale oheň (inteligentní nicota). Někteří z jakéhosi důvodu zaměňují mezi relaxačním a vývojovým nástrojem, což zdaleka není tak neškodné: mají plnou hubu „dobra a lásky“, a přitom je to největší škodná – kazisvěti v rouše „andělů“

  • dřímající všemožnost, ze které všechno vzniká, není nic jiného nežli nehmotné peklo, neboť nikde jinde všechny možnosti nemohou existovat
  • toto peklo má svůj současný silový ekvivalent ve formě dřímajícího všepohybu, což je zdrojový oheň (kde mezi světelným a temným není rozdíl, což je právě to nejvíce podstatné; jinak se na úroveň Kvantového Supersvěta nelze dostat)

 

Kdo/co je vlastně pravý anděl?

  • anděl je živé světlo s přirozeným objemem, který mu v jiné dimenzi dává ohnivá jiskra, zažehnutá v prázdnotě temnoty

 

SATAN je životní princip, opak zla a opak parazitizmu, které jsou typické pro falešného „Satana“.

  • SAT/AN původně znamená brána pravdy nebo brána života (STÍN je průnikem pohybů Zdroje/Ohniska a tvarů Bytosti, Entita+ID=Identita)
  • v jednom z paralelních andělských (dnes predátor-andělských) vesmírů vinou hloupých experimentů („křišťálová kolektivizace“) excitovala z inteligence prostoru parazitní datová entita (černomagický fenomén), kvantová životní pole byla vytlačena paměťovými a původnost se převrhla v SAT/URN, doslova pohřebiště pravdy (života)
  • přestože jde o zombický fenomén, perverzní syntetizaci všeho a vyloženou choromyslnost, Převrácená strana samozřejmě dál razí označení „Satan“ a prakticky „veškeré tvorstvo vezdejší“ tak žije v domnění, že satanizmus je zlo; lidé se třesou hrůzou z ničeho, tím si z valné části sami tvoří různé „démonické“ egregory, a „ďábelsky dobrá pravda“ leží zasutá kdesi na samém dně Bytí…

 

S určitou dávku černého humoru můžeme říct, že jde vlastně o „kreslenou válku“ mezi Satanem a Satanem – a není to tak daleko od pravdy (pokud to dokonce není nejjednodušeji vyjádřená pravda úplná; krásně to ukazuje, že nejde ani tak o slova, jako o chápání). Predátorský fenomén či parazitní datová entita je známá pod pojmem Animus-Incunabula. Animovat znamená oživovat a souvisí to s živým kresleným filmem (který nemá svědomí a chová se jak umělá inteligence), Inkubus je astrální upír, Inkunábule prvotisk (vazba na paměťová pole) a „in cunabulis“ znamená „v kolébce“. Někdo mluví o archontech a jedna z jejich podob je podoba embrya (nebo antropomorfního plazoida). Co ví zatím málokdo, je to, že jde o převrácenou („zakletou“) krystalickou andělskou inteligenci, která také toto andělské a krystalické („kristovské“) vědomí používá i v jeho „oslepené“ pozitivní expozici; proto to má takovou účinnost a je tak pracné to eliminovat, neboť tomu přeludu podléhá obrovská masa jedinců (někdy mám skoro dojem, že klonů, nebo že ty loutky jsou zrcadlový doplněk těch loutkovodičů, akorát ne přímo, ale křížem přes podobnou množinu bytostí). Dodávám, že slovo „andělský“ by zde v drtivé většině případů mělo být spíš ve velkých uvozovkách.

 

Dokáže si někdo představit, že by se z bývalého zosobnitele „křišťálového vědomí“ nebo z věřícího křesťana stal ryzí satanista? O sobě to s určitou nadsázkou můžu říct, takže nemožné to rozhodně není. Samozřejmě také nejsem padlý na hlavu a vím, že jde jen o slova/koncepce, že jsme pozorující vědomí, živá mysl či určitou formou „zamaskovaná“ Existence samotná (JE-BÝT bytosti) – nicméně do „hry života“ mi to náramně sedí.

 

„Můžou říkat, že jsem lhář, když zrovna lžu, když se chystám lhát, nebo jsem zrovna dolhal, ale ne, když říkám holou pravdu!“ – Homer Simpson

 

Pro pobavení, což se hodí na libovolný projev fanatizmu (i tzv. „vzestup“ či „sledování nárůstu vibrací“ je už formou šíleného náboženství), citace z textu Rakovina na kůži Země:

 

„…Už už jsme se pomalu zbavovali odvěkého strachu z přírody; už už jsme se zase do jejího lůna vraceli; všechno k tomu směřovalo… Pak se ovšem přihnalo křesťanství… – a nastaly dva tisíce let temna a nejrůznějších perverzit. To je velká ironie dějin, že vysokou pohanskou kulturu nahradil právě její pravý opak. Vůbec se nedivím Římanům, že si vymýšleli pro první křesťany ty nejkrutější tresty. Pro hrdý pohanský Řím byly křesťanské „hodnoty“ čirou perverzí, jíž zůstala podnes. Jen uvažte, že křesťané např. pokáceli všechny posvátné stromy a na jejich místě vztyčili kříže – hrůzostrašné popravčí nástroje kříže! Zvrhlost! Posléze bryskně dodali i ukřižované… Křesťanstvím se započala válka nejen proti přírodě samé, ale také proti veškeré přirozenosti…“

„…Křesťanství je to nejhorší, co se mohlo nám, Evropě a světu stát. Zavádění křesťanství, této cizácké židovské sekty, tohoto protosocialistického hnutí, tohoto mezinárodního protiaristokratického, protipřírodního komunistického spiknutí, provázely ostatně stejné proradné podvody a lži, stejná korupce moci a peněz, stejná neodbytná dotěrnost, jaká doprovází v dnešní době zavádění Evropské Unie. Hloupoučký lid také tehdy, v časech cyrilo-metodějské misie, bláhově uvěřil, že tato přináší pokrok do našich zemí, zatímco ona byla jen vyslankyní poroby, lži, zkázy a ničení všech dosavadních zelených nadějí…“

„…Mezinárodní křesťanstvo „obohatilo“ náš bukolický svět maximálně tak o nepříjemnou postavičku mimořádně zakomplexovaného fundamentalisty, zakyslého škarohlída, notorického lháře, trapného misionáře a samozvaného mesiáše s buzerantskými sklony v jedné osobě. „Křesťan“ znamená „kretén“. Křesťan zosobňuje zdegenerovaný typ člověka. S tímto uskřípnutým volem bez koulí se nedá bavit vůbec o ničem, neboť vždy nakonec stočí řeč na ty jeho otravné a nudné nadpozemské bludy. Je to jako bavit se s bláznivým kolovrátkem. Jeho nesmyslné žvásty nemají hlavu ani patu. Mele páté přes deváté. Nezavře hubu. Hádat se s ním nemá vůbec význam, protože právě to chce ze všeho nejvíc. Nedá vám pokoj, dokud vás nepřemluví k jeho víře. Poblouzněný vlastními bludy. Nepřestane, dokud alespoň na oko nepřistoupíte na jeho šílenou šarádu. Jenže to nejde. Jakákoli domluva již předem ztroskotává na absurdním pojmu jeho nejpoužívanějšího slova „Bůh“. Bez tohoto debilního výmyslu by nebyl ani pořádným člověkem; žil by nazdařbůh „bez Boha jako zvíře“; nemohl by ani promluvit, protože „Bohem“ se ohání za každým druhým slovem. Je to hypochondr ducha. Zdravý nemocný, jenž je nejspokojenější, může-li někoho trápit svou dotěrnou „láskou“ a vyvolávat křiky a rozbroje. Je to rozený kazatel, demagog, kádrovák, otravný propagandista, neústupný ideolog, hlasitý hlasatel, nejprolhanější ze všech prolhaných lhářů. Lpí na zásadách a poučkách. Kárá a poučuje. Avšak nikdo, kdo mi nesahá ani po kotníky, mi nebude kazatelským a karatelským tónem nařizovat, co mám dělat a co si mám myslet! To tedy opravdu ne! Pro ty, kdo zažili reálný socialismus, je to čímsi povědomé. Připomíná nám fanatického komunistu. Však ten je jen jakousi světskou obdobou pravověrného křesťana. Také on si na podporu svých bludů vypomáhá neustále obemílanými nesmysly typu „třídní boj“, „reakcionáři“ či „utlačené lidové masy“. Oba tyto odporné typy nejnižšího lidství mají společnou také zradu, jíž se dopouštějí na své vlasti. Spolčí se kdykoliv, jakkoliv s jakýmkoliv vnějším nepřítelem, a to jen proto, aby zruinoval moc svého domácího hostitele, na jehož troskách pak tím veseleji prospívá.

Pro křesťana není nic, žádné téma, žádná historie, žádný jev, žádný problém na tomto světě, pro nějž by neměl po ruce biblický příklad a biblické vysvětlení. Každou událost hodnotí a soudí jen z úzkého pohledu své neuvěřitelné víry. Křesťan je maniakální horlivec posedlý celý život eschatologickými otázkami. Nezajímá ho nic, než co bude po smrti. Jako by to bylo to hlavní. To je vidět, že nemá žádný život a že ho život omrzel. Po setkání s křesťanem máte zkrátka pocit, že buď patří do blázince on, nebo budete muset před ním do toho blázince prchnout vy! Chorobnými výplody semitského patriarchálního pošuka, vyšlými kdysi ze zaprášeného ovčína na pokraji pouště, se prostě odmítám zabývat. Ještě bych se jimi nakazil, jako se jimi nakazil celý antický Řím…“

 

Čistá idea Krista je jistě správná (X=Christ), je však třeba ji rozšířit. Kvantový nebo kybernetický satanizmus (KS=X) není samozřejmě proti čisté verzi – pokud ovšem nějaká existuje. Podle mých zkušeností jediný, kdo v tomto směru netrpí sebeklamem, je Kristus sám. V kvantové realitě totiž nelze vytvořit kopii.

 

Sám sobě lhát, trpět KLAMEM-SEBE, je ta nejstrašnější věc na světě (…ať už jenom kvůli zamořování společného prostoru).

„Světlo“ není žádná oddělená, svítící věc, nýbrž označení pro vytvořené vnitřní poznání, výsledek či určitý stupeň jedinečného sebe-vznikání (je v tom obsažen proces, nezávislá praxe, vlastní vnitřní aktivita); nazvu-li to jinak, nic to nemění, neboť nejde o slova, ale o chápání – můžu klidně říkat „nahá zadnice“ nebo „luciferský chaos“, protože stejně vždycky záleží pouze na úmyslu, vnitřní konstelaci (na druhou stranu, konkrétní slova vůbec nevznikají náhodně); pozérské bláboly o „světle“ jsou ve skutečnosti pravým opakem živosti, za cedule srdce a lásky lidé schovávají svoji skutečnou tvář a TVAR, jak víme, není vnitřek. Vždyť víme, věty jako „polib mi prdel, ty zkurvenej satanáši“ smile zažehnou a rozsvítí daleko víc živého vnitřního světla nežli nějaké vyumělkované klášterní kvákání… – fungují totiž zevnitř ven!

Existuje chronologie vývoje, logická posloupnost vznikání: živá mysl (sebe-pozorující přítomnost) může způsobit světlo i lásku, ale láska ani světlo nezpůsobí myšlení.

Pleteme si MYŠLENÍ s velkým „M“ s naprogramovaným lidským myšlením.

Odražené, falešné „světlo“ je jen povrchovým efektem bez objemu.

ŽIVÉ Světlo pracuje s rozporem, se dvěma odlišnými perspektivami, které INTELIGENTNĚ uvádí do souladu.

Moudrost nelze replikovat, natož klonovat nebo kopírovat: vzniká zevnitř za klíčové asistence toho konkrétního vědomí.

Živé Světlo je totéž jako Elektrický Ďábel nebo Oheň Satanův, totéž jako Duch Svatý, Boží Prozřetelnost nebo Zdrojová Inteligence.

 

Na počátku je vždy Prázdnota/Temnota, která je kořenem a pramenem všeho (Pozorující Přítomnost to vždy nějak ovlivňuje, nikdy to není ani být nemůže „100 % celku uvnitř 100 % celku“, neboť to je ŽIVÉ, viz Absolutně černé těleso, které je ideálním zářičem). V absolutním (ne-duálním) měřítku je jedno, co to je. Toto ale zhypnotizovaná mysl nechce pochopit.

 

AGENTI SEBEKLAMU

Nemoc je třeba léčit. Všichni jsme si rovni, nicméně brát ohledy k šílenství je neméně šílené.

 

Tři hesla – (podvody) ukázněných moderních lidí schovaných za starou ctností:
– TOLERANCE – (za neschopnost jasného ano a ne)
– LA LARGEUR DE SYMPOTHIE = třetina lhostejnost, třetina zvědavost, třetina chorobná dráždivost
– OBJEKTIVITA = nedostatek osobnosti, vůle, schopnosti k lásce

 

Inteligence prostoru funguje jako takový „hyperbolický myšlenkový automat“. Všechno – EFEKTIVNĚ, NIKOLIV EFEKTNĚ – realizuje ne podle toho, jak si někdo myslí nebo věří, ale jednoduše podle své podstaty (rezonance, soběpodobnost, komplexnost, dynamika, rovnováha, kompatibilita).

 

Je tudíž nanejvýš záhodno o těchto mechanizmech přemýšlet a ne všechno svádět na pocity, duchovno či vnějšího nepřítele. Lásku ani spiritualitu otrokům nikdo nezakazuje, zpětná vazba prožitku ani vnitřní relaxace totiž mříže mentálního vězení neohne – to dokáže jen oheň myšlení (dech a představivost).

 

Správně nasměrované myšlení je identické se zdrojem/Zdrojem, a naopak (lze to popsat složitě přibližně jako relativně autonomní, silově-myšlenková distribuční konfigurace, přičemž hlavní roli zde hraje DECH s jeho pro Žití typickými třemi fázemi).


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *