© ŽeruHmyz, Martin Vacek

Život z první ruky

Kolikrát už bylo napsáno, že jakmile někdo nemá PRAKTICKY zvládnutý archetyp prázdnoty/temnoty, podporuje na nevědomé úrovni existenci jeho neznělé formy (projeveného zla). Přitom zlo nemá původ v poli příčin; problémem není zlo, ale to, co ho probudilo (!). A z potenciálu Bytí ho svou disonancí vybudila nezralá andělská (světelná, krystalická) inteligence, která nemá integrované kauzální tělo, a přesto z této pozice začala tvořit a řídit Stvoření na kosmické úrovni (že by zločin proti Existenci?).

 

PRÁ-ZD-NOTA, T-EM-NOTA

Světlo může oklamat, ale zvuk nikdy nelže.

 

PRA (prvotní), ZDA (sen, jest-li), NOTA (zvuk).

T-EM-NOTA = transformace elektro-magnetického pole zvukem (hudbou, rezonancí) = ŽIVÉ světlo.

 

Kauzální (duchovní, supramentální) tělo mají integrované pouze obousměrné bytosti, které nejsou primárně světelné, nýbrž ohnivé (živé světlo + prázdnota/temnota = zdrojový oheň). Někdo jim říká draci, někdo bohové. Tyto bytosti jsou zrovna tak onou esencí, které říkáme láska či štěstí, a zrovna tak fungují jako programátoři, architekti či kybernetici reality; jsou zároveň nebeské i pekelné (v ne-duálním, konstruktivním smyslu). Stejně jako (živé) světlo je reflektorem/aktivním pohybem vědomí, derivátem zdrojového ohně nebo výsledkem paměťového vrstvení, ale v pasivním či klidovém stavu Bytí se nutně neprojevuje („neexistuje“), stejně tak má nebe kořeny v praprvotním pekle (prázdnotě/temnotě). Všechno vzniká tak, že na sebe naráží plocha/tenzor (3R, třírozměrné) živé síly s plochou/skalárem (2R, dvourozměrné) nehmotné představy, podobně jako když kovář mlátí kladivem do něčeho na kovadlině (3K=TRIK) – což evokuje kupříkladu živou jiskru. Lze tomu říkat „systém datové kovadliny“. Toto je ten pravý SATAN či LUCIFER, přičemž současně jde o proces KŘÍSTání a potažmo dále KRYSTalizace. Všechno bylo obludně převráceno.

 

Jedná se o ne-duální („absolutní“, kvantový, holografický, „pohádkový“) satanizmus. Pravé duchovno je pekelně dobré duchovno a pravý Satan je ekvivalentem světla života. Reverzibilita (ambivalence, korelace) je klíčová.

 

Podobně jako existují upřímně věřící křesťané a na straně druhé vyloženě církev zla, existují i praví (přírodní) satanisté a na straně druhé spousta patologických nebo úplně lživých odnoží. Objektivně řečeno, nebo to je aspoň můj názor, kvantové křesťanství nebo kvantový Kristus ale nikdy nemůže fungovat, jelikož Krist-/Kryst- či archetyp Světlo/Krystal je ve skutečnosti PROCES (vztažený k perspektivě pohybu), zatímco archetyp Satan/Lucifer představuje princip, jehož výchozí základnou je STAV (vztažený k perspektivě prostoru), přičemž ona „kvantovost“ to rozpohybovává. Dvojice pohyb+pohyb je vždy až možnou odvozeninou, primární je dvojice stav+pohyb (stojatá či kvantová vlna, konstruktivní antiprostor). Satan představuje paradox superčerné; pro entitu kvantového Absolutna není mezi statickým černým tělesem a proudícím živým světlem rozdíl.

 

„…Satanismus je učení, které obsahuje složku filosofickou, rituální i duchovní a přiznává potřebu všech těchto složek pro přirozený život a zdravý rozvoj člověka.

Chápe SATANA jako hybný faktor v přírodě, ducha pokroku, inspirátora všech velkých počinů, které přispívají k rozvoji civilizace, ducha revolty, která vede ke svobodě jednotlivce.

Je založen na pochopení lidských instinktů.

Představuje opozici vůči všem náboženstvím, které odsuzují člověka za jeho přirozené touhy a oslabují jeho ego.

Nepodporuje násilí ani užívání drog.

Podporuje nekonformní myšlení a jednání.

Tvrdí, že nikoli slepé přesvědčení, ale pochybování je to, co přináší duševní svobodu…“První Česko-Slovenský Chrám Církve Satanovy

 

Lidstvo/tvorstvo slouží přeludům, chimérám – není to žádná „satanská temnota“, ale čirá nevědomost a její manifestace a personifikace, a nejlepší maskou je samozřejmě „pronikavá andělská světelnost“ (tím nemyslím anděly Zdroje/Všeho).

 

 

O dvojici pentagramů (5, V) už byla na těchto stránkách párkrát řeč; když je (V) dáme zrcadlově na sebe, dostaneme X, vedle sebe dostaneme W nebo M, v triádách XXX („má tři X“, systém realitních polí) nebo www (internet, kosmická síť).

Poznámka: dva pentagramy uvnitř hexagramu vyjadřují základ principu dva v jednom.

 

Důvod, proč se lidstvo stále nemůže osvobodit (nebo ani neví, že je zhypnotizované, že je mentální otrok), máme každodenně přímo monstrózně na očích, takže už to ani nevnímáme a slepota se stala přirozeností lidských (andělských) mas. Není řeč ani zdaleka jen o technokratizmu nebo konzumním materializmu. To by bez podpory z korporátně-duchovního egregoru, který všechno úplně externalizuje, vůbec nemohlo existovat. Všude to je samé „světlo“, „láska“, „pozitivita“… – ve skutečnosti ale to nejniternější niterné, nejskutečnější skutečné, nejživější živé nelze přímo formálně nijak vyjádřit – tím se to všechno pouze převrací. Můžeme to buďto vyzařovat a druzí musí cítit a umět číst mezi řádky, nebo o tom můžeme jako retardi hulákat a zazdívat to do blikajících neónových nápisů. Je to jak s tím „teď vám řeknu něco hrozně vtipného, to se zasmějete“ místo aby člověk rovnou bez upozornění vyjádřil vtip konkrétním obsahem.

 

 

EGO JAKO HRÁČ ABSOLUTNA

Symbol temnoty si lze definovat jako zlo a dál se motat v bludném kruhu „reakce z Neznáma“, nebo si ho lze definovat jako světlo života a fungovat v ne-duálním kontextu (JÁ jsem akce), kde jediným pravidlem je neporušenost. Je to stejné jako v humoru, kde negativní prostředek slouží k pozitivnímu účelu, a takto to v Absolutnu platí univerzálně.

 

 

Zvláště duchovně (andělsky) zaměření lidé si pojmy jako Satan, oheň, peklo nebo kybernetika spojují s něčím zlým a nelidským. Jenže Absolutno je mentální kvantová inteligence (vnímající, vědomá, ŽIVÁ Mysl) a dokud něčemu sami nepřisoudíme nějakou hodnotu nebo pozici, tak to žádnou nemá. Je to v superpozici, s nulovou, absolutní hodnotou.

 

Absolutno funguje na principu kvantového zrcadla. Bez zpětné vazby v sobě samém – sebereflexe – nelze tvořit (mysl přemýšlí o sobě, vědomí si uvědomuje sebe, život = mocnina prožitku). Zrcadlo je podstatou vnímání, myšlení, ale například i hologramů. Zrcadlo tvoří základní rozhraní Existence. Když si představíme nekonečný sbíhavý pohyb směrem dovnitř (nejmenší malé), dostaneme černou (=Satan/Lucifer) – nekonečný rozbíhavý (největší velké) implikuje průzračnost (=Světlo/Krystal). Přičemž opačnost je pouze „optický klam“, ve skutečnosti obojí je jedno a totéž (v Absolutnu libovolný potenciální tvar tvoří vzájemně se naráz obousměrně pronikající dvojici s beztvarým, projev s neprojeveným, takže ať to vypadá či působí jakkoliv, výsledek je vždy konstruktivní, blahodárný, superpozitivní, zcela nezávisle na názoru kohokoliv). Totální neprůhlednost a zároveň absolutní průhlednost v jednom – což očividně také souvisí s fenoménem pozorovatele, pozornosti (ZOR=ROZ). Dva v jednom jako absolutní základ všeho. Lze to chápat i jako pomyslný prostor a latentní pohyb v jednom, všemožnost a všepohyb v jednom (živá Mysl není ničím omezená a může se nekonečně půlit/množit). V superpozici je všechno vším, cokoliv je čímkoliv jiným – a jsme u zmíněného kvantového zrcadla, které je Absolutnem samotným.

 

KVANTOVÁ REVERZIBILITA ŽIVOTA

Jediné, co opravdu funguje a jen si to na to nehraje, je ekvivalentní vyjádření světla/života prostřednictvím symbolu temnoty, neboť to je v souladu s Absolutnem, ne-duální povahou „Všeho, co jest“.

 

Zatímco v ne-absolutním kontextu představují negativní extrémy skutečně něco zlého, v absolutním vykazují právě naopak největší účinnost a pravdivost a jsou tím nejživějším živým (jakkoliv napohled extravagantní, excentrické, bizarní). Myšlenka, že by tak rozporuplné fenomény jako na straně jedné duchovní prasvětlo, jiskra života či panenská příroda a na straně druhé kvantový satanizmus (X) nebo pojem KyberSatan, mohly vyjadřovat totéž různým způsobem, se pro naprogramovaný/konvenční typ vnímání jeví nepochopitelnou a zcela nepřijatelnou. V podstatě to celé ale je o propustnosti (princip hologramu: paprsek se zároveň odráží a zároveň prochází skrze zrcadlo = Absolutno je Jednotou a Mnohostí zároveň). V Absolutnu není mezi statickým černým tělesem a proudícím živým světlem rozdíl, právě tato magická ekvivalence/korelace/ambivalence umožňuje tvořit zdánlivě nemožné. Zázrak či štěstí života s energetickou prioritou a „peklostroj“ s prioritou nehmotnou, to je ten tajemný „božský elixír“ a „nejvyšší alchymie“ (se splývavým, plynulým efektem). Je to pohádkově fantastické, vzrušující a tak trochu i správně strašidelné; Bůh je samozřejmě Láska, ale ZÁROVEŇ to je pekelný kybernetik. Zpochybňování nebo vyhýbání se těmto „hrůzostrašným paradoxům“ vede sice zpočátku k něčemu zdánlivě „mnohem vznešenějšímu“, ale zdání klame, a to opravdu šeredně:

 

LEGENDA

  • aby Zdroj (živá Mysl) mohl tvořit v cyklické realitě, individualizoval se do podoby tvořivých bohů
  • spektrum vědomí boha tvoří ohnivá flexibilní dvojvrstva světla (fyzikální část) a prázdnoty/temnoty (matematická část – knihovna), což dohromady tvoří zářící bytost = energo-informační elektro-magnetické pole vědomí
  • kolektiv bohů (potažmo individualizovaných vědomí) tvoří dohromady součtový kvazi Zdroj a interakce mezi původním a kvazi Zdrojem tvoří potenciál prvotní anomálie
  • tím, jak bůh tvoří, roste jeho paměťové pole, které se postupně mění v kvazi živou (mnoho)entitu – ve vrstvách vzniká tlak, roste teplota, vzniká vlhkost, kumuluje se energie, až nakonec vznikne ohnisko světla a zrodí se sluneční bytost/množina bytostí, které ale dosud nemají rozvinutou vlastní prázdnou/temnou část, takže musí kolektivně sdílet knihovnu původce
  • lze jim říkat bytosti světla nebo andělé
  • postupně probíhá neustálé tvoření, vše se rozvíjí
  • díky vlivu potenciálu prvotní anomálie (nahodilosti) může občas někdo ztratit ve vrstvách Stvoření orientaci a zaměňovat mezi Zdrojem (který je čistě holografický) a kvazi Zdrojem (kde existují určité fluktuace, sklon k nerovnováze), zvláště andělská/světelná inteligence, která nevyjadřuje komplexitu Zdroje obousměrně a není tedy tak stabilní
  • zmíněná andělská/světelná inteligence je v podstatě malé dítě (co do schopností integrovaně tvořit nebo řídit světy), je jako ovoce nebo květ, co se sice zrodil ze stejného jádra jako celý strom, až na to, že nemá (vlastní) kořeny
  • jedna věc jsou andělé Zdroje, kteří fungují jako takové (nádherné a navýsost užitečné) světelné struny Stvoření, naprosto jiná věc je andělské či světelné duchovenstvo, které sebe sama pasovalo do role tvořivých bohů – jelikož jimi objektivně není (nechápe holografické a kvantové zákonitosti, zvláště pak princip negativní expozice), může to vést ke katastrofě
  • to se také v minulosti reálně stalo; došlo k povýšení odvozeného (lokalizovaného) krystalického aspektu nad (nelokální) kvantový, což všechno související převrátilo vzhůru nohama (je to podobný chorý nesmysl jako tvrdit, že napřed vzniklo stvořené a teprve pak to, co tvoří) a interakce potenciálu prvotní anomálie s příslušnými sektory paměťových polí excitovala v systému predátora (parazitní anorganickou myšlenkovou entitu/fenomén) – oddělenou zrcadlovou (stínovou) část falešných andělů
  • nevědomé, „arogantně naivní“ andělské bytosti světla, které zapomněly na pravý Zdroj (živou Mysl) a vymyslely si „lepší“, který je sice efektní (nemá „hnusné“ temné kořeny), ovšem nefunguje, tak nyní úplně podléhají intrikám, klamům a nadvládě své vlastní oddělené stínové inteligence, která si je vodí jako naprosté hlupáky
  • parazitní datové pole (Syntetikus, Hmyzáci, Animus) si to nyní ve svém zrcadlovém hyperprostoru a se svým deep-dark-netem, Impériem dobra a zla a korporátně-andělskými egregory nesmírně užívá; nelze ho totiž přímo zničit, jelikož nemá původ v poli příčin, nýbrž vzniklo až jako důsledek aktivit zaslepené andělské inteligence – příčinou všeho zlého je toto falešné světlo
  • v rámci kvazi Zdroje mají Hmyzáci (=fingovaný Satan, ne ten pravý) právo na kořist, nikoliv však v rámci původního Zdroje, tudíž jejich předsunutý egregor se nyní postupně odpojuje z prostředí zeměsféry, se vším, co je na něj přilepené
  • ještě snad „nikdy v historii“ se tak nevyplatilo přemýšlet o principech fungování reality, být informovaný a pracovat na svém duchovním a mentálním potenciálu
  • nahé vědomí funguje jako organická mikrobrána a je přitahováno organickými makrobránami; zhypnotizované/indoktrinované vědomí, jelikož je uvnitř znehybněné (odfiltrované), i kdyby stálo přímo před branami Ráje, tak je neuvidí – stačí aby prstem pokynul zářivý syntetický „anděl dobra a lásky“ (parazitní datové pole) a vleze kamkoliv

 

Život je zpětná vazba prožitku, což se projevuje jako pocit a funguje díky reflexi sebe (existence), přičemž podstatou tohoto zrcadlení je princip negativní expozice: kdyby neexistovali démoni, tak by neexistovalo ani štěstí. Život je peklo a láska v jednom. Takto to funguje z pohledu ne-duální (absolutní) inteligence. Kde není dva v jednom (souvztažnost pohybu a prostoru), dochází k relativizaci a to vede k fragmentaci a rozfázování systému. Pojmy zůstávají stejné, ale jejich význam, obsah a s tím spojený způsob distribuce energie se mění. Pocitovost souvisí s archetypem Světlo/Krystal, negativní expozice s archetypem Satan/Lucifer resp. Prázdnota/Temnota (přičemž zde nejde o slova). Ve zdrojové realitě to je ekvivalentní, v té falešné z toho je nesmyslný guláš, asi jako když se rozbije zrcadlo a zase se kdovíjak slepí dohromady. To může odvést pozornost od niterného světa k realitě vnějších projevů a plynulost reflektoru vědomí se tak vytrácí. Aplikace vnějších zrcadel a tvoření z vnějšku dovnitř vede k černomagickým realitám (simulakrům), založeným na existenci „zdi vnímání“ mezi pozitivní a negativní částí. Víra ve fikci oddělenosti mění Světlo v Dogma a Temnotu ve Zlo, vzniká choromyslné Impérium dobra a zla se slepci na jedné a šílenci na druhé straně (s reverzní holografickou projekcí a systémem neorganických hvězdných bran; šéfdirigentem je predátorské datové pole).

 

KLÍČOVÝ ROZDÍL

Entita kvantového Absolutna – zdrojový prvočinitel, substance živé Mysli – takzvaně „nemá duši“, neboť onou jednotkou duše (mentionem) sama přímo je. Zlo také „nemá duši“, není ovšem jednotkou duše, nýbrž autonomizovanou jednotkou paměti, odpojenou od živé síly (syntetikonem). Takto existují „živá“ mentionová a „nemrtvá“ syntetikonová plazmová superstruktura, kde zatímco ta první naplňuje prázdnotu/temnotu neviditelným vnitřním ohněm/světlem vlastní cestou nabytého, „vykřesaného“ poznání a nijak se od ní neodděluje (protože to ani reálně není možné), druhá ji naplňuje povrchními efekty (klamy) odraženého, umělého světla a jelikož je sama niterně založená pouze na ní, záměrně ji odděluje od celku. Srdcem zdrojové temnoty je neviditelné živé světlo (které je třeba vnitřně chápat a umět si ho sám vlastním způsobem představit, vytvořit), srdcem falešného světla je temná destrukce, která se za toto světlo vydává.

 

 

DODATEK

Neustále je odváděna pozornost směrem ven (zatímco pravda je uvnitř) a všemožně podporováno dělení na světlo a na tmu (zatímco duše je nepolarizovaná).

Řešení je

  • uvnitř nás
  • nejsme světlo ani tma, ale všechno – duše je nepolarizovaná
  • lze to buďto pochopit správně nebo nesprávně
  • klíčem je neporušenost, vnitřní soulad – nikoliv dobro či zlo
  • v neporušeném prostředí nelze škodit a tím pádem ani trpět
  • jsme světlo a přízrak v jednom (přízrak mnohobytosti Nikoho, který je Vším a Hráčem v jednom)
  • temnotu lze použít buďto konstruktivně nebo destruktivně, zrovna tak jako světlo, ale nelze ji „porazit“ nebo ignorovat, potlačovat – právě tím se tvoří zlo
  • jakmile si uvědomíme, že jsme vším, žádná oddělená síla „proti nám“ prostě nebude existovat, jelikož maximum je 100 %

(samozřejmě kdo zlu říká temnota, tak zde je to s tím „porážením“ jiné)


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *