Ohníčky pekla, snolásky něha

Láska jako v pohádce je zcela reálná a realizovatelná věc, bez které se žádná civilizace nemůže konstruktivně vyvíjet, jen to kupodivu správně funguje pouze v případě, že spolu vertikální a horizontální způsob vnímání spolupracují: když se zrovna tak hluboce cítí/vnímá, tak i hluboce myslí/zkoumá.

 

Láska proudí právě oním živým průsečíkem, fungujícím jako brána Absolutna. Právě toto je ona bezpodmínečná láska: Zřídlo „Všeho, co jest“, které je pramenem živé síly a pozorností-myslí-vědomím zároveň. Ona je pravdivá, čistá, bezpříčinná a neporušená právě z toho důvodu, že tak velmi živě a skutečně vyjadřuje princip „dva v jednom“, který stojí na počátku všeho (pomyslný prostor a latentní pohyb existují jeden v druhém a tvoří vůli k pohybu, dřímající sílu neboli vědomou inteligenci).

 

 

Element či fenomén nebo reflektor vědomí existuje současně jako živel (pohyb, vlna, beztvarost) a současně jako prvek (prostor, částice, tvar), respektive skupenství a skupina prvků zároveň. Je to přirozená vlastnost jednotného pole energie/vědomí a jeho strukturálně-spektrální (matematicko-fyzikální) architektury; stačí už jen to, že pozorovatel zkoumá. Horizontální vnímání (myšlení, logika, analýza) funguje posloupně a diferencovaně, vertikální vnímání (cítění, intuice, empatie) funguje součtově a nediferencovaně – gravitace jednotlivostí se zde slévá do jediné. Obě perspektivy se přitom vzájemně reflektují. Kdyby neexistovaly vzorce horizontality, neexistovaly by ani vibrace vertikality (byly by pouze prázdné, nikoliv změnyschopné a kreativní – viz téměř celá soudobá duchovní, vzestupová, transformační či sluníčkářská-srdíčkářská obec).

 

Bezpodmínečná LÁSKA je univerzální (potenciálně všestranná), všesměrová INTELIGENCE, inteligence beztvarého Bytí – MOUDROST nabytá a realizovaná vlastní cestou. Je to PRASÍLA, která má nejvyšší koeficient soudržnosti/integrity (nepolarizované vibrace, lze říct: ultrakmitočet). Tím posledním, čím je čistá, kosmická/božská láska, jsou polarizované emoce – neznamená to „bez podmínek všechno milovat“, to je obrovské nepochopení a sebeklam, obelhávání sebe sama. Bezpodmínečná láska (cit-vůle-rozum-intuice) funguje jako indikátor nebo detektor patřičnosti, pravdivosti – představuje bleskovou orientaci v systému realitních polí. Jiné by to bylo někde v beztvarém Absolutnu, v realitě struktur je to nicméně hodně právě o těchto polích (energo-informačních), jejich vnitřní a vnější organizaci/architektuře a jejich způsobu pohybu a vztahu k nestrukturovanému životu; je naivní si myslet, že člověk všechno vycítí, když téměř vůbec nic o fungování reality neví. Podmíněnou láskou se lze vyznat v té energetické polovině, jenže existuje i ta informační.

 

Co je důležité, je očím neviditelné… – „cítit srdcem“ ovšem může být hodně zrádné a zavádějící „zaříkadlo“, neboť my tímto srdcem (neporušeným vším) přímo JSME, není to nic od nás odděleného. Na nekonečné sebe si vědomé vědomí lze nahlížet z mnoha úhlů a jednotlivých či součtových perspektiv, které si zdánlivě odporují, i když ve skutečnosti si odporovat vlastně nemá co (pouze se v tom neorientujeme).

 

AMORF – FORMA (METAMORF) – INFORMACE

Formotvorná inteligence beztvarého Bytí vyjadřuje optimálním způsobem vztah mezi pohybem a prostorem, vlnou a částicí, vertikalitou a horizontalitou. Na nefyzické úrovni se projevuje jako bezpodmínečná láska, na fyzické jako orgazmus (souvztažnost mezi obojím evokuje například smysl pro humor nebo nějakou formu duševní extáze). Je to bílá&černá díra zároveň jedna uvnitř druhé i jedna vedle druhé, tudíž lze vyjádřit i zvukovým/rezonančním či obrazovým médiem (což souvisí hlavně s hudbou a filmem, knihami, obecně uměním, a magickým slovem HRA; předSTAVa → poSTAVa). Ekvivalentem bezpodmínečné lásky je nefalšovaná vůle (souvztažnost obojího implikuje logický rozum či paradox). Život rovná se UMĚNÍ ŽÍT.

 

Největší lež, jaká existuje, je uměle inscenovaná válka mezi světlem a temnotou, která může existovat jedině díky slepé víře v to – díky nemyšlení. Bezpodmínečná láska je bezprotikladná inteligence. Je to tekoucí všepohyb, jehož ekvivalentem je inteligentní či moudrá všemožnost. Nevím, kdo s tím blábolem o světle a temnotě přišel, když je zřejmé, že funguje pouze neporušenost všeho (základní vlastnost Absolutna), zatímco v dualitě světla a temnoty například ani neexistuje svobodná vůle, pouze její děsivý přízrak – proto obě strany také připomínají naprogramované roboty.

 

SVATÁ TROJICE

  • hra (fantazie)-polarita/dualita-paradox
  • umění-láska/erotično-humor

 

Kvantový souhrn, harmonický výtažek všeho projeveného, a zároveň i dřímající potenciál všeho, se projevuje jako takzvaná „moudrost věků“ neboli bezpodmínečná láska (nic nepožadující, vše rozdávající) – univerzální prasíla neboli inteligence beztvarého Bytí, na fyzické úrovni ekvivalentní s orgastickou živou/hadí silou. Kvantovým ekvivalentem magnetizmu bezpodmínečné lásky je harmonická elektrizující extáze.

 

* * *

 

Nejjednodušší způsob, jak hodit klacek do soukolí plánu Odvrácené strany, spočívá v pochopení toho, jak nevyjádřené Absolutno prostřednictvím principu kvantového zrcadla převádí svůj potenciál do parametrů dvojohniskového spektra/projevené duality. Tímto základním nástrojem je princip negativní expozice. To, co v sobě spojuje protiklady do jednoty, je svou vlastní negativní expozicí, a právě proto to funguje. Kdo má hrůzu z myšlení a je nastavený spíš pocitově, nemusí nikam utíkat, typickým „čarodějným“ kvantovým zrcadlem je totiž i čistá (bezpodmínečná, bezpříčinná) láska. Vlastně cokoliv, co pravdivě vyjadřuje princip dva v jednom.

 

Princip negativní expozice lze popsat i jako paradox superčerné, konstruktivní negativ, pekelnou prázdnotu nebo praprvotní (vývojové, konstrukční, nulové) peklo. To, čeho se bojíme nejvíc (nebo jsme spíš k tomu programováni), ohnivá černá nicota, je ve skutečnosti tím nejjednodušším a nejjasnějším řešením, kterému se duální (ne-absolutní) vnímání obloukem vyhýbá. Jak už bylo mnohokrát řečeno, primárním škůdcem (spouštěčem převrácenosti) není žádné peklo či temnota, nýbrž hierarchizující a oddělující nevědomost – nesmyslné počínání typu „napřed tohle dám pryč, a pak to bude pravdivé“, místo toho aby člověk byl rovnou pravdivý a teprve podle toho dokázal poznat, co tam opravdu patří a co ne (točí se to nezřídka kolem hadí síly nebo dračího ohně, potažmo zdravé živelnosti a sexuality, blahodárné vnitřní temnoty – která je zrovna tak bezpodmínečnou láskou, jako blahodárné vnitřní světlo; bylo to právě ono „klášterní svatouškovství“, respektive nenávist vůči logickému/analytickému myšlení, co přivedlo na svět syntetickou formu existence, pro kterou je přirozené všechno nepřirozené).

 

Entitu kvantového Absolutna (zázrak beztvarého Všebytí nebo jeho vlastnosti) lze prostřednictvím kvantového/ne-duálního zrcadla vyjádřit následně:

  • bezpodmínečná láska, nefalšovaná vůle
  • univerzální rozum, živá mysl
  • kosmický/fyzický orgazmus, duševní extáze
  • živá/hadí síla, dračí oheň
  • energie nulového bodu
  • éterická substance
  • nepolarizované živé světlo, fraktální organické centrální slunce
  • kvantový oheň/zdrojový trojplamen
  • tekuté plazma
  • pránický dech
  • pohyblivý čakrální systém
  • zřídlo duchovního srdce/třetího oka
  • panenská rajská příroda
  • čistá nevinnost

Napsat komentář