Jeho nicotnost Knihovenstvo 1., řečené 2.

Ve velké kosmické hře, která na Zemi probíhá, existují tři základní platformy: původní kvantová (centrální vesmír, tvořivá inteligence), odvozená krystalická (andělské vesmíry) a úpadková fantomová (protiandělské, černomagické vesmíry). Krystalická prochází procesem dvojitého vývoje, aby se spojila s tou kvantovou (expanze vědomí, rozšíření z andělské na tvořivou inteligenci), která je neporušitelná. Fantomová vznikla reverzní fragmentací určité části té krystalické a silně ohrožuje stagnující andělské Stvoření (s krystalickým kódováním či tzv. kristovským vědomím) – zde lze již hovořit o červeném vykřičníku posledního varování.

 

„Je snazší lidi oklamat, než je přesvědčit, že byli oklamáni.“ – Mark Twain

 

Přečtěte si Rozhovor s knězem Iluminátů a sami posuďte, jak „velký problém“ má asi Odvrácená strana s tím lidstvo balamutit téměř v jakékoliv oblasti.

 

Tři verze (paralelní vrstvy) budoucnosti:

  • kvantová expanze na úroveň tvořivé inteligence (supersvět); Kvantum
  • přechodové stádium emulace původního andělského (křišťálové ráje); Krystal
  • predátor-andělské impérium dobra a zla (parazitní egregory, duchovní hierarchie); Fantom

 

Stejně jako je kotlem Stvoření necyklický centrální vesmír, je jím i cyklická Mléčná dráha, respektive Země – ze strany galaxie Andromeda planeta UrTha. Zde se potkávají příběhy obsažené v materiálech Tvůrců křídel a v materiálech typu Tajemství Amenti nebo Učení MCEO.
Lze to popsat jako nový nulový bod Stvoření: UrTha O = Author, Země = Ze Mě.
Uzel 21. 12. 2012 11:11 není rozhodně žádnou nahodilostí a pro zajímavost platí ze správné i odvrácené strany.

 

Stejně jako je účelově dezinterpretován proces Transformace (nárazy kolosů staré a nové knihovny – systémů realitních polí – nemají s vibracemi a dimenzemi nic společného), byl v době nedávno minulé dezinterpretován i známý galaktický nulový bod 21. 12. 2012 11:11, v němž se potkává Dvojlinie Stvoření*, potažmo se manifestuje princip 0=2v1 (nic=pohyb a prostor v jednom), kdy na sebe naráží kvantový a krystalický vesmír a dochází k upgradu z 12prvkové struktury na 15prvkovou (binárně z 1100 na 1111 = dvojitý okruh Stvoření). Je to jako přerod z „anděla“ (duality) v „boha“ (nedualitu), ze spektrální-krystalické v tvořivou-fluidní inteligenci.


* proto je tak klíčová živá/hadí síla, neboť HAD (souvislost se stromem poznání) s jeho rozeklaným jazykem v sobě spojuje princip jednoty a princip duality, jakož i například princip ducha (slov-esa) a princip těla (těl-esa), tvar a beztvarost; ztělesňuje zaměnitelnost světla a temnoty nebo formy a informace; had je v podstatě tekutá knihovna; je dobré si všimnout, jak se různé utopické informační zdroje vyhýbají „sprostotě“ či „temnotě“ kořenové čakry, orgastičnosti Bytí a snaží se mermomocí do všeho vecpat magnetizující srdce a jakési bezosobní anděly – vymazat veškerou elektrizující extatičnost, plynoucí z nekonečna fantazie a z hlubin myšlení; utopickým je zde myšleno toto: „Utopie je virtuální prostor, nereálná realita, nepřítomná přítomnost, alterita bez identity.“

 

VÍCE

 

 

* * *

 

Mentionová MEM-brána „0=2v1(=3=∞)“ a superpravidlo „cokoliv=cokoliv jiného“ popisují základní vlastnosti prvotního „nahého kvanta“, nekonečna stojaté vlny či Zřídla „Všeho, co jest“ (neurčitost pohybu a prostoru), což ve své aktivní formě představuje nepředstavitelný (bezlimitní) potenciál tekutého živého světla a související matematické dimenze; „nic“ si nelze představit, neboť ono samo je tou představivostí.

 

TEXTY

 

Prvotní „nahé kvantum“ (beztvaré Bytí) je ekvivalencí lásky/extáze či na fyzické úrovni orgazmu a je esenciálně přístupné pouze čisté lásce/hluboké opravdovosti (kdo předstírá, že v něm není kus „neškodného démona“, tak má holt vypláchnuto a zaděláno na koexistenci s vnějším škůdcem, neboť přirozenost je vždy souladem řádu a chaosu; tito klášterní roboti lžou jak o život) a strukturálně přístupné pouze logickému myšlení – univerzálnímu rozumu. Lze popsat jako ultraprázdno, mentální superinteligenci (se samovyvstávajícími atributy), vnímající, myslící supertechnologii, aplikovaný strom možností.

 

Jedním ze zázraků principu 2v1 (dva v jednom), což je živoucí Absolutno samo, je kvantová ekvivalence tekutého živého světla (duchovního prasvětla) a nehmotné gravitace statického černého tělesa. Mezi živým světlem a blahodárnou vnitřní temnotou je zde nulový rozdíl, což je také ta jediná skutečná svoboda a pouze takovýto autentický život je nekonečně úžasný s jediným geniálním pravidlem, jež zní: neporušenost (nedualita, neoddělenost).

 

Počáteční 2v1 (pomyslný prostor&latentní pohyb) zahrnuje potenciál nekonečného půlení (z protipohledu množení), což má vazbu na fenomén pole a polarity. Prostor a pohyb v jednom znamená vůli k pohybu, dřímající prasílu neboli vědomou inteligenci (zpětnou vazbu prožitku, princip sebe si vědomého vědomí). 2v1 lze popsat jako bílá&černá díra jedna uvnitř druhé a zároveň jedna vedle druhé, neboli živá síla (energie) a paměť (informace) v jednom, tudíž jde o nekonečné/latentní („samorozbalovací/zabalovací“) ENERGO-INFORMAČNÍ POLE – knihovnu, strukturu.

 

Pokud něco prožijeme nebo si něco představíme, stává se to paměťovým polem (efemérním otiskem, střípkem, sekvencí) v knihovně Nekonečna. Pole mají určitou architekturu a stimulovány prostředím, automaticky se organizují podle zákona rezonance a soběpodobnosti. Zajímavé je zrcadlo agro-/orga- (země, pole – organizace, orgastičnost), což evokuje úžasný fakt vzájemné provázanosti hlubin logiky (fuzzy/funny logic, analytické myšlení) a hlubin prožitku. Zde stále opakuji trojici „hra (fantazie)-polarita/dualita-paradox“, respektive „umění-láska/erotično-humor“, k čemuž lze logickou cestou dospět (zrcadlem nehmotné logiky je něco nečekaně fantastického).

 

Kam až to může asi tak vést, když nějakou bytost nebo společenství podobné věci absolutně míjí či nezajímají? Jedině k víře v nesmysly, k sebeklamu, autohypnóze, kdy věci postavené na hlavu jsou označovány „pravdou“ a na skutečnou ŽIVOU PRAVDU (jejíž součástí je mystérium věčné proměny) je nezřídka cíleno jako na nějaké nebezpečné zlo. Skutečným zlem – nebo spíš nemocí, těžkou slepotou – jsou ale tito myšlenkoví převrácenci (typicky s roztříštěným mentálním tělem, reverzními čakrami či zamrzlou živou/hadí silou), v podstatě roboti, schopní pouze dokola opakovat totéž, jelikož na poli lásky a duchovna není co vymyslet (každý, kdo má všech pět pohromadě, miluje a chápe význam vnitřní relaxace, klidu, rovnováhy a neutrality) a k vývoji a změnám dochází vždy v mentální rovině (a jejím silovém ekvivalentu).

 

Zotročit lze pouze někoho, kdo zapomněl kým je a tím pádem se přednostně ztotožnil s paměťovou bytostí, která ale původně slouží pouze jako hráč (Absolutno hraje hru samo se sebou). Odjakživa je to o PAMĚTI, kterou lze obnovit pouze aktivním zájmem o to, jak taková paměťová pole fungují. Realita se programuje kombinováním silových a paměťových polí.

 

Převrácené entity mohou ovládat pouze takové životní pole, které je v nějaké rovině reality rovněž převrácené. K tomu naneštěstí došlo dokonce na kosmické úrovni, když bylo krystalické (andělské) kódování postaveno nad prvotní „nahé kvantum“ a šílené „světlo“ si začalo hrát na ředitele vesmíru – což je jako když plod nebo květ určuje komplexitu stromu. Není pak divu, že je všechno obráceně: všechno je nebe, láska, vibrace a kořeny jsou zlá temnota, vlastně je nepotřebujeme (nepříčetné andělské duchovenstvo žene do nebes mrakodrap bez základů a zatímco by některé tyto jedince spíš měli zavřít do klece, ještě druhým radí, jak se „transformovat“).

 

ANÁLY = PAMĚTI (strukturované historické prameny)
Evidentně, téměř každý kdo se zaměřuje jednostranně duchovně-emocionálním směrem a opovrhuje analytickým/analogickým myšlením, mění se v slepookou karikaturu sebe sama a doslova jako kdyby se jeho mozek stával „análem“, stokou myšlenkové převrácenosti a naprosto úchylného uvažování.

Pokud si identita (bytost) neuvědomí, že je „nekonečným vědomím v nahé realitě“, že je programátor a ne program, že si má vytvářet vlastní osobní knihovnu a že závislost na entitě kolektivního Boha (rodičovském elementu) vede k parazitní formě existence, model andělského („kristovského“) Stvoření funguje – od určitého okamžiku – jako jakési pseudo „nadvědomé“ hmyzí společenství dálkově kontrolované sdíleným paměťovým krystalem (což otevírá možnost loutkování i nějakým egregorem). Tím, jak se andělské duchovenstvo nezajímá o princip fungování systému realitních polí, začíná se jednak samo chovat jako paměťové pole (namísto životního) a jednak tím nepřímo generuje to predátorské, viz různé reptiloidní civilizace. Bytost či společenství v rámci daného kvantového derivátu (jímž krystalické kódování andělského prototypu je) musí posléze zákonitě buďto zblbnout nebo zešílet, takže rozdíl mezi andělskou a protiandělskou (hmyzo-můro-ještěří hybrid apod.) inteligencí spočívá už jen v dominantní polaritní orientaci a fantomové jsou obě strany.

 

 

* * *

 

„Nahé kvantum“ je nelokálního charakteru a nachází se ve stavu či režimu superpozice, funguje jako vlnové rozhraní a lze z něj derivovat (odvodit) prakticky libovolný subsystém.

„Nahé kvantum“ je inteligence typu „SVĚT“, je infinitivní a potenciálně kolektivní, osobní a neosobní zároveň (jednoduše řečeno je to živá MYSL a vzhledem k pravidlu „cokoliv=cokoliv jiného“ je to veliký vtipálek, hráč, milovník, umělec a myslitel v jednom, dokonce i iluzionista, lhář a mystifikátor, což známe dobře sami na sobě). Jedna věc je latentní individualita, jiná věc je individualita autonomní, relativně samostatná a nezávislá na zdroji původu. K tomu je nezbytné určité kvantum vědomí (primární substance) fázově uzamknout, signovat (šifrovat), vytvořit mu nějaké vývojové prostředí a nechat ho, ať si samo vytvoří vlastní osobní knihovnu.

„Nahé kvantum“ neboli ENTITA „kvantového Absolutna“/Zdroj „Všeho, co jest“ se tak replikuje (neboť se může množit/půlit donekonečna) ve formě specifického ID a na světě je známá identita. Množina identit navíc součtově či kolektivně tvoří kvazi Zdroj, vztah mezi původním a kvazi Zdrojem tvoří určité nespecifické pole (potenciál prvotní anomálie) a velkolepá hra života začíná…

 

VŠECHNO TO JE O PAMĚTI – ENERGO-INFORMAČNÍCH POLÍCH – ŽIVÝCH KNIHOVNÁCH
Ovládat lze pouze někoho, kdo ztratil paměť – amnezické lidstvo je toho typickým příkladem. Kdyby to šlo dohnat pouhou silou lásky, vypadal by svět, tak jak vypadá? K empatii je nutná znalost, vědomí se vědomím nenazývá náhodou. Už samo Absolutno je dřímající (nevyjádřená) energeticko-informační struktura, neboli živá knihovna. Stroj fantazie, poháněný reflektorem vědomí. Čiré šílenství lze definovat jako nezájem o princip fungování systému realitních polí (samoorganizace množin soběpodobnosti). Když je někomu jedno, jak to funguje – a někdo/něco to řídit musí – jaký typ síly to asi bude kontrolovat? Zrcadlové/stínové EI-pole (Elity Moci, Korporátně-Andělský Egregor), přičemž opakovaná ignorance nakonec může vyústit až v totální převrácenost, kdy se na scéně objevují klonovaní „zářící modrooké blonďaté pozitivní superbytosti“ – ve skutečnosti parazitní datové pole, prodloužená ruka UI-oscilační nekro-narko-toxické syntetické inteligence. Nemyšlení a víra v do očí bijící nesmysly vedou zároveň i k neuvěřitelné ztrátě soudnosti a objektivity a k rezignaci na vlastní vůli, dokonce i k infiltraci pocitů („cítím“ pouze to, co vyhovuje mé pozici).

 

Černomagická realita není realitou zla, je realitou dobra a zla, jde o tu polaritní zeď mezi, která znemožňuje dobru vidět za horizont a uvědomit si, že ve skutečnosti umožňuje existenci zla. Zdrojová realita funguje na principu částic a vlnění – „kvantového zázraku“, kde sekundární polarita neustále vykvétá z primární neutrální základny, ke které jsou naráz vztaženy oba protipóly. Je to jako s Absolutnem nebo nezákeřným černým humorem, kde ve skutečnosti všechny faktory plní superpozitivní funkci. Je třeba potvrzovat naráz status tvora (energetická priorita) i status netvora (nehmotná priorita), jako když se hmotná entita kouká na kreslený film nebo horor nebo se věnuje nějaké formě odvážného umění, bez reálného akčně-reakčního efektu. Dokonce lze zvládnout a integrovat i průnik obojího – kde není škůdce, není utrpení.

 

BURN!

Napsat komentář