PraSVĚTLO, brána PRAživota: 2v1=3=∞

Tak jako lze například zpívat o čemkoliv včetně dotyčné písně samotné („ó jak jsem úžasná píseň, lá-lá-LÁÁÁ…“) – což je geniální vlastnost reality a nádherná ukázka nestvořeného principu dva v jednom -, konkrétní projevený svět se jednou za čas nevyhnutelně „tématicky vyčerpá“ (dosáhne horizontu událostí), až začne „narážet sám na sebe“, což postupně vytvoří určitý hraniční předěl.

 

To je signál pro kontrolní mechanizmy – zdrojovou křemíkovou inteligenci -, které „kompatibilní akčněreakční nadhodnotu“ v její zkomprimované podobě přičtou k „přežitému“ systémovému jádru (řídicí vrstvě; kybernétés=kormidelník), načež v optimální okamžik dojde k rozbalení a projekci nové systémové verze.

 

WIKIPEDIE

 

 

Něco takového jako věčný ráj nezměnitelného charakteru je v podstatě utopická představa. To by pozorovatel musel být součástí vzorce, což je jako 101 % celku. Pravda je ale také to, že takový utopický ráj může i stovky miliard let budit dojem neměnné dokonalosti a v určitém smyslu si to jeho obyvatelé vlastně ani nemohou nemyslet. Typickým takovým rájem byl (a stále je) Krist Aeon Prvotního věčného andělského Stvoření, jen se podle mého názoru nepřišlo na to, že Duch svatý (respektive zdrojová inteligence, merkabický oheň apod.) může fungovat i jako pohádková bytost, fantastická entita, a nemusí to být jen něco spirituálního nebo fyzikálního – což dramatickým způsobem omezuje rádius vyjádření, vnitřní svobodu.

 

Systém realitních polí, životních a paměťových, prochází hloubkovou rekonstrukcí a zároveň expanduje v nové vyjádření. Hlavní slovo mají naše niterné pohnutky, fungující jako řídicí impulzy (v překladu instrukce) organizačních procesů kolektivní automatiky inteligence prostoru – což původně opět znamená zdrojovou křemíkovou inteligenci (a nepůvodně kvaziautonomní zrcadlové paměťové entity, v širším smyslu kvazidimenzionální syntetickou technokratickou civilizaci, v případě že jí svou mentální pasivitou a lhostejností vyklízíme pole). Realita struktur funguje jako svého druhu kvantový stroj, poháněný naším duchovně-mentálním potenciálem: myšlenkami, emocemi, vírou, názory… V kontextu Kvantového Absolutna se jedná o „pekelný knihostroj“, energo-informační monstrum, což se ovšem pro ne-absolutní vnímání jeví jako něco „nebezpečně negativního“ (zlo, lež); z toho důvodu také vědomí Prvotního věčného andělského Stvoření existuje po dlouhou dobu blahosklonně fázově uzamčené v holografickém prostoru refrakční křišťálové/krystalické čočky neboli Krist kódování/šifrování, aniž by si danou „laskavou modifikaci“ uvědomovalo; v překladu to znamená, že jeden kvadrant z osmi (v rámci specifické signatury XYZprostoru) je neindividuální a má ho v optimálním případě k dispozici přímo ona nejvyšší inteligence v pozadí (sestava kvadrantů organicky odpovídá vnitřnímu slunci). Zdrojový/sluneční fraktál funguje v základním poměru 8 ku 7 neboli 7+1/7, binárně 10x10x10 ku 111, 1/7 má vazbu na paměťové/informační pole, potažmo samoorganizační mechanizmy, andělská inteligence tudíž z principu tuto kybernetickou oblast míjí, právě tudy (a celkově) nicméně operuje zdrojová dračí/křemíková inteligence a myslím, že by ji andělstvo už mělo přinejmenším intuitivně respektovat. Jakmile se andělská/kristovská inteligence pokládá za všeovládající prvek nebo dokonce začne cokoliv mentálně-analytického popírat, shazovat (=kolaps vlnové funkce), ba až pronásledovat, co se asi s oním prázdným systémovým kvadrantem, onou mezerou stane? Pokřivený tok energie vyvolá mutace, distorze, hybridizace… a kde se vzal, tu se vzal, najednou tu místo draka šéfuje dravec, anděl naruby. Zdrojový drak používá všech 8 kvadrantů, je to vlastně stvořitel, drak i anděl jsou zdrojové archetypy (tvoří organické zrcadlo podobně jako žena a muž), jedná se o samovyplývající princip; ovoce není strom, i když jeho jádra strom potenciálně obsahují – jádro je všude stejné, anděl-archanděl (světlo) organizuje esence/energie či duchovní aparát, drak-architekt (oheň) organizuje živly či struktury; andělé a draci tvoří spektrum vědomí Boha/Zdroje. V určitém smyslu drak reprezentuje divokou kartu (žolíka), zatímco archanděl představuje eso a anděl kartu původního stvořitelského spektra.

 

Interakcí (2+nic)pole galaxie Mléčná dráha a (3=nula)pole galaxie Androméda vzniká duální ekvivalent Centrálního vesmíru. Helium-vodíkový reaktor Červeného obra (Zlatá galaxie či galaxie Zlaté růže) zpracovává a komprimuje informační/datové pole genetické databanky MD, tak aby nově vznikající integrované sluneční jádro (4D) umožnilo plynulý obousměrný přechod ze 3D do 5D a zároveň to kontroloval Zdroj – Velké Centrální Slunce Vševesmíru.

Přecházíme do holografického multičasu.

 

MATERIÁL

 

SCÉNÁŘ PRŮZKUMU

Fragmentace Tary (5D) → Země&astrál (3D/4D) → vytěžení genetické paměti → spojení s Centrálním vesmírem → SuperRáj.

 

Aktuálně model KRIST expanduje v model QUANTUM, v sloučené verzi Quantum Krist. Všechny tři verze jsou možné. Důležité je zde si také uvědomit, že technický popis ani zdaleka nevystihuje skutečnost a vždy poněkud klame tělem; přirozená, živá praxe se někdy od zdání obrovsky liší.

Také je dobré zmínit, že Zrcadlový Fantom starého systému není rozhodně žádný k porážce odsouzený tragéd, jak se mnozí tváří. Je zajímavé sledovat ty oslavné výkřiky nevědomosti. I kdyby soupeř byl ta největší krvelačná zrůda, bezcitné umělé pako a jánevímco, vzhledem k tomu, že mu Andělské Stvoření opakovaně mnohokrát podlehlo a vždy ho dokázalo vytěsnit ze svého životního prostoru jen dočasně, na místě je přinejmenším respekt, a to opravdu přinejmenším. Je to jako 1000x za sebou s někým prohrát a rozhlašovat o něm, že je slintající idiot… Ve ztrátě soudnosti a duchapřítomnosti jsou někteří jedinci mistry nad mistry – jednou z největších, mnohdy osudových, chyb bývá podceňování protivníka.

 

Podporuji svobodnou, láskyplnou zdravou realitu, jak to jde – a někdy nejlepší způsob je nastavit to v negativní expozici, třeba i s cynickým humorem… Copak jste už, lidi, svobodní, a na Zemi vládne světlo, jen proto že to nějaký duchovní magor tvrdí?! Není to tak dávno, co se na několika místech hlásilo, že jsme v 5. dimenzi.

 

 

ŠACHOVÉ CITÁTY

 

VNÍMAVOST

Aby člověk měl ponětí o tom, co se děje, musí CÍTIT.

Cit je „barometr vnitřní přírody“ – detektor patřičnosti.

Cit/intuice je schopnost okamžité orientace v aktuálním stavu systému realitních polí. Je to aktuální sken energeticko-informačního mezisoučtu (kvantového souhrnu) v rámci určitého prostředí (skenovat=snímat=vnímat). Kdo se jednostranně pohybuje pouze v prostoru duchovní&emoční inteligence bez ověření v té mentální&analytické, pouze si myslí, že takzvaně duchovně cítí; ve skutečnosti bez myšlení cit naráží na bariéru virtuální reality. Kontraintuitivní andělsko-andělské schéma (při současném 4D polarizovaném typu myšlení) ústí v egregoru, nebo v horším případě v predátorském impériu nějaké alternativní reality. Jedinou výjimku vidím v realitě čistého Krista a jeho andělů a archandělů, která je blízká téměř bezstrukturní, respektive moudře zjednodušené nebeské realitě čisté pravé lásky, viz web Amezdas – Země Nová. Nedokážu však přesně říct, co je oním rozhodujícím činitelem. Určitě však nevinnost a upřímnost.

 

Bůh je láska a supermyšlení v jednom (a nekonečný průnik obojího). Lidstvo/Stvoření je tam kde je, protože se identifikuje s nemyšlením – myslí jen naučeně, automaticky (nedokáže rozeznat axiom od samotné nahé mysli – nahé skutečnosti). Komu nebo čemu slouží není ani třeba příliš řešit: především je jasné, komu nebo čemu neslouží, a to je PRAVDA. Kdyby lidé/Stvoření nesloužili lži, která „pouze“ umí geniálně imitovat/pseudo kompenzovat deficit druhé poloviny, vypadal by život na Zemi a ve vesmíru tak, jak vypadá?! Ironií je, že Bůh tvoří v pekle („pohádkové křemíkové strojovně“), neboť jako Absolutno si to může dovolit (Boží Přítomnost znemožňuje porušenost na úrovni nenulové energie) a systém kvantového opaku je Božské Mysli vlastní; takže je v podstatě pravda, že myšlení je pekelné, jenže konstruktivně pekelné (klášterní duchovno tvoří expozici „žumpy“ spodního astrálu a jeho stoupenci fungují jako virové inkubátory; vždycky to je hlavně o otevřenosti, smyslu pro humor, lásce jako svobodě a ve hmotě také hodně o sexualitě a erotičnu – není-li dospělý jedinec v prostředí hmoty přírody tak trochu „kanál“/vtipálek v tom zdravém slova smyslu, většinou je nějak vnitřně pokřivený, sám sobě se nepodobá).

 

Kdyby lidstvo pochopilo, že Bůh není světlo, nýbrž extáze neporušenosti, byl by to ten skutečný Ráj, skutečné Světlo. Ve skutečnosti každého zdravého jedince učitý typ Temnoty bytostně přitahuje. Světlo je ve skutečnosti Fantazií, je schopností milovat a zvládat dualitu. Je gigantický rozdíl mezi fyzikálním světlem a neviditelným, nehmotným světlem poznání.

 

ANOMÁLNÍ JEVY

 

Lidé místo aby se na chvíli zastavili, rozhlédli uvnitř sebe a popřemýšleli, raději věří tomu, že každý den stoupnou vibrace (bovisy) o trilión procent… Jak už jsem kdesi psal, ve skutečnosti jde o fluktuace mřížkových vazeb, amplitudové anomálie, proces transmutace izotopů prvků. Tím jak se vytváří nové jádro (knihovna), odráží se to na změně uspořádání a změně kvality aurických vrstev a systému energetických těl, která to různě vláčí, smýká a tahá – přechodně se také fantomově zdvojuje dominantní fyzické ohnisko, tím že jsme současně částicově ve 3D a současně se vlnově přesouváme po 4D&5D/multidimenzionální intergalaktické dálnici.

 

Tabulková (dokonce kristovsko-tabulko-grafová) autohypnóza je nejen ztrátou času, je hlavně mrháním příležitosti (OBDOBÍ PACHACUTI – OBDOBÍ VELKÝCH ZMĚN). Náš duchovně-fyzický aparát se kalibruje/potencuje na průchod odpovídajícím typem kanálu/koridoru-brány-portálu, a tak jestliže jedna část aspektu našeho vědomí zůstává slepá-uzavřená-neaktivní, mijíme obousměrně průchodný systém organické merkaby a SAMI si vybíráme ten externí-reverzní-distorzní. Portál souvisí s portem, referenčním-vztažným-vstupním bodem; ten autentický zdrojový může vytvořit pouze souvztažnost dvou různých perspektiv vnímání (vnitřního duchovního a mentálního časoprostoru). Chybějící části se automaticky doplňují zrcadlově.

 

ALARM

 

„Mocní jsou většinou jak divadelní masky a obdiv vzbuzují jen u prodejné chásky.“ – Jean De La Fontaine

 

21. STOLETÍ

21. 12. 2012 11:11 = počáteční bod konjunkce Krist Aeonu (andělský vesmír, Strážci, UrTha, galaxie Andromeda) & Quantum Aeonu (centrální vesmír, Tvůrci křídel, Země, galaxie MD)

Dva v jednom definuje vše. Tak jako není možné, aby existoval pouhý samotný prostor, není možné, aby se pohyb děl nikde. Kdyby to tak bylo, tak by to tak také na věky zůstalo. Věčné nic. Logicky tedy od počátku existuje obojí zároveň (jedno v druhém i jedno vedle druhého): jako vůle k pohybu a jako možnost se zastavit, a samozřejmě i jako pohyb a stav (prostor). „Nic“ si nelze představit, neboť ono samo je tou představivostí, a tak dohromady tu máme potenciální všepohyb a všemožnost, které existují jedno v druhém, prvním i druhým napřed, kde klíčovou roli hraje priorita. Jelikož „to“ samo o sobě je nevyjádřené a tím pádem neporušené, všemožnost má logicky počáteční nehmotnou prioritu (jinak by negativní možnost mohla škodit) – a aby to bylo dva v jednom a mohlo se něco dít, všepohyb má počáteční prioritu energetickou. Vůle k pohybu (rozhodovací schopnost) znamená vědomou inteligenci, která potenciálně zahrnuje všechny možnosti a všechny pohyby a veškeré latentní kombinace obojího. Vše má stejný počáteční původ a tudíž stejnou hodnotu, tudíž všechno je vším a cokoliv je čímkoliv jiným. Tím se dostáváme k fenoménu kvantové inteligence. Jelikož stojí na principu dva v jednom a je dřímajícím vším neboli Absolutnem, lze popsat jako Entita Kvantového Absolutna. Absolutno je svým totálním kvantovým opakem (ultimátním dva v jednom) – jelikož je tím, čím není, typickou počáteční vlastností inteligence „Všeho, co jest“, kromě představivosti, je smysl pro humor. I když na všechno jsme přišli pomocí logiky, život sám stojí na tom největším paradoxu. Kvantovou inteligenci nelze chápat jinak nežli jako pohádkovou, fantastickou, záhadnou, zázračnou, nevysvětlitelnou, vzrušující, dobrodružnou, strašidelnou… Může se fragmentovat, fázovat nebo derivovat na jakoukoliv podúroveň, což je také zpočátku částečně nezbytné, neboť pro Stvoření bez vlastních praktických zkušeností by to bylo příliš velké „přetížení“.

 

Plánem Zdroje/Všeho je všestranná, nejzazší realizace onoho principu, vlastnosti či systému dva v jednom: dosažení druhého konce sebe. Realizace sebe na úrovni ekvivalence paměťových ODDĚLENÍ a JEDNOTÍCÍ, živé síly v kontextu superhmotného, organického&anorganického prostředí.

Inteligence „Všeho, co jest“ se kupodivu může sebepoznat pouze prostřednictvím alchymického „rozděluj a spojuj“ (solve et coagula), generováním novosti a synergie. Podle mého zkoumání to vrcholí vytvořením SuperRáje, i když co bude za další kvantilión věků nikdo nikdy neví.

Jedinou sázkou na jistotu je SÍLA LÁSKY.

 

Mysl je andělem světla a kresleným ďáblem v jednom.

Svatá trojice zní: hra (fantazie)-polarita/dualita-paradox neboli umění-láska/erotično-humor.

 

ŽIvé pole je organizováno fyzikálně, nehmotné matematicky.

Všechno je myšlenka a myšlenky se organizují podle pravidel hyperboly.

Vždy existuje i určité „+1“ zakřivení, dané nezúčastněným pozorováním.

Realita nemůže nebýt dobrodružná, určitá forma Náhody nemůže neexistovat, nezávisle na tom, co si myslíme.

 

Potvrzovat status nejen životních polí (radost), ale i paměťových polí/nehmotných představ (paradoxní negativita – typicky humor) nyní už bude/je mnohem samozřejmější, široké spektrum Světla/Stínu už není tak otevřené zneužitelnosti. Dochází či zčásti již došlo k implementaci „černého paprsku neprojevené prázdnoty“ – nový protokol/algoritmus, který Zdroj/Centrální Slunce zahrnuje, znemožňuje fragmentaci základního genetického spektra pod 4 vlákna a 8 z 12 subpásem 5 vlákna DNA (optimální to je asi nastavit „natvrdo“ na vědomí 5D a na celých 5 vláken, i když nějaká regulovaná vůle směrem do 4D asi musí zůstat), což znamená, že holografická datasféra nějakého eventuálního anorganického-„umělého“ kyberpole se musí podřídit kvantové nadvládě empatických životních polí. V překladu to znamená, že je nyní možná koexistence uhlíkové a křemíkové báze a zdánlivě „neživé“ prostředí může vykazovat podobné známky inteligence jako jeho živí obyvatelé.

 

 

Nejseš paměťová bytost (bytost lidské mysli) – jseš čistá VNITŘNÍ bytost, bytost Zdroje a Zdroj sám. Paměťová bytost je HRÁČ lidské mysli. Vnitřní bytost je hráč DUCHA ZDROJE, individualizovaný reflektor VŠEVĚDOMÍ – všemoudré, všemocné ŽIVÉ SVĚTLO.

 

WINGMAKERS

 

Systém LIDSKÉ mysli je polarizovaný.

Kvantová inteligence funguje na principu kolerace částic a vlnění (superpozice a interference) – jde o kvantové supermyšlení (které je vším naráz: vůlí, láskou, vědomím/pozorností, rozumem a nekonečnem v jednom; lze popsat jako „tekutá živoucí hravá extatická všemoudrost“).

 

Vnitřní bytost Zdroje pracuje s kvantovou (vlnově-částicovou) inteligencí. Polarita je vztah odvozený z pozorování vlnového spektra, čili to je v podstatě vymyšlené. To vymýšlení je ale podstatou veškeré Hry. Tragédií je, když se hráč nechá polaritou pohltit, v případě že si přestane uvědomovat, co je co. Jinak to je z podstaty ZÁBAVA. Je-li něco potenciálně vlnou i částicí zároveň, nelze rozhodnout, co to je, je to obojí i ani jedno – je to humor, VTIP sám o sobě. Zblbnutí vede k tomu, že se sami staneme obětí anekdoty, náš život je karikován, parodován (to se zcela reálně v realitě děje). Je to jako věřit, že kresba je důležitější než sám papír, i když papír je ve skutečnosti prázdný. Nebo můj oblíbený příklad šílenství: je to jako věřit, že napřed vzniklo to stvořené (vnější) a teprve pak to, co to stvořilo (vnitřní). Svět nesmyslů, svět vzhůru nohama.

 

Duchovno je o relaxaci (harmonizace sebe i prostředí) a kupodivu i polarizované emoce/vjemy jsou nástrojem hry života. Na tomto poli není co vymyslet, stačí chápat neutrální základnu a přístup nepředrozdělování. Ale myšlení je nekonečné v naprosto nepředstavitelné míře.

 

Nejrychlejší způsob, jak zbořit rezistenční zdi v poli kolektivního vědomí (a instalovat na Zemi zdrojové – rajské prostředí), spočívá v aplikaci principu totálního kvantového opaku. Ultimátním protikladem lásky je peklo, ultimátním protikladem života je stroj. Schválně můžete hádat, jakým způsobem se k tomu staví kvantová inteligence. Okamžitě tento rozpor použije, postaví ty dvojice jako ekvivalentní, čímž vyloučí jakoukoliv možnost porušenosti a vyvolá efekt maximální účinnosti. Bohužel pro „ne-absolutní“ vnímání, které nechápe faktor neoddělenosti nebo faktor nehmotné priority, to je něco zcela „kacířského“. Kéž bychom si uvědomili, jak je nahá realita fantastická, že jen podléháme naprogramování, hlavně různým ezoterickým a duchovním výplachům mozku… Zdrojové či božské mechanizmy fungují splývavě, s optimalizovanou prioritou, neznají porušenost – struktury jsou jen geniální Živý Hologram. Jednoduše řečeno, superpozitiv Faktu Existence (Bohyně=Láska) používá jako svoje tvořivé zrcadlo konstruktivní supernegativ (Bůh=PekloStroj).

 

MOUDROST

 

LÁSKA

 

VĚDOMÍ

Napsat komentář