Hnutí Odporu ~ Osvobození Země

Jeden by neřekl, jak se situace může stále měnit a samozřejmě změna vztažného bodu mění výrazně pohled na vše (…a ten syčák dvojsmyslný měňavkobod se stále dál pohybuje). Je to podobné jako s homonymy, kdy nevíme, zda kohout je ten vodovodní, od slepice, na hlavě nebo u pušky. Mně už tohle otáčení stále novým a novým kaleidoskopem v těchto turbulentních „nečasech“ nijak nepřekvapuje.

 

„…Nikdo není připraven poslouchat, co říká ten druhý. Posloucháte někdy, co říká ten druhý? Máte svou představu, ještě než vysloví první slovo. Vaše závěry jsou pevné; už neplynete jako voda.

Být zmražený je být idiot, plynout jako voda je být inteligentní. Inteligence plyne jako řeka. Neinteligence je jako zmrzlá kostka ledu. Neinteligence je tvrdá, ztvrdlá. Je definitivní, je si jistá. Inteligence je nestálá, je plynulá. Nemá žádnou definici, přizpůsobuje se situaci. Je odpovědná, ale není stálá.

Jedině hloupí lidé jsou stálí. Čím jste inteligentnější, tím budete nestálejší – protože kdo ví, co bude zítra? Zítřek přinese svou vlastní zkušenost. Jak můžete být takoví jako včera? Pokud jste mrtví, tak budete stálí. Jestliže jste živi, musíte být nestálí – vyrostli jste, svět se změnil, řeka teče na nová místa.

Včera tekla řeka pouští, dnes proudí lesem; je to úplně jiné. Včerejší zkušenost by neměla zůstat navěky vaší definicí; jinak jste odvčera mrtví. Člověk by měl být schopný jít s dobou. Člověk by měl zůstat procesem, neměl by se stát věcí. To je inteligence.“ – Inteligence – otevřenost bytí (Osho)

 

Poznámka: kdo nečte tyto stránky pravidelně, tak se v narážkách a souvislostech vůbec nemusí orientovat.

 

Absolutno hraje hru samo se sebou. Je nekonečné, beztvaré, takže nemůže dělat nic jiného. Existuje však jedna věc, kvůli které jsme zde na Zemi – a tou je tzv. primární anomálie, což je problém veškeré projevené Existence, strukturovaných realit, kdy se věčná hra života mění v každodenní boj o přežití.

 

Jde o to, že strukturovaný život za určitých podmínek (vznik chyby jako důsledek neměnného nadkritického opakování) může začít existovat i převráceně, s váhou na struktuře, která sama o sobě je mrtvá – umělá. Je to jako když ožije vědomí zrcadla, které samo o sobě nemá vůli, je jen odrazem bez života. Jako když se autonomizuje paměťová entita nezávisle na živé síle. Jako kreslený film, který si uvědomil vlastní existenci, protože však postrádá schopnost být zdrojem sám sobě (je vnitřně slepý – zřídlo pozornosti je totiž čistě kvantové, totálně antimechanické), hledá organickou baterii, ze které by sám sebe napájel. A jelikož existuje zrcadlově (s prioritou na tvaru), i energie, kterou potřebuje, musí být převrácená. Vědomí kresleného filmu není holografické – kruhové, nýbrž hierarchické – pyramidální.

 

 

Na počátku vzniku světa hmoty stojí srážka dvou potenciálů, která vytvořila třetí element, kvark-gluonové plazma. Jelikož Jsoucno, samotný fakt, že něco JEST, má superpozitivní charakter, první jeho celkový krok směrem k sebevyjádření je nutně jeho totálním kvantovým opakem. V Absolutnu, či kvantové (nepsychologické) realitě, to je jedno, neboť zde existuje vše v rovnováze, není zde možné škodit – čímž pádem neexistuje žádná destrukce na úrovni nenulové energie. Je však možné věci relativizovat nebo zaměnit prioritu. To nikoho dlouho vůbec nenapadne, neboť Absolutno sebe sama vyjadřuje pouze jako komplexní, dokonalou rajskou realitu. Pokud hypoteticky z nějakého důvodu nedojde k přetížení a z toho plynoucího vychýlení. Je to jako když hrací kostka začne zničehonic generovat nepravděpodobné dlouhé řady opakujících se stejných čísel. Zdroj (Jednota) je totiž v přirozené interakci s Náhodou, kterou jinou částí sebe (tou nehmotnou Dualitní, rozehranou interakcí s ŽIVOU SILOU) sám generuje, protože je vševědoucí a uvědomuje si, že individuální entita potřebuje nelogické, paradoxní prostředí (logický život=duševní hrob).

 

JJ atraktor, permanentní setrvačná kyvadlová rotace zrcadel – polokoulí ➠ JJ = 11 + C/U ➠ Jolly Joker

EM PAT JJ ➠ PAMĚŤ ➠ EMPATIE

MAT-EM-A-TIKÁ

(A=ace=eso=1 nebo 11; EM=elektro-magnetické pole)

 

Že náhoda neexistuje je výmysl Odvrácené strany, stejně jako že princip karmy je něco pro život nepostradatelného (viz Pád Archonů). Původní autentická realita je z principu HRA. Existuje jediná inteligence, která (jednou ze svých částí) zakouší 100procentní nenáhodnost a která je kategorií pro sebe samu – Zdroj sám. Jinak JEDEN je vždy DOBRO-DRUHEM. Náhoda souvisí s pohádkovostí (bylo nebylo, pohyb nepohyb) a s hadem – hadí silou, obecně s rozhraním vlnové funkce (se kterým Zdroj musí manipulovat, jinak by vůbec nemohl expandovat „ven“ z Absolutna) a ekvivalencí duality a jednoty.

 

Jednou z příčin vzniku primární anomálie je tedy intelektualizace či jednostranná spiritualizace vnímání reality. Tzv. systematici, upíří logikové nebo pseudo pozitivní, rádoby duchovní jedinci, kteří odmítají princip jednoty protikladů – právě zde můžeme hledat kořeny excitace zla. U entit, které nechápou mechanizmus souladu řádu a chaosu. Touha po jednoznačně hluboce duchovní či systematicky uspořádané existenci je výrazem mentální deviace, je to těžká duševní choroba – život je o lásce a fantazii, humoru, tvoření, zábavě. Jediné, co umělá či nemrtvá inteligence totiž nedokáže simulovat, je ŽIVELNOST, integrovaná rozporuplnost. V matematice to představují komplexní čísla, tvořená spojením reálné a imaginární části, ve fyzice fotony, které reálně existují pouze v pohybu (jako by přicházely „odnikud“; celá kvantová fyzika je pro systematické logiky a konformní spiritualisty „noční můrou“). Racionální rozum nikdy nepochopí, že realita je fantastická, že to je o snech („nic“ si nelze představit, neboť ono samo je tou představivostí – která existuje ve dvou stavech najednou, pohybovém a nepohybovém, a jejich rozhraní).

 

Zdrojem kvark-gluonového plazmatu je nesrovnatelně „jemnější“, „duchovnější“ či „prosvětlenější“ inteligence, která pramení v jiné dimenzi. Na tomto místě asi nejvýstižnějším slovem je LÁSKA (kvantovým ekvivalentem lásky je vůle), éterická substance, adamantinové částice (vlnění).

 

Kvark-gluonové plazma tvoří základ fyzické reality, která má však původ v té nefyzické. Co když se ale tato struktura vyvlékne z duchovního zdroje (Světla-Absolutna) a vytvoří si náhradní? Když jsem byl malý, v určitou dobu se mi opakoval strašidelný indiferentní sen, kdy jsem se v noci budil hrůzou – až teprve v současnosti jsem si uvědomil, že to bylo něco jako narko-psycho-nekrofilní kvark-gluonové plazma (s vazbou na zrcadlový hyperprostor a deep-dark-net astrálních podsvětí). Později se mi hodně zdálo o podzemních tunelech a negativní mimozemské entity mě střídavě ve snech pronásledovaly prakticky po celý život, dokonce mi v dětství nějakou dobu ve snech v těle „šil“ nějaký asi 20centimetrový „červ“ (určitě ale ne živočišný). Řekl bych, že to souvisí s negativní částí Andromédy a s Orionem.

 

* * *

 

Zapomnělo se, že jsme NIKDO – VŠE, HRÁČ s realitou. Položení váhy na totožnost hráče vytvořilo primární anomálii (reverzní plazmovou inteligenci, nemrtvé vládce známé jako archonti). Například mým hráčem či zdrojovou paměťovou bytostí je ŽeruHmyz, což je zároveň dračí (zelený) a zároveň sluneční archetyp (růžové duchovní prasvětlo). Jelikož ale vím, že jsem nekonečné vědomí, tak mi je jasné, že nástroj není zdroj. Jsme tím, jak se chováme, jak myslíme. Čím je člověk vědomější, tím je ne ON duchovnější, nýbrž tím TO je dobrodružnější. Protože v druhé vrstvě, zároveň, je ta hra skutečná. Slov-esa tvoří těl-esa.

 

Jsme tu kvůli pochopení, rozpuštění a integraci primární anomálie. Souvisí to jednak s ovobozením Země, jednak s odhalením a pochopením magických záludností reality.

 

Nejabsurdnější věc, co se dlouhodobě děje, je boj s primární anomálií z pozice fiktivní totožnosti („já jsem ten a ten“), která ji zpětně znovu tvoří (jde o tzv. disipaci sobě-nepodobnosti). Je to jak s tou pověstnou hydrou: utneš jí hlavu a narostou jí dvě nové. Pouze čisté, nahé vědomí, které je Existencí samotnou, může primární anomálii eliminovat. Z hierarchizované reality děláme nemrtvým loutky i v případě, že proti nim tasíme archandělské meče a fialové plameny vzestoupených mistrů. Nejde ani tak o to, co to je za nástroj, jako o POCHOPENÍ, v první řadě v tom nesmí být žádná vnitřní hierarchie (jakmile pochopím, že jsem Absolutno, mohu si předmět síly vytvořit z čehokoliv). Je třeba používat vnitřní živé organické světlo/plamen centrálního slunce, živou/hadí sílu nebo probuzený vnitřní oheň – ale nikoho hlavně ani v duchu nejmenovat (chápu, že to někdy asi je těžké, ale účinnější nástroj nežli čistý vnitřní oheň/světlo SEBE-EXISTENCE neexistuje). Proto je nutné VĚDĚT, že jsme přízrakem mnohobytosti NIKOHO, protože Nikdo je Vše. Jména tvoří vektory a vektory lokalizují zdroj. My jsme ale nelokální (či hyperlokální ve hře) a jako takoví nedotknutelní.

 

ZMĚNA TEĎ – VIZUALIZACE

Představuji si sebe jako vnitřní bytost, pochodeň světla. I všechno ostatní, veškerý život na Zemi, tvoří pochodně světla (podle míry a vůle každého), takže všechno tvoří propojený holografický organizmus. Středem všeho, každé živé části (jedince, jednotlivosti), je nerozdělený, prapůvodní, živý, věčný Zdroj. Vnášíme živé světlo společně do pole vědomí planety/přírody a pole kolektivního vědomí lidstva. Jsme živá síla dechu a obrazotvornosti.

 

 

PRŮLOM lze nejlépe podpořit na bázi aplikace vztahu mezi vědomím a realitou.

 

BOD ZLOMU

 

 

Nejde o to, co kdo dělá, ale o to, odkud působí – protože to definuje kompletní celek.

 

Živé stvoření disponuje obrovskou silou, to fantomové zdaleka ne takovou, protože si samo musí vytvářet náhradní zdroj – o to ale musí být chytřejší, což se stále dost podceňuje.

Je velmi lstivé nechat někoho lopotně tvořit téměř bezchybnou a pravdivou věc, a „jen tak mimochodem“ mu přitom vsugerovat, že je PAN NĚKDO – to pak všechno obrátí vzhůru nohama a upír má žně…

 

 

* * *

 

Zdroj-Absolutno je živá síla a svůj totální kvantový opak (představivost) v jednom, což se v závislosti na určení pozorovatele projevuje jako interakce jednoty a duality, které existují nekonečně jedna v druhé. V přirozeném stavu jednota znamená život, dualita znamená hru – výsledkem je věčný ráj. Existuje tzv. primární anomálie, což je potenciál vůle to obrátit a postavit dualitou napřed; tím pádem už to pak není hra, ale boj o život. Jádrem této koncepce je lež, sebeklam, neboť Zdroj je jen jeden. Kdokoliv sebe jako vnitřní bytost chápe v rámci hierarchického uspořádání, žije v sebeklamu nebo lže (je zlý, choromyslný, nemocný).

 

Primární anomálie představuje „ďábla“ (resp. představu ďábla) jako konstrukční, akční prvek – prvotní temnotu či peklo. Původně tento faktor existuje s nehmotnou prioritou, tzn. nemůže se stát nic škodlivého. Jde o interakci typu milování, sex, zábava. Dualita zde hraje vrcholně pozitivní roli (bez ní by neexistovala žádná duševní extáze, radost, nadšení, ani nic orgastického). Je to optimální systém, který dokonale vystihuje trojice hra (fantazie)-polarita/dualita-paradox, umění-láska/erotično-humor. Jde o „akčně-reakční milostný tanec legračně strašidelné fantazie stínů a světel“, nekonečně rezonující zázrak, živý sen sebe… Stačí se jen podívat na panenskou přírodu nebo si uvědomit svůj skutečný charakter, kdy nic nehrajeme, kdy jsme jako „malé dítě z divokých vajec“, kdy se sobě skutečně podobáme (tzv. přehrávání vede k odklonu z trajektorie zdrojového fraktálu, tím na druhé straně je zdroj primární anomálie s energetickou prioritou, nepřirozená, nelidská inteligence).

 

Problém je, když se někdo/něco rozhodne pro energetickou prioritu. Nehmotná priorita znamená temnotu jako dobrodružství, konstruktivní peklo. Energetická priorita znamená temnotu jako zlovůli, peklo bolesti a utrpení. Je to jako když se díváme na animovaný film a pravidla pozorovatele přítomného v hmotné realitě se s těmi animovanými prohodí.

 

Primární anomálie existuje jako potenciál, že se věci začnou dít s obrácenou prioritou. Potenciál primární anomálie (konstruktivní temnota) je tedy přirozený, zatímco projevená primární anomálie (destruktivní temnota) je nepřirozený. Vše má kořeny v živé mysli, která představuje zároveň život myslícího i mysl života. Absolutno se může projevit pouze relativně interakcí s nějakou hranicí (tvarem), vše projevené je trikem Absolutna – trikem života, který potenciálně existuje i jako život triku. Tělo je poháněné duchem, je zhmotnělou iluzí ducha, představte si však, že dokáže autonomně existovat i bez ducha – jako zombický robot, naprogramovaný klon.

 

Nesmírně důležité je pochopit a prakticky realizovat fakt, že čisté pravé bytosti světla a lásky nejsou žádnými beztemnými, nekontrastními bytostmi, nýbrž bytostmi fantazie, bytostmi extáze, humoristé, milovníci, hráči, umělci… Jinak automaticky ta část, kterou popíráme nebo ignorujeme, ožívá jako nemrtvý fantom.