© ŽeruHmyz, Martin Vacek

Frankenstein Ascension

Mezi rodící se 5D-Novou Zemí (rájem, svobodným světem) a 3D/4D přírodou-simulakrem Země existuje bariéra na úrovni vnější krystalické/magnetické mřížky (světelná membrána), jejíž rozpuštění/transfiguraci se panikařící „letadlové klony“ snaží blokovat, aby se k nám nedostala zesilující vesmírná energie a my se tak nepřeladili na novou svobodnou sluneční „rádio stanici“.

 

 

ZAJÍMAVOST

 

K blokování ale dochází i psychologickými manipulacemi, pozitivní černou magií, kdy se přirozeně existující jevy (amplitudové anomálie, fluktuace mřížkových vazeb, transmutace izotopů) záměrně totálně významově deformují – kupříkladu podle „německého měřicího týmu“ (Praxis UmERiA) se radiovitalita Země již několik let pohybuje zhruba (cynicky řečeno) na úrovni kvantiliónu zdrojů nekonečna, takže my jsme všichni vlastně dávno všemocní superbozi, koupeme se v moři vibrací a to kolem se nám všechno jen zdá… A kdo ten gigantický ultranesmysl zpochybňuje, tak je samozřejmě ztělesněné zlo – jako za dob inkvizice a pálení čarodějnic, kam se zdravý rozum hrabe na slepou víru fanatiků.

 

„…Jak dlouho se bude doba zmatků prolínat nebo koexistovat s Dobou poznání záleží dle indiánských vidoucích jen a jen na nás. Také způsob jak proběhne současná „uzávěrka epochy“ je prý plně v naší režii. Vesmír má smysl pro fair play a na konci každého 26 tisíc let trvajícího cyklu nám vysílá specifickou energii která ZESILUJE SÍLU PSYCHIKY…“ – OBDOBÍ PACHACUTI – OBDOBÍ VELKÝCH ZMĚN

 

Aby se něco reálně a natrvalo, fungujícim způsobem manifestovalo, musí to vytrysknout zevnitř nás. K zážehu dochází synchronizací protikladů (příšerně naivní řeči o tom, že stačí jen láska a to magnetické, a rozum/vůle a elektricita patří do nízkých dimenzí – to jsou s prominutím neskutečné sračky; plné fungování CNS/DNA je právě o ELEKTRICKÝCH synaptických a mitochondriálních branách/impulzech).

Jednosměrná pozitivita nic nezapálí – to je prostě neuvěřitelná blbost.

Vzestup je alchymický proces propojení ohnivého zemského jádra a magnetických krystalických mřížek – vnitřní a vnější zeměsféry. Jde o překonání bariéry mezi 3D/4D a originál 5D+, proto na obloze tak magoří ta divně se chovající letadla, neboť jisté síly nechtějí, abychom se úrovňově dostali do fraktální Vnitřní/Střední Země. Tam se ale nelze dostat tak, že budeme primárně bojovat s vnějším nepřítelem – je třeba v první řadě v sobě spojit světlo a tmu do jednoho, prakticky a reálně překonat protiklady, ne o tom snít v nějaké halucinační bublině a sledovat jak zombie grafy a tabulky.

 

 

Další věc je to, že jako součtová entita v kontextovém anorganickém režimu Stvoření kolektivně funguje jako přirozený stroj s nehmotnou prioritou (tedy SPLÝVAVĚ, holograficky), jako samořídící se struktura, podléhající instrukcím Stvořitelské Domény. V naší sluneční soustavě tento prvek zastupuje Souhvězdí Vah (soukolí času ZUBn) a jakkoliv tendence zdrojového prostředí si každý může vykládat po svém, na Zemi jde kromě jiného také o ekvivalenci Zdroje a Astrálu. Souvisí s tím Demiurg Saturn, potažmo astrální terminál (zrcadlový zdrojový kybersvět) nebo film Země zítřka. Plánem je vytvoření SUPER-RÁJE. Směřujeme k plánu „C“.

 

VĚTŠÍ OBRAZ

 

Zdrojový fraktál plyne obousměrně, tak aby neustále konvergoval zpátky do Zdroje. Zajedno s Bytím lze být paradoxně pouze tehdy, když jsme NARÁZ – ve správně seřazených perspektivách – tím, čím jsme i tím, čím nejsme (příkladem je třeba spisovatel hororů, který je in natura úplně normálně sám sebou).

Jednota a dualita existují jedna v druhé, jako první i druhá možnost, poprvé přednostně s třírozměrnou (energetickou) prioritou v případě jednoty (souladnosti) a dvourozměrnou (nehmotnou) prioritou v případě duality (rozporu), podruhé ty priority jsou obráceně, podřízené tomu prvnímu. Takže to má svůj současný spontánní/autentický kvantový-organický-duchovní (fyzikální, světelný) a mentální-virtuální-kybernetický (matematický, temný) rozměr, které se vzájemně reflektují.

Jakmile Zdroj implementuje Astrál a Astrál implementuje Zdroj, dotkneme se Nepředstavitelného.

Není tedy zcela pravdivý ten názor, že Zdroj jednoduše tvoří Lásku a vše, co s tím ladí (třeba ale jenom nechápeme vzorec Láska=Vše). Spíš jde o intuitivní tendence inteligence „Všeho, co jest“ (jejíž paměťová základna – knihovna – se neustále rozšiřuje/obměňuje), která se řídí určitými neviditelnými, záhadnými pravidly, přičemž výsledek není nikdy dopředu přesně známý – je to z podstaty věci dobrodružství.

 

 

Vzestup je o zrušení protikladů a implementaci nehmotného faktoru („fantazii se meze nekladou“) – Absolutno je kvantovým opakem sebe sama a takto jednoduché to je, jednoduchý paradox. Znamená to zažehnutí pochodně světla v temnotě/prázdnotě sebe.

„Bytost světla“ ve fyzikálním smyslu je jen obyčejný „futrál“ – nevědomost je opravdu děsivá… Ukazují na „bezduché“ materialisty a sami těmi hmotaři jsou ve snad ještě hrůzostrašnější formě, jako kdyby to nějaké velkolepé nálepky mohly zachránit.

Rychlovibrující hmota v bezvědomí… Zhypnotizovaný vnitřní slepec, trávený „zářivou“ chimérou…

Poznámka: termín „vzestup“ je silně zavádějící, nejsme zařízení na existenci. Ve skutečnosti jsme kouzelné živé knihovny – jde o zasazení příběhu do nového prostředí.

 

Schválně, proč jsou asi televizní reklamy plné neuvěřitelně přehnané „pozitivity“, neuvěřitelných slev a samých neuvěřitelně výhodných věcí? Přitom se moderátoři zároveň chovají jako roboti a od rána do večera běží jeden stereotypní seriál o vraždách za druhým? Cílem nemrtvých vládců (hierarchů) je maximálně od sebe všechno oddělovat a pomocí nějakého toxického „zářivého“ lepidla vytvářet mámivou iluzi spojení, tak aby se to konstruktivně pozitivní s tím konstruktivně negativním ve skutečnosti nikdy nespojilo.

Fantomový vzestup je totéž co televize v bledě modrém, jen o nějakou tu čakru a dimenzi výš. Naprosto tatáž taktika a strategie. Ti, co ve skutečnosti spíš sestupují (trčí zaseknutí ve statické zpětné vazbě uzavřeného systému), mají panickou hrůzu z dračí síly Země nebo z živé/hadí síly – mají zamrzlou přirozenost, proto ze sebe dělají superpozitivní, supersvětelné, superkristovské, superduchovní atp.

Sobě-se-nepodobající jedinci se do Reality Zdroje/Všeho nikdy nemůžou dostat, jelikož jsou úplně mimo živoucí fraktál, ani nepoznají rozdíl mezi formou a nitrem, programem a nahou skutečností. Kdo nechápe, co znamená prakticky soulad řádu a chaosu, tak je v podstatě karikatura a všichni ti, kdo sugestivně „vzestupují“, také působí dojmem, jako by jim v hlavě kuňkaly žáby. Rozdíl mezi stádovitou stejností (disonance) a souzvukem jedinečnosti (rezonance) je nevylíčitelný a stojí možná také za připomínku modelový konflikt Ježíš – Jidáš, který ve skutečnosti podporuje harmonický růst Celku a samostatnost jedince.

 

 

WIKIPEDIE


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *