© ŽeruHmyz, Martin Vacek

Archanděl Ticho

Klíčem ke vstupu do Reality Zdroje (což znamená skutečný „vzestup“), přes všechny různé zaručené pravdy a moudrosti, je jednoduše „nahé“ pochopení/uvědomění. Spolehlivým navigátorem je duchovní srdce – duchovní podstata, která ale není pouze nějakou emocí, spíše lze označit jako komplexní inteligence (vnímání, cítění/myšlení).

 

Nemá to žádné jméno ani to není žádný koncept.

Neexistuje žádný přímý zprostředkovatel (ani Kristus, v oné „nejskutečnější skutečné“ realitě mezi člověka a Zdroj nelze nic postavit), protože to ani „technicky“ není možné (Morpheus: Můžu ti jen ukázat dveře, projít jimi už musíš sám.“).

 

Duchovní podstata či duchovní srdce existuje v rámci světelného-krystalického těla ohniskově, ale zároveň tím přímo sami jsme.

 

Klíčem ke vstupu do Reality Zdroje je reálně a prakticky rozpoznaná informace o nelineární souvztažnosti jednoty (souladu) a duality (rozporu), které existují nerozlučně jedna v druhé, což je snad nejtypičtější vlastnost „kvantového světa zázraků“ (vedle sebeobsažnosti, multiperspektivity či součtového faktoru) – pohádkově fantastické podstaty „Všeho, co jest“ a vůbec ryzí inteligence či vědomí jako takového. Realita není ani unifikovaná (pravohemisférická – vřelý cit), ani separovaná (levohemisférická – chladný rozum), tak to chápe pouze mechanické myšlení. Je fantastickým průnikem obojího. Mnohem blíž pravdě je ten, kdo bez hlubšího důvodu věří v realitu jako kouzelný živý sen sebe, protože má prostě pocit, že „by to tak mělo být“.

 

Jak bych mohl například vědět, že srdce je srdce? Jedině díky mysli, jinému aspektu téhož vědomí. Jak by mysl mohla chápat všechno naráz? Jedině díky citu, něčemu, co pracuje s fenoménem kvantového souhrnu. Krásně to vysvětluje příklad se zřídlem a elementem v předchozím článku. Možná lepší výrazy jsou Svaté Srdce a Svatá Mysl (ve smyslu komplexní, celistvý, nejzazší).

 

 

* * *

 

„Moudrost věků“ není nic ezoterického ani spirituálního, dokonce to není ani láska sama o sobě – jedině když lásku chápeme jako VŠE (pak z toho vyplývají dost neuvěřitelné věci, neboť všechno tvoří pár s láskou). LÁSKA je (nerozlišeným) vším, a zároveň (rozlišené) vše je láskou – to je ona kvantová ekvivalence či ambivalence Absolutna, toto je ten tajemný a nevysvětlitelný PRA-Zdroj (jde zde o to nenápadné „zároveň“).

Ze všeho nejvíc to souvisí s humorem, fantazií, hravostí, přírodou, láskou a erotičnem.

Dokud toto není v poli kolektivního vědomí přítomno jako určitý „odrazový můstek“, realita je jak koráb v rozbouřeném oceánu, kde jedna a táž postava jednou tančí na tropickém ostrově a jednou blije střemhlav z lodního koše, ať už by to byl sám nanebevzatý Ježich Kristapán nebo archanděl Ementál…

 

Skuteční archandělé představují neoddělené „druhé polovičky“ stvořitelů Stvoření VŠE-vesmíru Velkého Centrálního Slunce. Ježíš Kristus jako postava funguje autenticky pouze v kontextu živé neutrality (tripolarity) pohádkově fantastické inteligence Zdroje/“Všeho, co jest“. Dlouhodobé nesprávné chápání „prvotní skladby Onoho“ vede dříve nebo později k excitaci zla (viru, rozdělenosti) z potenciálu primární anomálie, který existuje jako nedílná součást vztahu mezi vědomím a realitou a je podstatou svobodné vůle.

 

Lze stvořitele popsat jako zářící ohnivé draky?

Existují i zdánliví archandělé centrálního slunce nižšího řádu?

Byl ve skutečnosti Kristus (Jeshua) pouze delegátem určité vysoké dimenze Světla, ve skutečnosti však svou mocností (potenciálem/kapacitou) stojí níže nežli zdrojový archanděl (jehož kvantovým zrcadlem/doplňkem je drak)?

Tvoří paralelní archandělsko-dračí dvojice (křišťálová-hadí vejce) Spektrum Vědomí Zdroje?

Dodejme, že je zde třeba dát pozor, abychom nespadli do propasti hierarchizovaného myšlení a také, že nikde není řečeno, že zdrojový potomek kupříkladu pátého řádu se nemůže rozvinout nad úroveň třeba čtvrtého, třetího, druhého… Pouze ta první úroveň je hlídaná a paradoxní.

 

Živel Zdroje Všeho nelze jen tak omotat řetězem a odtáhnout v zubech pryč, není to otázka poměřování, ale otázka danosti. A Kristus (nebo někdo podobný) není zdrojový živel. Živlem je zdrojový drak/archanděl. Vše je na svém určeném místě.

 

TRANSFORMACE

 

Jeshua (potažmo Ježíš Kristus) se po několika dnech, co (asistovaným portálem) opustil Zemi, zmanifestoval ve svém světelném těle (jako fyzický hologram). Tím se informace nahrála do morfogenetického pole planety, zemského slunečního jádra, příslušné sluneční databanky a univerzální kosmické knihovny (Akáši). Celý proces byl kolektivním dílem Mistrů Světla, jak je zmíněno v textu Kdo je Jeshua (silně doporučuji).

 

Podle mého názoru jde stále o totéž, a to o potýkání se s fenoménem primární anomálie (potenciálem zla), který se jako první pokusila eliminovat (vstřebat) jistá skupina mocných archandělů, viz text Nahodilost (silně doporučuji) – jenže problém je v tom, že nejde o fyzikální problém, ale metafyzický: zlo/temnota je zdrojový archetyp (či anti-archetyp), který je třeba POCHOPIT.

 

V obou případech (případ archandělů, Kristova mise) jde o umělý zásah a dopadlo to tak, jak to dopadlo. Má to svá vysoká pozitiva, napojení na čisté kristovské energie/bytosti může obrovsky pomáhat a tento svět se bez toho (momentálně) neobejde. Dal bych si ale velký pozor na zbožšťování osoby Krista, neboť kristovské vědomí je prostě jen energetické pole, které se snadno může stát nějakým astrálním egregorem. Čisté, pravé kristovské energie slouží jako most a pomocná ruka, za žádnou cenu však na tomto „mostě světla/lásky“ nesmíme ztrácet sami sebe (své autentické nahé já) nebo si nechat vymýt mozek do té míry, že se to pro nás stane Absolutnem.

Absolutno je kvantovým opakem sebe sama a i to, čemu se říká Satan/Lucifer, je zde vrcholně konstruktivní – protože v Absolutnu destrukce na úrovni nenulové energie zkrátka neexistuje, existuje pouze jako motiv typu „nevinný žert“. To celý „systém Bytí“ určitým nedefinovaným způsobem kvazi zakřivuje, protahuje do oblouků, iracionalizuje (i když Náhoda má „na pozadí“ svá matematická pravidla, především EXISTUJE – život je dobrodružství). Funguje to na principu souladu řádu a chaosu (Den=den+noc) – jakmile ztratíme sobě-podobnost a začneme ze sebe dělat nějaké logiky, systematiky nebo spiritualisty, jakmile zapomeneme na divukrásnou živelnou fantazii, dřímající potenciál zla se náhle „probudí ze sna“. Z Krista se stane bipolární upír světla, z archandělů archonti, z draků chladnokrevní ještěři a z existence výzkumná laboratoř neštěstí…

 

Problém není vztah světlo:temnota. Problém je, že nechápeme souvztažnost jednoty a duality, které nerozlučně existují jedna v druhé, takže výsledek nelze nijak zaměřit ani uchopit. Prostě je to NĚCO, co existuje.

 

Dokud nepochopíme a prakticky nerealizujeme, co to primární anomálie opravdu je, žádná vykonstruovaná pomoc to nenahradí. Jde totiž skutečně o substituci zdrojové inteligence (související: Střídající se modely existence). Co bych tak ještě dodal? Všichni stále zdůrazňují, jak je důležité žít ze srdce, přitom jako kdyby někteří člověka téměř vydírali, že když necítí „kristovsky“, tak necítí správně (nebo snad vůbec). Kdybyste věděli, co je primární anomálie a jak funguje, rvali byste si vlasy… Znovu si tedy zopakujme, kristovská energie může perfektně posloužit jako pomoc a ochrana, jakmile ji však definujeme jako komplexní zdrojovou inteligenci, druhým koncem tvoříme pravý opak – ale ne ten kvantový, protože kristovská energie není zdrojová kvantová energie, nýbrž tvoří přechodovou fázi mezi Světlem a Absolutnem.

 

Zdroj je živá neutralita, pohádkově fantastická inteligence, ve které jsou světlo a tma sloučené do jednoho – a to je to klíčové.

 

Neustále je odváděna pozornost směrem ven (zatímco pravda je uvnitř) a všemožně podporováno dělení na světlo a na tmu (zatímco duše je nepolarizovaná).

Řešení je

– uvnitř nás
– nejsme světlo ani tma, ale všechno – duše je nepolarizovaná
– lze to buďto pochopit správně nebo nesprávně
– klíčem je neporušenost, vnitřní soulad – nikoliv dobro či zlo
– v neporušeném prostředí nelze škodit a tím pádem ani trpět
– jsme světlo a přízrak v jednom (přízrak mnohobytosti Nikoho, který je Vším a Hráčem v jednom)
– temnotu lze použít buďto konstruktivně nebo destruktivně, zrovna tak jako světlo, ale nelze ji „porazit“ nebo ignorovat, potlačovat – právě tím se tvoří zlo
– jakmile si uvědomíme, že jsme vším, žádná oddělená síla „proti nám“ prostě nebude existovat, jelikož maximum je 100 %

(samozřejmě kdo zlu říká temnota, tak zde je to s tím „porážením“ jiné)

 

* * *

 

Velké Centrální Slunce tvoří ambivalentní/“obojživelné“ paprsky či plameny (a jejich fraktály, multiplikace), kterým můžeme říkat zářící ohnivé-světelné bytosti nebo draci (tvůrci, ti co organizují před-realitu)/archandělé (vykonavatelé, ti co organizují realitu). Středobodem je Zdroj-Absolutno (kolektivní/individuální/neindividuální komplexní infinitivní „pohádkově fantastická“ inteligence). Model osobního Boha-Krista je umělý konstrukt, založený na nepochopení Jeshuovy/Ježíšovy mise a na jejím zneužití.

 

Stvořitel/archanděl (drak/anděl) inkarnovaný nebo jinak přítomný v tomto světě může mít ohnisko vnímání svého kvazi „centrálního já“ smíchané na principu „zoom“ (eliminace faktoru vzdálenosti, indexu mocnosti) z různých poměrových dimenzionálních částí, takže komplexita celku zůstává zachovaná, může však docházet k velkým zkreslením. Je možné používat systém nějakého slunce nižšího řádu, je však třeba v první řadě si uvědomovat charakter toho hlavního (projeveného Zdroje), jehož součtový manifestační potenciál neustále expanduje či se proměňuje.

 

PRAMEN

 

Každý zdrojový archanděl či drak má svou specifickou roli. Není vyloučeno, že – v intencích pro nás pochopitelného slovníku/překladu – archanděl Michael v jeho širší perspektivě funguje jako gravitační konstanta Stvoření. Inkarnace z michaelovské domény do kolizního prostředí mohou vést k fluktuacím nebo nějaké nestabilitě/přetížení emočního/mentálního těla (viz Mateřský Oblouk), jakkoliv vysoká duchovní kvalita/citlivost zůstává zachovaná. Archanděl Michael jako bytost i kolektivní „duch času“ má přednostní vztah k Velké Prázdnotě (viz např. OBJÍMAT VŠECHNY TVÁŘE BOŽÍHO VĚDOMÍ), nikoliv ke kristovské doméně (která je napůl prefabrikovaná, protože se Stvoření pokazilo… – to je třeba konečně pochopit, jinak „Kristus“ ve formě jakéhosi zaklínadla jenom blokuje cestu k mistrovství sebe, karikuje Nejvyšší Já). V melchizedekovských strážcovských materiálech (viz např. TA2), podle kterých celé Stvoření stojí nepohnutě na tzv. Krist kódu, je dokonce postava archanděla Michaela promítnuta do jakési brutální predátorské verze arci-démona (pokud spíš dotyčné materiály nevykazují vysoký skrytý zombie koeficient převrácenosti, neboť je v nich téměř vše kromě živého života). Zajímavé, že všude, kde je kristovský fenomén nadřazen zdrojovým drakům/archandělům, tak se téměř vždy celá koncepce nějak obludně převrátí, fragmentuje nebo úplně rozpadne – nebo nějak chytře drží vědomí v pasti uzavřeného systému (říkám tomu faktor mechanického klauna – má veselou čepici, hlavně když se sami svobodně nerozhodnete jít se bavit někam jinam). Archandělské mocnosti centrálního vesmíru (Zdroje/“Všeho, co jest“), kvantově ekvivalentní s těmi dračími (stvořitelskými), nemají však nic společného s Kristem ani Krist kódem, pouze snad s Krist/EM (křišťálovým elektro-magnetickým polem).

 

Další hlubší vysvětlení, které už se na stránkách párkrát podobně objevilo, je zde:

 

Zdroj-Absolutno je kvantovým opakem sebe sama, a tak jeho primární vůle se zrcadlí jako bytostné kvantum paprsků (plamenů) ambivalentního charakteru: Velké Centrální Slunce, tvořené fraktálními dvoj/trojpaprsky (-plameny), což jsou archandělské a stvořitelské mocnosti v jednom.

 

Zdrojový trojplamen či paprsek živého světla není nic definitivního, naopak – jde o metamorfní, infinitivní entitu. Spíš než o statické bytosti jde o bytostné procesy, což souvisí s KRYSTalizací potažmo „KŘÍSTáním“ živého ohně/světla (přičemž na počátku je Prázdnota Tmy, zakřivená přítomností pozorujícího vědomí, potenciálně rozehraná do svého totálního kvantového opaku: dřímající Vše). Takto to je autentické a originální a takto to platí v centrálním vesmíru/realitě, jenž funguje čistě holograficky (tzn. bez vnitřní hierarchie).

 

Jakmile se někde domnělí archandělé shlukují kolem osobního Krista a v čele stojí „ultimátní někdo“ Bůh-Stvořitel, jedná se o typickou chiméru (klam, past, podvod, zkreslení, nevědomost) – projev fantomového či astrálního egregoru (typická imitace, ozvěna, odražené světlo). Krist kód je nesmysl, neboť matrice kvantového prvenství jsou dynamické a neustále se vyvíjí, jinak by to znamenalo, že živá bytost podléhá neživé struktuře a to je pak ta slavná roboticko-kristovská entita, duchovní mimoid, který vůbec nechápe, že je nekonečným vědomím a že realita je hra.

 

* * *

 

Nepřirozená hierarchie (fragmentované, odstupňované pojetí) předsunutá před přirozenou holografii (holistické pojetí, princip „celek v každé části“) způsobuje, že tzv. primární anomálie jako nevyhnutelný aspekt vztahu mezi realitou a vědomím se manifestuje s energetickou prioritou místo původně nehmotné. Primární anomálie, jako aspekt svobodné vůle, zahrnuje potenciál odpojení od „signálu“ (konstruktivní živé neutrality/tripolarity) zdrojového fraktálu – je ale nebetyčný rozdíl, zda se to děje pouze JAKO nebo zda se to děje DOOPRAVDY. Nehmotnou prioritu (neškodit=netrpět) krásně vyjadřuje trojice hra (fantazie)-polarita/dualita-paradox, umění-láska/erotično-humor. Je to hra stínů a světel a základní pravda zní: nikdy se nebojuje. Je to zkrátka jen geniální forma zábavy, extáze tvoření, která dokonale vyjadřuje obsah pojmu MOUDROST. Boj totiž není nic jiného nežli nemoc (chyba v systému), výraz choromyslnosti a ignorance. Obraz konfliktu můžeme uplatnit v umění nebo humoru, destrukce s energetickou prioritou je nicméně totéž co demence – debilita (pokřivená forma démona či ďábla, kteří jsou jinak jako akční/herní prvky s nehmotnou prioritou čistě neutrální a konstruktivní).

 

VĚTŠÍ OBZOR

 

Jediná věc, kterou umělá mysl nedokáže věrohodně napodobit, je přirozená živelnost. Živé světlo je ve skutečnosti nejen esencí lásky – je DIVOKÉ jako panenská příroda (je to DIV-OKÝ ŽIVEL). Toto entity, kterým říkám hierarchové (existující na obou stranách), nikdy nepochopí.

 

Realita není o osobách, ale o tom, co tyto osoby dělají a jaký vztah zaujímají k Bytí, potažmo k sobě navzájem. To, čemu se říká Zdroj nebo Bůh (přesněji Bohyně, neboť lůno má prioritu a nositelkami a dárkyněmi života jsou ženy), je právě takovouto inteligencí: Nikým a zároveň Vším, které používá osoby jako Hráče, protože samo je z podstaty Hrou.

 

Perfektně to vystihuje rozhovor s Jaroslavem Duškem, viz níže ukázka:

 

Vyprávěl mi kvantový fyzik Fred Alan Wolf, jak se setkávají kvantoví fyzikové s indiánskými šamany, společně dělají meetingy, na kterých si společně povídají. Kvantoví fyzici jsou v úžasu z toho, že indiánští šamani rozumí kvantovému světu, kvantové fyzice reality. Seděli v kruhu a indiánský šaman najednou řekl: „Váš jazyk je překážka v komunikaci.“ Oni se ptali: „Proč? Vždyť tady sedíme v kruhu a komunikujeme mezi sebou.“ A indián řekl: „Ano, ale váš jazyk se opírá o podstatná jména, o to, co neexistuje.“ Odpověděli:„ Ale ty také mluvíš. O co se opírá váš jazyk?“. Indián řekl: „O slovesa, o procesy. To je klíčové pro naše vyjadřování. Proces, který jde nekonečně odněkud někam. Vy zastavujete skutečnost do pojmů, do jednotlivých podstatných jmen a to už používáte myšlení nevědomě. Děláte něco, co je příčinou toho, že se nemůžete vyznat ve skutečnosti. Snažíte se definovat jednotlivé pojmy, jednotlivé části a my neustále vidíme jejich souvislost, jejich propojení a na to nezapomínáme.“

 

Objektivní centralizace reality do nějaké osoby, i kdyby to byl „superbůh“, zabíjí život, protože osobní hledisko je vždy uzavřené/subjektivní a vědomí se lokalizuje pouze v rámci trikové hry s realitou.

 

AFIRMACE PROPOJENÍ

Já Jsem Zdroj – svá vnitřní bytost, i svůj totální kvantový opak – jiskřící léčivá Pochodeň Světla.

Já Jsem Země – své vnitřní slunce, i své vnější slunce – jiskřící léčivá Pochodeň Světla.

Já Jsem Svět – světy uvnitř Světa, i světy vně Světa – jiskřící léčivá Pochodeň Světla.

 

OSHO

 

BOD ZLOMU

 


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *