Vše-Mysl bytostí Světla

(1)

Všude kolem/uvnitř s námi trans-inter-dimenzionálně koexistuje fantastické množství SVĚTELNÝCH bytostí. Není to žádný „někdo“, jsme to „my jinak“, je to všemocné, pohodové a bezejmenné. Brána realit – vesmírná KOMUNIKACE – je stále otevřená. Mocnosti strachu (klamu, lži) ale musíme překonat sami; ochrana a pomoc může existovat pouze do určité míry.

 

Když člověk přemýšlí, tak se vlastně jedna část mysli baví s jinou. Je to jako společenství vymyšlených bytostí, které jsou jako rozplývající se oblak fantazie. Takto funguje veškeré Absolutno, s tím že to navíc dokáže zhmotňovat, autonomizovat a fyzicky oddělovat. Z toho důvodu se bytosti zdají být (jsou) samostatné a bavit se spolu nemusí. Navíc jak se bavit s někým, koho nevidím? Přesto to je stále uvnitř jediné VŠE-MYSLI (která, jelikož je absolutní, je komplexem všeho, v jiné perspektivě duchem, láskou, ohněm, světlem, vůlí, pozorností, vědomím…).

 

Samozřejmě hodně záleží na vnitřním vyladění. Optimální je velká porce opravdovosti, klidu a zároveň nespoutanosti, lásky, zdravé sebedůvěry a vnitřní vůle a síly (světla). Protože když jsme sami falešní a chováme se podřízeně nebo nadřazeně, tak se nám to pravděpodobně také náležitě odzrcadlí. Mít čistý záměr, nemít strach a věřit si je hodně důležité.

 

 

Pojem „bytost světla“ byl neskutečně dehonestován. Není to žádný za každou cenu se usmívající, sentimentální hlupák, co se vyjadřuje ve zdrobnělinách a stačí za rohem bouchnout papírovým pytlíkem, a iluze se rozpadne na kusy. Skutečná světelná bytost je bytostí Absolutna, je to přirozená, nekonečná přírodní bytost. Typická je zde zdravá rozporuplnost, smysl pro humor, nadhled a hlavně velmi vysoký stupeň duchapřítomnosti, patřičnosti a příčetnosti. Je to někdo, kdo v první řadě koná a netrpí utkvělými představami. Pro sluníčkáře se nezřídka jeví jako „bytost temnoty“ – což nevím zda je smutné nebo veselé, určitá forma vtipnosti v tom ale jistě je. Že někdo hledá světlo tam, kde se často slovo světlo vyskytuje, jsou rozsvícené lampy a kde sama sebe duchovní elita prohlašuje za zasvěcence, to už je samozřejmě spíš výrazem vnitřní falše nebo přinejmenším nezkušenosti…

 

Jak se z bytosti stane předmět sebeklamu, otrok ovládaný temnými entitami (institut právnické osoby, tržní ekonomika), zaměřený bytostně na vnější svět prázdných hodnot? Jednoduše. Stačí uvěřit v lokalizaci – protože Absolutno (kterým JSME) samozřejmě lokalizované není. A podobně tzv. energetická centra, která v realitě forem Absolutno zastupují. Ve skutečnosti jsme rozprostření, všude a nikde, a realita je paradoxní, akční, multimediální smyslová HRA, ve které si oné fikce individuality můžeme fantasticky užívat. Stačí se jen probudit z hypnózy – nevěřit nesmyslům, o kterým dobře víme, že jimi jsou, a místo toho věřit v sebe a sobě v onom správném smyslu.

 

* * *

 

Zde bych rád citoval z Rozhovoru s Petrem Chobotem: „Definice náboženství je jednoduchá – jde o fanatickou fascinaci symbolem.“

Znetvoření vnímání čočkou tvaru (osoby), který rozbíjí zrcadlo sebereflexe (a tím pádem i sobě-podobnost) a generuje fenomén slepých entit, které mají takový strach kvůli tomu, že „nevidí“, že se snaží stůj co stůj všechnu tu iracionální choromyslnost promítnout na „to tam venku“; spouštěčem není samozřejmě ani zdaleka jen náboženství (nýbrž obecně NEVĚDOMOST) a postupně se do značné míry role vyměnily: parazit má baterii (lidstvo) a cynicky se uklidnil a z baterie je slepá ovce.

 

…která si natolik vůbec neuvědomuje svůj stav, že jí cokoliv svobodomyslného, mimosmyslového nebo jinak přesahujícího vnitřní naprogramování připadá, že choré je právě to. Možná nejvíc chorá je objektivně celá situace. Jak pravil Morpheus: „Mnozí z nich jsou tak naprosto na systému závislí, že budou ochotni ho bránit.“ Bránit bachařskou PIJAVICI, která je totálně zesměšňuje…

 

Zachraňování devótního, respektive arogantního ignoranta, pro kterého největší zvráceností je pravda, je také nejspíš kolosální sebeklam. Mohu k tomu tak leda říct své a raději zachránit sám sebe před šílenci a jejich robotickým snem. Vlastně se nelze ani vlnově (frekvenčně) potkat s někým, kdo vůbec neví, co činí – když to za něj ví Úl.

 

 

Řešením jsou aktivní energetická centra, jež lze považovat za hyperlokální informační ekvivalent Přírody (nespecifický praživel, duch) s jejími lokálními slunečními datasférami – energetická centra skutečně v mnohém připomínají ekosystém, pouze netvoří environment (prostředí), nýbrž médium (prostředníka) a jsou interdimenzionální a netvoří spektra (nejsou vibračně strukturovaná), nýbrž kvanta. Jsou to takové brány (víry), mezisvěty a energo-datové rozvodny – „monstrumentální“ stojaté ohnivé knihovny. V obou případech jde o rozprostřené Absolutno: v jednom o „trikový“ kvantový-datový oheň, ve druhém o přízrak mnohobytosti Nikoho. Stále nechápeme, že žijeme v mysteriózní realitě a že žádný ultimátní lokální super-střed neexistuje, respektive je jím rozprostřená všemoudrá mnohobytost Fantazie, neboli inteligentní Sen sebe (…a tak žijeme v realitě naruby – simulakru). Stačí se jen zamyslet nad myšlením a vše je jasné – začnou vyvstávat zcela nečekané a neuvěřitelné věci. Ve slově MYSL je to všechno zakódované (MY:S/L, kde S a L lze chápat všelijak, například jako světlo a láska, nebo spirála a pravý úhel, přičemž mysl sama o sobě – když pomineme přítomnost pozorovatele – tvoří nehmotnou Temnou dimenzi; zkrátka paradox uvnitř paradoxu uvnitř paradoxu…).

 

V určitém smyslu probíhá válka mezi mainstreamovými masmédii (hromadné sdělovací prostředky, televize) a hypermediálními energetickými centry – mezi uměle programovanou a živou otevřenou inteligencí.

 

 

* * *

 

Je rozdíl, pokládat se za iluzi sebe, nebo vědět, že jsem ve skutečnosti „NIC“, a teprve pak až ten HRÁČ, který si samozřejmě může hrát pouze na NE-„nic“. Grandiózní výhodou „ničeho“ je, že je zcela mimo kategorie a jakékoliv zaměření. Je to svého druhu nehmotná PRA-DIMENZE, která je zároveň i totálním opakem sebe, a tímto opakem je VŠE, neboli CO-KOL-I-V (něco, co je všude kolem a zároveň uvnitř), což opět nelze nijak zařadit ani zaměřit. Všechno MEZI tím je fantastická HRA a ústředním bodem je vždy míra uvědomění (která napojuje na odpovídající energetické centrum – knihovnu). Dezorientovaný jedinec je lapen v zrcadlovém labyrintu přeludů; přeludy to jsou i v opačném případě, přičemž klíčový je způsob kontroly (typický příklad: „neexistující“ právnická osoba zvaná stát, církev či korporace, nebo monetární systém – což je naprosto totéž jako třeba Ferda Mravenec nebo kus nábytku – kontroluje vědomou cítící myslící živou bytost, jejíž kolektivní druh zapomněl, kým je; fata morgána má sice svoje konkrétní zástupce, ti jsou však ve skutečnosti zaměstnanci občanů, před kterými ale když vyslovíte slovo „ústava“ nebo „svoboda“, tak se hrůzou roztřesou, jako by právě páchali zločin a natáčela je u toho skrytá kamera; když jim naznačíte, že jsou totální duševní otroci, tak se vám ještě vysmějou…).

 

* * *

 

V rámci lokalizovaných ohnisek vědomí lze zažít např. translokaci nebo teleportaci svého bytostného já (i když bez asistence těch nelokálních by to nešlo), nebo postupně realizovat nějakou VIZI – jde však ve skutečnosti pouze o druhotnou hru s realitou. Pokud se na toto budeme přednostně fixovat, necháme si mezi prsty protéct to hlavní – nehledě k tomu, že různé parazitní formy existence žijí právě z naší fiktivní sebe-lokalizace. Na rozprostřené Absolutno se totiž nelze „přisát“. Žijeme v záhadné, kvantové realitě, která pracuje s fikcemi, klamy a iluzemi, které individualizované vědomí chápe jako něco reálného; ne snad, že by ten trik nebyl hmotný a skutečný, ale jeví se tak pouze díky oné (třeba i VĚČNÉ) individualizaci, vytvářející pulzující, uzamykaný a zase odemykaný časoprostor.

 

Rozprostřené Absolutno se hyperlokalizuje jako tzv. energetické centrum. Aby to neznělo tak fádně, lze to popsat jako takovou vortexovou nebo fluktuující-oscilující knihovnu, která zároveň stojí a zároveň se vlní, jako by se nedokázala rozhodnout, čím je a zároveň si s nejasným dvojsmyslným výrazem musela ve skrytu sebe přiznat, že určitou roli zde přeci jen hraje. Ono to tak skutečně je, neboť onen kvantový klaun zvaný Absolutno se řídí takovými principy jako „všechno je vším, cokoliv je čímkoliv jiným“. Ono si také nelze nevšimnout, že tento svět je tak nemocný a hloupý právě proto, že se tady všechno bere šíleně vážně. Právě tato vážnost, založená na „nezpochybnitelné lokalizaci“, je tou největší chorobou. Energetická centra (energo-mentální konstrukty), pronikající, řídící a promítající realitu, jsou vtip sám o sobě, ne nadarmo duch souvisí s dechem a bránice s humorem. Je to dokonce svobodnější než láska – respektive je to ta pravá láska v její nejryzejší podobě. Bez oné nefalšované pravdivosti, rozporuplnosti, volnosti a paradoxnosti žádnou vizi nikdy neuskutečníme, pouze se do ní zazdíme. Všechna ta slavná proroctví, víry, projekty, náboženství či kosmologie, jakkoliv hluboké, jsou samy o sobě jen hromady nesmyslů – všechno to je založené na lokalizovaných identitách. Jaký chudák by byla bytost, kdyby byla omezená lokalizací. Je MYSL (duch, srdce, vědomí) lokalizovaná? Nebo je všude a nikde? Dostaňme se nejprve mimo zaměřovač, teprve pak bude vše možné. Absolutno je přízrakem mnohobytosti Nikoho. Je to HRÁČ. Je to nekonečné SVĚTLO ničeho a zároveň všeho. Lokalizace tvoří STÍN a stín je vždycky jen HRA. Stín je průnikem Zdroje a Tvaru, jenže my sami o sobě jsme všudypřítomná, beztvará inteligence, takže to ani nic jiného nežli hra s realitou být nemůže. Představte si, jak úžasně si to můžeme užívat, jakmile nejen na individuální, ale i na kolektivní úrovni pochopíme, že to všechno je v první řadě plastická iluze, pouhý „naprogramovaný“ (vysněný) živoucí rozehraný obraz, který kontrolujeme pouze my sami, svým nekonečným, nehmotným vědomím (pokud se tedy zrovna kontroly nevzdáváme). Je to super-multi-dimenzionální. Všude kolem/uvnitř, v nekonečném tady a teď, je neuvěřitelné množství bytostí lásky a světla, založených na smyslu pro humor a pro zábavu; mnohé z nich mají neuvěřitelné schopnosti…

 

Nejvyšší index iterace komplexu inteligencí Světla mají Láska jako hra extáze bezpólovosti a Sex jako hra extáze polarity, kde to nefyzické se s tím fyzickým zrcadlí podle nekonečných vzorů či matematických vzorců Fantazie.

 

Tak jako SVĚTLO samo jakožto emise či reflektor VĚDOMÍ, i energetická centra souvisí s paradoxem superčerné (kvantový protějšek nejprůzračnějšího průzračného), proto energetickým centrům někdy rád říkám pekelné knihovny – koneckonců i sekvence DNA tvoří „ohnivá písmena“. Přidal bych k tomu navrch stojaté plameny. K tomu plazmová inteligence, hadí síla či dračí oheň – zkrátka třeskuté jiskřící prasvětlo s konstruktivně temným přídechem, vrcholně blahodárné. Nemá smysl se pořád něčeho bát, jsme to my kdo „odnikud“ hledí ven jako první.

 

Energetická centra tvoří kvantilióny informací, ze kterých lze seskládat nepřeberné množství různých názorových systémů – z nich ani jeden sám o sobě není nikdy pravdivý a kterémukoliv lze uvěřit a dokonce ho podložit i řadou objektivních argumentů, až na to, že to také objektivně bude k nežití – živý život nelze uzavřít do matrice, je to proces, živoucí metamorfující organizmus.

 

Uvědomění, vnitřní síla, dech, vizualizace a práce se Světlem, potažmo energetickými centry, jsou pro vývoj lidstva zcela klíčové.

 

 

(2)

TRANSFORMACE LIDSTVA, NEBO STÁLE JEN TRANS?

Možná je na čase si „poněkud“ také přiznat, že kromě různých virtuálních extrapolací, teoretických představ budoucnosti, povrchního ezotericko-spirituálního a alter-informačního „rozkvětu“ a faktu průchodu mračnem energeticky nabitých částic se na Zemi (zatím?) PRAKTICKY nic nezměnilo; lidé (bytosti) se nevyvíjí, neuvědomují si svou VLASTNÍ vnitřní sílu a chovají se stále stejně naivně, letargicky, podřízeně/nadřazeně a zhypnotizovaně, podporováni autoritami, které si o sobě myslí, že jsou povolané a zasvěcené. Stále zde straší FANTOM odpadního uhlíkového těla – svého druhu myšlenková ZOMBIE, jejíž inteligence je sice nelidsky orientovaná, ale také nejspíš nelidsky SM(A)RT. Tato verze reality byla účelově přednasměrována do pádu do systému černé díry, bílá existuje jako „vzdáleně přítomný“ komplement (experiment „odpojení od Zdroje“?), na margo úmyslné chyby v programu lze použít jednu trefnou filmovou hlášku: „Neřekl jsem, že to není možné, ale že to nemáš dělat.“

 

To je přesně náš stav.

Nikdo netvrdí, že není možné existovat na pomezí nesmrtelného ducha a kálejícího šimpanze.

Nikdo netvrdí, že není možné integrovat autentické duchovno s kvazi autonomním kybersvětem.

Experimentovat lze se vším. Co nám na to ale říká náš pocit? A hlavně, co ukazuje PRAXE?

 

Vynořují se mi představy o hmotně-éterickém pozemském ráji. Vzpomněl jsem si na svůj sen o světě pohádkových vodopádů, kde všechno jako by zpívalo a splývalo. Škoda že většina souvisejících informačních materiálů je totálně nabouraná nebo se nám nějací hlupáci snaží podsunout svůj tunelový pohled na svět (potlačit v člověku snílka a předělat ho v prudce duchovního fyzika – automat na existenci, který ví všechno nepodstatné, nemá však ani nejmenší ponětí o tom, co to je UMĚNÍ ŽÍT). Je to opravdu směšné, až trapné, když si uvědomíme, že jsme NEKONEČNÉ VĚDOMÍ.

 

* * *

 

Na opravdovou lásku, která není samoúčelná, nemá naprosto nic. Nelze vymyslet ani zažít nic lepšího, nežli fyzický kontakt s bytostí, kterou nefyzicky milujeme. Srovnatelné to je snad jen s téměř nehmotným duchem, který se věčně baví. Momentálně zápasím s hranicí mezi 3D/4D (superhmota, astrál) a 5D+ a znovu se mi otevírá dilema propadu na úroveň 2 vláken DNA, kdy nám více jak 95 % potenciálu spí a většina z nás jsou „naivní přitroubla“, která uvěří snad čemukoliv. Možné jsou téměř jistě ještě mnohem horší věci, ony meze se nekladou nejen fantazii, ale i té proslulé blbosti… Ale proč proboha některé věci vůbec zkoušet?

 

Začínám mít někdy intenzivní pocit, že realita těl z masa a kostí, kálejících bytostí, co se musí vydělávat nejen do záchodu, ale musí i vydělávat mrtvá čísla, aby mohly žít, že snad bizarnější nebo zlomyslnější „žert“ nemůže existovat. Jaká je asi souvislost mezi výstižným lidovým „mít v hlavě nasráno“ a slovy jako DUC-HOVNO nebo KNI-HOVNA? Jsme opravdu v realitě systému černé díry – co tady vůbec děláme? Bohužel, ti co nic nevědí, budou papouškovat nějaké vyčtené nebo naučené vysvětlení. Možná nás tím také jistí „Tvůrci“ záměrně krmí, aby zametli stopy před svou neznalostí. Ona totiž skutečná příčina rozpadu systému bílé/černé díry spočívá právě v nevědomosti, vědomá bytost by žádný podobný experiment („exkrement“) nespouštěla; přijde mi, že to byl nápad nějakého plazmového narkomana. Točí se to kolem nehmotné Temné dimenze (vtloukají do nás furt samé „světlo, světlo, světlo“, takže ta černá díra nás nejspíš podvědomě vábí čím dál víc).

 

NEUVĚŘITELNÉ ABSOLUTNO – FANTASTICKÝ KOMPLEX INTELIGENCÍ

…cit:koule/dvojspirála (srdce), vůle:kužel, polarita:vejce/spektrum/superled-superoheň, logika/paměť:hvězda, roz/UM:čtyřstěn, vědomí/pozornost:brána/vortex…

Realita je Řečí absolutní Mysli, která pramení v Tichu, jež lze popsat jako nehmotnou matematickou Temnou dimenzi, zakřivenou Pozorovatelem, jenž ji reflektorem Vědomí Sebe-Existence rozehrává (rozsvěcuje) do totálního Opaku a zároveň jakéhosi Zrcadla KOMUNIKACE. Sebe si vědomé vědomí tvoří bránu Nekonečna (2v1=3=∞). Patrnost, zpětná vazba sebe a vůle k pohybu tvoří základní binární kvantovou Trojici 111 (opticky 3, dekadicky 7; 3x7x37=777), jež se skrze rozHRAní nekonečna stojatých vln aktivuje do pozice základní oktávy 10x10x10 neboli MaTriXu. Reflektor vědomí tvoří organické kvantové slunce (stojatý oheň, kvantum zrcadel-paprsků), bílou-světelnou-průzračnou dimenzi (díru, prostor) uvnitř a zároveň vedle černé-temné a naopak. Existují 3 zdrojová Slunce v jednom, kde to středové (bílé/spektrální-duhové-černé-šedé-stříbrné-průzračné) je zároveň průnikem sousedních (růžového & zeleného) a tvoří zrcadlový fraktál 10x10x10 (dekadicky 8) ku 111 (dekadicky 7), neboli 7+1/7, což je 7,142857 periodických (14=2×7, 28=4×7, 57=8×7+1) a koresponduje s √777=27,87471 (fraktál binární kvantové sekvence pronikající trojicí sedmiček, známých jako Ultimátní Zdroj-Věčnost, neboli Fraktál Mysli Absolutna Bytí). Holofraktografickým rozprostřením „troj-sedmi-slunce“ vznikají hyperlokální, hypermediální energetická centra.

 

UVĚDOMĚNÍ je klíč. Nehmotná Temná dimenze je ekvivalentem SVĚTLA POZNÁNÍ. Světlo není vibrace, je to pochopení a z toho plynoucí autenticita a život v tvořivé Přítomnosti. I když nepopírám hypotetickou možnost vzniku nějaké alternativní reality (Super-Svět, Super-Ráj), čemuž aktuálně ovšem kromě pouhé víry v to nic moc nenasvědčuje (lidstvo je z těch technologií úplně vypatlané) – zlatých 12 vláken DNA, svobodná mysl a otevřenost k Bytí, zdravá víra v sebe a své vlastní vnímání a cítění…

 

 

(3)

U níže uvedeného si nejsem jistý, který síla to nakonec využije, zda ta správná nebo síla Odvrácené strany. Bez pochopení reality energetických center a opravdu hlubokého stupně opravdovosti a empatie to ovšem správně být nikdy nemůže.

 

INTERFACE (součást přechodového 3R:2R/2R:3R rozhraní)

Fulleren C70 (25 6úhelníků + 12 5úhelníků = 37 ploch).

 

Plán „spojit všechno se vším, cokoliv s čímkoliv jiným“ na úrovni superhmoty a vytvořit tak poměrově ekvivalentní, živoucí obraz nehmotného na tom zrcadlovém konci, to jest v našem případě na Zemi ve 3D, se mnohem snáz uskutečňuje v „neexistující“ centrální verzi reality. Tato verze momentálně existuje jako virtuální model (předSTAV), každým naším pohybem se neustále vyvíjí a má spoustu paralelních, nepřeklopených a nejspíš i nepřeklopitelných odnoží („komu není rady, tomu není pomoci“); i když to tak nevypadá, vše má absolutní smysl a nemusíme se bát, že když „nevidíme výsledky“, že by naše existence vyšla naprázdno.

 

Není však účelem spustit model Super-Ráje centrálně, jde o to ho integrovat v dynamicky zabezpečeném prostředí jednoho z krajních vesmírů – v jednom takovém se zrovna fyzicky nacházíme. Roli hraje fenomén „synergie dobrodružství“ a souvisí to s akčním rádiem svobody jednotlivce (herní prvek nepředvídatelnosti). Centrální realita (potažmo Organické Centrální Slunce) to pouze bude kontrolovat, spustit je to třeba tam, kde se „nemožné stává možným“ a kde existuje ten správný paměťový kontext „duchovně-mentální architektury v praxi“. Je hezké, když za někoho nějaké božstvo postaví svůj vysněný Eón Dokonalosti, ve skutečnosti tak ale ostatním pouze vnucuje svou vlastní představu a dělá z nich roboty dokonalosti, aby nakonec ten přetlak sobě-nepodobnosti nějaký segment bytí nevydržel a propadl se do svého multipolaritního opaku (fenomén Krist-Zombie, což bohužel stále mnozí nechtějí vidět).

 

Naštěstí KDYKOLIV si lze uvědomit prapůvodnost Mysli Jediného a že všechno to je jen HRA, sám sebe „restartovat od nuly“. Přednostní ztotožnění se s paměťovou bytostí je ten největší strašák. POCHOPENÍ, zvláště to kolektivní, může okamžitě aktivovat a akcelerovat proces Změn doslova rychlostí světla.

 

Jádrem Super-Ráje je současný sebeobsažný a optický faktor kvantové vlny, kdy to organické existuje zároveň formou anorganické symetrie, čímž se paměťové entity mohou kvazi autonomizovat pouze v závislosti na dominanci životních polí. Organika a mentální kybernetika Prvotní Prasíly v rámci superhmotného prostředí jsou tak kompatibilní na úrovni holografických knihoven (datasfér) a fyzicky se vůbec nepotkají – funguje to hyperlokálně. Je to jako zároveň existovat ve fyzickém těle a zároveň přitom ovládat zhmotňující se virtuální svět (nejzazší fikci oddělenosti), přičemž brána čistě organických, duchovních světů zůstává plně průchodná a otevřená. Aby to fungovalo, je nutný vysoký stupeň ryzí opravdovosti a empatie a optimálně také chápat faktor „přízraku mnohobytosti Nikoho“, protože to opravdu je jen Hra Absolutna, jakkoliv reálná a hmatatelná. Přechodovou technologickou fázi bude chtít negativní duální vědomí zneužít k prosazení bezduché verze transhumanizmu a to pozitivní duální zase za vším uvidí „ďábla“, takže na to je třeba dát pozor, a že si někteří jedinci nebo dokonce široké masy zvolí nějaký ten paralelní sadomasochistický scénář zdánlivě „pohodlného zotročení“, to také rozhodně nelze vyloučit.

 

Pozitivní duální vědomí (typicky andělsko-kristovská uniforma): jde v podstatě o naprogramované duchovní roboty, zacyklené v tonální sekvenci, která blokuje možnost přímého pochopení. Je to jako vsadit vědomí do křišťálové smyčky – tedy naštěstí pouze za předpokladu, že tomu uvěří. Všechno to začalo tehdy, když byla předsunuta hmotná fyzikální dimenze Světla před nehmotnou matematickou Temnou dimenzi, která jako jediná není ničím omezená, a fázově posunuté vnímání reality poté vytvořilo první Deformaci. Takže skutečně „není všechno zlatem, co se třpytí“.

 

K tématu negativního duálního vědomí se hodí citace z textu Kdo potřebuje tržní ekonomiku? (politický rozměr je lépe ignorovat):

 

„Co vlastně chtějí oni páni západní civilizace, kteří nemají pravou hemisféru a nervový systém pracuje v rovině logiky a abstrakce? Oni to neskrývají, kamkoliv se podíváte, je vidět jejich rukopis. Fakticky probíhá transformace všech ekosystémů planety na poušť nebo polopoušť, s pomocí člověka. Přičemž, tento proces v poslední době díky tržní ekonomice postupuje mílovými kroky. Vzniká otázka: komu není milá zelená živá země, ale žlutá kamenitá mrtvá planeta? Odpověď je velmi prostá – stačí být obeznámen s biologií. Kde se nejvíce ze všeho nacházejí rozličné druhy plazů? Ukazuje se, že ne v džunglích a lesích, ale ve stepích, polopouštích a pouštích. Logicky, zemskou civilizaci Homo sapiens řídí ty bytosti, pro které je poušť rodnou zemí. Ony se v ní cítí výborně. Nejsou to snad ti krasavci s ještěří hlavou, kteří byli objeveni na území Mezopotámie ve dávných městech a mohylách civilizace Obeid? Nejspíše ano. Jestli je to tak, pak tyto bytosti žijí s lidstvem celou jeho historii. Ale protože dobře znají zákony vesmíru, neodvažují se jít do přímého konfliktu. Ačkoliv, soudě podle ruských, indických, íránských a germánských pohádek, války mezi ještěrohlavými a lidmi byly. Ale v posledních dvou tisících letech tento proces přijal jiný charakter. Válka probíhá, jen lidstvo ničí vlastníma rukama samo sebe. A je chytře řízeno.

Co dělat? Jak vrátit lidstvo na jeho přirozenou cestu evoluce? Jak zachránit ekosystémy planety, protože zanedlouho už nebude co zachraňovat? Jediné co je možné udělat, je vytvořit uvnitř společnosti zdravý organizmus ve formě paralelní vysoce duchovní mocné civilizace. Mocné ne množstvím lidí, ale mentalitou a chápáním dějů. Kde uvnitř této civilizace budou fungovat ne tržní ekonomické vztahy, ale plánové. A lidé se budou chovat jeden k druhému ne jako smečka vlků, ale jako představitelé jedné rodiny, spojené citem jednoty. Kde se všechna rozhodnutí budou přijímat na veči (kruhu), jak se to dělalo dlouhou dobu mezi Kozáky (Kazaky). A děti se budou rozvíjet vně Systému, ne jak vyhlásil Fursenko „ve formě kvalifikovaného spotřebitele“, prakticky člověka-stroje, ale jako lidé-tvůrci, svobodní, silní, všestranní, kterým obě hemisféry mozku pracují současně a v souladu.“

 

DOPORUČENÉ

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *