© ŽeruHmyz, Martin Vacek

(A)ction(H)ero StarGateSuperGen

Přízrak Vnější Bytosti „ovládá“ v tomto světě snad každého, když pomineme Přírodu a vnímání malých dětí. Nejde ani tak o typického člověka davu, jako o duchovní zasvěcence, kteří neprohlédli základní trik reality, a přesto se vydávají za „vědoucí“, čímž nejen sebe, ale i své následovatele udržují ve stavu vnitřní oddělenosti – slepoty, jež je podstatou existence Odvrácené strany. Tento fenomén či zrcadlová síla je svou podstatou zaměřená totálně proti přirozenosti, lze označit jako Znesvětitel Života nebo Z-NE-SVĚTLO, opak Vnitřního Živého Světla (typické je zde lesknoucí se povrchové zlaté světlo, které záměrně vábivě vypadá, ale ve skutečnosti je mrtvé, umělé, neorganické).

 

 

Myslím si, že většina z nás „ve věci zainteresovaných“ má dost vnitřních signálů od Navigátora Jednoty, které celkem jasně ukazují, co je a není pravda a divím se, že některé zjevně inteligentní jedince s velkým potenciálem ten výskyt ve sférách elitní Duchovní Hierarchie (externího „BOHA“ Korporátně-Duchovního Egregoru) ještě baví. Jsme-li jedno nekonečné zrcadlící se VĚDOMÍ, jaká je asi skutečnost a proč nám někdo stále vnucuje víru v MASKY?

 

Ztrácíme-li ze zřetele Generátor Iluzí (opojeni víc Iluzí nežli Generátorem), dostáváme se automaticky pod vliv Iluze nebo spíš Klamu De-Generátoru („rotujícího negativu“, který budí falešný dojem pozitivu), ať už skrytý nebo otevřený.

 

 

Otázka: Oč jde ve Stvoření?

Odpověď: Univerzálně o Lásku.

Otázka: Proč tedy neexistuje jen Láska?

Odpověď: Protože tu si někdo musí uvědomovat a sebe si vědomé (zrcadlící se) Vědomí má řadu přirozeně vyplývajících vlastností. Když tak o tom přemýšlíme a jsme v tom (k sobě) opravdu poctiví, začneme u pomyslného „nic“, zjistíme, že to jediné si nelze představit, že „nic“ neexistuje a že je tudíž logicky samotnou Představivostí. Aby něco existovalo, musí existovat pohyb, a na počátku „to“ může kontaktovat (a tak způsobit pohyb) pouze sebe sama, jedná se tedy o vůli k pohybu, pnutí mezi stavem a pohybem (což fyzikálně znamená stojatou vlnu), schopnost se vědomě rozhodnout (což fyzikálně znamená rozhraní), čili vědomou Inteligenci, kterou nelze vytvořit ani zničit. Sebe si vědomá inteligence se schopností Fantazie tvoří potenciální všemožnost – Absolutno, a potenciální všepohyb – Lásku, Sílu, Vůli, Energii, Živel, Esenci… Kombinace spojení tvarů a silových polí jsou nekonečné. Fantazii se meze nekladou, pokud tedy někdo Lásku nepokládá za omezení. Navíc ono pnutí mezi pohybem a nepohybem evokuje pohádkové „bylo nebylo“, žijeme v organickém Snu, což je ale také třeba VĚDĚT, protože jinak se to mění v horor v přímém přenosu (parodii na život, kterou vidíme všude kolem sebe).

Otázka: Láska všechno spojuje, zamezuje škodám, neštěstí, nesmyslům…

Odpověď: Láska není jen cit, je to také Princip Jednoho neboli Absolutní Jednota. Fantazie bez pravé Lásky se stává destruktivní, síla známá jako Bůh, Zdroj nebo Absolutno je ale čistě konstruktivní. Moudrost nezná destrukci a o moudrost jde ze všeho nejvíc.

Otázka: Někdo zde může poukázat na rozpor, říkal jsi, že o Lásku…

Odpověď: Vědomí existuje v nekonečné Přítomnosti, která je zároveň „teď“, ale zároveň je v neustálém pohybu, je metamorfní. V jiných souvislostech mohu odpovědět úplně něco jiného, aniž předem tuším, co. Je to zkrátka ŽIVÉ. Autentická Existence je prostě taková, nic nepředstírá. Vím, že spousta těch, které ovládá strach a předsudky, by si za každou cenu neodporovala – jenže tím se zabíjí to opravdové.

Otázka: Zaujala mě záležitost se stojatou vlnou a s rozhraním. Evokuje to bránu, portál?

Odpověď: Když už chápeme důležitost Lásky a Moudrosti, aby hrátky s Fantazií byly čistě konstruktivního charakteru (nezapomeňme, že nezákeřný vtip o něčem destruktivním nebo destrukce jako integrovaný nehmotný či nekauzální motiv jsou KONSTRUKTIVNÍ a tento paradox hraje v autentickém projevu podstatnou roli), svými duchovně-mentálními aktivitami tvoříme a otevíráme brány. Vědomí samo o sobě je Brána, vyjadřuje princip „dva v jednom“ (2v1=3=∞; zpětná vazba prožitku života, žena a muž tvoří potomka, mysl přemýšlí o sobě samé – zrcadlí sebe sama). O Hru zde jde především, Absolutno nemůže dělat nic jiného, nežli hrát samo se sebou. Jsme Hráči. Abychom se nezdržovali detaily, jako první vznikla – byla vytvořena – Vnitřní Brána (proč je asi malé dítě tak rozkošné?) ve vazbě na takzvané světelné tělo, tu vůbec nejjemnější formu, kterou si vědomí „obléká“ (souvisí to i s bránicí, potažmo radostí, smíchem, humorem). Zrovna tak lze hovořit o zářícím-plazmovém či ohnivém nebo éterickém těle. Jak postupně přibývalo „průzkumných vrstev“, došlo vynuceně k určité hraniční situaci, která vytvořila úplně nový přechodový typ součtové Brány (rozHRAní), popsatelný slovem Ex nebo Vně. To bylo něco zcela jiného nežli Vnitřní Brána a nikdo na to do té doby nebyl zvyklý, protože s tím prostě neexistovala zažitá zkušenost. Vznikl fenomén genetické hustoty. Vnější Bránu dodnes mnoho „bytostí světla“ nepřijalo a dokonce její existenci podvědomě pokládá za jakýsi útok na sebe. Nyní procházíme obdobím, kdy vzniká další naprosto originální typ Super-Brány a bariéra paradoxu, která to vždy provází, už je pro zpátečnickou či staromilskou část Stvoření momentálně prakticky neprůchodná. Je to úplný realitní thriller (právě o „temné thrillery“ bude rozšířen program Organického Centrálního Slunce, nebude to ale samozřejmě žádné televizní zpracování, nýbrž konsekvenční obraz vztahu kvantové-organické a kybernetické-virtuální reality – souvztažného a paralelního, čímž se stojatá vlna ZDROJE-JSOUCNA rozvlní na úrovni fikce oddělenosti promítací bílé a prožívací černé díry). Mnoho duchovně orientovaných jedinců stále nechápe, že proces tvoření je nikdy nekončící, nevyčerpatelná záležitost s nepředvídatelným vývojem. Mělo by to být velkolepé dobrodružství a ne nějaká „duchovní selanka“, kde ona přehrávaná, strojená a někdy až afektovaná soběnepodobnost přivádí na svět doslova zrůdy (odborně řečeno dochází k bifurkaci zdrojového fraktálu a k animaci či „resuscitaci“ zrcadlových fragmentů vědomí; pohádka Otesánek to skvěle vystihuje).

 

 

Zdroj se prodlouží o komiksovou realitu, napojenou na O. C. S. Fantasy Hero (akční hrdina), vrhající se střemhlav do víru merkabické spirály… Hvězdná brána v Jakozlosynově vile na mořském pobřeží.

 

* * *

 

Je nemožné, aby myšlenka existovala mimo prostor Nekonečna Mysli – všechno je Uvnitř. Vytvořením Tvaru uvnitř Beztvarého vytvořím i FIKCI existence Vně, ve skutečnosti ale vnější bytost je pouhý TRIK Absolutna. Předsunu-li sebe jako vnější bytost před vnímání sebe jako nekonečné Vědomí, definuji trik jako SEBEKLAM a přetočím tím související manifestační Zrcadla, takže příslušná část Reality začne fungovat jako destruktivní Negativ (virus, choromyslnost). Zdroj „Všeho, co jest“ je však výlučně konstruktivní. Co svět světem stojí, jedinou pravdou vždycky bylo, je a bude pouze samotné nekonečné NAHÉ VĚDOMÍ, stavět (přednostně) na něčem jiném je výrazem nepopsatelného ignorantství.

 

Fenomén zakletí či začarování je zcela skutečný. Je to jako jednat pod vlivem hypnotického povelu, kdy mozkové vlny vytvářejí filtr vědomí, takže obrazně řečeno „cibule chutná jako jablko“ (a tak to „JE“ jablko, jakkoliv probuzený ví že to je cibule).

 

 

Bytost je organickým Trikem Absolutna (Života), který existuje i zrcadlově jako AN-organický Život Triku. Vnitřní Bránu dané zrcadlo dlouho míjí, u té Vnější však dochází k souběhu, s čímž souvisí takzvaná genetická hustota a individuální genetická knihovna či databanka. Objevuje se temnohmotné či superhmotné fyzické tělo (to z masa a kostí představuje nejzazší extrém „dvojitého DNA“).

Nyní nastává problém – kdo se neadaptuje na nově vzniklé podmínky a stále (podvědomě) trvá na své výhradní „pouze“ duchovní-světelné existenci, Bránu Ex svým duchovním vnímáním nevidí, neregistruje ji ve svém osobním vnitřním prostoru; jenomže jelikož daná Brána (mezi vnitřními a vnějšími Říšemi Stvoření) objektivně existuje, tak se to nutně nějak projeví, konkrétně jako fantomový archetyp Vnější Bytosti. Jedná se o kontextovou expozici TĚLA (TVARU), která předstírá že je DUCH, byť ve skutečnosti to je fata morgána…

 

 

Dotyčný anti-archetyp funguje jako virus, lámající rozostřující čočka, jako když se do systému nabourá stínový hacker (cracker) – a je největší brzdou probíhajícího přechodu mezi starým a novým Eónem. Je doslova ztělesněním Slepoty; nevidomé vědomí lze přirovnat k Fanatickému Stvořiteli. Kolik takovýchto „zakletých“ slepců v současnosti zavirovává sdílený prostor? Kolik dogmatických „šílenců“, kteří jsou slepí a hluší ke všemu, co přesahuje jejich naprogramování, o kterém ani nevědí, že to je „umělé“ – Zdrojem nestravitelné simulakrum?

 

 

Poznámka: na webu hlavně v nadpisech používám spojení angličtiny a češtiny, takže školometům se to možná nelíbí, jakož i z obrázků je nejspíš mnohý jelen. Jsem si vědom, že některé mé články působí jako když obrýlený slon – intelektuál vtrhne bez vyzvání do chalupy. smile


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *