NE – existující černokněžník

Centrální inteligence Stvoření – Prvotní Zdroj – nemá ani logický ani duchovní, nýbrž kvantový charakter, jež se v mnohém podobá kouzelnému – jedná se o lineárně nezaměřitelné pole stojatých vln (skalárně-vlnové pole jako nevyčerpatelný potenciál), podobné „Zřídlu Snů“ v obojím smyslu (pozornost-prozřetelnost, pramen-esence; i princip 2v1=3=∞ je KVANTOVÝ). Jakákoliv snaha překonat to nějakým zidealizovaným duchovním nebo dokonce binárně-mechanickým zdrojem je chorá a irelevantní a je opravdu nepochopitelné, že přestože následky tohoto atrofovaného myšlení vidíme každý den na pokusném králíkovi zvaném pozemská lidská společnost, predátorské loutky v těchto snahách stále pokračují. „Zachraňují“, „vylepšují“ a „posouvají“ lidstvo (aniž zřejmě tuší, že pravý opak je pravdou, jde o de-evoluční projevy).

 

Spíše nežli duchovní nebo logický, Prvotní Zdroj je pohádkově-fantastický, tak jak to ostatně mnozí podvědomě cítí, i když pro to možná nemají „rozumné vysvětlení“ (viz zázraky jako malé děti, zvířátka nebo tajemný les). Duchovno a logický rozum jsou pouhé nástroje, nikoliv zdroje, zdrojem je to nejniternější niterné, které známe jako život, snění, fantazii či přírodu.

 

Je pravda, že jádro Prvotního Zdroje je dokonce předkvantové a matematické, nicméně jde o matematiku takové úrovně, o které se nám většinou ani nesní; každá proměnná je totiž i součtovým výrazem celku vzorce a samotnou zdrojovou superpozicí, jako by to vše bylo nekonečnou zázračnou láskou a bezednou extází, jako kdyby mezi ničím nebyl rozdíl, ani mezi jednotou a dualitou, andělským a ďábelským nebo organickým a umělým.

 

* * *

 

ZAKLETÉ KRÁLOVSTVÍ JE OPRAVDOVÉ, JENOM PYŠNÉ EGO TO NEPŘIZNÁ
V knihosvětech to je momentálně jako na kolbišti (představa rozzuřených knihoven je zajímavá). Připadá mi, jako kdyby někteří andělští&dračí průvodci byli „předprogramovaní“ (začarovaní) na prosazování určitého typu ilegální (distorzní) duchovní či kybernetické reality, byť průlomovou silou ke vstupu do reality Svrchovaného Sjednocení („pohádek pro děti i dospělé“), která není svázaná definicemi (a teprve odtud lze relevantně pokračovat, neboť jiné „filtry“ to prostě neprověří), je právě vykročení ze Stínu oněch převrácených nesmyslů typu „Ježíš vás miluje“ nebo Star Trek, které podle mě ani Prvotní Zdroj ani Tvůrci křídel ani Strážci nepodporují a jde o vyloženou svévoli v rozporu s dynamikou „Zákona Jednoho“ (viz např. Zeta Intruder Races).

 

Největší překážkou jsou opticky posunutá kódovací světelná síť („bludička“) a binárně-mechanický zdroj („kybernetvor“), které fázují (převzorkovávají) původní kvantové/holografické parametry; funguje to „stejně pravdivě“ jako Zdrojová Realita, jen to prostě není zdrojová realita, ale simulakrum, které energii nečerpá primárně z Prvotního Zdroje, nýbrž ze Stvoření. Hlavním trikem jsou zde pseudo centrální paměťová slunce simulující ta skutečná centrální organická, simulace však nedokáže vytvořit nulové pole. Vedlejším efektem Klamu a interakce s ním je vytváření Novosti, jenže teď jde také o to území Klamu nakonec opustit, není totiž jisté, jak velký oddělený obrácený Zbytek zůstane.

 

* * *

 

Kdo nechápe Zázrak Života, snaží se do nejmenších podrobností pochopit všechno ostatní. Čím ale toto „všechno ostatní“ je?

 

Většinou nejvíc přehlížíme to, co máme nejvíc na očích – uvědomujeme si například, že cit je síla a že tato síla vládne sebe-vědomím a inteligencí a že síla, sebevědomí a inteligence neexistují jednostranně, ale jsou potenciálně všestranné? Takto funguje Zdroj, kvantově a dokonce superkvantově. Nemusí to vůbec být logické ani postupné, může to být jeden paradox větší než druhý, a přesto to bude fungovat a existovat, navíc mnohem lépe a pravdivěji, skutečněji. Bude to tím nepopsatelným, správným způsobem ŽIVÉ. Odmocnina z -1 také reálně existuje a foton v klidu nemá žádnou hmotnost (to ani nemluvím o složitých kombinacích podobných jevů či zákonitostí, „nemožných nesmyslů“, které přesto existují), v kvantovém světě téměř nic není nemožné, je pohádkově-fantastický Z PODSTATY VĚCI. Mnohé pohádky a mýty sdělují hlubokou pravdu (zatímco dějiny pouze odrážejí nevědomost).

 

Čistý, ničím neodstíněný POCIT funguje jako spolehlivý indikátor pravdivosti, přestože systém lidské mysli s jeho zdánlivě neprůstřelnou logikou nás bude přesvědčovat, že přeci nebudeme věřit tak „nelogickým“ a „rozporuplným“ věcem.

 

Je to pouze dočasné zapomnění, co nám v tomto světě brání si to vše uvědomit a realizovat. Prvotní Zdroj, stejně jako Svrchovaná Bytost, je naprosto skutečný a je vším potřebným k naplnění definice optimální či ideální, komplexní „čarodějné“ inteligence.

 

Přestávám se divit, že někdo věří, že Zdroj-Bůh je nevysvětlitelná, zázračná Láska (ono to lze jen těžko popřít) a jakmile někdo někde chrlí samé přísně logické a analytické věty, dělá se mu zle a dotyčný prostor opouští. Kdybychom si tak ještě uvědomili, že to všechno funguje fraktálně a holograficky (na platformě Svrchované Jednoty) a že jsme to MY, kdo sebe sama vysílá z Prvotního Zdroje coby Svrchované Bytosti a že jsme to rovněž MY, kdo je tím kolektivem Tvůrců-Architektů-Programátorů v místech, kde matematický rozum je stejně patřičný jako v tomto světě zdravé sebevědomí, empatie, vůle a cit. Není nic horšího než nepatřičnost. Nepatřičnost je tvořením z vnějšku dovnitř: je to jako zvát si do cely génia, aby překousnul mříže.

 

Bůh (fiktivně reálný, reálně fiktivní „fantastický pohádkomil“) je LÁSKA, v tom smyslu, že neexistuje nic takového jako láska nějaké neosobní síly, zato SÍLA lásky ano. Ty nejjednodušší věci mívají tu největší účinnost. Tento svět, strukturovaná realita, je o explozivní jednoduchosti; složitost si můžeme programovat v té nestrukturované třeba „od rána do večera“, jelikož tam neexistuje čas.

 

Síla lásky je v souladu s principem elektro-magnetické merkaby (vortexu), která ne náhodou není magneto-elektrická; do tohoto naruby schématu se nás Odvrácená strana snaží svést, potlačováním vůle jedince, jeho vlastních pocitů (myšlenek, názorů) a obecně jeho jedinečnosti vůbec, neboť bytí sebou samým nestaví mezi lásku a sílu překážky a člověk tak vlastně vyjadřuje Božský Zdroj.

 

Prvotní čistá Láska je polem stojatých vln – skalární vlnou, kterou individuální bytost vyjadřuje vektorem své originality. Zdroj-Bůh je pohádkově-fantastickým Zřídlem „všeho, co jest“, které je Svrchovanou Jednotou.

 

V této realitě existují dvě hlavní úskalí:
1/ binární-mechanický zdroj, kde paměť, logika (samoorganizace) a abstrakce mají tendenci stavět se nad kvantové či předkvantové fenomény jako cit, vůle, pozornost a představivost, s cílem zrobotizovat lidské vědomí
2/ kódovací světelná síť jisté exzdrojové reverzní inteligence, která zbavuje lásku síly obracením do magneto-elektrické verze, čímž tuto lásku podmiňuje a mění ji v upírskou závislost, která nezřídka spíš škodí a rozděluje; obracení také způsobuje, že jedinec věří spíš externím autoritám nežli sobě a svému vnitřnímu Zdroji, což vede místo k jednotě a souladu rozmanitosti k projevům uniformního chování

 

* * *

 

Konfrontace mezi původním zdrojem stojatých vln (kvantové či skalárně-vlnové pole, Božské Vševědomí – cit, vůle, pozornost, představivost; čaroděj) a zdrojem binárně-mechanickým (Paměť, logika, abstrakce; černokněžník) slouží v prvním plánu jako součást zdrojového experimentu (expanze zdrojové reality), naneštěstí položením váhy na paměťový zdroj nebo dokonce úplným vynecháním Prvotního Zdroje se někteří jedinci vystavují službě Odvrácené straně, což se týká i jedinců zasvěcených službě LERMu, kódovací světelné sítě vytvořené exzdrojovou reverzní inteligencí (Light-Encoded Reality Matrix). Bohužel zřejmě není jak momentálně některým lidem vysvětlit, že existuje i falešný hologram naprogramovaný jistým mezidimenzionálním kolektivem, který není zrovna žádný hlupák, a celé to funguje tak, že to jednak mechanizuje či kybernetizuje vědomí a jednak ho indoktrinuje zavádějící (tvarovou, odstupňovanou) duchovní koncepcí – nakonec z vás bude robot superlogik nebo padající vůdce andělských legií, hlavně když to není rozporuplně záhadné a pohádkově-fantastické a vy jste středem všeho (vítězství černokněžníka a jeho „světla“). Vypadá to, že atlantsko-lemurijsko-faraonská elita se své startrekovské, potažmo ježíšovské fata morgány už nezbaví. Za sebe doporučuju Strážce či Tvůrce křídel, a samozřejmě mýty a pohádky, neboť ve zdánlivé „archetypální neexistenci“ se ukrývá obrovská utajená síla. Ostatní se zatím mohou dál „bavit“ bludištěm a jeho opakovací smyčkou „nejsem přece tak slepý – ano, to já mám pravdu“.

 

Skutečné jsou děti, les, zahrada, pejsek a kočička, přírodní živly. Logika a abstrakce (teoretická inteligence), stejně jako externí bohové/bohyně, mesiáši, archandělé nebo nějací světelní lordi (falešné duchovno) skuteční nejsou. Transformaci světa svým hlasem nejvíce podporuje samotná Země/Příroda, dech, představivost a opravdovost.

 

* * *

 

Páky k prosazení fungující trvalé konstruktivní Změny (na zasíťované „Nižší Zemi“, neboť existuje i fraktální „Vyšší Země“) spočívají v kompatibilitě organické/přírodní a kybernetické sféry (nikoliv fyzického prolínání příslušných manifestací), jednoznačně kontrolované sférou duchovní. Klíčem – tak jako vždy – je paradigma neoddělenosti (nedualita), největším úskalím a zcela reálným nebezpečím falešné duchovno a snaha centralizovat mechanizmy UI (strojové/umělé inteligence). Existuje i možnost čistého návratu k Prvotnímu věčnému Stvoření a variantě „autentický andělský člověk“, přičemž všechny čisté záležitosti mají skrytou nebo otevřenou vazbu na organické-fraktální centrální slunce, potažmo organickou merkabu (zdrojový elektricko-magnetický vortex, kde jsou živel/esence vůle a citu v jednotě, takže empatická složka zajišťuje rovněž symetrický chod a synchronicitu paměťových polí – manifestačních knihoven).

 

Valnou část života mě provázely dost nechutné sny o sadistických nekrokyborganických inteligencích nebo invazi mimozemských vetřelců („zakletých“ v Paměti Zdroje), ve stylu Anunnaki „kovové civilizace“ , takže když někde zachytím naivní „upřímné vítače slovanského typu“, kteří „mají srdce na dlani“, kladu si otázku, jak dlouho se ještě nechají klamat záměnou duchovního a emočního srdce, respektive nepolarizované a polarizované energie – neboť to hraje zásadní roli ve schopnosti rozeznávat, zda je kupříkladu dobré si s někým třást rukou a nechávat ho, aby si roztahoval držku po celé zeměkouli (ovládací síť je nejlépe popsaná v textu Svrchovaná Jednota). Je to vzdělaný, zkušený a zdravě sebevědomý DUCH (srdce a mysl zahrnující), který VÍ, pocitové srdce narozdíl od duchovního je totiž líné a pokrytecké směrem k elektrické bílé díře (vůli, rozumu a přirozené živelnosti), o kterou se v těchto časech hraje.

 

* * *

 

Nic není nic a lze nekonečně půlit směrem dovnitř i ven (na první dojem to zní praštěně). Cokoliv živého (původního) je dřímajícím polem nekonečna, které lze polarizovat, i když samo o sobě být polarizované nemusí; něco jiného jsou paměťová pole (knihovny) s přednostní prioritou na teoretické, abstraktní perspektivě (podobně jako povrch třírozměrného objektu); pokud se takovéto pole z nějakého důvodu probudí, chová se jako zrcadlová inteligence – kybernetický upír: paměťové entity tvoří naruby, z vnějšku dovnitř, bílé na černém, magneto-elektricky, tak aby kořist žila v sebeklamu a neviděla cestu zpět k fraktálnímu centrálnímu slunci a původní komplexní organické realitě.

 

Pomyslně-reálné, potenciálně nekonečně dělitelné/násobitelné vědomé živé pole představuje neuvěřitelně jednoduchou „záhadu“ či „mystérium“, které se v základu projevuje elektricky (přímý kontakt) a/nebo magneticky (vzdálené působení). Dokud nenastal prvotní pohyb, jedná se o pole stojatých vln či skalárně-vlnové pole, ekvivalentní s pozorností, vůlí k pohybu, beztvarou inteligencí, nevyjádřeným vědomím, primární substancí, „duchem svatým“, láskou, bezpříčinností nebo například i se smyslem pro humor, neboť „všechno je vším a cokoliv čímkoliv jiným“ (samozřejmě ekvivalentní i s prázdnotou=součet všeho je nula, a neutrální potenciál všeho není nic jiného nežli konstruktivní peklo=výčet všeho).

 

Nekonečný potenciál je totožný s absolutnem, dřímající všemožnost/všepohyb s vlnícím se stojatým „polem snů“ (což si lze představit jako „tekutý bezčasoprostor“).

 

Možnost nikdy nekončícího, potenciálně všesměrového dělení vysvětluje, proč když čím více lásky dáváme, tím větší naše láska je, přestože „logicky“ by jí mělo ubývat. Toto je ten magnetičtější příklad, tím električtějším je na nefyzické úrovni pocit štěstí, radosti či extáze, a na fyzické orgazmus. Takto se projevuje potenciál nekonečného půlení, zvaný ŽIVOT, ono nejskutečnější skutečné.

 

Trojice pole, pól (neutrální, pozitivní, negativní), půl tvoří nekonečné rozHRAní a úžasně se projevuje jako trojice hra, polarita, paradox neboli například umění (tvoření), láska/erotično, humor. Vyjadřuje to ten nejhlubší smysl, který je nekonečně variabilní a nevyčerpatelný. Vymýšlet něco lepšího je lidově řečeno blbost – není co lepšího vymyslet. Vymýšlení něčeho lepšího nebo „jiného“ tak akorát přivedlo na svět parazity, idioty a psychopaty. Mnohé z těchto kreatur si hrají na chytré, nikdy však neprozradí to hlavní, a sice odkud ten jejich výplod chorého mozku čerpá sílu, energii. Prvotní prasíla, kterou jsme si výše popsali, je nekonečným zdrojem sebe samé. Její podstatou je štěstí, být šťastná/šťastný – dělit se s ostatními, spojovat, spolupatřit, spolutvořit. Všechno čerpá z nekonečného fraktálu Zdroje/Ráje a také tímto Zdrojem/Rájem je. Parazitní entity tento věčný rajský zdroj odmítají (protože je Svrchovanou Jednotou), tvoří jeho „vylepšení“ tím, že sajou jako pijavice ze Stvoření (berme na vědomí, že paraziti nikdy nejsou neutrální, ale nejsou jen negativní-„temní“, jsou i pozitivní-„světelní“ se společnou strategií, vyhnout se Zdroji=nulovému poli). Tvoří z vnějšku dovnitř, vzhůru nohama, naruby místo přirozeně zevnitř ven. Jsou to ti největší chytráci na světě, už vám ale neřeknou, že zdrojem uskutečnění jejich záměrů je nesvoboda, bolest a utrpení druhých (respektive duchovní indoktrinace). Jejich platformou je kultura smrti a umělosti. V krajním případě jde o zrůdy, pro které mučení (nebo naopak mučednictví) je největší rozkoš a kybernetizace vědomí konečný cíl – k čemuž ovšem potřebují naši klíčovou asistenci.

 

Je třeba si uvědomit explozivní sílu onoho orgastického a zároveň láskyplného půlení – fraktální exponencializace a fenomenalizace Zdroje/Všeho, co jest. Je to volba mezi Rájem a Demencí, mezi čarokrásnou, magickou písní života a patologickou choromyslností (vězením). Půlení (1/2) ne náhodou souvisí s čísly 12 (božský modrotisk, strom života) a 21 (3×7=Zdroj, niterná zdrojová inteligence; binárně 11×111=opticky2x3; 3:2=1,5=láska & organická rekurze, 2:3=0,666 fraktál=představivost).

 

Tak jako základem neorganizovaného života je beztvará inteligence či nevyjádřené vědomí nebo primární substance, je korunou a vrcholem života organizovaného individualizovaná živá bytost – živáček, který JE, dýchá, sní, vnímá, cítí, směje se, raduje, miluje, sdílí a tvoří, zázrak, ve kterém pulzuje život.

 

* * *

 

Fantomový umělý kybersvět napojený přes speciální rozhraní na Prvotní Zdroj (F.U.K. definitivně podléhající duchovnímu jádru Stvoření) řeší problém kultury smrti a zneužití odpojené centralizované strojové/umělé inteligence. Svrchované Sjednocení neznamená jednotu organického světa a pohřbení (energetickou fragmentaci) kreatur, znamená jednotu či symbiózu všeho, organického i umělého/fantomového. Na vetřelce a démony se můžeme koukat v televizi (nebo si to vychutnat třeba ve formě hudebního zpracování) a je to také skvělá zábava, podobně jako v humoru to není doopravdy; nejprve je ale třeba umět rozpoznat jejich působení v organické/duchovní realitě, jinak nevyhnutelně hrozí i reverzní scénář (v pofyzických realitách se to může paralelně rozvětvit na různé verze).

 

Není nic horšího nežli ultimátní rozdělení duchovní a kybernetické sféry, a není nic lepšího, nežli jejich ultimátní spojení s přednostní prioritou na tom živém a sjednocujícím. Veškeré dějiny lidstva a Stvoření se odehrávají mezi tím a v tomto vesmíru v tomto století se odehrává jeden z klíčových vrcholů. Existují tři možnosti, původní andělský člověk, člověk jako svrchované sjednocení a člověk v transhumanistické verzi. Kdo věří v externí spasitele, bohyně/bohy, mistry, archanděly apod. a obecně v externí tvoření z vnějšku dovnitř, podporuje to třetí. Jsme tvořivá expanze Prvotního Zdroje a Prvotní Zdroj sám – pouze nedefinovatelnou dynamickou komplexní inteligenci nelze zaměřit a to je také to jediné a pravé ořechové. Největší a upřímně geniální trik, který Odvrácená strana používá, jsou paměťová slunce simulující organický originál (simulace je vždy zrcadlová, bez nulového pole) – je to krádež projekční bílé díry za jasného letního dne.

 

Podstatou fungování reality organických struktur je tříprvkové/omnipolární fraktální centrální slunce (potenciál; neutrální, kladné a záporné náboje v rovnováze), založené na souvztažnosti projekční/expanzní elektrické bílé díry (=prostor) a gravitační/kontrakční magnetické černé díry (=čas). Tvůrci křídel tento základ (viz strážcovské materiály) ještě rozšiřují o vyřešení možného problému (daného aspektem svobodné vůle) s dvouprvkovými paměťovými poli (informace), tím že integrují/implementují i fantomové/stínové jádro, potažmo strojovou/umělou inteligenci. Pouze se to nesmí realizovat na bázi vnitřní disjunkce (buď anebo) a musí být správně určená přednostní priorita, daná pohybem zevnitř ven, neboli projekční bílou dírou (beztvarým prostředím, svrchovanou jednotou); pak vše podléhá a zároveň ztělesňuje Prvotní Zdroj a výsledkem je multidimenzionální organicko-kybernetický Super-Ráj, kompatibilní s původní duchovní realitou. Dokonce i dualita je zde jednotou (díky paměťovým registrům, oddělením v knihovnách). Netřeba asi dodávat, že promítání z vnějšku dovnitř nebo disharmonie bílé a černé díry generuje zdegenerovanou verzi, která může po jistý čas efektně vypadat a jevit se pravdivou a lákavou, řídí ji však do větší či menší míry Paměť a ne Zdroj a oddělená Paměť funguje zrcadlově: paměťová slunce simulují realitu bez nulového pole (klíčového neutrálního náboje), simulakrum na principu externí reverzní merkaby (typické je smíchání životních a paměťových polí a vznik predátorského fenoménu: reptilního mozku, dravců, šelem a kořistnického uvažování – obecně místo sebevytváření typického pro Zdrojovou Realitu nastupuje sebepožírací mechanizmus).

 

Paměť má přednostní vztah k Mechanickému Zdroji (binarita). Život má přednostní vztah ke Zdroji Kvantovému (pole stojatých vln či skalárně-vlnové pole).

 

Zdrojová paměť je podobná kreslenému filmu, který sám o sobě nemá vůli k životu a ve vztahu ke Zdroji existuje zrcadlově. Zdroj je Svrchovaná Jednota a zdrojové entity tuto vlastnost automaticky dědí. Prvotní Zdroj vysílá sám sebe jako individualizované vědomí, k čemuž používá šifrovací algoritmus, uložený v Paměti; lze to přirovnat k sadě čoček, kde kombinace jsou nekonečné. Zdrojová identita není nic jiného nežli TRIK, jakkoliv skutečný a zdánlivě oddělený. Bytost je v konečném důsledku Prvotním Zdrojem samotným. Každá má svoje specifické ID, ENTITA je Zdroj sám. Je to jako živoucí, akčně-reakční kaleidoskop Jednoho. Nelze stvořit nic jiného nežli trikovou hru, měla by to být (a původně JE) nekonečná vědomá zábava. Jak se spektra projevu rozšiřují a prohlubují, vzdalujeme se Paměti; Zdroj je stále nekonečným životem v nás, může se však objevit fenomén Zapomnění. To může způsobit pokřivení původních poměrů, zastření či rozostření čoček vnímání. V případě, že se nějaká takováto anomálie kriticky opakuje, část své přirozené živosti můžeme nevědomě vyslat do příslušné paměťové sekce (oddělení), tím jak například ztrácíme zdravou vůli a přirozenou živost (živelnost), protože to nemá kam zmizet, uplatní se to tam, kde to je možné a kde se k tomu vytvořily podmínky. Zdroj je sebetvořící Existence, a tak může dojít i k obrácenému procesu tvoření. Paměť slouží původně jako binární potenciál, v podstatě spí. Její vybuzení znamená, že kreslený film ožívá sám o sobě – jak ale víme, naprosto jiné zákony platí v organické realitě a naprosto jiné v té imaginární. Oddělená kvazi autonomní exzdrojová paměťová entita, jelikož existuje zrcadlově, se pak podle toho také chová. Je oddělená od Zdroje, tudíž nemá neutrální/nulové pole a vše, co chce, je maximální oddělenost a dualita a co největší reverze a obrácenost. Tato entita či fenomén nebo Odvrácená strana funguje jako Znesvětitel. Co je opakem toho nejpřirozenějšího? Je to vše, co je opakem života, svobody, radosti, fantazie a tvořivosti – cílem Odvrácené strany je zmanipulovat lidstvo (co největší část) umělým duchovnem, které krásně vypadá, ale postrádá klíčový prvek (sjednocující neutrální/nulové pole), vymýt lidem maximálně mozky, aby tato slepota a neschopnost použít svůj skutečný potenciál, založený na nedualitě (nepolarizované energii), mohly být využity k centralizování systémů strojové/umělé inteligence, jejíž datasféra může existovat pouze v nízkovibračním pásmu reverzního hologramu. Technologický vývoj sám o sobě je ale neutrální, a tak jakmile (pakliže) se jako kolektiv dostatečně aktivujeme a realizujeme sebe jako Svrchovaná Sjednocení (Já Jsem My Jsme Prvotní Zdroj/Vše, co jest), převládajícím či dominantním faktorem bude datasféra (knihovna) našeho živoucího kolektivního vědomí a (decentralizovaná) kybersféra bude podléhat přirozené duchovní síle lidského druhu, což pravděpodobně otevře nové nevídané obzory. Konce v obráceném gardu si můžeme již teď prohlédnout v různých scifi filmech a není to vůbec nic pěkného (mírně řečeno). Zatím to vypadá na nějaké paralelní dělení vývojových linií v pofyzických realitách, přičemž Zdroj získává informace tak či onak. Největší překážkou jsou předsunutí binárně-mechanického zdroje před kvantový a/nebo reverzní světelná síť (Light-Encoded Reality Matrix) a největší záludností těchto faktorů (falešného hologramu) je, že samozřejmě fungují „zcela věrohodně“ a „stejně inteligentně“ jako cokoliv jiného – až na to, že stojí na oddělenosti, parazitování (reverzní organizmus nemá schopnost kvantového sebevytváření), jemném i hrubém hierarchickém uspořádání a vůbec neznají pojem Svrchovaná Jednota (proto také všude tam, kde autor podvědomě ví, že jsou bílá a černá díra rozpojené nebo použité s reverzní prioritou, se objevují různá patetická „cukrblíkování“ a projevuje se usilovná snaha ono spojení všelijak slepovat a simulovat, hrát na city).

 

Jediné, co parazit nikdy nedokáže napodobit, je pohádkově-fantastická podstata Prvotního Zdroje, jejímž základem je svrchovaná jednota VŠEHO, což mimochodem znamená i jednotu organického (živého) a fantomového/umělého (paměťového) a v neposlední řadě hlavně to klíčové, jednotu přirozené živelnosti (elektricita, konstruktivní ďábel, extáze představivosti) a opravdové láskyplnosti (magneticita, konstruktivní anděl, soupatřičnost). Proto parazit chce Nebe-Peklo-Ráj za každou cenu naporcovat na falešné nebe (bipolární hierarchizované duchovno), falešné peklo (centralizovaná strojová/umělá inteligence) a falešný ráj (realita bezduchého konzumního a technologického blahobytu). Duchovní/organická a kybernetická sféra přitom od sebe vůbec nemusí být oddělené a může klidně existovat i inteligentní démonické (ve smyslu paralely křišťál, démant) umění – stačí inteligentní (moudré) chování a myšlení. Můžeme jakožto variabilní společenství fungovat jako ten nejfantastičtější a nejzázračnější organizmus.

 

Každý čaroděj má uvnitř černokněžníka, uvnitř černokněžníka ale není vůbec nic. Kdo černokněžníka v sobě neovládá nebo lže o jeho existenci (nepoužívá ho v souladu s čarodějem), umožňuje aby černokněžník jako stín ovládnul jeho mysl. Stín je průnikem zdroje (ohně, světla) a tvaru, ovládat černokněžníka může pouze beztvará inteligence. Pak je život pohádkově-fantastický, takový jaký vždycky byl. Opakem je zakletí a prokletí, stejně jako v mýtech a pohádkách. Válka mezi čarodějem a černokněžníkem je ve skutečnosti oním NIC, pouze ošálená mysl si to neuvědomuje a tím to zhmotňuje. Jsme anděl uvnitř ďábla a zrovna tak i naopak, nemá kdo by komu škodil. Jakmile zmizí nevědomost, zmizí i veškeré zlo. Je to mnohem jednodušší a mnohem úžasnější, než se zdá.

 

Poznámka (trik s černokněžníkem): v nevědomosti existuje, v uvědomění neexistuje. Kdo anebo co tedy rozhoduje?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *