InDiAn

Centrální světy (či nesvěty) Ze-Mě se pozvolna přesouvají do nového Fantastického Eónu (který hodně souvisí s Paradoxem Neduality), reality z valné části dosud nezjevené a pouze „vzdáleně latentní“ či kontextové – zatím tomu stále chybí náležitá podpora z fyzického ohniska Přítomnosti, vyjádřeného zejména duchem a tělem Přírody (láska jako živel – extáze ekvivalence světla a temnoty). Je to jako někde v zářících mlhách Přechodu nebo v podsvětí Konvergence realit. Velkou roli hrají Zrcadla v nereverzním i reverzním smyslu.

 

SVRCHOVANÁ JEDNOTA

 

Pokusy dobýt či obsadit centrální realitu jakýmisi zdánlivě sakrálními prostředky už mi připadají jako projevy zdrogovaných robotů. Říkám si, zda ti „nadlidé“ (mesiáši, archandělé, světelní lordi, vzestoupení supermani…) jsou opravdu až takovými otroky Korporátně-Duchovního Egregoru nebo snad jednají pod vlivem nějakého bioneurologického programu (hypnotického příkazu)?
Nebo je pronásleduje stín minulosti? Přitom stačí prostě se duchovně a mentálně odpojit, najet na vlny NAHÉ PŘÍTOMNOSTI a nikoho to ani nebude zajímat.

Ve skutečnosti se ovšem jedná také o „zbytkovou gravitaci“ (reziduum) předcházejícího Kryst Eónu a jeho nesčetných derivací, reverzí, mutací a fragmentů.

 

DUALITA

 

Veškerá realita je o neviditelných inteligentních Ohnivých-Světelných Knihovnách, energo-myšlenkových-časových konstruktech, které zároveň stojí i se vlní („plavou“, oscilují, fluktuují, tvoří lokalizovaná vibrační pole) a které jednak obsahují a tvoří světy, fungují jako brány (časoprostorové portály) a jednak si z nich pozorující Duch tvoří Těla. Nehmotné a hmotné jsou zde nerozlučně propojené v nekonečném tanci (hře) živých Snů v rozprostřeném Tady&Teď. Absolutno je velký Hráč, Humorista, Milovník a Umělec, a někdy i velký Podvodník. Jenže jsme to MY SAMI (kteří si myslíme, že ne).

 

Dochází k expanzi Knihoven světů – genetických struktur vědomí – jinými slovy, „Velký Bílý Duch“ (který je ale spíš průzračný), jako by rozevíral křídla, rozpíná svůj snový-paměťový arzenál, zvětšuje kapacitu projevu.

 

Existujeme současně v sedmi supervesmírech a nyní se, obrazně řečeno, odrážíme ode dna spirál Temných časů a dimenzí – procházíme „strašidlovou“ divotvornou či čarodějnou Konvergencí. Ruku v ruce s Vůlí, vnitřní Silou-Ohněm a zdravým Sebevědomím, obrovskou roli hraje Srdce-Cit-Empatie, je v tom (a za tím vším) však ještě MNOHEM víc, není to ani zdaleka jen nějaké „duchovno“, jsou v tom Triky a Fantazie, Magie, Mystérium, dokonce i Fikce a Mystifikace (a dokonce i životu nakloněné „strašidelné příšery“ nebo příznivé kyber-synergické umělé světy-bytosti, což je fenomenální novinka budoucnosti, která úplně řeší problém s kvazi autonomizací paměťových entit-upírů; ještě dlouho budou lidé vidět Antikrista tam, kde není, zatímco tam, kde je, mu budou líbat řiť). Kde není smysl pro humor a dobrodružství, smysl pro svobodné vyjádření a sebetvorbu, v takových místech se vše obrací a promítá se v Zrcadlech Černokněžníka; ve skutečnosti však jde stále o Jediné Záhadné-Zázračné Vědomí – které se buďto sobě podobá (tvoří autentický fraktál, je holografické ve stylu „celek v každé části“; může to zahrnovat i plně vědomou a SVRCHOVANÉ JEDNOTĚ podřízenou HRU na ne-já) nebo nepodobá (je hierarchické, „seriózně“ vztažené ke struktuře více než k tomu „tekutému“ či beztvarému) a právě ona sobě-nepodobnost vše odklání z dráhy Čaroděje Zákona Jednoho (Principu Svrchované Jednoty). Teoreticky vždy existují obě možnosti a prakticky existují nebo neexistují na bázi „realitních bublin či rádio stanic“ (které existují nelokálně a lokálně zároveň), čas stojí a vše je na jednom místě. Je to organické iluzionistické představení, kde intuitivní neznalost či znalost triku nebo už jen pouhé vědomí nebo nevědomí o jeho existenci rozhoduje o všem: buďto jsme ti kouzelníci (pohyb zevnitř ven – MY rozhodujeme a kontrolujeme ) nebo ti zakletí, zhypnotizovaní (pohyb z vnějšku dovnitř – ONI rozhodují a kontrolují).

 

Vše se točí kolem zvoleného vztažného (referenčního) bodu, který existuje sám v sobě a danou Knihovnu-Svět-Bytost (Kolektiv) umožňuje promítnout v lokalizovaném prostředí, Knihovna sama o sobě je však nelokální (hyperlokální) a je popsatelná jako „kvantový či trikový oheň“ (zahrnující nezměrné množství pohybujících se in-formací). Zdrojový referenční bod má SYNERGICKÝ charakter.

 

Je absolutně nezbytné si uvědomit pohádkově-fantastickou povahu reality (které jsme my sami nekonečnou živoucí podstatou), protože naruby to je bezohledná, krutá parodie a nelítostná karikatura, založená na zdrcujícím sebeklamu a falešných, vykonstruovaných hodnotách (snad nejnebezpečnější jsou zde hierarchizované duchovní systémy, ve kterých je osoba nadřazena principu, čímž je rozmetána autonomie jednotlivce). UVĚDOMĚNÍ je v současnosti důležité zejména také v kontextu rozvoje technologií, zda budeme my ti chytří, nebo nakonec budou chytré technologie – kdo bude „pán“ a kdo „sluha“?

 

Dochází k překování starého modelu Projevené Existence v nový a akcelerovaný staronový v duchu Principu Svrchované Jednoty, jenž má univerzální platnost (proto je to princip a ne osoba; jádrem organického kódování je totiž úplně jednoduše vnitřní poznání a pochopení, prakticky realizované a vlastní cestou prožité – cokoliv jiného je výrazem nevědomosti, neboť mezi Zdroj a Bytost lze „vecpat“ pouze iluzi – většinou jde o nějakou refrakční čočku, aby Absolutno mohlo hrát „hru na schovku“, jenže jde o to, aby to opravdu byla jen VĚDOMÁ HRA).

 

Součástí procesu je i fúze obou modelů (hierarchického a holografického) a zároveň i disperze a dekompozice určitých částí, takže i když obecně to má „tah“ k vytvoření jednotného prostředí (Svobodný Ráj tvůrčí rozmanitosti), vznikají různé dočasné přechodné „ostrovy“. Některé se zřejmě rozhodly trvat neoblomně na svém potopení; ono také poslouchat dokola to fanatické robotické tlachání bez argumentů se fakt nedá…

 

 

Nejeden je iluzí mnohosti.

Čas stojí na místě.

V dualitě se cyklicky opakují téměř identické scénáře, pouze se mění kulisy, občas dojde k nějaké fluktuaci, v zásadě jsou to ale síly temnoty, které jsou tím kdo kontrolují.

Síly světla v dualitě zvítězily vždy jen zdánlivě, na povrchu, jelikož jde pouze o jiný typ nevědomí; je třeba z toho úplně vystoupit a koho pak bude temnota porážet, komu bude vládnout, když ji budu sám obsahovat, když pro mě světlé a temné bude totéž?

Lidé mají strach postavit se zákonům duality, protože nevědí, že jsme Svrchovanou Jednotou (tedy opravdu Absolutnem).

Myslí si, že jsme bílé figurky, a mafie jsou ty černé – co když jsme ale pozorovatel?

Zrušit v sobě dualitu je jako přeladit na jinou stanici: můžeš vidět letět na obloze černý vrtulník, ten se s tebou ale ve skutečnosti vůbec nemůže kontaktovat.

Letí stejně jako kdyby letěl v televizi.

Opakem Absolutna je Absolutno – opakem Relativního je Reverzní.

Neměj k dualitě žádný hodnotící osobní vztah, a dualita nebude mít žádný hodnotící osobní (personifikovaný) vztah k tobě: DUÁL → OS/OBA (osoba je HRÁČ ZDROJE, není nijak „vážná“, řešení není nikde venku, leží uvnitř samotného vědomí).

A když nás bude víc, vnitřní dualizmus se nakonec úplně rozplyne – jako kdyby nikdy žádný neexistoval (dualita přestat existovat nemůže, bude se však promítat na plátně jednoty).

 

Soustředění pozornosti na externí osobní „spásnou“ sílu vždycky jenom probudilo její pravý opak; andělé s dravci nebojují, svou slepotou a do sebe zahleděností je sami tvoří.

Vřelý cit pravých andělů a chladný rozum pravých draků musí být v dynamické rovnováze, teprve pak je výsledkem skutečný ŽIVÝ ŽIVOT a ne jen nějaká inscenace trapného čehosi, „posvátného duchovna“, které by v prostředí panenské rajské přírody (kdekoliv, kde to je zdravé a opravdové) hned chcíplo…

Je to totiž úplně stejně mrtvé simulakrum jako transhumanizmus – duchovní protéza je snad ještě horší než ta fyzická; popření „démonicky“ zdravé opravdovosti končí ve fašistickém „kristovském“ přeludu: nahoře eunuchové tančí labutí jezero, dole to symetricky zrcadlí sledovací biorobotický koncentrák.

Až na věky, budiž pochválen.

Napsat komentář