Bez HRA/NIC… Sobě-podobní

Ledy se hnuly – nebo spíš ohnivé ledy (pohyby v systému realitních polí). Jedná se o Zrcadlo tvoření světů: spojování vnitřně nereverzních, obrazově či nábojově opačných protikladů, kde důležitou oživovací/animační roli (ve smyslu faktorů typu vůle, cit, pozornost, gravitace, morfizmus, torze, superpozice…) vedle lásky DOOPRAVDY hraje i fantazie JAKO (v rámci obousměrné souvztažnosti), což se odráží například v humoru, umění, erotičnu, panenské rajské přírodě či obecně svobodném živelném projevu. Zdroj je nejen láska, je to živel všech živlů – kvantová magie nekonečna.

 

Každý energo-myšlenkový konstrukt, což je vždy knihovna nebo bytost/kolektiv (dohromady svět; proto Absolutno je „inteligence typu SVĚT“) – kde bytost je vlastně nekniha (kvazi kniha, trik jsoucna) a kniha je vlastně nebytost (kvazi bytost, jsoucno triku) -, má svou jedinečnou enkrypci či signaturu. V hloubi sebe je však vždy buďto NAHÝM vědomím nebo primární substancí, což se liší pouze kvantovým stavem – vztahem k rozhraní nekonečna stojaté vlny/vlnové funkce (Zřídla „Všeho, co jest“), toho co je tvořeno a toho co tvoří.

Jen chudák sen stále neví, že je zdán – anebo to je mystifikace? smile

 

Na úrovni kódování – tvarů a sil v rámci prostoru uvnitř prostoru – jsou to tedy skutečně silo-„čáry“ ve smyslu kouzla a iluze (jakkoliv organické a fyzikálně oddělené), prostřednictvím kterých hraje Absolutno HRU samo se sebou – je to nekonečně spletitý labyrint s neuvěřitelně jednoduchým „celoplošným“ východem, jímž je UVĚDOMĚNÍ (hledající nevidí cestu, neboť ona je pozorností samou).

 

 

Zdroj/“Vše, co jest“ tvoří nový kvantový souhrn – probíhá upgrade „manifestačního arzenálu“ Velkého Centrálního Slunce, přičemž uspořádání té které realitní domény je zcela bezpředmětné; Kvantum Novosti bude po vyvrcholení manévru promítnuto naprosto do všeho a charakter či základ jádra tohoto kvanta je neměnný (symfonie rozmanitosti, syntéza polarit, holografický princip „celek v každé části“).

 

Kdo se tedy nějak cítí „být na žebříčku“ nebo pokládá svou osobní pozici za pozici objektivního soudce, bude těžce vyveden z omylu. To celé je (na jednu stranu) VTIP, a kam až vede nedovtipnost nebo vtip špatně vyložený… K vymýšlení trapných logických či duchovních „LEŠENÍ“, zabíjejících v životě to nejživější: možnost libovolně se svobodně vyjádřit (v rámci parametrů zákona jednoty). K čemu je dokonale propracovaná hierarchie struktur nebo dokonce hierarchie společenství bytostí, když její dominantní síla nechápe pojem volnost, svoboda, tolerance, zdravá soudnost, patřičnost, duchapřítomnost, inteligentní chování (moudrost), bezpříčinnost, lehkost, nenucenost, svobodomyslnost, přejícnost ale i silná vůle a zdravé sebevědomí, zdravá rozporuplnost, humor, extáze, paradox, nespoutaná zdravá živelnost nebo jednoduše pestrost, hravost a radost ze života?

 

Nevěřím absolutně ničemu kromě síly lásky a čarodějné moci fantazie, které vše ultimátně sjednocují a zjednodušují do bodu nejzazšího paradoxu.

 

(S)VÍCE(N)

 

Klíčovou role hraje nejen soupatřičnost, ale i PATŘIČNOST (stále to nějak souvisí s tím dvojvýznamovým ZŘÍDLEM – OKEM – SRDCEM – DUCHEM). Každý „kvantový okamžik“ je neopakovatelný, nelze na něj navléct uniformu a už vůbec ne odněkud z nějaké „posvátné dálavy“, která nemá o dění v akčně-reakční realitě „pádné hmoty“ ani ponětí.

 

Ayers Rock (Uluru) je jeden z nejobjemnějších monolitů na světě. Jedná se o jednolitý pískovcový útvar ležící ve středu australského kontinentu.

V závislosti na slunci během dne postupně mění barvy od růžové přes fialovou až k ohnivě červené.

 

Osobně cítím jisté sepětí s australskými domorodými kmeny a skálou Uluru:

 

„…Strážci nazývají tento aspekt Mateřské Energie – Akvamarínový Paprsek – tuto Magnetickou Sílu, která se aktivuje přímo v Jádru Země (přes nově připojené úrovně 9D Quadra Merkabové Struktury) – Mateřský Oblouk. Uvědomění a systematické rozebírání různých zastaralých kontrolních (ovládacích) struktur v planetárním poli umožnilo, aby byl opět zapojen. Je možné si to představit, jako bychom udělali otvor do myslí ovládané frekvenční ohrady a znova stiskli rozbočovač pro opětovné navázání spojení s Mateřským Obloukem. To je možné díky Dokonalému Protonovému Jádru (Zdroji) Matky (neboli Kosmickému Vejci), že Stvoření může samo sebe vyléčit do svého Původního Božského Modrotisku (předlohy).

Nová řeč/vibrace „Matky“ a její „zdrojové“ kódy začaly přenos z nedávno aktivovaného Australského Systému Planetárních Bran a jeho připojených částí horizontálního mřížkového systému „Zlatého Orla“. Od tohoto stádia lidské reality se „zdrojové“ kódy nazývají „Kosmické Kódy Pramatky Želvy“. Po celé věky byly tyto kódy ztělesňovány, chráněny a ukrývány původními (Aboridžinci) a domorodými kulturami Země. Jsou tak trochu jako Božské štěpy (rouby) – překvapivým zjevením – vzhledem k tomu, co začíná vycházet najevo v poli vědomí – událostí, která se nikdy dříve v celých dějinách Stvoření nestala! (Nedá se skoro dost zdůraznit, že Božské Vědomí má pro nás v rukávu taková překvapení ……přenášená skrze naše těla……..zatímto pokračuje odpočítávání do závěrečného střetu …)

Australské východní pobřeží od Brisbane po Uluru (Ayer´s Rock) funguje jako jeden z hlavních portálových magnetických bateriových generátorů, který získává náboj ve své hlavní magnetické rozbočce umístěné vedle monumentu Uluru. Strážci vysvětlují, že Uluru, podobně jako mnohé další pyramidální struktury, se používá jako označení hlavního portálového systému bran na Planetě. (Stejně tak jako pyramidy nebyly jen poctou mrtvým faraónům, ale byly to zvláštní brány označující vstup do jiných dimenzí a byly viditelné z Vesmíru). Uluru je silový bod pro Celosvětovou Síť spících a neaktivních pradávných bran, systémů nebo rozboček a byl tam „umístěn“ jako signální znak přímo Božskými Stvořiteli tohoto systému. Architekti Stvoření a Strážci Kosmického Časového Matrixu byli známí jako Královský Dračí Rod (King Dragon Lineages) a mnozí z oblasti síťového systému Aurora pocházejí z esotericky nazývané „Dračí Linie“. Strážci říkají, že Uluru tam byla umístěná Dračími rasami sousedního Vesmíru. (Toto si nepleťte s rasami Drakoniánů z Orionu nebo s Reptiliány). V první řadě se používá na spuštění nové úrovně Systému Obloukových Bran na Planetě…“ – Mateřský Oblouk

 

Tvrdím pořád, že Zemi nazpět do ráje dostane pouze dračí oheň nebo hadí síla – čili svým způsobem to Pekelné v souladu s tím Božským („koťátkovskou něhou“), jenže vysvětlujte to duálnímu vědomí.

ZMĚNYSCHOPNOST je úzce spojená s DUCHEM PŘÍRODY, vyjadřujícím FYZICKÉ OHNISKO PŘÍTOMNOSTI. Plazmové křišťálové duhové řeky (jeden z typů na Zemi proudících energií) působí na vědomí fyzického těla mnohdy až reverzně (je to spíš jen naivní „zbožná teorie v praxi“), na entropické 3D/4D se to nemá jak efektivně navázat a v čem je tato realita přínosná, je jistá až „nestydatě konkrétní“ hmatatelnost v tom nejskvělejším smyslu – nepřišli jsme to sem rozbourat, ale právě naopak o to rozšířit obzory. Stejně jako jsme sem nepřišli rozmlátit počítače sekyrou; stačí trocha té správné moudrosti, a technologie si vůbec s přírodou neprotiřečí. Bohužel automatické myšlení z toho vztahu činí pravý opak.

 

Největší problém, který bohužel přetrvává, je, že lidský kolektiv nevyvažuje příliv kosmických energií tou správnou porcí dynamicky vyvážené akce zevnitř ven, takže většina existujícího je stále silně pře- nebo podexponovaná. Ne náhodou Aboridžinci (Aboriginals) říkají lidem „mutanti“; mně to logické a duchovní lidské uvažování připadá už úplně jako nástroj totálního ztrapnění se a továrna na výrobu karikatur. Bez bezpříčinné konstruktivní ekvivalence lásky a pekla (světla a temnoty, citu a vůle, dechu a fantazie) nelze učinit žádný skutečný fungující životaschopný pokrok, protože dokud led nedoutná a oheň nezamrzá, tak v tom chybí onen aspekt „nemožného“, což si ale lze představit a což navíc skutečně existuje (viz komplexní čísla a jejich odmocnina z -1, nebo nehmotnost fotonu, kvantové či gravitační anomálie, efekt přítomnosti pozorovatele apod.).

 

* * *

 

Mnohokrát jsem se spletl, nebo zdánlivě spletl, neboť tu neustále „straší v mlze“ dva odlišné typy „matrixů“ a jedna a táž věc, bytost, vědomí nebo záležitost se střídavě může projevovat ve dvojím různém světle. Je to jako mít nekompletní nebo nějak promíchanou sadu vláken DNA, část jich je originální a část nějak modifikovaná nebo úplně reverzní (totéž lze říct o aurických vrstvách, jsme svým způsobem „chodící knihovny“). Většinou když nejsme poplatní nějakému tzv. zasvěcení, kosmologickému či interpretačnímu systému a chováme se jako nepředprogramovaná čistá bytost, tak se vyjadřujeme správně, ale jakmile se zapne nějaký modelový program, najednou jsme jak vyměnění – jak nějací duchovní roboti…

 

Přemýšlím, kdo má vlastně opravdu zlý úmysl, a kromě určité anomálie těžkého zapomnění (fenomén reverzního chování a jeho autonomizace, entity obráceného času) mi vychází Nikdo. Někteří pouze nevědí, že svým polarizovaným postojem (předrozdělováním) či duchovní nebo mentální indoktrinací onoho Predátora nevědomky udržují v existenci či ho nějak vybuzují. Jinak téměř každý s nezištnými záměry prostě dělá, co může – ze svého úhlu pohledu, před kterým lze jen těžko uhnout. Tím strašlivým nepřítelem VĚDOMÍ je jednoduše NE-VĚDOMÍ, NE-VĚDOMOST a vše, co s tím souvisí (kupříkladu schopnost si přiznat, že v mnoha směrech nevědomý skutečně jsem). Prostor nevědomí/nevědomosti se pak manifestuje nanejvýš obludným a nelidským způsobem a my se ještě divíme, kde se to bere, když jsme tak zavirovaní uměle implantovaným chováním a různými nesmyslnými předsudky a dogmaty, že nám kouzelné ptačí trylkování připadá jako rušivý element, který hatí naše obchodní záměry (takovýto člověk je, ruku na srdce, zrůda a ne člověk).

 

Někdo by byl nejradši, kdyby existoval jen nehmotný hravý prostor matematického vědomí.

Někdo jiný, kdyby existovalo jen světlo a láska – věčný ráj a radost, nádherná příroda.

Někdo má rád stroje a roboty, technologie, s tím že si to s duchovním světem nemusí překážet.

Někdo miluje noc a vzrušení.

Někdo sází na logiku, jiný na srdce, někdo když tam je správná porce řádu i chaosu.

Tito všichni nemají v úmyslu někoho omezovat natož poškozovat (kromě logických upírů, u kterých mám vždycky pocit, jako by se na mě přisála strojová pijavice, jež hodlá všechno totálně „dekvantovat“ a převést do mechanického vzorce).

Chtějí společnou pestrobarevnou svobodu – nelze předem jasně linkovat, jak má Ráj vypadat.

 

Aplikovaný pohled na svět je jako šaty na „sprostém“ nahém těle, před kterým uhýbáme očima. Kdo má pravdu? Strážci? Tvůrci křídel? Védy? Gnostikové? Ježíš a archandělé? Cobra? Féwa? Pandora? A co když jenom Mysl samotná, nebo Příroda? Nebo je to všechno jen Láska a Fantazie, fyzika a architektura?

 

Jsme vůbec ještě schopní se zastavit, všechno vypnout, a opravdu se s vidoucíma očima rozhlédnout a uvidět TO?

 

 

Rozhraní nekonečna stojaté vlny má svůj současný kvantový/organický (plazmový) a matematický/kybernetický (nehmotný) aspekt, které se vzájemně reflektují a tvoří nekonečný potenciál. Existuje zde jeden paradox, kvantové nulové pole zde zároveň existuje i neexistuje (přesně jako v pohádkách „NikdyZemě“ nebo „Bylo nebylo“, jde z podstaty věci o fantastický fenomén): v kontextu fraktálu centrálního slunce zde bílá a černá díra existují zároveň v sobě i vedle sebe, proto se toto „inteligentní prazřídlo“ projevuje současně jako pramen/zdroj (energie, srdce, duch) i vědomí/pozornost (mysl, rozum) a existuje současně v rámci objemu i obsahu, jako životní i paměťové pole (bytost a knihovna, dohromady svět) nebo například v rámci vztahu všepohyb/všemožnost, přičemž stále nové a nové dvojice principu 2v1=3 ubíhají donekonečna a inteligence prvotního hybatele to vnímá všechno všude a naráz a ve všech potenciálních spojeních. Samo o sobě to celé je indiferentní, omnipolární ale bez polarity, cokoliv se děje, je stále uvnitř téhož prostoru. Je dost naivní, scestné a nebezpečné se domnívat, že jako osoba jsem nalezl tzv. definitivní odpověď, protože někdo jiný se stejně bezelstným a nezištným, čistým záměrem může ze svého bodu složit něco totálně odlišného. V podstatě jde o jedinou věc, aby to vědomě, podvědomě ani nevědomě neškodilo, aby systém táhl za jeden provaz a jestliže se někomu něco nelíbí, má přece na výběr tisíce dalších prostorů uvnitř prostorů. Cílem je vytvoření inteligentně fungujícího, svobodného společenství.

 

Zjevená trinita nekonečna stojaté vlny (Zřídla/Všeho, co jest), Kosmické Slunce „Dva v Jednom, Tři v Jednom“, ve vazbě na indiferentní plazmové/nehmotné inteligence.

Aktivace univerzálního klíče Velkého Centrálního Slunce.

Vytvoření univerzálního přístupového bodu (otevření Zámku).

Ukončení existence lokálních kosmických ilegálních a kriminálních projektů – duchovní, energetické, mentální a emoční nesvobody.

 

Máme příležitost vrátit se zpět do stavu prapůvodní rajské dokonalosti a blaženosti (s další fantastickou expanzí možností vyjádření), což se týká i těch v podstatě až monumentálních odpadlíků. V určitém smyslu ale ta úplně největší převrácenost je paradoxně mnohem blíže k nevinnosti nežli jedinci, kteří sloužili jako její předsunuté hlídky nebo různé pozitivní a negativní polarizační nástroje (když pomineme úplné extrémy); Zlo jako takové nemělo na vybranou, většina z nás ale – i když nikdo netvrdí, že to je snadné – na vybranou má. Není to konečný časový koridor, situace se ještě nějakou dobu bude cyklicky opakovat, sotva si však nějaký duchovní či myslitelský supervelikán nebo nějaký spřeženec kultury smrti bude moci stěžovat na nespravedlnost a hájit se lhaním o svobodné vůli.

 

Existuje paradox, budování světů (antisvětů) v zapomnění, zakletí nebo téměř úplné reverzi – nic se nikam neztrácí, vše mělo svůj vliv nebo vedlejší hlubší smysl, mnohé z toho bude „přepočteno“ a v kompatibilním stavu začleněno. Někdo si totiž určitě říká, když jsem „po eóny věků“ na něčem dřel jak šroub, přece to teď nezabalím (ironické, ono k zabalení – tj. komprimaci – opravdu dojde). Jak se říká, „Bůh nejvíce miluje napravené hříšníky“…

 

Přinejhorším se proměním v rozzuřenou knihovnu – nebudu tím snícím, budu se zdát…

 

 

GENIÁLNÍ OSHO

„Inteligence je prostě jen otevřenost bytí – jedná se o schopnost vidět bez předsudků, schopnost poslouchat bez přerušení, schopnost být s věcmi, aniž bychom si o nich předem dělali představy – to je inteligence. Inteligence je otevřenost bytí.

Proto je tak naprosto odlišná od intelektuálnosti. Intelektuálnost je pravým opakem inteligence. Intelektuál žije neustále v předsudcích, sbírá informace, přesvědčení apriori, vědomosti. Neumí poslouchat; dělá si závěry dřív, než stačíte něco říct. Ať řeknete cokoliv, musí se to prodrat skrze tolik myšlenek v jeho mysli, že než to k němu opravdu dojde, je z toho něco naprosto jiného. U intelektuála dochází k obrovským zkreslením a on je velmi uzavřený, skoro slepý a hluchý. Všichni experti, lidé s mnoha vědomostmi, jsou slepí.

Znáte ten starý příběh o tom, jak se jde pět slepců podívat na slona?
Jedna učitelka tuto prastarou historku vyprávěla svým žákům, malým klukům a holčičkám. Když ji dovyprávěla, zeptala se jednoho chlapečka: „Můžeš mi říct, kdo byli ti lidé, kteří se šli podívat na slona a pak se začali hádat?“ Chtěla vědět, jestli chlapeček dával pozor, zatímco ona vyprávěla.
Chlapec se postavil a řekl: „Ano, vím. Byli to experti.“
Ona čekala, že řekne: „Bylo to pět slepých lidí.“ Ale ten chlapeček řekl: „Byli to experti.“ Měl mnohem blíž k pravdě; ano, to byli experti. Všichni experti jsou slepí. Odbornost znamená, že ke všemu ostatnímu jste slepí. Víte toho pořád víc a víc o něčem, čeho je pořád míň a míň, až jednoho dne dosáhnete vrcholu tím, že víte všechno o ničem. Pak jste dokonale uzavření, bez jediného otevřeného okénka.

To je neinteligence. Inteligence znamená být otevřený větru, dešti a slunci, být otevřený všemu. Inteligence není to, že s sebou taháte minulost, inteligence je, když každým okamžikem umíráte minulosti. Inteligence znamená zůstat svěží a nevinný.

Donald jel po hlavní silnici ve svém sportovním autě, tu si najednou všiml blikajícího červeného majáčku. Bylo to policejní auto.
Donald rychle zajel k okraji a zastavil. „Nadporučíku,“ vyhrkl, „jel jsem jenom šedesátkou v místě, kde je povolená osmdesátka.“
„Pane,“ řekl policista, ,já jsem jenom…“
„A ještě k tomu,“ přerušil ho Donald neurvale, „jako slušný občan odmítám být takto vylekán!“
„Prosím vás,“ snažil se dál policista, „uklidněte se…“
„Uklidnit se!“ zařval Donald. „Chcete mi dát pokutu, a já se mám uklidnit!“
„Pane,“ prosil policista, „nechtě mě domluvit. Já vám nechci dát pokutu.“
„Ne?“ užasl Donald.
„Chtěl jsem vás jen informovat, že máte prázdnou pravou zadní pneumatiku.“

Nikdo není připraven poslouchat, co říká ten druhý. Posloucháte někdy, co říká ten druhý? Máte svou představu, ještě než vysloví první slovo. Vaše závěry jsou pevné; už neplynete jako voda.

Být zmražený je být idiot, plynout jako voda je být inteligentní. Inteligence plyne jako řeka. Neinteligence je jako zmrzlá kostka ledu. Neinteligence je tvrdá, ztvrdlá. Je definitivní, je si jistá. Inteligence je nestálá, je plynulá. Nemá žádnou definici, přizpůsobuje se situaci. Je odpovědná, ale není stálá.

Jedině hloupí lidé jsou stálí. Čím jste inteligentnější, tím budete nestálejší – protože kdo ví, co bude zítra? Zítřek přinese svou vlastní zkušenost. Jak můžete být takoví jako včera? Pokud jste mrtví, tak budete stálí. Jestliže jste živi, musíte být nestálí – vyrostli jste, svět se změnil, řeka teče na nová místa.

Včera tekla řeka pouští, dnes proudí lesem; je to úplně jiné. Včerejší zkušenost by neměla zůstat navěky vaší definicí; jinak jste odvčera mrtví. Člověk by měl být schopný jít s dobou. Člověk by měl zůstat procesem, neměl by se stát věcí. To je inteligence.“ – Inteligence – otevřenost bytí

 

OBRAZOVÝ MATERIÁL

zdroj: Source of All Suns Odd Clouds

 

HUDEBNÍ PŘÍLOHA

 

 

 

Why are you scared?

There is no one there

You’re clean, strong and free like you always wanted to be

You’re alone, alone, alone

There is no one there

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *