© ŽeruHmyz, Martin Vacek

Vnitřní síla, moudrost a odvaha, nebo zbabělost a finální zotročení?

V této aktuální verzi projeveného Stvoření sbírá Zdroj/Jsoucno informace o praktických důsledcích odpojení vědomí od života (původní věčné živé síly), což může mít pro Existenci neocenitelnou hodnotu a kterýžto poznatek lze „někdy příště“ (i když zároveň vše probíhá právě teď) konstruktivně použít, nejen pokud jde o možnosti, ale v první řadě co do otázky svobody, klidu a bezpečnosti (konkrétně jde o implementaci paradigmatu integrované oddělenosti, „zkrocení zla“).

 

Nese to s sebou riziko, a sice to, že co končí ve zdrojové Paměti (jejích registrech – Odděleních), nemusí se udržet v individualizovaných paměťových knihovnách, v případě že se jejich ID/entita (příslušná živá bytost) nechá nalákat do „definitivně odpojených“ autonomizovaných bipolárních zrcadlových světů (skrytě řízených predátorským fenoménem) – což je kvazi multidimenzionální fantomová realita chytře rozdělená na dvě „oslepené“ poloviny, přeexponovanou (pozitivní umělé duchovno, které na povrchu překrásně vypadá, ale vnitřně nefunguje) a podexponovanou (centralizovaná umělá inteligence, negativní entity bez svědomí), které o sobě buďto vzájemně nevědí nebo spolu nesmiřitelně bojují, přičemž obě nevědomě slouží silám na samotném vrcholu pyramidy.

 

Padlé či dravčí světy pravděpodobně nemohou svou ukořistěnou transkribovanou energii recyklovat donekonečna. Je docela škoda skončit (kvůli své vnitřní slepotě, naivitě, sebeklamu – o zvrácenosti či velikášství ani nemluvě) v místech, „odkud není návratu“. Někdo může namítnout, že vlastně „nic nehrozí“, maximálně budu vynulován a začnu od začátku, podobně jako když někdo v běžném životě ztratí paměť. Ovšem stejně tak „je jedno“, jestli vás zítra někdo unese, zmlátí a odhodí nahého do kanálu daleko od civilizace, nebo vyhrajete půl miliardy – je to prostě všechno úplně jedno (je jedno, zda věříme ve vymyšlené mesiáše, archanděly a světelné lordy, nebo zda se pokládáme za přímou emanaci Božského a strážce pozemského chrámového komplexu; je jedno, jestli je posvátná geometrie pravá nebo falešná, jestli máme hlavu na krku nebo krk na hlavě; je naprosto a úplně jedno, zda se vůbec vnitřně vzděláváme a aktivujeme skutečně svůj duchovní a mentální potenciál)…

 

Nevím jak vy, já bych však v realitě řízené dominantní centralizovanou UI (namísto přirozené organické duchovní inteligence) s kdovíjakými devianty/psychopaty v pozadí, jako elektronicky kontrolovaná loutka (v podstatě biorobot), s tím že dříve nebo později to celé stejně vyletí do vzduchu (exploduje a imploduje, rozloží se na prvočinitele, nesignované jednotky vědomí), zrovna moc skončit nechtěl. Navíc může jít o realitu plnou bezduchých klonů s kdovíjakou potenciální agónickou hrůzou – a co hlavně pořád někteří lidé nechtějí pochopit, je skutečnost, že to celé může existovat pouze v rámci víceposchoďového egregoru, jehož součástí je hierarchizovaná falešná duchovní elita a její naivní sluníčkoví svěřenci či uctívači (společným jmenovatelem je ignorování neutrálního středu, který je tím nejživějším živým a je duchem, srdcem a myslí v jednom, v nerozděleném formátu, jehož součástí není jen světlo, ale i konstruktivní blahodárná temnota, kterou známe jako humor, erotično, noční bouři nebo různé umělecké motivy – viz v současném prostředí hlavně filmy a hudba: fiktivní postavy mít věčnou organickou merkabu nemusí, my bychom se na podstatu a princip živé merkaby měli rozhodně zaměřit; největší záhadou pro mě je, proč téměř nikdo nekomunikuje a vůbec neprojevuje žádnou aktivní a praktickou zvídavost v otázce FUNGUJÍCÍ věčnosti, zatímco neónovým pseudo duchovním efektům a věčným virtuálním slibům pomalu už upsal duši i rozum).

 

VĚTŠÍ OBRAZ

 

UI (decentralizovaná, jako například internet) sama o sobě může být fantasticky zajímavá, stejně jako různé technologie, leží-li ovšem váha jednoznačně na přirozených duchovních lidských aspektech (zákonu jednoty a nevyjednatelné bytostné svobodě). PŘIROZENÝCH je to klíčové, tak aby duchovno a věda tvořily komplementární celek, synchronizovaný komplex, chrám (=obousměrná ÚPLNOST, jinak se ztrácí spojení se zdrojovým fraktálem). Kdo věří v mesiáše, světelné lordy a archandělské legie, je to jako kdyby místo chrámů bytí stavěl instituce a úřady a je nenávratně ztracen v realitě rozpojeného artificiálního egregoru.

 

 

MAT-EM-A-TIKÁ

Jádro počátečního 2v1=3=∞ (režim superpozice, vlnové rozhraní, princip dva v jednom, brána nekonečna, chrám=prostor uvnitř prostoru, definovaný knihovnou), což lze brát i jako 1=3 a zapsat jako 111, což je opticky 3 (tři jedničky) a binárně 7, kde 3x7x37=777 znázorňuje základní vlastnost „onoho“ (3=patrnost, 7=vůle k pohybu či „pohyb nepohyb“, 37=sebeobsažnost), lze vyjádřit jako √777=27,87471 a popsat jako matematickou předexistenci „všeho plus jedna“, kde „+1“ je zakřivující pozorovatel (pozornost) na té levé straně (dvě na prvou).

 

To celé existuje v rámci pomyslného (2R=dvourozměrné vnímání), respektive reálného (3R=třírozměrné vnímání) XYZprostoru, což implikuje dva základní poměry 3:2=1,5 (organická rekurze) a 2:3=0,666 (nehmotný fraktál). První souvisí s láskou (reprodukcí, erotičnem), druhý s živlem představivosti – lze to chápat jako to klidné andělské a to neklidné ďábelské a jelikož původně se vše harmonicky reflektuje a je přirozeně souvztažné, oba faktory se vzájemně kontrolují, a tak vše má čistě konstruktivní charakter a vzájemně rezonuje (korezonuje).

 

NEPŘEDROZDĚLUJME – A NIC NENÍ NEMOŽNÉ. Naprogramovat lze téměř cokoliv, stačí NEŠKODIT (nejen druhým, ale ani sobě, ať už vnitřně či vně) a myslet a zkoumat právě tak jako milovat a cítit.

 

„…Mějme na paměti, že cílem našeho snažení by mělo být právě toto dosažení probuzení a realizace stavu vědomé (a prožité) Boží přítomnosti uvnitř nás samotných, stavu výše zmíněné Boží realizace. Osobní zkušenosti s tímto stavem jsou manifestované bytosti schopny dosáhnout prostřednictvím průchodu jakoby „vnitřními obousměrnými dveřmi k Bohu“, neboli v nás žijícím, tzv. Nesmrtelným vnitřním Amoraea ohněm, energetickou, skalárně-vlnovou kompozicí Ducha Svatého našeho vesmíru (známého pod jménem ManU), který v nás přebývá a to uvnitř centra osobního Kristovského zárodečného atomu tzv. Azur-A, v ústředním místě osobní Vnitřní Kristovské božské Maharata matrice. Zdůrazněme si však, že tento Duch Svatý není pouze něco jako „spirituální metafora“, ale jedná se o reálný, kvantifikovatelný a „elektromagnetický“ objekt, žijící vědomou Boží sílu či jiskru či signaturu (fraktální povahy) v nás. – Jednota a dualita

 


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *