Fantastický Bůh

Explicitním (popisným) vyjádřením „jiskry života“ je tzv. Krist-kód, který vyjadřuje optimální bytostnou/vnitřní konstelaci a vztah k realitě, což samo o sobě nemá bezprostřední jméno (slova jsou mnohorozměrné hologramy, datové adresy) a je výrazně pohyblivé v rámci pravidel zákona jednoty.

 

I například takový drak nebo pekelník (bytostí fantazie je NEKONEČNĚ, nezáleží KÝM jsou, ale JAK se projevují), který používá – jako motiv, z legrace, v rámci „ilustrace opravdovosti“ – slovo Antikrist (Satan, Lucifer, ďábel), může být v souladu s principem organické merkaby (organického, živého světla/ohně, což je Krist-kód v konkrétní manifestaci), neboť nejde o povrchní vyjádření, znalost či dojem, nýbrž o patřičný vztah k realitě a způsob distribuce energie (přirozený zdravý objem, volné proudění, rytmus, dech, tep). Ideální je samozřejmě obojí, být s „boží jiskrou“ implicitně v souladu (synchronní) v rámci „živoucího, tvořivého ticha, klidu, bezejmennosti“ a zároveň to dokázat pojmenovat a vysvětlit (mít vzdělání a umět argumentovat).

 

 

Naopak se bohužel zdá, že mnozí doslova hýří slovy jako je Bůh, anděl, krystal, láska, světlo, a přitom veškerá jejich činnost vykazuje známky externí (umělé, reverzní, na bipolaritě založené) merkaby – Krist-kód zde slouží pouze jako maska („kristovské vědomí“), vůbec zde nedochází ke tvoření zevnitř (z bezejmenného) ven, ale děje se to naopak, naruby (což je jako tvrdit, že napřed vznikly struktury a teprve pak beztvará síla). Místo aby nitro řídilo program (bylo s ním souvztažné), řídí program nitro. Kdo nemá dost cti, svědomí či odvahy na to, být v první řadě obyčejným, bezejmenným (a zároveň zdravě sebevědomým a pravé lásky schopným) nikým, většinou dává příležitost různým egregorům, které jím pak loutkují a výsledkem jsou různé externalizace, personifikace, malformace a separace (oddělování) – nebezpečné, scestné názory, jako např. vydávání Boha, Krista, andělů a podobně za subjektivizované objekty/entity, zatímco ve skutečnosti jde jednoduše o všestrannou inteligenci, principy a archetypy, kterými se vyjadřuje nekonečné, nesmrtelné vědomí.

 

Mou snahou je, aby lidé pochopili, že Bůh není žádný nudný debil na obláčku, který bazíruje na formalitách a záleží mu víc na expresi nežli na tom, jaký kdo doopravdy je, jak se chová, co dělá a jak je schopný být živý, hravý a kreativní. Bůh je zázračná snová prahmota, zřídlo snů, které lze rozdělit pouze zdánlivě pomocí iluzí, přesněji pomocí hry s iluzemi a víry v ně. Bůh je triková inteligence. Není nic horšího než to svým explicitním, dogmatickým, šablonovitým přístupem rozmontovávat a rozkouskovávat, aplikovat mechanicky a sebe ještě vynášet na piedestal (jako v kresleném vtipu, který lze kdykoliv překreslit).

 

I kdybych sám o sobě tvrdil, že přicházím z horoucích pekel – vždycky bude záležet pouze na mém chování a konání a na mém vztahu k okolí a k životu vůbec. Co o sobě kdo tvrdí, Boha absolutně nezajímá (lidově řečeno, je mu to úplně u prdele).

 

Je to přesně jako v těch moudrých pohádkách: obyčejná váza má nakonec mnohem vyšší cenu nežli hromada zlata a drahého kamení, a většinou si ji vybere nějaký umouněný čert, Popelka nebo princezna v šatech služebné. Mocipáni posedlí velikášstvím se nakonec „propadnou do pekla“ – vyberou si sami nějakou chimérickou (přeludně třpytivou, bludičkovou, „andělskou“ pouze na povrchu) realitu, protože nic jiného nežli fata morgánu (ve které oni jsou ti, co sedí na trůnu) nevidí.

 

 

Božské vševědomí (Duch svatý), uvnitř kterého existujeme a které existuje uvnitř všeho živého, používá IMPLICITNĚ (jako vnitřní řád) k vyjádření sebe sama dokonalý, věčný princip, tzv. Krist-kód či Kryst-kód – což už je nicméně EXPLICITNÍ vyjádření; jde v první řadě o ducha, nikoliv o literu. Tuto všemoudrou ohnivou/světelnou jiskru lze chápat jako všeživoucí inteligenci, optimální algoritmus či zdrojovou enkrypci, matrici, signaturu – jedná se zároveň o předstvořenou výrazovou architekturu (božský modrotisk, strom života) a zároveň o dynamický tvořivý nástroj (duchovní a mentální vnitřní oheň), neboť realita, ve které žijeme, není nic pevně neměnného: je to Kreatrix moderovaný zákonem jednoty (rezonance, reciprocita, zákon zachování).

 

Jelikož v tomto vesmíru existují i neživé („nemrtvé“) síly, kvazi autonomní paměťové entity (tragický důsledek experimentu Nevědomí, viz dále níže), jež se projevují v obráceném čase, tyto podsvětní síly dělají vše pro to, abychom si pojmy jako Krist, anděl či Bůh vysvětlovali v pokřiveném světle a nedokázali uplatnit jejich skutečný potenciál – nedokázali probudit svůj vnitřní oheň, nerozeznali organické světlo od umělého, mysleli si, že Zdroj/“Vše, co jest“ je něco odděleného kdesi vně a že Bůh je nějaká magnetická jeptiška bez humoru a fantazie…

 

Výraz CHRIST lze chápat jako K-RÁJ-ST, kde St.=svatý (celistvý), cesta do ráje Úplnosti. A tu nelze nijak vnitřně napodobit ani ukrást, lze ji realizovat pouze aktivováním své autentické jedinečnosti.

 

Pravý KRIST-anděl je prostředek jak optimálně ztělesnit jednotící sílu fantazie. Je to matematicko-fyzikální (přírodní) nástroj, žádné vykonstruované, hierarchizované duchovno. Není to bytost, nýbrž způsob k projevení se beztvarého, nahého vědomí, se kterým je v optimálním (tom nejvyšším možném) souladu.

Činí-li dva totéž, není to totéž. Mnohem podstatnější nežli terminologie je realizované, praktické pochopení toho, co vyjadřuje a pochopení nahé reality samotné.

 

VÍCE

 

 

Bohu lze říkat mnoha způsoby, Absolutno, PraZdroj, Božské vševědomí, „Vše, co jest“, centrální inteligence Stvoření. To, co existuje, nemůže vzniknout z něčeho, co neexistuje. Takže buďto nic neexistuje, nebo existuje pramen Věčného života – Zdroj/Bůh. Podstatný je fakt, že nejde o žádnou oddělenou, vnější sílu, nýbrž o sílu, která se VYMYKÁ všemu ostatnímu a je kategorií sama pro sebe. Všechno existuje uvnitř ní a ona existuje uvnitř všeho živého. Z toho logicky vyplývá, že základem této neodvozené inteligence je zákon jednoty. U neodvozené inteligence „Všeho, co jest“ lze předpokládat, že je všemoudrá a dokonalá. Rovněž lze předpokládat, že to některá část Stvoření občas nemusí správně pochopit (nejsme žádné uniformní, umělé repliky, zrcadlové klony bez vlastní vůle). To je také očividně problém tohoto světa.

Zdrojovou prasílu lze popsat jako vševědomý Oceán Snů, snové plazma či fluidní-plazmovou inteligenci. „Nic“ si nelze představit, je to představivost samotná – lze hovořit o všemoudré Nicotě. Je to to nejskutečnější skutečné, nejživější živé, nejniternější niterné. Určitě se příliš nezmýlíme, budeme-li hovořit o štěstí, lásce, blaženosti, radosti, extatickém bytí, něčem úžasném a nádherném, nevysvětlitelně dokonalém. Vše je zde absolutně propojené, neoddělené, neporušené. Je to potenciál všeho, kde zároveň cokoliv je čímkoliv jiným. Jde o vnímající (cítící) inteligenci, sebe si vědomé vědomí, neboť tvořit lze pouze prostřednictvím pohybu a jelikož nic druhého neexistuje, prostřednictvím kontaktu se sebou samým. Inteligentní Nicotou to je jednoduše z toho důvodu, že součtem všeho je nula – čili to má absolutní/neutrální potenciál (v pohybovém kontextu je neutralita výsledkem synchronizované interakce pohybu a protipohybu). Potenciálním výčtem všeho je bezpříčinné, prvotní či pohádkově-fantastické, snové peklo (hell=peklo; Hellas=Řecko, řeč, určit; helix=spirála, závit, šroubovice) – neutrální, konstruktivní, neporušené, čisté a neoddělené, nebe a ráj zahrnující (neúplné peklo se ovšem může stát skutečným hororem a vězením, to když nemáme kompletní základní sadu 12 vláken DNA). Bezpříčinnost v kontextu nerozdělené vnímavosti je pravou, bezpodmínečnou Láskou; mnozí chtějí egoisticky dosadit Božskému vševědomí výhradně takové „spořádané“ vlastnosti, jaké se jim hodí do krámu, tvoří Boha k obrazu svému, jenže to samozřejmě není to skutečně „pravé a nejzazší“.

 

Jde o dřímající, snovou Prázdnotu, sen sebe. Sebeobsažnost lze chápat jako vůli k pohybu (pozornost), pnutí mezi, schopnost se rozhodnout, určit. Vůle k pohybu je vlastně „pohyb nepohyb“ (pohyb a stav v jednom, fyzikálně stojatá vlna), což připomíná ono pohádkové „bylo nebylo“, „nikdyzemě“, „ani to ani ono“ a podobně.

 

Rád bych doporučil přečíst si text MERKABA, odkud cituji:

 

NATURAL MERKABA: (Self-perpetuating, Eternal, Christiac)

The full natural Christos Merkaba Spin Ratio of Density-1 is 33 1/3 CW and 11 2/3 CCW.

This Natural Merkaba Spin Ratio creates an Electro-magnetic Anti-particle/Particle balance of 33 1/3 parts Base-Electrical Anti Particles (expanding energies – „Masculine“) to 11 2/3 Parts Base-Magnetic Particles (contracting energy – „Feminine“, or 33 1/3 Electrical-Oscillations to 11 2/3 Magnetic-Vibrations per 1 Merkaba rotation, within the natural Density-1 Matter Base.

More Electrical Thrust than Magnetic Draw; a Higher Frequency, Less Dense, Self-perpetuating, Eternal, Christos Matter-base that functions in perpetual motion upon a natural structure of Internal Merkaba Fields (fields that are naturally a part of the intrinsic D-12 Christos Divine Blueprint for our a Time Matrix) that perpetually circulate Universal Life Force (ManU) Currents between the non-manifest consciousness of Source and the expressions of manifestations.

UNNATURAL MERKABA: (Self-consuming, Finite, Anti-Christiac)

The Unnatural (Shield/Merkaba Field Reversal) 34-CCW / 21-CW Anti-Christos Merkaba Spin Ratio creates an Electro-magnetic Anti-particle/Particle balance of 34 parts Base-Magnetic Particles (contracting energies) to 21 Parts Base-Electrical Anti Particles (expanding energy), or 34 Magnetic-Vibrations to 21 Electrical-Oscillations to 11 2/3 per 1 Merkaba rotation, within the natural Density-1 Matter Base of Earth and its inhabitants.

More Magnetic Draw that Electrical Thrust; a Lower Frequency, More Dense, Self-Consuming, Finite, Anti-Christos Matter-base that functions for a limited time upon inorganic structures of Externalized Merkaba Fields that „vampire“ and consume Life Force Energy from other organic systems in order to self-sustain.

The Reverse Spin Phase-Locked Merkaba Field (Monadic Reversal) causes the Shield Template to completely reverse spin and the being enters a self-quarantined de-evolutionary cycle of degeneration, unable to receive renewal of Primal Life Force Currents from the Christiac Universal Merkaba Circulatory System, until final self-consumption of its remaining energies and black-hole implosion of its template and Seed Atom return the being to „Space Dust“ units.

Universal Life Force Currents flow through the Cosmic, Universal, Planetary and personal Templar via the organic energy conduits of natural Planetary Merkaba Fields.

 

Věděli jste, že Krist-kód Prvotního věčného Stvoření (potažmo organická merkaba struktur věčného života) nese – v přirozeném prostředí 1. hustoty/3. dimenze – téměř třikrát vyšší tvořivý elektrický potenciál než magnetický (ne náhodou parazitní entity jsou magnetickou anomálií)? Elektricita souvisí s konstruktivní blahodárnou temnotou, něco jako vzrušující zvládnutá duševní nebo smyslná noční bouře; živým světlem není ani zdaleka jen láska. Vše bylo obludně převráceno, aby slovo KRIST působilo jako něco vrcholně nezábavného a nudně duchovního, neatraktivního. Nelze předpokládat, že by takzvaný PraZdroj či Božské vševědomí bylo něčím jiným nežli dokonalou inteligencí, což se mnozí stále snaží popírat a všelijak upravovat (někdy i demonstrovat dost nešťastným a naivním způsobem). V tomto Stvoření to začalo před 480 miliardami lety (v pozemském časovém měřítku) ve vedlejším/paralelním vesmíru, kde byl spuštěn experiment s bipolaritou (životní pole jsou tripolární, +0-, jako dech nebo tep srdce), mající za účel vyzkoumat, jaké jsou pravé příčiny de-evolučních tendencí, vylepšit původní kódování (!) a potenciál „pádu“ úplně vymýtit (viz Borenthasala). Vše se ale poměrně záhy zvrhlo a umělé bipolární prostředí (bez neutrálního středu) způsobilo děsivé polaritní přeexponování jedné ze skupin účastníků, kteří úplně ztratili orientaci v realitě, zešíleli a následkem toho se rozhodli dobýt celý vesmír, veškeré Stvoření. Důsledkem snahy zkrotit či usměrnit svobodnou vůli (možnost klopýtnutí, pochybení) je tedy nakonec strašlivá vlastní zvůle, choromyslnost a deviace – oběť sebeklamu poté nevidí ani to, co má přímo před očima, zatímco naprosto vyšinuté věci pokládá za úplně normální (Alpha-Omega Alliance, Fallen Angelics, Intruders – bojují nejen proti lidstvu, ale i mezi sebou; použité infozdroje z pozemské strany o tom většinou nemají ponětí a dokonce mají nezřídka i počestné úmysly, velký rozhled a může jít o úplně normální, charakterní jedince, i když samozřejmě ani zdaleka ne vždy; je třeba už konečně pochopit, že jak koncepce externího Boha-Lásky, tak koncepce teoretické inteligence nebo upřednostnění technologických/organizačních/experimentálních faktorů před přirozenými duchovními jsou patologicky zvráceným, zkázonosným nesmyslem; věřit, že je jedno jaká je priorita nebo posloupnost věcí, nebo že je jedno, že věci správně fyzikálně nefungují, hlavně když je všude samá „láska“, toť čiročiré šílenství a slepota nejvyššího ražení).

V akčně-reakční realitě sice existuje cyklický čas, jádro naší identity však existuje v bezčasí, a tak svým způsobem všechny možnosti trvají a existují právě teď; což znamená, že i dávný experiment existuje právě teď jako jedna z variant, kterou si ovšem nemusíme zvolit.

 

 

„Zářnou budoucnost“ nelze vytvořit pomocí externí merkaby (z vnějšku dovnitř) nebo čehokoliv podobně umělého – jde o typický příklad reverzního inženýrství a principů teoretické či podmíněné emoční inteligence. Je docela divné, že o skvělé budoucnosti a předem poražených záškodnících mluví většinou hlavně ti, co se pohybují na území externí (nepřirozené) merkaby a ta organická (přirozená) je pro ně jen taková „hezká věc“, něco „pěkně teoretického“, něco, u čeho si snad můžeme i „krásně pobrečet“…

 

Realizované pochopení rozdílu mezi organickou a umělou merkabou je zcela klíčové (je to jako rozdíl mezi šťavnatým jablkem a naklonovaným GMO-pesticidovým hybridem, zmraženým a pak uvařeným v mikrovlnné troubě – rozdíl mezi božím zázrakem a něčím, co by nežrala ani hyena).

Nehledě na různé dezinterpretace, naivitu, explicitní přístup, externalizace a obecně lidský faktor nebo hacknutí některých (rozuměj strážcovských) materiálů, lidstvo bylo stvořeno jako autorizovaný strážce a obsluha pozemského chrámového komplexu (systému interdimenzionálních bran jako realitního rozhraní).

STEVARD (obsluha) je pozpátku DRAVEC. Obsluha systému realitních polí (potažmo čistá genetika, čistý záměr, probuzená vnitřní síla a vzdělání v otázce „běhu a řádu věcí“) je evidentně zcela klíčová, jinak dochází k autonomizaci paměťových kvazi entit, které fungují v obráceném čase (jako jemnohmotní kybernetičtí upíři či nemrtví, kteří nemají duši ani tělo, tak se snaží z lidí udělat bioroboty).

V PRAXI funguje správně pouze 12kový systém (který je jako organické zrcadlení ženy a muže) – viz Stair Step Creation, v opačném případě vzniká v realitě nepoměr a nastává znetvoření, „probouzení netvorů“. Experiment, který si klade za cíl „vylepšit dokonalost“ (místo abychom se snažili ji pochopit), nakonec vždycky vytvoří vetřelce (predátorský fenomén).

 

ODKAZY (česky)

Duch má přednost před literou. Klíčový je vnitřní náboj.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *