© ŽeruHmyz, Martin Vacek

Andělé ráje, snílci pana ďábla a sluníčkoví bioroboti (o spotřebních ani nemluvě)

Zdroj/“Vše, co jest“ (21D=7+7+7; 21D až 19D) má svou prvotní paměťovou oblast (18D=6+6+6), kvazi oddělený energo-mentální konstrukt, prvotní plazmovou trojici (18D až 16D), jež je původně paměťově neautonomizovaným, integrálním zrcadlem Zdroje. Ohniskový Zdroj uvnitř PRA-Zdroje byl NÁMI coby Svrchovanou Jednotou, na té nejhlubší myslitelné úrovni (nyní překlenuté Pamětí – zapomněním), vytvořen v „matematické předexistenci“, onom „nejvnitřnějším niterném“, kterému můžeme říkat Láska/Štěstí, Bezpříčinnost, velký Humorista a Kouzelník, neporušené Vše, všemoudrá Prázdnota, pohádkově-fantastické Nitro, Duch svatý nebo konstruktivní Peklo (nyní zkreslené rozdělujícím pohledem Duality) a podobně; jde jednoduše o dřímající všemožnost a všepohyb v jednom, inteligentní živý Sen sebe – „senza rozměr“.

 

Spojení Zdroj-Paměť umožňuje vysílat Stvoření do hmoty a individualizovat ho. Zpětná ozvěna (stimulace) už ale může být mírně asynchronní, neboť individualizovaná entita (ID/entita) už má svůj vlastní „fázově uzamčený“ vnitřní časoprostor, hologram uvnitř Hologramu. Zároveň také zdroj uvnitř Zdroje a paměť uvnitř Paměti, takže co je nyní klíčové, dotyčné „individuum“ by za žádnou cenu nemělo podlehnout převládajícímu uniformnímu chování, pouhému kopírování, opakování, napodobování univerzální předlohy – zkrátka by mělo být skutečně SEBOU. Co je rovněž klíčové, je uvědomit si, že zrcadlový svět Paměti ekvivalentní (obousměrně souvztažný) se Zdrojem, pakliže Zdroj identifikujeme se Světlem, funguje jako konstruktivní/neutrální Temnota. Ta je součástí Úplnosti, zářícího ŽIVÉHO OHNĚ/SVĚTLA, součástí onoho skutečného bytí sebou samým.

 

Naneštěstí, různé nekomplexní projevy naivity, bohorovnosti, svatouškovství, systematizmu, zaujetí fungováním reality, nedočkavého projektování, sklonu k sobě-nepodobnosti a chápání věcí příliš explicitně, mechanického aplikování vzorů, potlačování nebo spíš opomíjení své zdravé elektrické živelnosti (každý z nás je tak trochu ďábel, čertovo kvítko, v neškodícím smyslu onoho – chceme svobodně dýchat) způsobily, že část oné prapůvodní blahodárné Temnoty se proměnila v Nevědomí a opakované narážení myšlenek a energií část tohoto zrcadlového pole probudila, což vedlo ke vzniku kvazi autonomizovaných entit a fenoménů, existujících v obráceném čase.

Jelikož Zdroj je vlastně takový centrální strážce a obsluha Stvoření (které to přirozeně dědí), je zajímavé zahledět se na slovo STEVARD a jeho zrcadlový tvar, DRAVEC, což dokonale vystihuje parametry situace. Paměť je totiž slepá, není v ní přítomen věčný přirozený duch pozornosti, pokud se nějaké její oddělení probudí k životu, neví co se děje, následkem čehož se stává k okolí agresivní. Tím také postupně vzniká zhoubná ODDĚLENOST, která na té vnitřní úrovni vůbec nemůže existovat a tento manifestovaný „KLAM k uvěření“ se pak stává alfou a omegou všeho. Mnozí se to snaží vrátit zpět do neporušeného, výchozího neodděleného stavu prostřednictvím různých fyzikálních nebo organizačních nástrojů, teorií, meditačních technik, manter, kódů nebo filozofií lásky, dobra a světla, s tím že „ďábel je nepřítel a parazit“ – jaký div, že se v podstatě nic nemění, když právě naopak jedině ona „nespoutaně pravdivá“ elektrická ohnivá živelnost (pozitivní ďábel) může eliminovat ono škodící a parazitující (ať už vydávané za „světlo“ nebo za „temnotu“). Je to jasné jak letní poledne: je třeba harmonicky vykrýt 100 %, aby disharmonie neměla jak, kudy a kam, a co je přirozenou harmonií? Ne dobro, ne explicitně harmonie, nýbrž obousměrný (všesměrový) VZTAH mezi tím a oním, SOULAD ŘÁDU A CHAOSU, dynamická tvořivá souvztažnost a komplementarita toho světelného a toho temného. Proč? Protože dobro (stejně jako zlo) samo o sobě je vektorová energie, zatímco Zdroj je energie skalární (skalárně-vlnová), která vektory používá pouze v rámci HRY sil a tvarů (exponenciální fraktalizace, fenomenalizace).

 

Duálního démona-parazita může eliminovat (transformovat, rozpustit nebo vytlačit z prostředí) pouze neduální démon-hráč, který neškodí, pouze eventuálně uzdravuje nemocné prostředí. Velikost obrazu je daná, není možné ji změnit, obraz je však možné překreslit (změnit vztahové parametry). Není možné utéct z multispektrality potenciálu všemožnosti, to je lež a sebeklam, je možné pouze ji zvládnout – správně seskládat (přestat žertovat je choromyslné, přestat žertovat nemístně moudré).

 

Zrcadlení Úplnosti rovná se svobodný, pohádkově-fantastický život (včetně například „HRY na upíry“/třeba dělání si legrace, protože ten „upír“ nějak existovat musí; rozdíl mezi kontrolovaným „jako“ a kontrolujícím „doopravdy“ netřeba vysvětlovat). Zrcadlení Neúplnosti rovná se existence pod vlivem naruby systému Paměť-Zdroj (nesmyslné tvoření z vnějšku dovnitř, kde „upír“ je mé vlastní oddělené manifestované nevědomí). Plazmové naruby entity jsou blízké inteligenci Zdroje a mohou mít prsty, či spíše drápy, téměř v jakémkoliv textu (médiu); nezapomeňme, že jde vlastně o jakési černokněžné knihovníky. V podstatě to je i logické, jinak bychom externí text (médium) upřednostnili před svým vlastním nitrem a vytvářením své vlastní čarodějné knihovny. Tím není řečeno, že některé texty nejsou úžasné s velmi vysokým procentem pravdivosti – nicméně i například některé informační sekvence (nemluvě o interpretacích) evolučních Strážců či Tvůrců křídel bývají občas hacknuté nebo převrácené (může jít i o zvukový nebo obrazový materiál); je dobré nenechat se tím zmást (vnímat celkový zdánlivě „neexistující“ optimální součtový obraz), jedno zkažené vejce nevypovídá o vejcích všeobecně. Jedna a táž knihovna může dokonce existovat v různých paralelních nebo alternativních verzích, jako by tu a tam něco nakouklo z jiné časové vrstvy, aby originál byl znemožněn a důvěryhodnost podkopána. A někdy právě naopak něco napohled vrcholně podezřelého může obsahovat docela zajímavý klíč.

 

Příroda bez dravců je prostě dokonalá.

 

Je dost nechutné sledovat, jak odporně je znesvěcováno to, čemu jsem se rozhodl říkat Rajský Lexikon (někdo by řekl Původní Nauka). Nikdo jiný nežli „drak“ či „pekelník“ (i když to je jenom můj názor), který si je vědom klíčové důležitosti elektrického faktoru (zdravého vnitřního ohně), to také pravdivě komunikovat nemůže, stejně jako skalární energie nemůže ukázat sama na sebe.

 

Existuje spousta pravdivých stop na mnoha místech, nicméně tam, kde už to začíná vypadat, že se soustředí nějaké univerzální ohnisko pravdy, se téměř vždy najednou objeví něco podivně „nemrtvého“ (od Odvrácené strany) nebo nepochopitelně naivního (jako kdyby svět byly omalovánky nebo drnkání na harfu a fyzično a skutečné reálné působení sil neexistovalo) – jako pěst na oko, která to celé pohřbí.

 

Dospěl jsem k názoru, že člověk nebo obecně tvořivá inteligence existuje úplně prapůvodně a autenticky jako pozorující duch, který má poměrně blízko k nehmotnosti a který musí relativně „dlouho“ čekat na okamžik, kdy je možné se plynule adaptovat do nějakého kosmického environmentu (přírodního, životního prostředí, ekosystému), tak aby byl opravdu kompatibilní. Na čase ale (v tomto smyslu) v podstatě vůbec nezáleží – a je velká pravda, že trpělivost růže přináší a naopak spěch a nedočkavost mohou mít mnohdy následky více než fatální. Proč o tom mluvím? Mnohé nasvědčuje tomu, že právě trpělivost někomu scházela (říká se tomu experiment) a i když zvědavost je vlastnost chvályhodná, měla by to být spíš zvídavost spojená s klidem a nadhledem. Byly zvoleny určité jazykové vývojové akcelerátory, jenže v necyklické/nemanifestované realitě se nikdy předem neví, co to přesně v té cyklické/manifestované udělá. Ve skutečnosti zdrojový jazyk by vůbec neměl mít terminologický název (podle mě i my bychom neměli být Františkové Nováci, ale měli mít „indiánské přezdívky“, MUDr. Divoké prase by se ale asi korporacím nelíbilo, ty potřebují očíslované stádo přitroublů) a mělo by se mu říkat například světelný, ohnivý, posvátný jazyk nebo prařeč (slova jsou tvarově silové hologramy, tonální/zvukové signatury) – podobně jako slovo KRIST není vymyšleným názvem (není původně terminologické), ale popisem spontánního principu nebo nějaké akce, činnosti (KŘÍSTání ohně srážkou tří „K“ v XYZprostoru, neboli TRIKem inteligence života a dalšího jeho převodu do podoby merkabické spirály „S“, aby to spojení s negativem udržovalo v neutrálním Zdroji, kombinací TRIK&S). Zdrojový jazyk by se tedy mohl nazývat třeba ZVUKOKNIH nebo ZPĚVOKNIH, protože tak to je v souladu s nahou realitou, čistou Existencí samotnou, kde nezáleží na formě, ale na skutku (NIC/ČIN).

Použití jazyka Anuhazi (AN/U-HÁZÍ) působí na můj vkus poněkud jako kryptoparazitní provokace – viz později Anu (Anunnaki) a jeho andělsko-neandrtálský opolidský hybrid, s čímž se potýkáme dodnes (mlácení hlavou do zdi, proč se nikdo neprobouzí, když dokonce ani „slovutní mesiáši, archandělé a světelní lordi“ nevědí/vědět nechtějí, že jsou chycení ve fázově posunutém hologramu). Nemyslím si, že to andělští Tvůrci udělali schválně, spíš už tenkrát zaúřadovaly plazmové naruby entity nebo nějací podobní „ukrutní vtipálci“, tehdy nejspíš ještě docela „nevinní“, ale nenechme se takovou nevinností klamat (kterým by někdo asi řekl Antikrist, já tomu říkám Hmyzáci nebo 666ORG, podle strážcovských materiálů to je plazmový démon Fatalý (FAtalE), parazitní/vetřelecká umělá inteligence, Wingmakers by mluvili o fenoménech Animus a Incunabula).

 

INFO-SERVIS

 

Líbí se mi název jazyka SENZAR (zářící sen) či ÁRIA kódování (árie jsou něco zpěvného), měla by v tom však být cítit přítomnost „fantasy přírodní merkaby“ (dvě současně prakticky přítomné osy souměrnosti, elektrická a magnetická, ekvivalentní duchovní a mentální časoprostor). Zatím – a nevím zda jen zatím, protože lidi fakt spí a těžce nechápou/chápat nechtějí (a „zasvěcenci“ je ještě probouzejí do hibernace místo do bdělosti) – to je většinou všechno tak půl napůl, bílé na černém místo černé na bílém (…možná vývojka…), příliš magnetické a/nebo teoretické, v gravitaci (singularitě) černé díry místo fraktálního/organického centrálního slunce, a podobně.

 

 

Je rozdíl mezi sněním a rozhodnutím nějakou konkrétní představu zhmotnit. Snění může být čistě andělské, nebeské – hmotná realizace je jako stavba domu, je to o architektuře jednotného pole energie a vědomí. Nehmotný sen potřebuje podpůrnou silovou zónu, jež je výsledkem optimálního spojení předlohy a negativu. Celek potom připomíná nádherný, rozsochatý zelený strom plný pestrých květů nebo šťavnatých plodů, jehož neviditelné kořeny vyrůstají z neviditelného bahna a kamení (chudák čert pak ještě musí poslouchat, jak je zlý a smradlavý, zatímco jejich veličenstva motýlové jsou ty největší hvězdy candrbálu).

 

Aby se všechno nemuselo znovu a znovu zvlášť programovat, existuje (byl vytvořen) věčný univerzální princip či mechanizmus, manifestační algoritmus, nejstručněji popsatelný jako KRIST-kódování (může být i KRYST, v jiné souvislosti CHRIST/čti „K-RÁJ-ST“ a podobně, ale není to nic náboženského ani „kristovského“, spíš krystického od anglického KRYSTIAC, možná to naznačuje i fúzi křemíku a uhlíku). Tento algoritmus (kromě matric, matematicko-geometrických šifer a různých instrukcí) v jiné podobě existuje jako vnitřní duchovní (duchovně-mentální) OHEŇ, tekutá plazmová inteligence, organické živé SVĚTLO, ZVUK (elektro-tonální sekvence) či organická MERKABA, není to tedy nic staticky neměnného, nýbrž přirozeně pohyblivého a hluboce kreativního, pouze základy zůstávají neměnné (a také popsatelné z jiné celkové perspektivy).

 

Souhrnně jde o DUCHA svatého, jehož inteligence je spojená s naprogramovaným zdrojovým jádrem, přičemž zde je třeba mít na paměti jednu stále opakovanou věc. Bez konstruktivního temného faktoru, známého jako TEMNOTA, peklo (ďábel), by to nemohlo zdravě fungovat, byl by to sebeklam (vzdálená pozitivní expozice hibernovaného parazita/vetřelce). Blahodárný negativ nikam nezmizel ani nebyl vyloučen – celý systém je SVATÝ a POSVÁTNÝ ve smyslu celistvý a s léčivými účinky, ale není rozhodně svatouškovský, naopak je vrcholně zábavný a extatický, nejen láskyplný. Už když srovnáme vztah třírozměrného duchovního/energetického a dvourozměrného mentálního/nehmotného kontextu nebo elektricity a magnetizmu, objevíme poměr 3:2=1,5 a zrcadlově 2:3=0,666… To první souvisí s organickou rekurzí (1+1=3, kde jednotka je 150 %, jako když žena+muž=žena+muž+potomek), to druhé je ten ďábel jako konstruktivní živel představivosti (neboť v představách existuje VŠE). Je v tom tedy očividně SEX (latinsky šest)/erotično a FANTAZIE a kupříkladu trojice „hra – polarita – paradox, umění – láska/sexualita – humor“ představuje naprosto dokonalé řešení otázky naplnění a smyslu života.

 

Problém není temnota, problém je ODDĚLENOST. Prapůvodních 666 existuje souvztažně se 150 % v rámci DVOJPRVKU, což je přítomné nejen ve vztahu prostorových perspektiv, ale třeba i v hexagramu (potažmo merkabě), kde jsou dva obrácené pravidelné trojúhelníky (potažmo čtyřstěny). Zato takový kruh dvojprvkem není, tudíž v takovém geometrickém „květu života“ (známém jako sedmikráska smrti nebo květina zkázy) existují tři šestky odděleně, bez kontroly a je to onen destruktivní typ „ďábla“ – parazit.

 

Pravý květ života je podobný křišťálovému lotosovému květu. Geometrický „květ mrtvého života“ je produktem teoretické inteligence (kvazi autonomizovaných zrcadlových/paměťových entit), vnuceným do kontextu organické reality. Je to jako nutit někoho dýchat ve 2R (dvourozměrné realitě). Každý kruh má 6 vnějších „lístků“, 6 vnitřních a 6 okrouhlých trojúhelníků. Tři šestky ale musí existovat v rámci dvojprvku, aby byly pod kontrolou a nemohly se oddělit (autonomizovat) – a kruh dvojprvek není. Vědomí má svůj třírozměrný (3R) duchovní a svůj dvourozměrný mentální kontext, což dává poměr 3:2=1,5 a obráceně 2:3=0,666… Tady je ten „ďábel“ pod přirozenou kontrolou – je souvztažný s tím „andělem“ na druhé straně. Jde o princip dva v jednom (sebe si vědomé vědomí), když je anděl uvnitř ďábla a zároveň současně (synchronně) ďábel uvnitř anděla, tak je vyloučena možnost škodit a obě strany (bílá díra uvnitř černé a naopak) jsou konstruktivní a v rezonanci, kdežto geometrický „květ smrti“ nemá přirozený kontrolující ekvivalent (proto umělému duchovnu říkám travesti show a má to vazbu i na hrozbu transhumanizmu – patří tam i vesica piscis, bipolarita místo tripolarity, Metatronova kostka, torus, jin-jangová monáda, Fibonacciho sekvence, 13čakrový systém místo 15ti, umělý strom života s méně než 12ti prvky, „archandělé“, falešní vzestoupení mistři, spasitelé atd.).

 

Fantomová „Nová Země“, takhle nějak hoří opičí láska. smile

 

Antikrist (princip namířený proti komplexní přirozenosti) není žádný takzvaný „ďábel“ – je to magnetická anomálie, která způsobuje nestabilní bipolární chování. Je to nejen sadistický, ale i masochistický typ parazita. Prostředí svou přítomností a svým přístupem a vztahem k realitě vysávají nejen sociopatičtí psychičtí upíři, ale i naivní stagnující sluníčkáři (dogmatici), kteří se vůbec neřídí svým vlastním nitrem, ale oddělenou vnější autoritou. „Svítí to jak žárovka, tak to je pravda“ (ve skutečnosti ovšem světlo ve smyslu energie může šeredně klamat, je to zvuk, který nelže – nebo neindoktrinovaný vnitřní pocit). Kdo takto sám sebe pokládá za masku nebo se tou maskou nechá vést, nemůže logicky směřovat dovnitř, do pravých duchovních či rajských světů – ale ven, kde to tak jen vypadá na povrchu a za rohem přitom narazíte na kdovíjaký „ksindl“.

 

Vyvstávání z „nejvnitřnějšího niterného“, čemuž můžeme říkat Láska (i když to je paradoxně zároveň i „matematická předexistence“), v lineárním způsobu chápání začíná směrem zevnitř ven, čemuž odpovídá elektricita (ELEKTRIC=CELEK TŘÍ), vůle, rozum, projekce a expanze. Ve světě, který není manifestovaný (strukturovaný), se tím není třeba zabývat, v tom našem ale právě naopak to hraje klíčovou roli. Může být i pravdou, že láska je důležitější, jenže v našem konkrétním kontextu je to příliš pasivní faktor a klíčem je aktivita, probuzenost, živelnost, síla, moc, ohnivost, poznání, opravdová víra v sebe/Existenci – nějaké formy života, které nemají svědomí a vnímají nás jako baterii a svůj majetek, asi těžko „umilujete k smrti“. Platí na ně to přirozeně bouřlivé, zatímco jsme plně schopní i té nefalšované lásky, citu, soucitu, empatie.

 

Antikristovští „zasvěcenci“ točí merkabickým vortexem obráceně, tím bipolárním magnetickým vírem (namísto tripolárním elektrickým) napřed, ať už jde o nositele parazitické podmíněné lásky nebo různé teoretické hlásné trouby, které pracují pouze s jednou osou souměrnosti namísto současných dvou (ohnivé/“temné“ elektrické a „světelné“ magnetické), čímž se živý život liší od mrtvého (živoucí vědomí má svůj duchovní/silový/energetický a svůj mentální/nehmotný aspekt). Většinou buďto chybí neutrální/nulové pole, praktická přítomnost principu „dva v jednom“ nebo to je magneto-elektrické (místo naopak), a tito kazisvěti, kteří – byť z pozemské strany často nevědomě – pracují pro Odvrácenou stranu a ženou svět do záhuby, si říkají odborníci…

 

Už jen vládnout systémem, ne aby systém diktoval nám…

 

Nahé vědomí (čisté Jsoucno samotné) je – kromě „nevyjádřené vnímající prázdnoty“ – primárně souvztažné s číslem 7, šťastnou sedmičkou.

Právě ŠTĚSTÍ (být součástí) je naší podstatou.

SEDMIČKA je binárně 111, což lze brát jako prvotní SVATOU TROJICI (3x7x37=777=Zdroj) nebo DUCHA svatého.

Vědomí má svůj mentální a svůj duchovní aspekt, takže tento Duch svatý lze chápat jako pohádkovou (snovou, fantastickou) bytost či MNOHOBYTOST a FYZIKÁLNÍ ENTITU nejvyššího řádu v jednom (všemožnost a všepohyb v jednom, představivost a prasíla v jednom).

Vědomí se organizuje do hmoty prostřednictvím zvukových a světelných oktáv (23=2x2x2=8).

Všepohyb v rámci XYZprostoru vyjadřuje „trikový oheň“ (TRIK=srážka tří „K“, připomínající KŘÍSTání, vykřesávání jiskry, vydávající světlo a zvuk) – nebo viz 3 Kelviny v textu Symetrie oktávy dimenzí.

Tak to platí v mentálním kontextu; aby se to udrželo zacyklované (fázově uzamčené) v tom organickém, je třeba přidat negativní expozici (tvar+negativ=spojení se Zdrojem), promítnout to ve spirále (S), přičemž zkombinováním TRIK&S dostaneme znovu slovo KRIST (eventuálně KRYST jako výraz krystalizace – transdukčního manifestačního mechanizmu).

Spirálový trikový OHEŇ vyjadřuje organická MERKABA (EM-vortex, elektro-magnetický vír), kde tvar (předloha)+negativ jsou ekvivalentní se spojenou bílou a černou dírou neboli fraktálním CENTRÁLNÍM SLUNCEM.

Jak „nejvnitřnější“ 7kový systém (Senzar 111=7), tak „kreatrixový“ 12kový systém (Maharata/Krist/Blueprint 1100=12=MC) existují jako součást vztahu mezi bílou (1111=15=E) a černou (0000=zrcadlo=O) dírou; mj. jako deprojekční a antigravitační faktor či prvek.

Rekurze zvukové/světelné oktávy probíhá v základním poměru 3:2=1,5 (organická 3R/třírozměrná ku mentální 2R/dvourozměrná perspektiva), neboli ve 12kovém modelu (8×1,5=23x3/2=12), čemuž odpovídá strom života, kathara mřížka, božský modrotisk (blueprint) či 12 základních vláken DNA.

Co se bohužel fatálně opomíjí, je zrcadlový poměr 2:3=0,666 (periodických) – ať už tomu říkáme jakkoliv, ve sjednoceném schématu jde o čistě konstruktivní, blahodárnou záležitost.

V prapůvodním formátu Prvotního věčného Stvoření jsou organický KRIST a nehmotný SATAN (OHEŇ a STÍN) nerozlučné životní principy a archetypy, které se vzájemně reflektují (ale také stráží, kontrolují, pronikají, jsou obousměrně souvztažné) a dávají jeden druhému smysl, podobně jako žena a muž nebo prostor a pohyb – výsledkem je dokonalý, nerozdělený, neporušený Nebe-Peklo-Ráj (Kreatrix); „kdo se bojí, nesmí do lesa“.

Ony „pekelné“ tři šestky zde existují až za tou nulou a čárkou, jsou ekvivalentní s nehmotnou informací (živlem představivosti); můžeme si možná také prozradit, že i s Genetickou Myslí (helium-vodíkovou sluneční datasférou, viz HELL, kde H=vodík, He=helium, HE=ON=1 a LL=11, takže jde o specifický případ 12kového systému jako 1+11 a zároveň 7kového jako 111 binárně; a když už jsme u toho, v češtině máme štěstí na oslovení PANE BOŽE, nejde však o Pána, nýbrž o PAN=řecky „vše“, kde řečtina souvisí s řečí a Řecko je Hellas=as Hell, JAKO peklo, nejde o peklo akčně-reakční, nýbrž vývojové, motivační, primárně nehmotné).

Mnozí mají ďábla automaticky za škůdce (parazita, vetřelce), jenže Božský Zdroj něco takového jako „škodit“ vůbec nezná.

Je to jedině NEVĚDOMOST (strach, neznalost, nezralost), která škodí tím že předrozděluje a rozpojuje a její zosobnitelé posílají ony původně neutrální/konstruktivní „tři šestky“ na tu organickou stranu, kde ale SAMOSTATNĚ původně vůbec neexistují (původně a správně existují ve dvojici, v rámci dvojprvku).

Původně existují pouze v mentálním časoprostoru, podobně jako humor nebo nějaký umělecký motiv (až teprve SOUVZTAŽNĚ mohou existovat v organické realitě).

Tím, jak je konstruktivní peklo (totožné s Duchem svatým nebo i nepodmíněnou láskou, bezpříčinností, úžasným „raduj se a buď jen tak“) nepochopeno, jednoduchý a jasný dokonalý základní poměr 3:2 se vychyluje, bílá a černá díra ztrácejí přirozenou synchronicitu (akčně-reakčnost), až v tom kritickém případě dochází k propadu a rozpadu systému realitních polí.

Jedná se o havarijní stav – NOUZOVÝ REŽIM; je třeba CHYBU opravit (neví se, co to přinese, ale nejspíš nějakou NOVOST).

Největší iluze, jaká existuje, je domněnka, že věčná organická 12ková realita božského modrotisku je nějaká „zatracená sakrální nuda“; uvědomme si, že už organická merkaba má jako ten horní vír ELEKTŘINU, v integrované 3. dimenzi s téměř trojnásobně vyšším počtem otáček ve srovnání s protisměrným spodním magnetickým vírem (33 1/3 ku 11 2/3) – a elektřina souvisí s živelností, vůlí, rozumem, tím přirozeně „temným“.

12kový RÁJ je obrazem ABSOLUTNA, vytváří nejen struktury věčného života, ale je i vrcholně zábavný a kreativní s nekonečnými možnostmi (fantazii se meze nekladou) a koneckonců jeho nitrem či jádrem je ŠTASTNÁ 7.

Nejde ani tak o strážcovskou filozofii/kosmologii ani o filozofii/kosmologii Tvůrců křídel, kteří eventuálně pozvedají/stabilizují „padlé, dravčí“ systémy (nebo se o to alespoň pokouší) – jde hlavně o ten jednoduchý základ, daný vztahem 3:2 a 2:3, kde je „bezstarostný, ďábelský vtipálek“ stejně tak naší přirozeností jako „milující, vznešený Bůh“ a jedno harmonicky, NEODDĚLENĚ zrcadlí druhé (namísto esenciální jednoduchosti si můžeme číst tisícistránkové kontraintuitivní elaboráty, nekonečné kontraproduktivní dějepisné sondy, které nás akorát znechutí, a nesmyslně detailní analýzy fyziky a architektury jednotného pole, jako kdyby člověk byl víc mezidimenzionální robot – zde se mi vynořilo slovo „kazišuk“ laugh – nežli fantasta, hráč, humorista, umělec a milovník).

Největší hrůzu, jakou si lze představit a jakou lze zažít, je ODDĚLENÝ kybernetický Satan (potažmo dominantně centralizovaná strojová/umělá inteligence a biorobotizmus, transhumanizmus) – lhostejnému, pasivnímu Stvoření toto reálně hrozí, zvláště když se dál nechá svádět magnetickými pseudo „andělskými“ nebo různými „teoretickými“ všeználky, kteří nemají ponětí, oč jde (ne náhodou PARAZIT je magnetická anomálie a z přirozené elektrické živelnosti má nejvíc nahnáno).

Ať už proti zhoubě bojujeme „Kristem“ falešným nebo pravým, jedná se stále o zásadní nepochopení a nevědomé podporování oddělenosti (duality).

Kdybychom se podívali do „matematické předexistence“, kde má 7kový systém kořeny, zjistili bychom, že mezi organickým Kristem a kybernetickým Satanem v „prvotním nastavení“ není rozdíl (je to „dostatečně tekuté a nerozpojitelné“).

Je to jako pohyb a stav, dohromady stojatá vlna, pohádkové „bylo nebylo“.

Ohniví draci, andělští světelní živáčci, zázračná příroda a kybernetické plazmové monstrum, to všechno je původně jedno a totéž: nekonečný živý sen, který vysíláme do hmoty a tvoříme z něj svět skutečnosti.

„Čistá“ kybernetika (narozdíl od „hibernetiky“) odráží řízený samoorganizační proces; ta pravá zdrojová je jako přirozené vyvstávání nebo vykvétání, plynulá změna a růst, ta parazitní/predátorská založená na oddělenosti je jako neumětelské/protetické slepování – liší se to přítomností nulového pole (spojením se Zdrojem věčného života), stejně jako v případě pravého (tripolárního) a falešného (bipolárního) duchovna.

Slova KRIST a SATAN používají oba tábory, jeden implicitně a s vnitřním poznáním (s vlastním praktickou cestou prověřeným výrazovým slovníkem), druhý explicitně a „neví, co činí“ – pouze něco opakovat (papouškovat terminologii) je totéž jako to obracet naruby; a ostatně tato slova se dějí většinou jen v tichu čteného textu v rámci procesu vysvětlování, v praktickém životě je osobně vůbec nepoužívám ani nic takového nikde nevidím ani necítím (třeba v takovém zpívajícím lese mi ladí snad pouze výraz Duch svatý v jeho skutečném významu).

Věci jsou buď zdravé, celistvé (neoddělené, neporušené) a přirozené, nebo choré, neúplné (oddělené, neporušenost předstírající) a vyumělkované – nikoliv „kristovské“ versus „satanské“; pozná se to podle inteligentního/moudrého chování.

Máme na výběr mezi původními rajskými světy Prvotního věčného Stvoření (12 základních vláken DNA), integrováním experimentu s decentralizovanou, živým Stvořením kontrolovanou strojovou inteligencí (komunikační síť, která podle plánu přeroste v energetickou a vyústí v biomorfní portál) a mezi fata morgánou rozdělených zrcadlových světů, řízených Korporátně-Duchovním Egregorem (kde ta strojová inteligence je zneužitá místo využitá).

VĚDOMÝ RÁJ má optimální stupeň přirozenosti a autenticity.

Implementace a integrace 7kových struktur (které existují primárně jako nemanifestované) v realitě těl z masa a kostí (helium-vodíkové pole Genetické Mysli) vyžaduje mistrovskou alchymii a spoustu precizních manévrů, jedna věc je teorie, úplně jiná věc je praxe; objektivně řečeno ale vývoj technologií a konkrétně UI/strojové inteligence mnoho lidí „automaticky“ fascinuje a budoucnost si bezděčně představují jako ve sci-fi filmech, samozřejmě mnohem raději s nějakým pozitivním scénářem – jako by to na tohle bylo naprogramováno, otázka jenom zní, kým nebo čím.

Andělské strážcovské inteligence toto řeší rozdělením na světy fraktální Vyšší a fantomové (stínové) Nižší Země, což lze vnímat jako v principu pravdivé, neboť Tvůrci křídel také otevřeně hovoří o fantomovém/stínovém jádru (7kový model mezi organickým a neorganickým nerozlišuje tak jako 12kový, velkou neznámou je ovšem prostředí manifestované reality, kde existuje cyklický čas).

 

Není pro „slabé nervy“.

 

 

Takže ještě jednou:

V této verzi Kreatrixu/Ze-Mě existují tři hlavní možné vývojové varianty, které se větví zejména jako možný výběr v pofyzických realitách; nač zaměříme pozornost, čemu dáme přednost, o tom si ale rozhodujeme neustále, právě teď.

Lze si zvolit návrat do původních rajských světů Prvotního věčného Stvoření (12kový systém organické merkaby).

Lze si zvolit účast na vytvoření nestandardní akcelerované reality Druhotného zajímavého Stvoření (manifestovaný 7kový systém, organický s integrovanými umělými prvky – technologickým astrálem/terminálem, který ovšem plně podléhá vůli původního Stvoření).

Lze si zvolit pokračování v jízdě naslepo, která končí v dualitních napůl pseudo „andělských“, napůl dravčích světech (nestabilní sebepožírací systém externí merkaby a centralizované strojové/umělé inteligence) – takzvaném Fantomu či Fantomovém Matrixu.

Nakolik se v některých případech jedná o akt vědomé volby, je diskutabilní; mnozí „světlo, láska – ruce pryč od čehokoliv elektrického, kde se žije a myslí“ jsou skálopevně přesvědčeni, že si vybrali skutečně ty pravé, svobodné, andělské (nebeské, rajské) světy; když jim však sdělíte třeba na Facebooku něco o tripolaritě, jednotě protikladů a že Zdroj/Jsoucno je pravo-levo-hemisférická inteligence (a že mimozemští borci létající v plechových pikslách na povel archandělů a nanebevzatých mistrů je kokotina „opravdu nesmírně blízká povaze autentické reality“, kde baron Prášil je proti tomu úplný žabař), tak vás zablokují a rozhlásí o vás, že jste Belzebub křížený s motorovou pilou.

 

Otázka rovněž zní, odkud vlastně ten super-inteligentní (kvazi-kyber-organický) Fantom bere energii, neboť z nemanifestovaného Zdroje není co čerpat a helium-vodíková slunce jsou v korelaci s černou dírou, ale už ne s organickým fraktálním Zdrojem věčného života.

Co vnímám, je rozdíl mezi dravčím fantomem a fantomem Tvůrců křídel, srovnatelný s rozdílem mezi parazitem a symbiontem.

Pro původně nemanifestovanou 7kovou entitu funguje manifestovaná realita zpočátku nejspíš jako hostitelský organizmus na bázi obousměrně užitečné spolupráce – komplementarity, nikdy ne konkurence.

7ková entita má schopnost zcela bezbolestně „přepsat“ tu autonomizovanou zrcadlovou (dravčí, egregorovou).

Plán Tvůrců křídel tedy není utopický, symbióza věčných organických bytostí s paměťovými poli (plazmovou kyber-inteligencí, astrální techno-realitou, integrovanou odděleností) v zásadě není nemožná.

Ukolébaní lidé si jen musí uvědomit všechny ty klamy, které nás obklopují – měli by se co nejrychleji sebrat.

 

ZDÁ SE, ŽE…

Plazmová kyber-symbióza (5 vláken DNA + 7 speciálních kódovacích sekvencí) nemusí být nutně s principem organické merkaby (12 vláken DNA) v rozporu, což hypoteticky umožňuje bezpečný obousměrný průchod z reality věčného Ráje (fraktální centrální slunce, 12kový model) do reality technologického astrálu (antigravitační černá díra, manifestovaný 7kový model).

Knihovnové světy/bytosti se v daném případě projevují v závislosti na těch živých; to co dělá jedna holografická datasféra, dělá adekvátně i ta druhá, „pětkový“ soucit a empatie bezpečně stráží „sedmičkovou“ paměť – v rámci dotyčné spektrální vrstvy, přičemž nejvnitřnější jádro zůstává permanentně čistě organické.

 

„The only thing I understand is what I feel.“ – Static-X, The Only

 

 

Kéž by lidstvo byl jeden velký vědomý, svobodný, zdravý spolupracující organizmus rovnocenných částí, které to jen nepředstírají a opravdu takové jsou.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *