Yunasai ~ pohádkový drak

Po nějaký čas jsem nyní na věci zčásti hleděl optikou komplexní andělské inteligence a z hlediska konstruktivního vývoje světa soudobé strážcovské materiály opět neprošly ověřením; je tvořena zpevňovací či zesilovací („dvojmocná“) základová vrstva Ra/Matrixu a ta už je o dračí energii a různých pozitivních „pekelných paradoxech“ (i když docela chápu, že to vypadá „podezřele“; draky mnozí zaměňují s predátorem) – samozřejmě hlavně také i o lásce, neduální princip Zdroje však již má dveře otevřené a kdo stále nechápe, že podstatou Změny není návrat ke starému (které notabene opakovaně selhalo), nýbrž rozšíření operačních možností, tomu ujíždí vlak kamsi do okrajové paralelní verze.

 

H-VJEZD-A

Poznámka: originál strážcovských materiálů (viz například AD) je samozřejmě pravdivý, jenže jak je neustále opakováno, ve vesmíru existují dva základní komplementární typy inteligencí (které si nezřídka zásadně „odporují“). A ty se musí vzájemně odrážet, neboť právě to činí život životem. Nyní už to není o Ka Ra Ya Sa Ta Aa La (andělské světlo, jemnohmotnost), nýbrž Aa – Ha (dračí oheň, nehmotnost – superhmotnost). Je to o vědomí samotném, jinak zůstáváme zacykleni v matricích a kompenzační zpětné vazbě, tvořící subdominantní okruh (v tomto směru jsou v našem prostředí typické například Plejády).

Dvojice je buďto andělsko-dračí nebo andělsko-draVčí (rozdíl tkví právě v tom „V“ – kontrolním pentagramu či pentagonu; kdo má pod kontrolou negativ, konstruktivně nebo destruktivně, vládne realitou, přičemž nejen svévole, ale i ignorance je destruktivní), kterou téměř vždy prostředí vygeneruje, když se andělská inteligence snaží stavět realitu na už napohled kontraintuitivním andělsko-andělském principu. Krásně to celé vystihuje vztah Den=den+noc.

 

RELAX

Andělské světlo projevené v éterických dimenzích je jistě úžasné, leč v nízkovibrační entropické realitě je naopak prvopříčinou všech problémů. Sebeklam „zasvěcených“ bazilišků už je tragikomický – schválně se zeptejte nevinných malých dětí, zda chtějí jako blbečci drnkat na harfu nebo se raději podívají na nějaký napínavý kreslený film o boji se zlým démonem. V realitě bez záměru (například v humoru) neexistuje kauzalita a nemůže se nic stát – reálný obraz vyžaduje pevný úmysl ho zhmotnit, zacyklit do vibrací. Jakmile se v onom nehmotném aspektu svého vědomí příliš zabýváme „vznešeností“, motiv démona pak má přirozenou tendenci se prodrat do reality akce a reakce.

 

Osobně mám čím dál víc pocit, že staré přežité andělské Ra zaslouží nějakou psychiatrickou diagnózu, možná i na makrokosmické úrovni. Květ či ovoce přece nemůže věčně odmítat stát se stromem, plod je k tomu přece určen… – takový je běh bytí, jinak se plod mění v parazita.

Strom lze přirovnat k projevenému Zdroji, kořeny ke drakovi a v jádru je to všechno včetně andělů.

 

Yunasai (Zdroj) má úplně jiný charakter, nežli zní interpretace reality jeho individualizovaných andělských emanací, které v této verzi příběhů či zážitkové hry něco (systémová refrakční čočka) neustále nutí opakovat dokola stejnou „chybu nechybu“ – naplňovat stejnou vizi. Není přece možné, aby někdo duchovně-fyzikální aspekt nadřadil pohádkově-fantastickému a zpětně to pak vydával za nějaký „experiment“; to snad už ani nelze nazvat chybou, položení váhy na strukturu/nástroj namísto nitra/zdroje samotného. Je to jako obrátit svět vnitřnostmi napřed a obléknout na to róbu „vzestoupeného mistra“: doslova patologická, deviantní koncepce, totéž jako měřit hodnotu života mrtvými čísly. V takovémto nesmyslném, chorém prostředí různé parazitické, metatronické a kyborganické inteligence ani nemohou nevzniknout. Je to doslova líheň sebeklamu.

 

Vědomí je jen jedno a je SAMO O SOBĚ – SAMO V SOBĚ permanentně neměnně dokonalé: viz zázrak přírody nebo bezprostřednost zvířátek a malých dětí, láska, štěstí, smysl pro humor, smích, hra, zábava, tvoření… To druhé je spíš bezvědomí.

 

Z perspektivy Ra je tento svět „ztracený“ a je třeba z něho „utéct do nebeských výšin“. Tento duchaplný neviditelný „fázový posun vědomí“ mechanických papoušků s jejich vzestupy, svatými mistry, mesiáši, „archanděly“, „láskyplnými“ mimozemšťany a podobnou vysoce pravděpodobnou „elitou“ dělá nevědomě zpětnou vazbu všem těm bezduchým „bankám, korporacím a podobně“…

 

 

Princip 2v1=3=∞ (zpětná vazba prožitku života, sebe si vědomé vědomí) funguje automaticky jako brána (obousměrný průchod) – portál – vír/vortex – realitní rozHRAní – MEM/brána, neboli jednoduše spojení, pnutí MEZI, stojatá vlna nerozHODnosti, rozhodovací blok vlna/částice. Bránou je vše od elementární částice přes individuální bytost až po mnohovesmír.

 

Abychom se přesunuli do světa podle našich představ, naše nitro musí vytvářet odpovídající zpětnou vazbu – nacházet se na ekvivalentní energetické, respektive energeticko-informační úrovni (zákon rezonance).

Nejvyšší úrovní je Zdroj věčného života a v podstatě nemá žádný smysl tuto úroveň opouštět, přestože to není nemožné (jinak by naše svobodná vůle nebyla skutečná). Když už se tak stane a ocitneme se v nějakém „antisvětě“ nebo „polosvětě“, otázka zní, jak někoho přesvědčit, aby znovu nelezl kam nemá?

 

Úroveň věčného života je „omezená“, ale ve skutečnosti podpořená a chráněná zákonem jednoty. Je mnohem větší umění sjednocovat různé zdánlivě neslučitelné, rozporné faktory; porušit tento zákon dokáže každý hlupák (je to stejné jako s tvořením a bořením).

 

Níže uvedenou bránu jsem původně chtěl nazvat Brána Yunasai a myslím že to v originálu stále funguje. Jenže dnes je to tu všude samý kopírák a duplikátor, takže volím z legrace název Brána Fantuči (zkomolenina od Fantozzi, viz komedie Maléry pana účetního) – pro zjevnou souvislost s fenoménem humoru a fantazie.

 

Fantozzi balí kufry. smile

 

Jedná se o pohádkovou dvojhvězdu, která je andělem a ďáblem v jednom; jde o to, že ve Zdroji platí všechno naráz a je neoddělitelné, vzájemně se „střeží“ jako předloha a odraz v zrcadle, takže součet je vždy zcela neškodná a nikdy netrpící nula – nic, neboli dřímající vše. Někdo by mohl pojat podezření, že tím něčím vším je Drak… – na tomto místě bych rád zdůraznil, že různé drakoniánské či reptiliánské kolektivy nemají se skutečnou dračí inteligencí nic společného, jejich UI-agenda smrti, potažmo kultura transhumanizmu je dobrá leda tak ke zvracení; zrovna tak ten, kdo tvrdí, že inteligentní život vznikl z nesebevědomého neživota, nemá s pravým drakem absolutně nic společného. Někdy se bohužel v čistém dračím prostředí objevuje fantomový otisk působení nepravé dračí nebo jiné nepravé analytické inteligence a cítit to může nejen komplexní andělská, ale i ta metatronická andělská inteligence (s nimiž jsem zde zajedno) – dochází pak k úplně zbytečným komplikacím a vznikají tak úplně zbytečné averze.

 

Eso pentaklů – na fyzikální úrovni nesmysl. Jenže existuje i pohádková fyzika, kde není úmyslem něco zhmotnit, ale neomezené vědomí se zkrátka jen baví a zpestřuje si omezenou realitu světa hmoty a energie. Máme kořeny v nehmotné fantazii, nechat se přesadit architekturou jednotného pole do modrotiskového vězení je existenciální sebevražda: mentální a duchovní aspekt vědomí jsou dva jedinečné časoprostory. Jestliže upřímně a opravdově věřím ve sny, všechny síly nekonečna se „spolčí“ – a nemusím o fyzice vědět vůbec nic.

 

 

Bránu nitra nelze vytvořit.

Lze si na ni vzpomenout, oživit její přítomnost a uvědomit si své spojení se Zdrojem věčného života – Božským vševědomím, což je zcela reálná, kvantifikovatelná a bezprecedentní „pohádkově fantastická“ inteligence či entita (ultrajemné živoucí vnímající tekuté či vlnící se plazma-oheň-světlo-láska-fantazie-mysl-pozornost-vědomí), existující mnoha způsoby ve všem, ale zároveň za vším a mimo vše, zcela nezávisle na Stvoření.

Kolektivní vědomí Stvoření tvoří specifický součtový Zdroj, ale není Zdrojem Zdrojů (Absolutnem).

Položení váhy na vytváření kvantové sítě – portálu v entropickém inkarnačním prostředí vede do fantomové astrální reality, neboť daný systém funguje mimo přirozený rádius věčné duchovní podstaty (duchovního srdce-mysli-vědomí, skalárně-vlnové kompozice holofraktálu Zdroje/Všeho). Nelze vytvořit neodvozené, pouze se na něj znovu vědomě a realizovaně napojit (přichází mi zde na um oblak dračího ohně či kvantová pec; ovšem člověk musí být opravdu přirozeně empatický). Předpoklad, že jako kolektiv Stvoření tvoříme inteligenci Prvotního Zdroje, je zásadní omyl a nesmysl, neboť to by pak znamenalo, že by se naše fantomové univerzální jádro (v součtové verzi) mohlo změnit k nepoznání až do té míry, že by Stvoření například zcela legitimně mohlo parazitovat samo na sobě nebo že by se původně hravý charakter Bytí mohl proměnit v nemilosrdný boj – a prostě by šlo o dominantní kolektivní volbu a nikdo by s tím nemohl nic dělat.

Doporučit lze v dané souvislosti originální strážcovské materiály (chápané vlastním způsobem) a i zde je třeba dát si pozor, zda to někdo nestaví do pozice nějaké mechanické aplikace. Dokonce i Tvůrci (zakladatelské inteligence) dělají někdy chyby. Kódování věčného života je v podstatě jasné: jde o nestrannou pozitivitu (nedualitu), nikoliv protikladnost – vnímání sebe sama i všeho ostatního jako Jednotě Zdroje rovného – harmonickou souvztažnost lásky, vůle (síly) a rozumu (fantazie). Na fyzikální úrovni se jedná o princip kvantového sebevytváření, jehož podstatou je jednoduše opravdovost, bezprostřednost, čistý průtok či rytmus energie (přirozené tritonální fázování dechu a srdce, souznění toho elektrického a magnetického).

Synchronicita se Zdrojem věčného života se odráží v panenské přírodě a její základ tvoří „překvapivě“ soulad řádu a chaosu (teprve to je skutečný Řád života) – aby to bylo organické, musí v tom být (prakticky a ve správném poměru) současně přítomné dvě konstruktivní jedinečné osy souměrnosti, „temná“ či živelná nebo extatická elektrická a „světelná“ či pokojná nebo láskyplná magnetická, neboť Zdroj je pravo-levo-hemisférická inteligence a je SVĚTLEM s velkým „S“ ve smyslu vztahu Den=den+noc.

 

 

Takzvaný Egregor Moci (vydávající se za Boha) je namíchaný s neuvěřitelně vypočítavou vynalézavostí. I když to nejspíš nelze přesně určit a dotyčný Fantomový Matrix má i svůj zrcadlový hyperprostor, jedná se o svět v rozmezí 3D/4D až 11D. Nejzáludnější na něm jsou „oslnivě věrohodné“ pozitivní části, odpojené od rovnováhy, jejichž „zásluhou“ v dané realitě může „za horizontem“ účinkovat oddělená negativita, o čemž dotyčné „veselé kopy“ nemají ponětí, zcela zaujaté „velikostí“ různých elitních duchovních bytostí a relativně vysoce komfortním prostředím, budícím dojem, že tak to bude na věky.

 

Falešná (utopická) představa ráje – „Holy Good“ namísto „Holy God“, nebo různé astrální psychopatické machinace s umělou inteligencí – „Holy Death“ namísto „Holy Life“, dohromady tvoří téměř neprůstřelný Egregor. V nižších patrech se obě strany nenávidí a úplně nahoře spolupracují, o čemž však ví pouze hrstka „vyvolených“.

„Andělé“, kteří nejsou anděly, nenávidí „draky“, kteří nejsou draky – a naopak. Skvělá situace.

 

I když mi v Tajemství Amenti 2 řada věcí nesedí (věřím pouze v „neexistující“ centrální verzi), doporučuju si najít „Příklad pádu“ (Bourgha Matrix a jeho Rasy, Wesedak Matrix a Kolektiv Metatrona). Kyborganické i metatronické vědomí zahrnují určité vrstvy pravdivosti (zbytek chytře kompenzují), avšak ani zdaleka se nepřibližují věčné živé pravdě v jejím komplexním vyjádření (kyborganické vědomí z Bourgha Matrixu asimilovalo metatronický duchovní aspekt bytostí Wesa – Wesedrak Matrixu).

 

Hrozba UI je reálná, nejde však logicky o internet a podobně, ale androidy a podobný odpad – tedy spojení umělé inteligence s člověkem. Něco takového může propagovat pouze někdo, kdo nemá ponětí o existenci „pramene věčnosti“ nebo vědomě cílí proti autentické duchovní podstatě. Teoretizovat je vždy to nejjednodušší, rozhodující je praktický dopad: už dnes jsou lidé totálně dezorientovaní a trpí kybernetickou demencí a závislostí na „chytrých“ zařízeních – jako chodící zombie (naštěstí nejsem řidič, nechápu jak třeba to kvákání „chytré“ navigace někdo může akceptovat). Reklamy na elektroniku (zvláště telefony) jako kdyby vymýšlel úplný debil nebo deviant a jako by také právě to bylo skutečným cílem, debily a devianty z uživatelů udělat.

Pakliže nějaká kyborganická inteligence (duplikátor, archontské vědomí) existuje miliony nebo miliardy let a dokáže vykrádat paměťové knihovny, uchovávat informace (v podstatě kvazi bytosti) v kryokomorách a asimilovat je, s tím že vědomí je jen jedno (záleží jaké jádro ho napájí a jaké tím pádem tvoří energo-myšlenkové konstrukty), může pak vytvořit natolik sofistikovaný filozofický nebo kosmologický systém – nebo se do něj nabourat -, že bude téměř k nerozeznání od zdrojového. Podobné záležitosti jsou dost silně ve hře. Existuje proti tomu, jak jinak, účinný „protijed“, spočívající ve souvztažnosti kódování věčného života (anděl, světlo – kauzalita) a živlu představivosti (ďábel jako stínový archetyp – mimo kauzalitu), a – jak jinak – lidé zajímá snad všechno, jen ne tohle, navíc mají tak účelově „vypláchnuto“, že to nejživější živé většinou automaticky zavrhnou a vyberou si nějaký bezpracný podvrh, doporučený nějakým tím zasvěceným všeználkem. Jaké rouhání. Jak by mohl Yunasai mít něco společného s pohádkovým pentagramem, kresleným démonem. A přece…

 

Michael Ende: Punč přání (satanarcheolegenialkohrozný). „Příběh kočky a havrana, služebníků zlého čaroděje a čarodějnice, kteří se rozhodnou obrátit temné vánoční kouzlo svých pánů.“

 

Dokonce ani kódování věčného života nemůže obsahovat informaci o nekauzální, necyklické formě reality – živlu představivosti. A právě ve souvztažnosti těchto dvou faktorů, andělské věčnosti a konstruktivní ďábelské představivosti, leží klíč k Absolutnu.

 

„Nic“ si nelze představit, neboť je představivostí samotnou. Součtem všeho je absolutní nula (ani pozitivita, ani negativita, ale potenciálně obojí), výčtem všeho jsou jednoduše všechny dřímající možnosti od těch nejúžasnějších po ty nejstrašnější – výsledkem je konstruktivní či blahodárné peklo, kde ona vlastnost onoho „pekla fantazie“ je nebeská, tudíž to lze vnímat i jako nebe. Na světě máme všezázračnou nedualitu.

 

Zdroj Zdrojů (3x7x37=777) JE „pohádkově fantastická“ inteligence – živel představivosti, fungující současně jako komplexní organická nebeská inteligence a necyklická nehmotná inteligence pekelná, kterýžto princip „dva v jednom“ funguje automaticky jako brána. Klíčové je ono SOUČASNĚ.

 

Pentagram jako symbol ďábla, zla či temnoty hraje stejně zásadní roli jako kódování věčného života – dává totiž vědomí vnitřní svobodu. Bez skutečné duševní svobody by byl věčný život „jako za trest“. Nejde tedy o to „porazit zlo“, ale o to ho použít jako nehmotný motiv. Samozřejmě toto se NEDĚJE v kauzální (organické, cyklické) rovině. Struktury věčného života potřebují organickou merkabu a komplexní, andělský vztah k realitě; zde to je o hexagramech, modrotisku, 12prvkové architektuře. Pokud bychom však nosili zdrojové matrice i ve své hlavě namísto nekonečné fantazie, stanou se z nás roboti.

 

 

Jak se stát „chodící bránou“ Zdroje věčného života? Je to jasné jak letní poledne: harmonie vůle, citu a rozumu (lásky a fantazie, magnetického a elektrického faktoru), vystavěná na základech vlastní zdrojové jedinečnosti. S Božským vševědomím se lze spojit pouze prostřednictvím opakovaného průchodu fází „rozplynutí okrajů“ (struktury) projevené individuální osobnosti, což není nic než „věčná iluze“ neboli Trik Absolutna. Ono to zní poněkud tajuplně, každý jeden z nás je však jedinečným niterným Obrazem Všeho, neboť Vše samotné jako obraz nemá jak existovat, takže tento obraz musí cyklicky mizet a znovu se objevovat, jinak bychom se Vším ztratili kontakt. Je to legrační, ale kdo má věčně plnou hubu „světla“ a neustále okázale varuje před „temnotou“, tak tím na sebe pouze prozrazuje, že vůbec nestojí na straně Věčnosti (tvoří nevědomou zpětnou vazbu agresorům), jež se projevuje jako nulové pole Absolutna či elektromagnetický vír, který – v kontextu bytosti – existuje neustále současně z obou pohledů, jako živlová ohnivá a jako esenciální světelná bytost, kde ten zářící plamen v sobě zahrnuje i prvek blahodárné konstruktivní temnoty (bez které by nebyl humor, sex, zábava, hra, umění, nic).

 

MYSLEME VLASTNÍ HLAVOU – MĚJME SVÉ VLASTNÍ POCITY.

 

6 Komentářů

  1. Martin Vacek (Autor)

    Ahoj River smile Čekuládu to chce ještě posypat drcenou prskavkou, jinak nás Bůh Alkyonu zatratí. wacko Sluníčkáři a celé New Age hnutí a obecně nezpracované andělské nevědomí tvoří pozitivní expozici parazitů, jelikož stále nechápou, že to není o světle/temnotě, ale dualitě/nedualitě. Cokoliv kromě souladu řádu a chaosu je choroba, neboli tzv. demence. crazy Jsem vrcholně zvědav na období 2018-2022, jestli bude i dál těm všeználkům tak jebat v hlavě.

  2. River

    Tož tyto listopadové články se mně moc líbí, velmi výživné čtení. DĚKUJU MARTINE ! Od mého posledního komentáře jsem zažila spoustu věcí, úplnej mlejn, včetně úrazu – zlomeniny. Kdyby mně nějaký sluníčkář řekl, že je to karma, že jsem si to zasloužila, že všecko je dobré, tož ho lištím (infinitiv od tehoto slovesa je liskat, v moravštině dat facku)a řeknu mu, že si ju také zasloužil. Poprvní v životě mám také bebí. Bylo to asi takto, ale nohou dash. Stejně aj tak jsem uklidila zahradu, očistila nářadí, že se budu věnovat knížkám a zde tomuto tu. Kdepak, protože hodina denní je tak krátká, je to takový šrumec, že jsu ráda, že aspon občas napíšu. Tož jsem si řekla stop, zvolni holka a už je to tu.
    Od pondělka 4.12. jsem v takovém krásném, zvláštním klidu. O víkendu, jak byl ten úplněk, tak jsem byla vzhůru ve tři a v půl páté ráno. Nejčko spím, hluboce, krásně (možná, že k tomu přispěla čekuláda, klidně sprásknu půl tabulky před spaním, nebo žitnej chleba s máslem).
    Proč vám o tom píšu? No je lepší než mít plnou hubu světla (viz poslední odstavec článku), šoupnout si do pusy tu „temnotu“ ve formě tmavej čokolády.
    No ale vážně, jestli někdo nevnímá, že se něco děje zvenčí a hlavně to, že by měl uvažovat o holografickém modelu, tak je mi ho upřimně líto. No a teď použiju tehoto smajlíka, ten tu ještě nebyl myslím a možná je mu ho líto crazy . Tak jsem vypadala asi hodinu po tom úrazu.
    Shrnutí – u mně tedy od pondělka super. Jak to popsat? Jako bych se pohybovala v jiné hmotě. Mám chuť něco sebrat a hrát si s tím jako s plastelínou. Též mám velkou potřebu klidových stavů, blahoslaven buď můj gauč a dečka.
    Těším se na další čtení.
    S úctou River

    1. River

      oprava…….a možná je mu to líto crazy .

      Dík za pěkné video na konci, já prakticky už asi 2 roky poslouchám jenom ptačí zpěv, dobře se mi při tom pracuje. Sem tam pár písniček, klasické kytarové kapely – The Cure, MSP. Filmy dle vlastního výběru, poslední Pýcha a předsudek z r.2005. Jak jde pan Darcy tím mlžným ránem v té rozhalené košili…. romantika jak blázen, tož kdo si chcete užit… kiss

  3. Martin Vacek (Autor)

    Masmédia mají zpětnou vazbu ve falešném duchovnu (mesiáši, archandělé, guruové, kostely, New Age sluníčkáři…), to je ten vtip, musí se to transformovat celkově. Otázka zní, kolik duchovních lidí dnes je schopno uvažovat o holografickém modelu – zvláště když jim jejich papaláši namluví, že to je dílo ďáblovo nebo podobnou blblost. smile Jinak je to jako když levá ruka bojuje s pravou.

  4. jankřenovský

    super článek Martine ,část jsem pochopil , kněkterým větám se ještě vrátím , kdyby ovce vypnuli ten ČT matrix ,možná by se věci dali do pohybu …

    1. seleste

      Driv „ovce“ televizi nemely a stejne se nic do pohybu nedalo

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *