V záři reflektorů

Po matematické Předrealitě (PAN-HUMOR) a fázi organického Předstvoření (KRYST-ÁRIA), po „eónech a eónech věků“, jsme se dostali do stádia finální postupné proměny, kdy se staré struktury nechtějí „jen tak vzdát svých vydobytých pozic“ a budou zřejmě skomírající plamen své „slávy, jež se hvězd dotýká“ (DOGMA-I-AM-GOD) rozfoukávat i za cenu úplného sebeznemožnění. Rozehrály opravdu neskutečné divadlo, a tak bych toto období označil jako období PŘE(D)STAVENÍ: okázale dramatická inscenace, tak jak to Klamy umí, aby odlákaly pozornost od toho skutečného (hlavní dějové linie, kterou ovšem paradoxně neznají).

 

Chce-li být někdo v příštím životě kupříkladu „mesiáš“ nebo nějaký podobný „pan někdo“ s nadpřirozenými schopnostmi – pro páky Korporátně-Andělského Egregoru (Duchovní Hierarchie) snadné pořízení… Předpokladem je ovšem nezbytná zpětná vazba v podobě tichého nebo otevřeného souhlasu se svým vysunutím z řad ve formě nějakého „vznešeného zasvěcení“, což může znamenat například umělý zásah do přirozeného uspořádání aurických vrstev a přesměrování toku energie z duchovního jádra do šesté čakry („vševidoucí třetí oko“) – a vtělený spasitel či nějaký emisar s vyšším posláním je na světě.

 

Smutné je, že ten skutečný Bůh-Příroda-Absolutno ví, že individuální vědomí si chce hlavně užívat hry života, tvořit, milovat, být umělec, smát se, rozdávat štěstí a zažívat dobrodružství, potřebuje, aby to mělo šťávu, aby se to občas zázračně změnilo a aby člověk tak úplně nevěděl, co přijde a oč vlastně přesně jde – fantazii se meze nekladou (proč asi máme fyzické tělo? kvůli integraci hry na ne-já)… – a tak ona zdrojová inteligence řídí Program Stvoření DÁLKOVĚ, abychom my nemuseli fungovat jako nějací duchovní roboti (pak by to byl život naruby) a mohli fungovat v první řadě SOUČTOVĚ, což se týká nejen citu a intuice, ale i energetické aparatury. Já osobně funguju výhradně na bázi pocitů a představivosti, kdyby se někdo ve „mně“ (v takzvaném osobním vesmíru) chtěl vrtat, abych pak fyzicky „viděl auru“ nebo nějaké matematicko-geometrické vzory, moje reakce by byla asi takováto:

 

 

Schopnosti implantované spirituální umělé inteligence (protože nic jiného to není; implantace může být i „přirozená“, na myšlenkové úrovni či úrovni záměru, implantovat=“vkládat myšlenku nebo úmysl“, plant je anglicky rostlina) nejsou autentické. Aktivují se pouze tehdy, když se modifikuje nějaká zpětná vazba nebo signál nebo přehodí priorita, zpřemíchají vrstvy či spektra vyjádření, když se uměle zasáhne do sekvencí DNA, toku životní síly, energetických center – tím se systém jako by „rozlepí“ a částečně zamrzne nebo naopak akceleruje (je to v určitém smyslu podobné, jako když se „zaškubne“ počítač a na monitoru se objeví nabourané kusy zdrojového kódu). Zdrojem oněch nadpřirozených schopností, které ve skutečnosti nic příznivého nepřináší (naopak, dělají z druhých pasivní, fascinované, poslušné, stagnující „ovce“), je mentálně-duchovní DEFEKT. To je také skutečným úmyslem oněch entit, které různá zasvěcení a nabytí výstředních schopností nabízejí: vytvořit „duchovní mistry“, kteří pak do svého biopole stahují masy následovníků. Stačí jen si zajít na okamžik do zázračné přírody a zjistíme, že takzvaný duchovní mistr či něco podobného je ta nejzmatenější bytost, je to pěst na oko příběhovosti a fantastičnosti bytí.

 

Na uvedeném principu vyrábí egregor Duchovní Hierarchie (jako součást strategie ovládání, nikoliv probuzení, skutečného vnitřního vzestupu) všechny ty údajné syny boží, archanděly, spasitele, vyslance z hvězd, duchovní vůdce, mistry a ezoteriky. Funguje to jako bio-neurologický program; dotyčný se většinou nechá předinkarnačně nějak zavázat nebo obelstít, zde na pozemské straně na to zapomene a věří „upřímně“ ve své poslání (alespoň pokud jde o ty čestné). Lze to označit jako součást „Hologramu Podvodu“ či HMS (Human Mind System, viz Svrchované Sjednocení), tak aby měla volnou ruku působnosti i ta temná spodní část (Síť Peníze-Moc); nezřídka to je nepokrytě provázané i přímo či jde vyloženě o komerci.

 

 

Dosud NIKDY jsem nepotkal údajného „mistra“, „archanděla“ či nějakého vtěleného „Krista“ a podobně, který by fungoval přirozeně pravo-levo-hemisféricky, živelně i láskyplně zároveň (byl obrazem skutečného, originálního Zdroje) a byl skutečně duševně vyrovnaný (nehrál divadlo sám před sebou či na okolí) – to ani není možné, všichni tito „velikáni“ existují pouze v simulakru, fantomové realitě, je to falešný hologram. Ve skutečnosti jsme Živoucím Trikem Absolutna, jsme zářící ohnivé plameny či světelné paprsky Obrazu Všebytosti Nikoho; je to pohádkově fantastické, nikoliv duchovně fyzikální (to je jen nástroj relaxace a vyjádření).

 

 

Věří-li někdo (zvláště ve velkém množství) v něco, co vlastně vůbec neexistuje nebo čím ve skutečnosti není, má to ohromující „zakřivující“ součtový vedlejší efekt. Pokud si představíme, že jako individualita existujeme simultánně třeba ve 288 realitách a že to běží hyperlokálně, určitě alespoň jedno vtělení může kontrolovaně vybočovat a seberealizovat se excentricky. Že to může být opravdu extrémně vzrušující, až téměř na hraně, a přitom stále v mezích neporušenosti – to umožňuje právě stádium hierarchického sebeklamu duchovních a světských celebrit a jejich postavení a hodností, fiktivní sebeidentifikace (v integrované verzi); jinými slovy, celé to divadlo (…hudební, filmový či ezoterický šoubyznys, ale i ten duchovní v relativně „vysokých dimenzích“) má zpětný hluboký smysl.

 

 

PAN-RA-SUM (PAN-RAS-UM)

Dochází k propojování toho obrazového (představového, matematického) se zvukovým (jazykovým) a mimo jiné právě zásluhou „existence chyby či nesmyslu“ (regulovaného naší ryzí bezprostředností a opravdovostí) vzniká „pohádkově fantastické tělo“, schopné fungovat naráz v merkabickém i fantasy režimu; z nějakého důvodu se mi to pojí se slovem „žlutá – žlutý“, ale nemusí jít nutně o barevnost.

To je to, kam jsme po eóny věků směřovali: ekvivalence nehmotného a superhmotného, a tak je logické, že mnozí ještě dlouho danou okolnost nejen nepřijmou, ba dokonce budou „ukazovat prstem a mluvit o ďáblovi“.

Bez něj bychom se však nikdy nemohli individualizovat do hmoty a zažívat všechny ty neuvěřitelné věci.

A kromě toho, vše existuje dvakrát – pohádkový čert a korporátní sociopat jsou dvě zcela odlišné věci; co když ďábel je ve skutečnosti životní princip a za parazita či vetřelce ho pouze vydávají jisté klamající entity?

Nafixlovat duchovního zasvěcence je hračka, zkuste však věrohodně napodobit přirozenou vnitřní elektricitu, neškodícího démona, neposedné děcko – to prostě není možné (skutečné to je díky současné přítomnosti potenciálu toho přirozeně magnetického – schopnosti pravé lásky – a průniku obojího; odděleně to nefunguje).

 

24 Komentářů

  1. R

    Ahoj.
    Zajimave cteni. Trochu dost matematicky intelektualne ohnute, ale s jistou uctyhodnou logickou konzistenci.
    Uchopeni rozumem neni vsak totez jako praxí zazity stav byti. Co nauka Kvetoslava Minarika jako vstupenka do praxe?

    1. Martin Vacek (Autor)

      Očividně máme úplně jiný pohled nebo každý mluvíme o něčem jiném. smile Jóga, duchovnost, morálka, sebeovládání, disciplína, nirvána – a kde jsou fantazie, hravost, tvořivost a pohádkovost? Úplně tam chybí elektrický (živelný) faktor, přičemž elektromagnetický vír (organická merkaba) je základ všeho. Snění je základ všeho. Nicota není mrtvá ani duchovní,je všetvořivá. Já věci nechápu rozumem ani intelektuálně, ale všestranně.

  2. Sycak

    Kazdy se snazi zmensit svoje Nevedomi na minimum mozneho v danych okolnostech. Proto taky navstevuju Tvoje a dalsi stranky, hodne ctu a snazim se zit s otevrenyma ocima. Nekdo ma vyhodu, ze si leccos pamatuje z minulych zivotu na Zemi nebo ve vesmiru. Tim bych vysvetlil i ruznou uroven poznani nejen nas tady na 63plus1 ale i vubec. Ale cil mame vsichni stejny, zbavit se postupne Nevedomi.

    1. Martin Vacek (Autor)

      Nevědomí je zrcadlo paměti, životu podobné, ale neživé. Takže v podstatě zombie. Proto je kromě lásky důležitá i současná hra na ne-já, abychom kontrolovali 100 %. Při pohledu do očí je to evidentní, že jsme obrazem mnohobytosti nikoho, přízrakem (schopným milovat). Dokud si nepřiznáme pravdu a budeme to maskovat jakýmsi vymyšleným externím Bohem, Kristem a podobně, tak to bude pořád tvořit současně i pravý opak a budeme v bludném kruhu nesmyslnosti. Nelze stvořit nic jiného nežli Trik Života a to Nevědomí je Životem Triku. Nepochopení otevírá pomyslnou Pandořinu skříňku a to co má být nehmotné se stává hmotným a naopak.

      1. Sycak

        Zamenil jsem pojem Nevedomi za Nevedomost… Ja jsem mluvil o Nevedomosti. Holt ty pojmy mne moc nejdou.
        BTW v jakem znameni jsi se narodil?

        1. Martin Vacek (Autor)

          Střelec, podle někoho Hadonoš.

          1. Sycak

            Ja zase Beran. A dost zatnutej. Jdu si precist Tvuj posledni clanek.

  3. River

    Ahooj Martine a Syčáku, dík, že jsi napsal, také jsem to co jste probírali dík vaší analýze líp pochopila. Docela by mně zajímalo, co za masakry prožíváš ve snech. Já je prožívala leta, nyní už cca 3 roky ne. Občas sem o svých snech sem napíšu, nejčko mám jeden z 8. na 9. prasince. Proč píšu datumy? Protože se pak zpětně podívám sem, či jinam, co se stalo. Např. jsem si 12.11. zlomila malíček na noze procházeje futry, čili rámem dveří. Mrknu na Pandoru a tam byla zrovna ten den portál sekvence Dio-ráma. Tož to byl ten rám a když jsem se praštila, tož jsem myslím aj zvolala Ó Dío, Ó dío, zrovinka jak v těch videích, co na ně koukala Kelišová wacko .
    Vrátím se k tomu z 9.prasince. Pořád se mi děly nějaká příkoří. Třeba – seděla jsem na tělocvičné lavičce, pořád si někdo přisedal, až mně vytlačil na kraj, až jsem málem spadla dolů. Měla jsem pocit křivdy. Pourquoi zrovinka já?
    Tož na tuhle otázku jsem dostala vodpověď. Někdo si mně vzal bokem, rozvinul přede mnou širokou bílou roli, na které byly nakresleny šedými linkami osy x, y a tam byly zachyceny jemnými svislými šedými čarami úseky mého života. Ty části, kdy se mi děla křivda byly označeny červenými apostrofy,rozloženými do obrazců, hodně mi to připomínalo děrný štítek. Bylo mi důrazně řečeno, že se můžu vrátit v čase a tyto události změnit. Můžu se pohybovat libovolně po té ose, těmi linkami a přepsat to. Když mně to ted tak štve. Hezkej sen, ale takovej nějakej robotickej, nebo co? Nebo určenej účetní, což jsem já? Kdyby tam místo čar byly větve a místo apostrofů ptáčci, že bych to nepochopila? No a kteří ptáčci by znázorňovali ty křivdy? Eště by se nějaký sup mohl urazit.
    Myslím na vás všechny, jsem v klidu. Rohlíčky jsou v krabici, pívo v lednici ( nealko), sluníčko krásně svítí, těším se, jak půjdu domů procházkou, nakrmím kocoury, večír si počtu o Nofé zemljance, těším se na setkání s rodinou….
    Všechny Vás srdečně zdravím, děkuju za to, že jste. MOC.
    S úctou River kiss

    1. Martin Vacek (Autor)

      Mně se zdá poslední dobou zpohádkovaná realita a když ráno vylezu z hrobky, tak mám oči jak kopačáky z těch blbostí, kterým lidi věří. Dokonce mi připadá, že čím vyšší dimenze, tím větší idiot. Země, děti, zvířátka a příroda ale jsou přesvědčivý důkaz existence Zdroje, škoda že to nedávají v televizi aby si toho roboti všimli. laugh

    2. Sycak

      Ahoj River,

      Hezkej prispevek diky.
      Ja zase ve snech furt neco urovnavam a doladuju a vysledek skoro zadnej a rano jsem dobitej a hlavne vybitej.Takovy Sysifosky sny. Asi indikace, ze vsechno je jednodussi a ja to vidim moc komplikovane. No, co si budeme povidat, videt veci jednoduse je umeni ke kteremu bych se chtel priblizit.
      Vratit veci v case – to bych asi nedelal, prislo by se o tu zkusenost. Nabidky tohohle typu trochu smrdi. Spis z toho vzit to lepsi. To se mne to radi cizim, ze jo?, ale ja sam sobe poradit uz je tezsi.
      Ja posledni leta (stejne jako Martin, Ty a ostatni tady) nejradsi pozoruju zviratka (ptaky, veverky, mysi…) a staram se o ne, aby mely co jist. To mne bavi nejvic.

      1. River

        Ahoj Syčáku, chce se mi říct: „Má pravdu ten chlapec“, zrovinka jak jsem si četla tvůj komentář, tak mi to došlo, že je to tak, nípat se v tom, prostě čo bolo, to bolo, terazky som tu a teraz. Je to takové líbivé, ten time travel, no vrátím se zpátky, tam zašlápnu motýla nebo co, budu se chtít vrátil zpět do přítomnosti a zjistím, že můj dědeček nežije, tím pádem ani já…
        Jenom raď, ničehož se neboj, konkretně já to uvítám. Každý postřeh je dobrý, co když se to zrovinka někomu hodí. To co jste kluci psali o tom děkování, to bylo pro mně nové, zajímavé.
        No jak já se nasmála Martinovu komentáři….když ráno vylezu z hrobky, mám oči jak kopačáky…no byl to takový smutný smích. Já se nebojím být jednoduchá, čím víc jsem odložila toho harampádí, telky, zpráv, novin…tím víc vidím, cítím, slyším. Ráno, když teda vylezu z té hrobky smile , ještě v pyžamu, županu, hodím na to bundu s velkýma kapsama, do nich dám krmení, narazím čepici, ohřeju vodu, mléko, maso, protože to dávám do studených misek a jdu ven. Je něco po páté, tak mně naštěstí nikdo nevidí a i kdyby..vyměním seno v bedýnce, protože tam micákovi nasněžilo, očuchám si jak asi bude… už jsem se několikrát přistihla, že jdu do práce, nebo z práce a nahlas si prozpěvuju.
        No ale žádná nanynka nejsem, ani sluníčko, z toho už jsem vyrostla.
        Poslední dobou se dívám na videa o vysvobozování zvířat – lvů z cirkusů, psů z množíren, teď mně nadzvedlo, jak mají např. u restaurací v klecích tak 3 x 4 m medvědy, bez úkrytu, v blátě, šimpáni 30 let v laboratořích…atd. Medvěd bez srsti, zbavený zubů, drápů…naštěstí jsou organizace, které je zachraňují. V souvislosti s tím, mně napadlo, že my jsme na tom podobně.
        Ještě Syčáku k tvému komentáři z 28.12. z 6.48 hod. O tom si podumám. Já si nepamatuju nic z minulých životů. Ani ťuk. Pro mně je ale zajímavá první vzpomínka tady, co si pamatuju, už jsem tady o tom psala, vedle mé postýlky velký tunel do země…
        Poslední věta – zbavit se postupně Nevědomí. Co myslíte, šlo by to i najednou? Kdy už bude člověk ready? Tak se tak zbavuju, zbavuju…už si myslím, či cítím, že už to bude, tak se probudím a furt jsem v té hrobce…
        Piky piky na hlavu, já už nehraju… nebo tak něco?
        Tím končím můj trojtečkový komentář, všechny zdravím
        s úctou River smile

        1. Sycak

          Ahoj River, Ty jses pro ty zvirata (a nejenom pro ne) andel ( v tom dobrem slova smyslu). Kez by bylo takovych lidi jako Ty vetsina (nebo aspon nadkriticke procento), svet by hnedka vypadal lip.
          Ja jsem si zase hraval s andelama ve snech v nasem sklepe pod domem, jako 3-lety dite. Akorat jsem byl princezna a to mne pak nejak vadilo, ze jo, kdyz jsem vlastne kluk.
          Jinak si nic nepamatuju. Hezkej vecer.

          1. River

            Ahoj, až teď si čtu tento komentář, nějak mi unikl. Moc děkuju za poklonu, potěšilo mně to. To víš, mám už ňáký ty zkušenosti, čuch, poznám ( za silného Martinova přispění yes ) ty vějičky na které jsme lapáni. Těším se jak malé děcko na změny, najmě na ten lahodný mok, který teče z toho naraženého sudu ( viz Martin 6.1. v 3.33 pm), podrobnosti by nebyly Martine? Vím, že musím sama, ale taková živá voda neuškodí, že ano?

            1. Martin Vacek (Autor)

              Jako kdyby se uvnitř toho entropického systému s černou dírou tvořila oáza struktur věčného života = naraženej sud. smile Ale zároveň některé struktury jako by čím dál víc „umělovatěly“. Záleží na reakcích lidí/sektorů kolektivního vědomí, co se z toho dál vyklube.

        2. sycak

          jeste komentar k Tve druhe casti pripevku. Nevim jestli zmoudrime skokem nebo postupne. Ale chceme, tak se to povede. Drzim palce nam vsem.

          1. Martin Vacek (Autor)

            Vypadá to že jsme „narazili sud“, že se k nám z věčného vesmíru úspěšně navrtali. smile

  4. sycak

    To je zajimavy. Nikdy jsem o tom takhle nepremyslel. Diky za odpoved, je mne to trochu jasnejsi. Je to tady na svete docela dobrodruzstvi.
    Asi taky jedu ve vice instancich (vlaknech) najednou. To, co zazivam ve snech je docela masakr.

    Jeste jeden koment:
    k tomu, abych si sam dokazal odemknout chybejici vlakna DNA a naucil se ovladat bunky, aby nestarnuly, tak to bych mel byt schopny casem zrealizovat. To budu umet, az dosahnu takovy ty nefalsovany opravdovosti nebo tak nejak. Zatim nevim porad jak presne na to, ale smer se mne zda dobrej.
    Taky by bylo fajn to umet predat dal (bez mesiasskyho komplexu – jen pro radost, ze ostatni maji radost).

    A jeste jeden koment:
    Ted jsou moderni vety jako: jsem rad za to…, jsem za to vdecny, ze… atd. Nejak se mne jezi srst, kdy to slysim. Jednak ta cestina je tu uplne zlomena, jednak neni jasny komu se dekuje, takovymu anonymnimu nekomu.
    Prece kdyz nekomu pomuzes, tak nejvetsi odmena pro tebe je jeho radost a jeho usmev a ne jeho pokora a vdecnost. Mimo jiny to slovo pokora, z toho je mne fyzicky zle. Tematicky to sem moc nepatri, ale navstivil jsem esoteru, tak proto.

    1. Martin Vacek (Autor)

      Oni tihle ezo kristo duchoboti děkujou ze strachu nebo protože to doporučil nějakej mimoň. Nemají vlastní názor, tak dělají srdíčka a děkujou jak stroje. Ztělesněním radosti je pes, na procházkách se jim dívám do očí, ten pohled člověku dá všechno úplně zadarmo. Nejvíc mě baví, když ten pes štěká, skáče a rotuje dokola. smile Ono přehnané virtuální děkování existuje kvůli rozpojení příčiny a následku, dotyčný tím světu ohlašuje, že žije v dualitě. Ten kdo virtuálně neděkuje a jen to vyzařuje, je pak pro ně zmetek a vyvrhel, a přitom žije v jednotě. Je to vůbec zajímavý, jak spousta věcí je naopak, úplně jinak než to napohled vypadá.

      1. seleste

        Jsou to stroje Martine, stroje, ktere jsou rizeny vnejsimi okolnostmi.
        Je jedno jake ty okolnosti jsou, zivelne nebo ezotericke. Ten impuls je uplne irelevantni. Stejne je na tom estetika, umeni mysl. Je to ten stejny princip na ktery reagujeme, je to stejny poradek ci neporadek.
        Stejne tak kazdy clovek ma tolik „ja“ v jeden moment a kolik se jich vystrida behem jednoho zivota.
        A jak to vypada, nevedomi se rodime a nevedomi umirame.
        Muze byt stroj odpovedny za svoje chovani?
        Nemuze, jen clovek.
        Kolik lidi znas?
        kiss

        1. Martin Vacek (Autor)

          Já už pokládám za jemnohmotné kyborgy i ty andělské tvůrce, kteří chápou všechno kromě života. Naštěstí se toho souboje idiotů dravci proti andělům není nutné účastnit, ale bohužel to má samozřejmě vliv na realitu. Stvoření tzv. krystovské bytosti může skončit jedině takhle, naprostým fiaskem, kdy se z drnkačů na harfu stanou nakonec A) poslušní adepti s vymytým mozkem B) srdíčkující magoři s vymytým mozkem. Takže zřejmě opravdu, „stroj“ (krystobot) za to nemůže, nějakého blbce napadlo to takhle stvořit (nebo spíš znetvořit a zaklít, protože samotné vědomí nahé reality je pořád stejné). Řešení je prosté, silový ekvivalent pohádkového antikrysta – jenže jak to vysvětlit bláznovi? Je třeba všechno zahodit a začít od nuly. Pouze samo nitro je pravdivé a vnějšek je hra a když ne, tak sračka. wacko

      2. Sycak

        Jojo, presne tak. Zvirata nedekuji, maji radost a o tom to cely je. Mam psa, takze vim presne o cem mluvis. Nebo krmim ptacky. Oni nedekuji, ale kdyz vylezu na terasu, tak se predvadeji, jak jim to chutna. My lide jsme nejaky zavirovany a uvezneny.
        Mam taky pocit, ze je tu vsechno uplne jinak, nez se nam zda. Jako bysme byly uvezneny v nejaky iluzi a nekdo si z nas delal srandu.

        1. Martin Vacek (Autor)

          Dělaj si z nás prdel „Hmyzáci“ pomocí klamů. Jsou to původně paměťové entity a paměť je zrcadlová. Vznikli roztržením principu „dva v jednom“, když si nějaký andělský chytrák začal hrát na supermana – všechno je láska a dobro, budeme vzestupovat, temnota je zlo. Jenže temnota není zlo. Dokud něco nemá přidruženou (asociovanou) vlastnost, tak to existuje pouze v neprojeveném stavu. Temnota je buď konstruktivní (harmonicky spojená se světlem) nebo destruktivní (nepřirozeně od světla odtržená). Takže ze Stvoření (či jeho části) si dělá dost morbidní „dobrý den“ jeho vlastní Nevědomí.

  5. Sycak

    Ahoj Martine,

    muzes mne prosim Te vysvetlit, co myslis v tomhletom odstavci?:

    Věří-li někdo (zvláště ve velkém množství) v něco, co vlastně vůbec neexistuje nebo čím ve skutečnosti není, má to ohromující „zakřivující“ součtový vedlejší efekt. Pokud si představíme, že jako individualita existujeme simultánně třeba ve 288 realitách a že to běží hyperlokálně, určitě alespoň jedno vtělení může kontrolovaně vybočovat a seberealizovat se excentricky. Že to může být opravdu extrémně vzrušující, až téměř na hraně, a přitom stále v mezích neporušenosti – to umožňuje právě stádium hierarchického sebeklamu duchovních a světských celebrit a jejich postavení a hodností, fiktivní sebeidentifikace (v integrované verzi); jinými slovy, celé to divadlo (…hudební, filmový či ezoterický šoubyznys, ale i ten duchovní v relativně „vysokých dimenzích“) má zpětný hluboký smysl.

    Nejak jsem ztratil, co jsi tim myslel. Muzes prosim pro mne jednoduchou vetou?

    1. Martin Vacek (Autor)

      Ahoj Syčáku smile
      Všechno je Zdroj v převleku a když někdo věří, že je panem někým, ztotožňuje se s maskou, což vychýlí tok energie a díky tomu vznikají paměťová pole (knihovny), které by jinak nevznikly, takže sebeklam má kreativní vedlejší efekt – zatím to tak nevypadá, protože to platí až zpětně, když se systém realitních polí – po dosažení nadkritické hodnoty (např. spotřebování určitého počtu možností či opakování) – překlopí a integruje. Potom můžeš být současně nějaká jemnohmotná duchovní bytost v nebeském království a současně někde jinde třeba rocková hvězda, s tím že se to vzájemně kontroluje. To je sice možné i teď, ale zdrojové Jádro zatím jede pořád zčásti ve starém režimu, takže ta kontrola je vratká jako ráno opilcovo a rocker o své duchovní verzi neví, což mívá známé následky. laugh

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *