Nekonečný člověk

Zde je důkaz, že ve skutečnosti nemůže existovat nic jiného, nežli dokonalá sebetvořící Existence (ze sebe tvořící Hyperexistence), záhadný či „nevysvětlitelný“ Zdroj či pramen bytí, který je zároveň vším. Poukazuje to na fakt, jak nesmírně důležité je samostatné ČISTÉ MYŠLENÍ a zdravá sebeúcta a sebedůvěra, umožňující „prohlédnout realitu“ (která je ve skutečnosti NAHÁ), zvláště jsme-li svázáni dogmatickou slepou vírou (je to tak automatické, že už to ani nevnímáme), strachem, nevědomostí nebo dokonce nihilizmem. Základním nástrojem tvoření jsou KONSTRUKTivní ILUZE a opakem iluzí je destruktivní KLAM; je rozdíl existovat v čarodějné nebo v začarované verzi reality.

 

Buďto nic neexistuje a pokud existuje, lze to nekonečně dělit (pole-pól-půl) a jelikož „nic“ si nelze představit, jde o bezdůvodnou nekonečnou představivost (ani pozitivní ani negativní, ani světlou ani temnou, to je na tom to „pohádkově fantastické“), vyjádřenou fyzikálním ekvivalentem (zde rád připomínám, že physis=příroda a nature=nátura). Dělit lze nejen nekonečně, ale i všemi směry a z libovolného bodu lze dělat totéž co z toho výchozího – výsledkem je takzvaná (všudypřítomná, hyperprostorová) SUPERPOZICE neboli nekonečný potenciál, nekonečná souvztažnost všepohybu (vlna) a všemožnosti (částice): ZDROJ „všeho, co jest“ a „VŠE, co jest“ samotné.

 

Jde o multiplikabilní zpětnou vazbu XYZprostoru (ve 2R-abstraktní a 3R-konkrétní perspektivě, kde R=rozměr), který je stavem a pohybem v jednom. Pohyb ve vztahu ke stavu se aktivuje do neutralizujícího interaktivního „pro&proti“ (akce&reakce, pohyb&protipohyb), zatímco stav ve vztahu k pohybu představuje nepohyb neboli vůli k pohybu – čili vědomou inteligenci (kterou většinou označujeme jako vědomí, duch či pozornost a podobně). Symbolicky to lze znázornit jako 111 (nepohyb pohyb protipohyb), tři v jednom, kde pohyb&protipohyb či pohyb&nepohyb jsou dva v jednom. 111 je 3 opticky a 7 binárně a 3x7x37=777 je Zdroj.

 

Tvrzení, že stačí jen „cítit srdcem“ (nebo se řídit nějakou definitivní šablonou), je nebezpečná demagogie, neboť Zdroj/“Vše, co jest“ je myšlením par excellence, je to infinitivní sebeobsahující Ultimátní Mysl. Tento dokonalý sebepoZORující roz/UM cit zahrnuje, cit tvoří zpětnou vazbu prožitku, je obrazem sebe si vědomého vědomí, jde o součtový nediferencovaný faktor – pokud bychom však měli vše vsadit pouze na jednostranné cítění (zdrojovou šablonovitost), bylo by to jako tvrdit, že nic diferencovaného neexistuje (byla by to patová situace, klonování namísto množení, jednostejnost namísto variability).

 

I když to zní napohled nesmyslně, podivně až komicky, vše je tvořeno/organizováno „přemýšlením o NIČEM“ (protože to jedno existuje a druhé NE), neboli obousměrnou souvztažností stavu a pohybu. Nemyšlení je opakem Zdroje a pouze brnká na struny prázdných efektů.

 

Je místy až neuvěřitelné, jak se někteří zvláště „duchovně“ či „světlo, láska a nic víc“ zaměření jedinci chovají kontraintuitivně a to, co NEFUNGUJE, je však „bezpracně“ převážené na oddělenou vnější pozitivní stranu, je přitahuje mnohem víc nežli to, co FUNGUJE a co má vyvážený vnitřní neutrální střed.
Zdrojem není světlo – Zdrojem je neoddělené, neporušené VŠE (což je mimo jiné i skutečný význam pojmu „Duch Svatý“, dokonalá úplnost). Světlo slouží nanejvýš jako lék, nosič, nástroj projevu nebo součást celku. Realita není rozdělená na světlo a na temnotu, ale na konstruktivní sjednocující a destruktivní rozdělující pohled (jinými slovy je vnitřně rozdělitelná pouze prostřednictvím sebe-klamu). Je to o souvztažnosti představ a silových kontextů – pokud to je ekvivalentní, je úplně jedno, zda se tomu říká nebe, ráj nebo peklo, protože v takovém prostředí nelze škodit, jakákoliv svévole, zvůle či zlovolnost by sama sebe porušeným chováním zničila nebo z daného prostředí vyloučila. Takto funguje „zázračné absolutno“, narozdíl od různých hloupých rádoby „duchovních“ a rádoby „světelných“ výmyslů. Je-li něco skutečným SVĚTLEM, pak právě tohle.

 

Věřit sám sobě (ID/entitě Zdroje, nikoliv egu), zapojit intuici a představivost, to je v této dekadentní, entropické realitě jediná cesta, jak se dostat k čistému materiálu. Není vše vždy tak, jak to napohled vypadá – duch stojí nad literou „zákona“, což je případ i různých lidstvu předaných kosmologických, metafyzických, filozofických, ezoterických, spirituálních a podobných systémů a související mytologické nebo dějepisné oblasti.

 

Jak asi vypadá „neexistující“ centrální verze toho či onoho, to je ta správná otázka.
Co všechno zůstalo za oponou?
Není nám sdělená pouze nějaká vybraná komunikovatelná část, protože ten „pekelný paradox“ bychom nestrávili?
Co když se nacházíme v nějaké okrajové verzi paralelní reality, do které to „centrální“ zprostředkovat přímo nelze?
Texty jako Tajemství Amenti nebo materiály Wingmakers se pak představují v úplně jiném světle.
I když to je silně nelineární, zjednodušeně řečeno, strážcovské materiály lze identifikovat s andělskou/světelnou inteligencí (Ra) a Wingmakers s dračí/ohnivou (Pan) – zásadní je na té levé straně organický 12prvkový systém (originální modrotisk, strom života) a na té pravé základní koncepční zdrojové schéma (virtuální matrice: dvojice pentagramů uvnitř hexagramu), které tomu vlevo předchází. Ty dvě okolnosti se tváří, jako by se nechtěly znát, a přitom je tak důležité je pochopit a sjednotit.
Poznámka:
  • s nástupem éry Vodnáře (éra Průzračnosti a Expanze) končí oficiálně éra Melchizedeků, viz Krystal Star (Aurora Guardians)
  • na stránkách krysthl.org je zmíněná asistence „zelených draků“ v rámci Mother Maya Matrix, což naznačuje (pro ty, kteří neustále podezírají), že oficiální je i účinkování dračí inteligence a integrace astrálních sfér
  • ve vztahu ke Stvoření centrální inteligence sebe sama předefinovává

 

MATERIÁLY

 

KARTA = CARD = DRAK = CARDIA (SRDCE)
A (eso)=1/11
All (vše)=1+11(12, modrotisk, strom života)=11+11(1111=15 binárně)=Jolly Joker (superpozice hemisfér)
EM (pohyb) PAT (stav) JJ = PAMĚŤ = EMPATIE
15 (XV) zrcadlově=XXX (MaTriX)=www (NET) → 15 dimenzí, 15 čaker
Hell=He (On, 1)+11=111=3 opticky=7 binárně (3x7x37=777=Zdroj)
bezpodmínečná láska=konstruktivní peklo=nulové pole=duch svatý
Zdroj=stoprocentní nedualita a neutralita

 

Symetrická helium-vodíková dvojprvková paměťová pole (Genetická Mysl, 2) jsou ekvivalentem trinitních/nulových (Plazmové Dvojslunce, 3) – symetrii zajišťuje stabilizace křemíkovým/krystalickým (Krista-lidským) hexagonem.

 

Mentální (2) a duchovní (3) vědomí jsou symetricky elektrické (3) a magnetické (2).
Princip „všechno je vším, cokoliv je čímkoliv jiným“.

 

144 = 8×9 (dračí/ženské) + 8×9 (andělské/mužské) = 2 x (23 x 32)

 

 

 

Pentagon rozdělený na sdílené trigony má středový úhel 72° = 8×9, dva pentagony = 144 x 5 (72 x 10) = 720, což představuje součet vnitřních úhlů jednoho hexagonu (120 x 6).

Duální-hmotné zrcadlí neduální-nehmotné a to celé „dělá osmičku“ (zrcadlo křížem) tím, že vnitřní-hmotné zrcadlí vnější-nehmotné a člověk, žena a muž, se tak realizuje jako Božský Zdroj.

Dochází ke „snoubení nebe a pekla“, Anděl a Drak tvoří komplementární inteligence.

Zakladatelské andělské inteligence fungují v organickém 12kovém módu, dračí v módu 111, jenž je zároveň virtuální 8kový (SAMO/OSMA-organizace) a zároveň organický 11kový (osa „M“), který může působit i fantomově, není-li registrován neviditelný vztah 1/11 (1+11=12). Jinými slovy to znamená, že Zdroj se dokáže neporušeně „oprostit sám od sebe“, aniž by zároveň přestal být tím, čím je.

 

Wingmakers = VV in 6(7) makers (dva pravidelné 5úhelníky uvnitř 6úhelníku) = Tvůrci Zdroje

 

Princip dva v jednom (sebe si vědomé vědomí, zpětná vazba prožitku života) kromě jiného znamená, že dvojprvkové mentální vědomí je obsaženo v tříprvkovém duchovním a naopak, přičemž mentální vědomí samo o sobě nezahrnuje faktor nulového pole. To je třeba při tvoření (reflektování) reality zohlednit. Duchovní vědomí funguje 12kově (oktáva krát 150 %, systém 1+1=3 → organická/sexuální reprodukce; 12=hexagram v polaritě & 150 %=pentagram=1,5 kruhu/čtverce), mentální 8kově (nejmenší změnyschopná oktáva 2x2x2) nebo v režimu 1+11, jenž je reflexí duchovního. Na to třetí andělská inteligence zapomíná (nebo to neví), na to první zase někdy zapomíná dračí inteligence. Fantomovou či „organicky pohyblivou“ 12ku (1+11) ztělesňují Wingmakers, organickou ztělesňují původní evoluční Strážci, 8kový systém představuje paradigma virtuálního kontextu. Jde o to, že teoreticky lze v rámci některých vrstev existovat bez nulového pole (což u paměťových polí nahrazuje faktor symetrie), což poskytuje individualizovaným vědomím největší rádius svobodné vůle, přičemž holografický princip jednoho (celek v každé části, zákon jednoty) zůstává neporušen. Zdroj sice nemá důvod tvořit cokoliv jiného nežli Ráj, pro vyvíjející se (měnící se) individuální bytost to však dříve nebo později přestává být „dokonalost“, neboť vnitřně touží po přiblížení se statusu autonomie Absolutna. Což je principiálně nemožné, avšak po čase se vždy musí udělat nějaký krok směrem k této fantastické utopii. Je třeba si také uvědomit, že toto ve skutečnosti není žádný „problém“, spíš „věčná záhada“, která neustále pohání Stvoření k tvořivé aktivitě. Vlastně toho na jednu stranu až tolik nepotřebujeme – láska je mocná čarodějka. Co si pozemšťané zatím téměř neuvědomují, je, že nulové pole neznamená pouze zdrojovou inteligenci, Ducha svatého či bezpodmínečnou lásku nebo fyzicky orgazmus – nedualita či neutralita má i svůj konstruktivně negativní výraz. Součtem všeho je nula, výčtem všeho je peklo (!); absolutní potenciál znamená VŠE (latentně či virtuálně tedy i tu nejděsivější věc), a tak věřte nebo ne, Zdroj/Absolutno je konstruktivním peklem. Na úrovni „dřímajícího všepohybu“ jde o lásku či pocit štěstí, radost a podobně; na úrovni „dřímající všemožnosti“ jde o peklo – ráj a nebe jsou toho součástí, zrovna tak jako například nějaký temný motiv. Bohužel ale kdo nechápe neduální myšlení, nepochopí, že i temnota může být blahodárná, čistá a neporušená. Ba nejen to, vedle lásky hraje faktor temnoty obrovskou roli, bez toho vlastně realita ani nemůže být zdravá a svobodná vůle je jen sugesce.

 

Když pomineme hyperkontext, v neduální realitě neexistuje žádné zaměřitelné centrální řízení (Zdroj je všudypřítomný) ani žádná skutečná odstupňovanost či vnitřní rozdělenost, což dává jedinci i společenství nejen obrovskou svobodu, ale současně poskytuje i neuvěřitelné možnosti, nesvázané žádnými rádoby duchovními předsudky či šablonami (viz například „kristovské vědomí“, které ve skutečnosti pouze překryje bytostné já, ale zevnitř nic doopravdy nezmění – to musí udělat každý sám; člověk zůstává stále tím živlem, jakkoliv třeba klidným a milujícím, a „elita“ samozřejmě nemá zapotřebí, abychom byli mocnými živly – „…staň se sériovou kristovskou jednotkou, adeptem vykonstruovaného zasvěcení…“).

 

Jsme zdrojové, kosmické, božské živly – bytost světla (anděl) je toho součástí, ale zrovna tak jsme i bytosti ohně (draci), ba dokonce i bytosti temnot, neboť fantazie je prostě nekonečná. Neškodící démon ovšem existuje pouze v nedualitě; proto kdo je líný myslet a na sobě pracovat, aby mohl „být vším“ (což v porušené verzi není možné), odchází se „sebeobcházet“ do duality, kde ho za světelné řiťolezectví každý pochválí. Uvědomme si, že SOBĚ-podobnost (potažmo fraktalita) je jedním ze základních zdrojových principů; právě nebytí sám sebou excituje v inteligenci prostoru agresivní dobyvačné entity, je to automatický zrcadlový autoimunitní mechanizmus.

 

 

 

Celé slavné „kristovství“ je New Age distorzní sluníčková predátorská strategie. Kristus a Antikrist je typická taktika „rozděl a panuj“, silám Šedé Eminence je úplně lhostejné, zda je někdo takový nebo makový – jde o vytvoření znesvářeného bojiště a současné loutkování obou stran, té světlé i té tmavé.

 

Řešením je jednoduše neutralita (nedualita), neboli pozitivní i negativní pól současně vztažený k neutrální (nerozdělené) základně. Je to jasně vidět i na funkci organické merkaby – horní vír posměrný elektrický, dolní synchronně protisměrný magnetický. A ta elektricita souvisí s přirozenou živelností a blahodárnou konstruktivní temnotou (viz třeba humor nebo erotično, nebo nějaké tajemné motivy), magnetizmus s láskou, sounáležitostí, přitažlivostí. To první ztělesňuje vůli, sílu a rozum, to druhé esenci, empatii, jednotu. Když to není dva v jednom, není to vůbec spojené se Zdrojem, protože takové už je samotné (sebe si vědomé) vědomí, sama (o sobě přemýšlející) mysl, ba dokonce i láska (život sám), která samozřejmě nemiluje sebe samu – tvoří zpětnou vazbu prožitku života; Existence je Koexistence (Dvojsystém).  Z toho jasně vyplývá, že plejádské a různé pseudo andělské či zlatosvětelné infozdroje (a naneštěstí i některé staré strážcovské) mystifikují a lžou sobě i ostatním – takže se buď musí transformovat a ne o tom jen žvanit, nebo je třeba dát od nich neprodleně ruce pryč. Rozumem opovrhující sluníčkáři jsou samý velebný kristovský (andělský, světelný) výkřik, na energetické a duchovní úrovni přitom způsobují pravý opak.

 

Nové strážcovské či pravé andělské inteligence jsou nyní mnohem více otevřenější novostem a pohledům dračích inteligencí, čili je to o tom spojení Ra→Pan (Pan→Ra). Jako ideální se jeví komplementarita jádra andělských/strážcovských materiálů a jádra Wingmakers/dračích inteligencí – synchronizace 12prvkového modelu (modrotisk, strom života), potažmo organizační křemíkové inteligence (dvojprvek hexagon/hexagram = Krystal Star), a základního zdrojového virtuálního schématu, které představují dva pentagony/pentagramy (jakoby „neviditelné“ uvnitř hexagonu/hexagramu), čímž je zároveň zapojen i opomíjený šestý „živel nicoty“ neboli stínový archetyp, který zamezuje autonomizaci segmentů inteligence prostoru (samoorganizační kolektivní automatiky) neboli zamezuje vzniku predátorských elementů.

 

6 Komentářů

  1. Martin Vacek (Autor)

    Souhlasím s Wingmakers, že Země (a nejen ona) jako vědomí je nedefinovatelná, takže myslím že podobný věci jí určitě nebolí. Jinak u těch oken mě napadá průzračnost a o vlaku nedávno psala i Irena na Pandoře – http://www.pan-do-ra.cz/clanky/kreativita-a-inspirace/per-on.html … To že koleje nikam nevedou si osobně dávám do spojitosti s principem superpozice a skalární stojatou vlnou, nebo obecně s vlnovým rozhraním a ohniskem přítomnosti. Což je jinými slovy Zdroj či jedna z vlastností této inteligence a jádro pudla tkví v tom, projevit to právě zde na Zemi, čímž se realita jako by otevře (jako když se aktivuje hvězdná brána) a vstoupíme do Reality Zdroje (svobodných světů podle strážcovské kosmologie, nesvětů podle Wingmakers). A ty světy jsou samozřejmě multidimenzionální, takže je tam i ta „proslulá“ 5D, jenže do ní se lze dostat pouze integrací stávajícího „herního prostředí“, jako když se synchronizují čočky, jedna menší, druhá větší. A projít tam nelze podle nějakého „vznešeného návodu“, nýbrž jedině skrze „most spojení protikladů“. Zdroj je světlo-temná (ohnivá, elektro-magnetická, „drako-andělská“), pravo-levo-hemisférická inteligence, jedině tak lze udržovat spojení s Absolutnem-Nulou-Neutralitou-Nedualitou (Svrchovanou Jednotou) – skrze harmonickou integraci vůle/rozumu a citu/empatie, analytické a emoční složky (živelné a soucitné). Pohyb a protipohyb střídavě rozkvétají a stahují se zpět do fáze nerozvinutého poupěte, jako při dechu nebo rytmu srdce (typické tritonální fázování, kde klid znamená potenciál obojího). Líbí se mi naivní víra či teorie, že se do Zdrojové Reality (ráje, „království božího/nebeského“) dostaneme prostřednictvím světla, lásky a dobra – to opravdu jen hezky vypadá wacko (je to záměrná manipulace, abychom nevěnovali pozornost vůli a své elektrické vnitřní síle a nevědomě podporovali polarizované schéma). To je právě ta kolej a ten vlak, který někam zcela účelově jede, pryč ze Země, ale už ne zpátky. Má na sobě nápis „Bezpodmínečná láska“, ale je to opravdu jen nápis. Ta skutečná, to jsou nepolarizované emoce bezdůvodné radosti, vnitřní nezávislost a svoboda – je to spíš dech, smích a nadšení z každé maličkosti, nežli exaltovaná srdceryvnost. smile

    1. river

      Díky moc Martine, to jsem ráda, že to mé ďoubání v Zemi nebolí, ten článek na Pandoře jsem si přečetla. Vlaky a téma cestování vůbec mně fascinuje odmalička. Nejvíc ze všeho jsem chtěla být vlaková průvodčí. Často jsem jezdila k tetě na Ostravsko, tak 4 hodiny vlakem, nalepená na skle a zbožňovala jsem klinkání těch návěstidel u cest, bylo jich tam hodně, i u polních cest. Jak se zvuk přibližoval, cinky linky klinky a pak zase vzdaloval….těch příběhů vyprávěných i vyslechnutých. Tenkrát se lidé spolu daleko víc bavili, já se těšila, až se budem blížit k Frydku a uslyším první debaty tym zkracenym jazykem, ni? Bo ideme do dumu, ni?
      Tož mi Martine rozeber eště toto prosím. Další opravdový sen, 12.10. Byla jsem v tmavém prostoru – místnosti ? klidně to mohlo být kupé unknw , bylo nás tam pár. Celá místnost se se skřípěním, hukotem, nepozemskými zvuky, sunula prostorem. Já jako co je? No vždyť víš, jsi na Zemi a celá Země i s Měsícem a všechno se posunuje. Někdo nakreslil náčrtek, Zemi, menší Měsíc vlevo od ní, no kresba jak od 4letého dítěte, takové dva hrbolaté brambůrky. Posun pokračoval, já jsem vstala a šla do místnosti napravo. Ani ne jako dveřmi, spíš průchodem. V té „místnosti“ s úplně černými stěnami jakoby z asfaltu byli také lidé, ale ti se nořili ne do podlahy, ale do protilehlé stěny. Už jsem viděla tomu poslednímu jenom šešulku, vrcholek hlavy. Připadalo mi, že je tam stav beztíže. Kaněc filma.
      Následující den, v pátek 13.10. jsem v reálu cítila nádhernou vůni, květinovou, svěží, půvabnou. Trvalo to pár hodin a bylo to super. Kamarádka říkala, to jsi se ocitla mezi bohy, ale já jí odvětila, to ne, to oni sestoupili sem. Nemyšleno v náboženském, církevním slova smyslu.

      1. Martin Vacek (Autor)

        To mi připadá jak předobraz posunu (vstupu do Reality Zdroje), respektive negativní expozice onoho, kde stavy a pohyby jsou prohozené – černá a beztíže jsou archetypy zdrojové virtuality, v reálu to pak je obráceně, průzračně (plus antigravitační schopnosti), spojením pak vznikají ty úžasné věci jako jsou barevné voňavé kytky. Je třeba odhodit všechny předsudky, protože fenomény jako nulové pole, duch svatý, bezpodmínečná láska, harmonická extáze/orgazmus, živé světlo, tvořivý oheň a opomíjené konstruktivní peklo jsou všechno jedno a totéž. Nedualita je zázračná.
        Vlakama jsem taky naprosto fascinován. smile
        Že se mají bohové vrátit je očekávaná věc, nejlíp samozřejmě zevnitř. Ono bohyně/bůh není nic jiného nežli bytost ve svobodné zdrojové realitě (Svrchované Jednotě).

  2. river

    Dík za upřesnění Martine, tak to cítím podobně i já. Přesně tak, nádraží je Země, jsme pořád poňoukání k nějakému přesunu do ňáké jiné dimenze a tak. Však jsem také na tom nádraží zůstala, viďa, že koleje odtud nevedou. Byl tam jen jeden vláček – vagonek, ale ten stál na kousku kolejí, ty nikam nevedly!
    Domů, tedy do té panenské přírody, vesmírné, čisté ….. yes
    Však já jsem do té naší matičky Země dobře zaťatá prstíčkama, někdy i hrabličkama či motyčkou, a to se omlouvám, snad ji to nebolí. Žádná hluboká orba s předradličkou, nezorávám celiny, nepustoším…
    Rozhodně nejsem líná, snažím se, přemýšlím, zdroj mám acute

  3. Martin Vacek (Autor)

    Ahoj River, osobně to beru tak, že naším domovem je Země, pouze zde je na psychologické úrovni „implantován“ potlačující rámec – kdyby se panenské přírodní předlohy nesmíchaly s distorzním paměťovým polem (parazitní fenomén), tak Vesmírná Příroda by byla čistoskvoucí Zdroj, a to tu do značné míry stále je. Nebudu tvrdit, že vím jak co přesně je, ale jednoznačně jde o realizaci sebe jako vědomé zdrojové identity, což je stále filtrováno tisíci nesmyslných programů, kterým člověk ze strachu a z lenosti věří. Lidi uvěří čemukoliv, jen ne tomu, že skutečně jsme/tvoříme Zdroj. A klíčem a základnou je beztvarost, bezejmennost, bezdůvodnost, harmonická souvztažnost mysli (představivosti) a citu či dechu (pohybu). Je to tak jasné a jednoduché, až by jeden brečel, jak je možné, že to druzí nevidí. Místo toho na Dokonalou Prázdnotu útočí jako dravci z pozice svých kosmologických soustav a matric, které si nasadili jako škodnou do myslivny. laugh

  4. river

    Ahoj všichni, tož zas neco napíšu. Včera jsem sem hodila očko a zjistila, že je tu odkaz na Mayský kalendář. 10 portálů za sebú!!! Kliknu na článek 31.10. a je tam upozornění, že máme dávat pozor na sny. No zrovna sa mně z pondělka na úterý 31.10. zdál jeden z kategorie těch důležitých. Zrovna ho budu rozšifrovávat, né? Viz text v závorkách acute . Byla jsem ve Vídni, za totáče nedostupné místo, tak jednú za dva roky si tam zajedu na výlet. ( Místo kam jsem chtěla, ale už se chci vrátit domů). Přišla jsem na nádraží, lístek v ruce. U turniketů seděl chlápek (vypadal jak svatej Petr),dohlídnul že jsem si lístek orazila. Nádražní hala byla obrovská, plná lidí, já hledala peron a vlak, který jede k nám dom. Ne a ne ho najít. Chodila jsem po schodech dolů, nahoru, ptala se lidí, nikdo nevěděl, kde jsou vlaky. Všichni byli zaměstnaní něčím, stáli u okýnek pokladen, též chodili sem a tam. Dokonce jsem se vrátila ke vchodu, stoupla si na lajnu a vykláněla se půlkou těla ven, abych zjistila, je-li tam nějaká cedule s odjezdama nebo tak. Dávala jsem si bacha, abych nepřekročila tu čáru, už by mně tam nepustil ten hlídač, už jsem měla orazíno. Zase jsem se vrátila a hledala vlaky. Uviděla jsem kousek kolejí a na nich stál vlak do Bratislavy – jeden malý stříbrný vagonek. Seděli v něm lidi, ukazovali mi ať nastoupím, já se nedala. ( to mohli být ti naháněči do 5. dimenze a tak). Věděla jsem, že chci domů, že z Bratislavy se tam nemusím dostat. Proč oklikou, když můžu přímo? Strávila jsem na tom nádraží celý den, večer už začali různé obchody zavírat. Paní ze stánku s pečivem mi dala myslím pizzu a sbalila všechno co neprodala do sáčků, ale ne do velikosti Hujerova sáčku se švestičkama. Já si vzala ten velký bílý vrchovatý sáček, myslím makových taštiček. Bylo tam hafo bezdomovců, tak jsem nabírala do hrsti ty šátečky a rozdávala jim je do natažených rukou ( matka Tereza jak vyšitá). Akorát jsem dávala pozor, protože měli ty ruce doslova černé špínou, jak gorilí pracičky. Nedotkla jsem se jich, abych nekontaminovala další šátečky pro ostatní lidi.
    Pak už jsem vzdala to, že se vrátím domů, žádná urputná snaha, hledání, volným krokem jsem došla na konec haly, objevila se přede mnou čelní cihlová zeď a zjistila, že jsou v ní asi tři obrovská okna zvící výkladu, a to pětiúhelníková ( tak jak obrázek v textu článku, proto tento komentář také dávám sem). Okna byly nízko položené, daly se lehce překročit a vyjít jimi ven. Cože to bylo venku? Štěrkové prostranství, na kterém bylo vidět, že tam kdysi koleje byly a za ním krásný podzimní les, volná příroda.
    Jen jsem si zkusila do těch oken vykročit a zase se otočila zpátky. Nikdo jiný se mnou k těm oknům nešel, otáčela jsem se, zda mně někdo následuje. Pár lidí si mně všimlo a jinak se dál věnovali tomu hemžení, nijak štastně ovšem při tom nevypadali.
    Jak jsem si to vyložila? Nádraží je Země, prožila jsem tu hodně životů, teď už chci ale domů. Spousta lidí hledá dveře a ono se dá vyjít oknem, toho správného tvaru. Když jsem na to nádraží šla, lístek už jsem měla ( doufám že zpáteční smile )

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *