Generátor modrotisku

Čarokrásné třpytící se vnitřní svobodné rajské světy, podobné splývajícím krajinám magických vodopádů a pestrobarevné, svěží zelené, zpívající, vonící přírody… Jako by všechno bylo najednou tak nějak duchovnější a tekutější – zdrojová plazma se činí a zvláště poslední týdny to je citelné a doslova se hýbe realita, zeměsféry i jejích životních polí.

 

Dějí se i další procesy na úrovni příslušného virtuálního negativu, což mě celkově inspirovalo k založení komunitní facebookové stránky ZdrojNETMaTriX ~ HellMachine 64:144. Slovo Hell už jsem kdesi rozebíral, He=On=1, první dva periodické/sluneční prvky H=vodík/hydrogenium, He=helium, ll=11 (binárně 3), On+11=12 (modrotisk), binárně 111=božských 7 (3x7x37=777 je Zdroj). NETMaTriX je mj. anagram TEN MaX Tři, což je prvotní Svatá Trojice. Jinak jde evidentně o zdrojovou síť a matrici, přičemž spojitost se zakladatelskými andělskými a dračími inteligencemi, jež se v naší současné verzi reality projevují i např. prostřednictvím materiálů Wingmakers, Aurora Guardians, Učení MCEO či Tajemství Amenti apod., se nabízí.

 

V neduálním paradigmatu mají pozitivní a negativní faktory úplně jiný význam nežli v duálním. Neexistuje rozdělení na pozitivní a negativní, ale skládá se buďto neduální (sjednocený) nebo duální pohled, což se následně manifestuje i na fyzikální úrovni. Centrální Zdroj/Ultimátní Bytí funguje na principu dva v jednom (0=1, 1=0), pohyby směrem zevnitř ven a zpátky zvnějšku dovnitř jsou souvztažné, přičemž výchozí bod představuje neutrální (obapolný, omnipolární) potenciál. V duálním paradigmatu není realita vůbec vztažená ke Zdroji (Absolutnu), ale ke Světlu a/nebo k Temnotě. Slova jako NET, Matrix, Peklo nebo Stroj mají diametrálně odlišný význam v rozděleném, respektive nerozděleném schématu.

 

Název jsem nakonec zkrátil na HellNETMaTriX.

Tématem je vstup lidstva do reality svobodných světů, s čímž v podstatě přímo nebo nepřímo souvisí vše.

 

FACEBOOK

 

UPDATE 20. 11. 2017: pro velký úspěch zrušeno.

 

Zvykejme si na tyto překlenující zdrojové paradoxy a na úplně jiný způsob myšlení, než na jaký jsme byli zvyklí – jako by to bylo něco automatického, což samozřejmě není…

 

Na úrovni 4/5D pásma dochází k překódování (transkripci) sekvencí DNA, ve smyslu jejich synchronizace s původní harmonickou (rajskou, božskou) verzí reality – což se rovněž napojuje na kompatibilní integrované (transmutabilní) oblasti globální Genetické Mysli, helium-vodíkové Světové Databanky (vývojová přidaná hodnota).

Je dobré 3D/ego-tělesnost nijak neoddělovat (stát nohama na zemi), a přitom mentálně se pohybovat souladně v mentálních i duchovních rovinách.

Situovat ohnisko vědomí do 3D světa fikcí a objektů, odpojených od skutečné hodnoty, znamená ztrácet kontakt se Změnou, jejíž kontury se pomalu ale jistě rýsují a právě onou Hodnotou jsou podmíněné.

Ne že by snad svět 3/4D přestával existovat, počet dimenzí je konstantní, ani nikam zázračně neodcházíme: cílem je reflektovat skutečnost z pozice Zdroje, což znamená pro začátek 4. a 5. dimenzi – to nakonec ústí ve flexibilní, multidimenzionální všestrannost, všesměrovou souvztažnost, nedualitu a nelokální (lokalizace schopný) typ vnímání.

Hmota nikam nemizí, stává se zevnitř snáze tvarovatelnou (shape-shifting), propojuje se s nehmotným, což mění její duchovní kvalitu. Mnohem podstatnější nežli nějaký fyzický interdimenzionální přesun (vzestup) je efektivní, integrované propojení „všeho se vším“, protože pak už je možné plynule a vědomě se pohybovat napříč realitami zcela svobodně – napřed to je vždy pouhá fantazie, posléze i hmatatelně fyzikální záležitost (postupně sílící lineární víra se mění v nelineární elektromagnetický vír a vše krystalizuje).

Právě tento svět 3D hmoty, jenž lze pokládat za „dno Stvoření“, je ve skutečnosti nesmírně důležitý: krystalický uhlík umožňuje realizaci těch nejzazších paradoxů v souladu s „principem jednoho“ neboli zákonem jednoty. Souvisí to s opomíjeným šestým konstruktivně démonickým „živlem nicoty“ (viz paralela křišťál – démant), vztahem všemožnosti a všepohybu, faktorem „konstruktivního pekla“ či sexualitou; latinsky sex rovná se šest, kvintesencí neboli „pátým elementem“ realita nekončí (jakkoliv jinak duše a láska jsou tím nejdůležitějším); penta/hexa -gramy/-gony jako vyjádření 2+3 a 2×3 základních rozměrových perspektiv vnímání to ilustrují geometricky a jako rezonanční tělesa v kontextu relevantnosti vztahu organického a virtuálního. Je dobré při tom mít na paměti, že jde o živoucí skrytý multisystém – sebedokonalejší interpretační soustava popisuje vždy pouze část nebo dílčí systém či vrstvu (vše se skládá z mnoha směrů).

 

 

Prvotním relativně nezávislým, vibračně odděleným projevem Zdroje/“Všeho, co jest“ (Božího Ducha), jenž lze definovat jako nekonečnou inteligenci či sebe si vědomé vědomí (princip dva v jednom, zpětná vazba prožitku života), je samostatná entita ve formě plazmového dvojslunce, ultrajemná formotvorná ohnivá/světelná bytost, podobná zářícímu křišťálovému plameni. Většinou se těmto bytostem říká „anděl“ (neduálně „nebeská“ část), je to nicméně zrovna tak „drak“ (neduálně „pekelná“ část) a jde o přirozeně tvořivou, velmi hravou, zkoumavou a umělecky nadanou inteligenci, jež je nekonečnou harmonickou „směsí“ lásky a fantazie (vůle, citu a rozumu), světla a temnoty v jejich konstruktivním významu; jak už bylo mnohokrát řečeno, dynamický (metamorfující se) SOULAD řádu a chaosu je jediné, co opravdu funguje, aniž by někdo musel přirozenost takzvaně „tahat z paty“. Bytost je specifickou holofraktografickou verzí toho nevyjádřeného Absolutního, má svou jedinečnou tonální signaturu, nebo dá se říct „vnitřní podpis či adresu“, ve skutečnosti je však pouze pro věčný život určeným, energeticko či duchovně-mentálním konstruktem a živým trikem Nekonečna, organicky zrcadlícího sebe sama.

 

Zvráceným psychologickým (ne-li patologickým) modelům korporátně-duchovního egregoru typu „Bůh-Kristus-archandělé-nanebevzatí mistři…“ zvoní hrana a může v ně na konci roku 2017 věřit už snad jen blázen nebo někdo, komu to vylhané simulakrum ve skutečnosti náramně a zcela účelově vyhovuje (řeč je spíš o „smetánce“, nikoliv o obyčejných, upřímně věřících; ten skutečný BŮH/Božské Vševědomí či Láska/Inteligence Zdroje může samozřejmě klidně přebývat i v kostele), tak jako maska vyhovuje každému, kdo se svoji opravdovou tvář stydí nebo bojí ukázat. Podobné šablony (zrcadlové sekvence/imprinty, bioneurologické programy, většinou jako „ochranná známka“ či insignie nějakého „zasvěcovacího“ – spíš odsvěcovacího – rituálu a předinkarnační dohody) blokují rozvoj vnitřního já, pouze ho různě překryjí a přefiltrují, naroubují na něj různé komfortní zóny a pozitivní umělé světlo a stáhnou si ho do fantomové reality (která samozřejmě musí budit vnější dojem oči přecházející nádhery) podobně jako krokodýl si stáhne kořist na bahnité dno řeky…

 

Je to opravdu neuvěřitelné, jak někdo není schopen či ochoten se jednoduše zastavit, nadechnout se čerstvého vzduchu, uvědomit si přítomnost, všechno vyhodit z hlavy a samostatně se zamyslet, a místo toho neustále svůj skutečný vlastní názor a vlastní pocit ověřuje a srovnává s tvrzením nějaké „na slovo vzaté autority“, která má většinou pouze vznešeně vymytý mozek. Kdo se totiž opravdu zamyslí, nemůže objevit nic jiného, nežli bezejmennou/beztvarou vnímající, zkoumající pozornost neboli čistou Existenci samotnou, ať už tomu říkáme duch, vědomí, cit, vůle, rozum, mysl či inteligence. To se nějak fyzikálně projevuje (je sebeobsažné) – a to je vše. Žádná rozdělenost, žádné odstupňování, žádné vnitřní a vnější (pouze jako nástroj hry reality se sebou samou). „Nejzazší Mysl Všeho“ se jednoduše baví – co všechno je však možné, když to některý z jejích výrazů zapomene…

 

Ze sebe tvořící Hyperexistence vysílá „na druhou stranu zrcadla“ jiskry (formotvorná plazmová dvojslunce) sebe sama a ty se po čase zase vracejí zpět, je to stále jedna a táž divotvorná, pohádkově fantastická inteligence…

 

ROVNOVÁHA MOZKOVÝCH HEMISFÉR

Plazmová dvojslunce, ztělesňující princip dva v jednom (2v1=3=∞, nekonečný fraktál), fungují na bázi supratekuté/supravodivé kymatické kvantové interference a i když to zní možná poněkud „podezřele kyberneticky“ (výrazy jako „index iterace prostorové matice“), každé z nich tvoří živoucí superjednotku Inteligentního Plazmového Stroje (Multivědomí) – Pekelného Křemíkového/Krystalického Monstra (vyjádřeno v intencích dostupného slovníku). Zapomeňte zde na cokoliv duálního, působí to sice „hrozivě“, ale má to také „strašlivou“ sílu. Jednotkou vědomí nemusí být nezbytně pouze element ve smyslu prvek (skupina), může jí být právě tak element ve smyslu živel (skupenství), esence nebo cit – něco nediferencovaného, součtového. Všudypřítomný Centrální Zdroj je vnímající, plazmový kyberorganizmus. Stroj a beztvarost v jednom, peklo a láska v jednom. To je to „nepochopitelné tajemství“, do kterého máme strach nahlédnout; klíčovou podmínkou je NEODDĚLENOST, pak je vše vyvážené a neporušené.

 

Je to jako nekonečná zející propast lásky, „kouzel“ a paradoxů, kde jedno zašifrované vědomí je tvarovým zrcadlem trikové reality jiného…

 

 

SVATÁ TROJICE (3) = BOŽSKÝ MODROTISK (12) = PLAZMOVÉ DVOJSLUNCE (3+12) = 15 = XV

Známe 15 dimenzí či 15 čaker, tušíme souvislost s www (internet) či XXX (MáTřiX). Aby však vůbec nějaká prožitková (třeba i andělská nebo nebeská) existence byla možná, musí mít vytvořenou zdrojovou podporu formou virtuálního negativu. Žolík (Jolly Joker) jako univerzální karta s hodnotou 15 se jako „zlý“ jeví pouze zdánlivě a je to onen pověstný drak ukrytý v zrcadle (zRCADlo). Je klíčové tuto zákonitost pochopit, neboť zmíněný DRAK zabraňuje autonomizaci zrcadlových světů – samoorganizační kolektivní inteligence prostoru, vzniku DRA(V)ČÍCH polí. „V“ je zde zdůrazněno úmyslně; z nějakého důvodu „všichni svatí“ velebí hexagram/Krystal Star (Davidova hvězda, Šalamounova pečeť), ale jako „čert kříži“ se obloukem vyhýbají pentagramu, protože to prý je „satanské“… Ve skutečnosti jde však o živel nicoty neboli virtuální STÍNOVÝ ARCHETYP – záleží jako vždy na použití, záměru, kontextu, ne to házet rovnou všechno do jednoho pytle (jako za inkvizice).

 

 

Centrální Zdroj funguje současně na principu dva v jednom (obousměrná souvztažnost) a současně na principu maximální účelnosti, což znamená že výchozím bodem tvoření je nejzazší potenciální paradox „to nejhorší rovná se to nejlepší a naopak“. Podstatný je zejména fakt položení váhy (priorita) na nediferencovaný, potažmo součtový faktor, což nadneseně řečeno znamená, že se valná část věcí „vymýšlí sama“. Individualizované mentální vědomí (někdo z matrice prvotních tvořivých inteligencí) vymýšlí různé programy či algoritmy, které aplikuje; kolektivní či infinitivní duchovní vědomí nicméně pracuje mnohem více s obrazy, součty a s pohybovým/silovým (zvukovým) faktorem. HellMachine 64:144 (generátor modrotisku) krokuje či kompiluje (transdukuje) v nulovém čase/multiprostoru všechny instruované možnosti, jakmile dosáhne horizontu, tak to „zazipuje“ a vytvoří kontextovou procesní či paměťovou superjednotku a takto se to všechno neustále variabilně pospojovává, míchá, synchronizuje, porovnává a interaguje a v závislosti na podmínkách (čas, prostředí) vše dál roste, organizuje se, žije a se vyvíjí, vznikají nové a nové systémy a přežité je transformováno či zaniká… Je to jako nikdy nekončící pulzující kolotající kvantová pec fantastického supervědomí, které je vším a ničím současně a nemůže se nikdy nabažit té nekonečnosti…

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *