Nepředstavitelná inteligence

Abychom pochopili realitu a dostali se takříkajíc ke kořenům, je třeba začít u NIC – vypnout vše, co lze vypnout, přičemž každému je nejspíš jasné, že nelze vypnout úplně vše a tudíž NIC není NIC. V takovéto paradoxní, záhadné realitě žijeme.

 

Nelze porozumět „ničemu“, aniž bychom mysleli – to už také mnohé prozrazuje. Co když ono NIC je prostě MYSL?

 

Co když NIC je právě oním vypnuto (nezapnuto)? A co to ono „vypnuto – nezapnuto“ vlastně je? Že by naprosto vše, co lze zapínat a vypínat, bylo správnou odpovědí?

 

Jak se zdá, jde o samo PNUTÍ MEZI, a vzhledem k tomu, že věci se buď pohybují nebo nepohybují, konkrétně pnutí mezi klidem a pohybem (bez pohybu nelze nic vytvořit). Aniž bych chtěl předjímat, mysl (duch, pozornost, vůle, vnímání, inteligence, vědomí…) se MŮŽE ALE NEMUSÍ pohnout. Není-li přítomno něco, co o možnosti pohybu VÍ, žádné pnutí neexistuje, protože to je způsobeno právě zpětnou vazbou onoho uvědomění si (rozhodovací blok, rozhraní). Pnutí jako společný faktor klidu a pohybu (což dohromady tvoří archetyp tří: 2v1=3) je podmíněno inteligentní přítomností.

 

Kdyby zde nebyla přítomná nějaká inteligentní, vnímající (zkoumající) síla (fenomén, entita), byl by to buď POUZE klid nebo POUZE pohyb (což jinými slovy znamená SMRT), z čehož rovněž plyne, že daný systém nemůže fungovat sám od sebe jako nesebevědomý automat.

Teprve když se vědomě spustí nějaký proces, mohou přijít na scénu mechanizmy automatické samoorganizace. Bohužel někteří tento automat zaměňují s podstatou a zdrojem bytí, což je FATÁLNÍ OMYL, neboť to člověka (bytost) staví do pozice ekvivalentu onoho automatu a dělá to z něj STROJ na existenci, namísto živé EXISTENCE samotné.

 

 

* * *

 

Kdyby bylo NIC absencí čehokoliv, vše by bylo nezměnitelně „zamrzlé v nepohybu“ – jednoduše by nic neexistovalo, ani neexistence, a už vůbec ne tento text. Čím je tedy ono NIC, když prokazatelně něco existuje, hýbe se, projevuje se, JE?

 

NIC je něco, co si nelze představit, přičemž odpověď na otázku proč, je jednoduchá: je představou (představivostí) samou o sobě. Pouze samotnou představu si nelze představit, a přesto existuje – je „ničím“.

 

Před-STAV-a (ženský faktor) to je proto, neboť zahrnuje potenciál POHYBu (mužský faktor) – to je onen mechanizmus, na základě něhož se realita multiplikuje (reprodukuje) a se SEXem to jistě nesouvisí náhodou.

 

A co je představou o sobě samé – zpětnovazební představou? Co je oním neviditelným, nehmotným stavitelem? Už víme, že nějaký druh vědomí – inteligence – kosmický či božský rozum – vůle, duch, mysl, pozornost, něco, co si uvědomuje existenci. Něco takového, říkejte si tomu, jak chcete… ZDROJ „všeho, co jest“. A co když jsme to, v jistém ohledu, dokonce přímo MY SAMI?

 

A jelikož se NIC nemá čím omezit, označíme-li onen zdroj slovem MYSL, je to neomezená mysl neboli optimální (nejvyšší možný, NEPŘEDSTAVITELNÝ) typ inteligence.

Dokonalá, nekonečná mysl existuje nezměnitelně v každém bodu existence a právě ona je oním živým NIC. Popřít to znamená zabít život, pracovat s falešným (mrtvým) „ničím“ – naplňovat agendu Zrcadel. Protože v takové verzi výkladu (nepřímá tvrzení typu: z neinteligentního pohybu vzniklo neznámo jak inteligentní myšlení – axiom bez důkazu, jako u fanatických věřících) je hned na samém počátku LEŽ jako základ systému.

 

Zdrojem a zároveň nástrojem reality, existencí samotnou je MYSL; ta jediná je VŠÍM.

 

NIC, prázdno, nicota je myšlením samotným, je to MYSL sama o sobě, což je pravdivé až do té míry, že se to neustále, v každém bodu existence, samoprokazuje. Můžeme říct: ne, není to mysl, je to to a to, není to nic, myšlení není důležité, myšlení je zlo, důležité je hlavně cítit… A stejně u toho myslíme.

 

MYSL (nebo prostě nějaká vnímající forma inteligence) se projevuje ve dvou perspektivách, součtové (vnímání všeho naráz, pozorování) a diferenciační (analýza, kritické myšlení). Ty jsou spolu v interakci a vytvářejí další a další součet, který známe jako CIT nebo INTUICI. Jsme-li soběpodobní (nežijeme v sebeklamu), díky tomuto nediferencovanému typu vnímání máme možnost se patřičně v realitě orientovat. Vykonstruované, převzaté a naučené vzorce chování nás často od daného pocitu – který může pokaždé hlásit úplně něco jiného – odrazují.

 

* * *

 

Zbývá vyřešit otázku, zda může ona MYSL být prvotně osoba, nebo ji spíš tvoří (neomezený) potenciál možných kolektivních a individuálních vyjádření a jde ve skutečnosti o infinitivní inteligenci (TO, být, existence), která zahrnuje potenciál kolektivního vyjádření (MY, jsme), složený z jednotlivých možných vyjádření (JÁ, jsem). Jelikož OSOBA nemůže být neomezená a neomezená je vždy pouze NEURČITOST, jako logická odpověď se jeví druhá varianta. Což je také v souladu s principem superpozice a kvantovou povahou reality (cokoliv=cokoliv jiného, vše naráz v jednom). Jde tudíž o potenciální mnohobytost („záhadnou mysl“), v kontextu „pohybu nepohybu“ (klid a pohyb v jednom) mnoho-„bytost nebytost“, a tak jakkoliv to zní neuvěřitelně, jde o nehmotnou „pohádkově fantastickou“ říši snů (dokud se to nepohne, má to nulovou hmotnost), jejíž silový (pohybový) ekvivalent to umožňuje manifestovat na úrovni hmoty (nenulová energie). Není žádná náhoda, že existuje spánek a sny, nebo že jsou malé děti, zvířátka a příroda tak neuvěřitelné a že realita jako taková je vůbec vlastně dost neuvěřitelná. Ona mysl je nekonečným, nepočatým SNEM SEBE.

 

 

* * *

 

NICOTA (nulový časoprostor) jako taková má nejen nulový součet (neutrální, pozitivní a negativní se dohromady nuluje), na těchto stránkách už jsme si vysvětlili, že jde současně o KONSTRUKTIVNÍ PEKLO (nebeské věci zahrnující), protože v NEBI jednoduše nic negativního není a není vyjádřením neomezeného potenciálu (všemožnosti, všepohybu).

Falešné NIC – klamající, autonomní zrcadlové světy (důsledek disipace nesoběpodobnosti, SEBE-KLAMU), které známe většinou jako PREDÁTORa, šedou eminenci a podobně – se snaží lidstvo zmechanizovat, zesystematizovat, zrobotizovat a jediným účinným lékem proti tomu je právě pozitivní ĎÁBEL (troufalá, nefalšované lásky schopná, rozporuplná živelnost).

 

Intuice je neutrální, cit (láska) andělský, ale mysl je ďábelská – vskutku pekelně dobrá. Projeveným zlem jsou choromyslnost a nemyšlení.

 

6 Komentářů

  1. river

    Zdravím Martine a všichni , tak to jsem si zase pošmákla…ještě jsem se u toho hihňala… laugh Na samém začátku článku píšeš o VYPNUTO – NEZAPNUTO. Mezi drobnostmi, kancelářskými sponkami, gumou s názvem Milan, kartičkou na poštu mi v misce na stole leží bakelitové tlačítko s názvem stiskem VYPNI ! – tahem ZAPNI ! Vzala jsem si ho z vyhozeného vypínače na památku. Když jsem byla malá, museli jsme jako děti doma obsluhovat takový zapínač a vypínač k darlingu. Taťka hlídal napouštění vody a když ručička na ukazateli darlingu klesla pod určenou hranici, zavolal TEĎ! a my museli zapnout, až se natlakovalo, tak zase vypnout.
    Ouplně se vidím a silně mi to připomělo ten pocit, jak stojím na setmělém dvoře osvětleném bludičkovou žárovkou, nanejvejš čtyřicítkou, v setmělém koutě nad studnou s dešťovkou, odháním komáry. Vždycky když na mně vyšla služba, tak jsem už zapoměla, jak se zapíná, či tahem či stiskem. Stála jsem na špičkách, nápis jsem nepřečetla. Traumatu jsem se zbavila až tak před rokem, když jsem našla to tlačítko a mám ho pořád před očima, tam máme v podstatě všechno, jen koukat… smile
    Přeju krásný den
    Wild River

    1. ŽeruHmyz (Autor)

      Nemá Milan zelenou barvu s nápisem lampasák? smile

      1. River

        Ahoj, tak si tu sama doma (což je vzácnost) sedím u PC, za okny sa blýská, zrovna jdou dvě búřky proti sobě, tož než zalezu pod duchnu tak odpovím na otázku.
        Ni, ni Martine, Milan zelený není, jest opravdu guma gumovací trojboká, lampasákem není, to vím určitě, nic mi zde neříká o kadenci samopalu, vzor 24…. smile . Klidně si leží, čeká až ho použiju, dělá jen to co má, má specialita je rejsovat a obkreslit si i prsty, když jedu tužkou po pravítku.
        Milana mám pořád před sebou, protože mám ráda jeho vůni….hernajs, to teda zní. Osvětlím – připomíná mi to dětství, kam se ráda a čím dál častěji ve vzpomínkách a pocitech vracím. Do té doby, kdy jsme byli malí, čistí, věděli jsme a nepochybovali jsme. Nacházím tam pravé perly. Já byla takový malý čtenářek, od první do deváté třídy jsem měla penál z pravé kůže s druky, nevím, kde ho naši sehnali, nikdo jiný takový neměl. Ráda nakupuju v papírnictví, v knihkupectví, táhne se to se mnou celý život, rovněž tak psaní. Papíru dodnes říkám papyrus a jsem schopna psát čimkoliv, co se jen podobá peru, i husím brkem, a to krasopisně.
        Mám neustálou chuť do učení, vstřebávám nové informace čím dál rychleji.
        Bedlivě však dbám na to, co to se mnou dělá.
        Dobrou klidnou noc všem.
        Wild River

        1. ŽeruHmyz (Autor)

          Tak to mám dost podobně. Papírnictví na mě účinkuje jak magnet. Dřív eště trafika, když prodávali archy poštovních známek (známkama a etiketama od sirek jsem úplně fascinovanej). A na dětství hlavně prázdniny a chalupu poslední dobou furt myslím. Připadá mi, že v tom je zakuklená budoucnost, v těch energiích, že rozhodně není nikde vepředu, ale ve způsobu vnímání reality. Bouřku jsem si právě několik hodin užíval u nás. good A uvědomil jsem si, co to je digitální demence a závislost na technologiích. wacko

          1. River

            Tak to mám úplně stejně yes . Já chodidla pro známky na poštu, kupovala jsem je jakože pro kluky, doufám, že ty alba ještě mají. Etikety od sirek mně též fascinují, nejradši jsem měla ty s anglickými názvy The Scissors, The Pipe, asi je v tom skryt nějaký ten The Key yes .
            Byla jsem na pokraji infarktu, když jsem se dověděla, že jeden známý vyklízel dům po babičce a našel za sporákem napadané krabičky od sirek, co tam padaly celá léta. Bylo toho prý půl pytle a on to VYHODIL !
            Též si myslím, že se nemusím hnát kupředu, ale dívám se zpět, jak jsem vnímala realitu jako dítě, bylo to super, vyrůstala jsem u lesa. Ten nádherný pocit, když jsem se dívala do korun stromů, jak se kývaly ve větru, hovořily….dodnes sbírám kamínky, máme je nasypány kolem domu, nenápadně se jimi probírám, když sedím venku na lavičce…
            Dé déčko nejsem, nemám ani chytrý telefén, vše co je smart mi prostě smrdí, je to pro mně fuj. Chytrá jsem já a nepotřebuju k tomu žádnou techniku. Tedy pardon, internet využívám, protože to je fajn prostředek ke komunikaci, ten jsme pro svůj účel ovládli.
            Na technologiích závislá nejsem, jsem ráda, že umím všechny ty prosté, jednoduché věci, jako vypěstovat si zeleninu, ovoce, zvládla bych i obilí, odchovat zvířata, akorát nic nezabiju….zrovinka si čtu Robinsona, uklízela jsem si knížky a ten mi pad do ruky.
            Jdu se mrknout, zda už padají Perseidy, obejdu dům, nakrmím venkovní kocoury a jdu si nechat něco pěkného zdát.
            Vám též klidnou dobrou noc
            Wild River

            1. ŽeruHmyz (Autor)

              Internet je úžasnej, ale telefony nesnáším, smart taky nevlastním a je mi z toho blivno. Dneska na kraji Praskačky u lesa jsem hodil řeč se sousedem, kterej si tu maká na baráku a dojíždí z Prahy, lidi jsou opravdu z těch „chytrých“ technologií úplně vylízaný. Musí se to korigovat zdravým duchovnem, tady zase bohužel máme všechny ty pseudo světelný podvody. Nikoho vůbec nenapadne všechno vyhodit z hlavy a úplně jednoduše se zamyslet a „nacítit“, zda to jsem opravdu já a moje vlastní pocity a myšlenky, nebo jsem to jen převzal a věřím úplný blbosti. Včera se u nás na balkóně schoval ptáček před bouřkou a tak jsme na sebe pitomě čuměli smile si fakt říkám, jak může být někdo tak blbej a netušit za vším opravdu nějakou zázračnou říši snů a fantazie, podle mě dost pekelně dobrou. smile Všichni ti kristoboti, světloboti a vzestupoboti jsou totéž co ty smart technologie. bad Starý alba se známkama a etiketama má kdesi bohužel bratr. smile

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *