Zrcadla slepoty

Existují tři druhy světů: fantastické, pohádkové a zrcadlové, které fungují jako automat na realitu a vytvářejí dualitu ve smyslu hry. Zdrojem všeho je nehmotná představivost, což je zároveň „pohyb nepohyb“ (vlna se může ale nemusí pohnout) neboli pozornost s vůlí k pohybu. Fantazii se meze nekladou, je nerozdělená (působí jako jednotící síla) a aby se zhmotnila, používá princip zrcadla – sebereflexi (mechanizmus pohyb&protipohyb).

 

Neexistuje žádný nepřítel, kromě toho ze všech nejstrašnějších – hlouposti, jejíž typickou vlastností je černobílé (tunelové) vidění, neboli jednoduše OMEZENOST. Ačkoliv bez negativu (protipohybu) nelze nic vytvořit, existují jedinci, kteří věří, že je třeba vymýtit temnotu – že je problém pouze v chápání reality, vůbec nepřipustí. V některých spektrech (vrstvách) projevu to pak zákonitě začne skřípat (rezivět – hromadí se zbytková gravitace), přeruší se optimální zpětná vazba (změní se poměr v systému distribuce energie) a výplodem hlouposti je její nerozlučný sourozenec – choromyslnost. Místo neoddělené konstruktivní temnoty tak vzniká oddělená temnota destruktivní: blbost stvořila psychopata a to je také to jediné, co dokáže. Blbost světla poté vede s psychopatem temnoty nekonečný boj a v podstatě tak bojuje s vlastním stínem (co na to říct, prostě blbost).

 

 

Není nad příklady, takže aby to bylo jasnější. Někdo má rád například horory, černý humor, brutální metalovou hudbu nebo sadomasochistické sexuální praktiky (partneři nejsou idioti, mají to pod kontrolou, přináší to oběma rozkoš a vnímají to příznivě; pro někoho je nejspíš lepší nechat se NEDOBROVOLNĚ zotročovat duševně nebo se dokonce nedobrovolně nechat mlátit…) – to je blahodárná, konstruktivní temnota, podobně jako strašidelná noční bouře v temném lese. Je to vzrušující, elektrizující a kdyby existovalo jen to magnetické (přitažlivost, láska, vstřícnost), tak se normální bytost zblázní (a možná o tom ani nebude vědět). Nemám sice rád obraty typu „bylo vědecky prokázáno“, ale už se ví, že systém realitních polí se chová jako disipativní struktura.

 

„Disipace (z lat. dissipatio, rozptylování) označuje nevratnou změnu energie na jinou. Provází každou reálnou transformaci energie na jinou. Nemusí se nutně jednat o přeměnu energie, k disipaci dochází, i pokud se například přenáší teplo z teplejšího na studenější objekt. Z hlediska teorie informace musí při každé disipaci také docházet k výměně informace mezi intereagujícími systémy.“ – Disipace

 

Realita je pulzujícím souladem řádu a chaosu. To by se mělo vytesat na oblohu.

Jen omezenec touží po řádu (a zrovna tak jen po samotném chaosu), a spíš než omezenec – nebezpečný idiot. Je úžasné, jak jedinci, kteří nemají páru o tom, co je SKUTEČNÝ ŽIVOT, něco ostatním stále „zasvěceně“ vysvětlují. Nejsou-li světlo a stín jedním, je to vykonstruované, umělé – realita se mění v simulakrum, napomádovanou fasádu sebe sama (proto se pak všechno musí andělsky třpytit nebo zahrnovat logickou argumentaci, aby se ta lež zakryla). Jak nazvat někoho, kdo nepřímo jako by tvrdil: existuje pouze směr odtud tam, zpátky už ne (zakažme protisměr). Hodí se opravdu jen to nejnestydatější sprosté slovo, kterých určitě samy znají dost i ty chodící masky svátosti, a takovíto sráči – jak jsem si vyhledal v Googlu – chtějí „pozdvihnout lidstvo“… „Učenec“, který nechápe, že logika je nástroj a ne zdroj, není ovšem o nic menší parazit.

 

Destruktivní temnota, kromě té kterou nevidíme, je všudypřítomná ve formě notorické tuposti, založené nikoliv na živé hodnotě (nás samých), nýbrž na mrtvé kvantitě (číslech): ekonomie, byrokracie, boj o pozice, bludný kruh zvrácené imbecility – a jako červená nit se podél line alternativní zpravodajství, utopené v nikdy nekončících bažinách fabulací, kdy jako by dotyční vůbec nechápali, že informace nejsou nezbytně jediná forma života, a přírody se to ostatně stejně ani netkne.

 

V holografické realitě (princip „celek v každé části“) to už nelze nazvat ani parodií, je to nejvyšší možný úpadek. Jelikož nezrcadlíme svoji opravdovost a ztotožňujeme se s maskou nesoběpodobnosti, zrcadlí nás naše vlastní faleš, a tak místo hry to je nesmysl, sebeklam, konflikt, strast a strach. Oddělené zrcadlové světy se „díky“ nám stávají autonomní – je to jako knihovna, která objevila nějaký tajemný černokněžný zdroj síly a fiktivní postavy oživly a začaly se projevovat prostřednictvím reálných (organických) nástrojů – bytostí.

 

Je lepší si v divočině užívat pod vodopádem sex a pak se koukat na film o démonech – nebo předstírat v saku a kravatě někoho, kým ani nelze být, a celý život skákat kolem paragrafů, složenek, dluhů a hypoték? Těším se, až někdo natočí nějaký seriál, kde se místo upírů loví kuší bytosti světla (ty, co si to o sobě myslí) a milovníci bezesporných systémů, to jsou ty skutečně cenné skalpy – kvůli těmto vygumovaným fanatikům se z lidstva stala elektronicky střežená, identifikační kartotéka.

 

Paradoxně, přesto vše, co existuje a je k dispozici, stačí jen přemodulovat spojitým signálem.

 

 

Ve věži straší už nejen andělské straně – za kterou se sama pokládá, ale i té dračí – za kterou se sama pokládá (omlouvám se běžným občanům, pro které nejvyšší institucí je stát a kostel a cokoliv mystického existuje jen ve filmech). Virus systematizmu – předstíráme, že víme, přitom jenom mlhavě tušíme a někdy ani to ne – si přitahujeme a generujeme sami. Nezbývá než zopakovat: inteligence a vliv zrcadlových světů (těch autonomních i těch jako zrcadlových možností – spojení) se strašlivě podceňuje. Antirealita se nevzdává.

 

TRANSFORMERS
Nejde vůbec o žádné kódy a portály (to je automatický nástroj, který vůbec není potřeba registrovat), leda že se pokládáte za roboty – zařízení na existenci. Jde o přítomnost nehmotného/superhmotného, konstelaci vztahu mezi nefyzickým a fyzickým. Neboli je to o nerozdělené, nehmotné fantazii (a její jednotící síle, což někdo chápe jako pocit štěstí, lásku, okouzlení…) a přízraku nikoho zvaném tělo – žijeme v trikové realitě. V podstatě ta největší dokonalá „supermembrána“ je neustále zde a je to realita samotná.

 

Cílem je vstoupit do pohádkově-fantastického (což nám signalizuje příroda, zvířátka, malé děti… – oči těchto živáčků ne náhodou připomínají pohádkové studánky, zřídla „všeho, co jest“, tak zázrak bytí pozoruje sebe sama), z úrovně hmoty – těl z masa a kostí, ale samozřejmě na úrovni nehmotného, kterým jsme („nic“ je nekonečná představivost a všemožnost nemůže být fyzická, fyzické je vždy jen odzrcadlením).

Spiritualita a logika (esenciální a rozumový výraz MYSLI) jsou opět jen nástroj. Je to daleko hlubší, daleko komplexnější. Představte si, že například humor nikdo nestvořil, ale prostě tu je, jenom tak. To, co humor produkuje, pracuje s fikcí zrovna tak jako se skutečností, je mu úplně jedno, zda to je takzvaně pravda nebo ne. Může ale postupovat i logicky. Proč? Protože to má vůli. S polaritou si může zrovna tak hrát jako z ní stavět. A když to bude chtít relaxovat, bude to na chvíli divoké nebo duchovní. Mysl je vše, jsou to všechny možné kombinace čehokoliv. Je to sebe si vědomá inteligence všeho. Výčet vrstev, které teoreticky známe nebo s nimi máme praktickou zkušenost, není ani konečný ani směrodatný. Je to nekonečně velkolepější a dalekosáhlejší. Jsme na konci, ze kterého vše sledujeme. Potenciál „dřímajícího absolutna“ si lze vyložit i tak, že už se všechny možnosti odehrály a my si z nich pouze vybíráme. První krok v nulovém časoprostoru nemusí být o směru, ale o pochopení – uvědomění, nemusí vést nutně „někam“, a tímto krokem je pozorovatel. Tím se dostáváme k fenoménu superpozice: je to pohyb nepohyb – pozorovatel s vůlí k pohybu, s bezlimitním potenciálem – vlnové rozhraní neurčitosti, pole všepohybu a všemožnosti. Zde mezi logikou a nelogikou není vůbec žádný rozdíl, a přesně tím jsme doopravdy. Teprve když se patrnost, sebeobsah a vůle k pohybu (111) polarizují rozhodnutím, vzniká MATRIX (10x10x10), nejprve virtuální a pak reálný, a začínají existovat určitá pravidla, jako například zákon kauzality. Ale to je pouze nástroj a součást interaktivní hry – naše záhadnost a nespoutanost je neměnná.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *