Ze sna netvor tiše spí, nápis ať ten nelže nic

Věci v realitě působí kouzelně (koťátko…) či strašidelně (noční bouře…) nikoliv z toho důvodu, že by se nám to zdálo nebo to byla nějaká „shoda náhod“ – ale protože realita je opravdu z principu magická.

 

Jelikož je však svět „dvojexpozicí jednoho“ a ani to nemůže být jinak (směr je zároveň i protisměr, neboť všemožnost má nulový součet), magii lze obrátit vzhůru nohama – tím vzniká simulakrum, strojová skutečnost bez duše (odraz v zrcadle životní jiskru pochopitelně nemá), jejímž jediným záměrem je eliminovat jednotící sílu: všechno systematizovat, robotizovat (mentálně i duchovně), maximálně vnitřně roztříštit a princip jednoty nahradit nefunkční povrchovou sladkou iluzí – silově to obrátit a promítnout jako třpytivý pozitiv. Každý líný sluneční hlupák na to pak lehce skočí a v ohradě pro ovce si mnou ruce (jak všichni víme, všechny ty supersložité systémy, pronikající a řídící život, stvořilo srdce – logiku a myšlení používá jen zlo).

 

Příčinou zakletí světa je NAŠE (vaše) VLASTNÍ zrcadlové vnímání (pouze největší blázen na světě to může svádět na temnotu nebo na ďábla a právě tento blázen vnímá zrcadlově: namísto aby sjednocoval protiklady, podporuje jejich rozdělení). Ty největší hrůzy a utrpení má na svědomí prachobyčejná nevědomost, nezralost v masce nevinnosti a světla, která sebe sama staví do pozice mentora, autority a div ne vůdce a svatého…

 

* * *

 

Žijeme v trikové realitě (2v1=3): průnikem nehmotné představy a optimálně fyzicky působícího silového pole je něco, co zároveň existuje i neexistuje; ve své podstatě existuje pouze „to“ v mnoha podobách a jelikož žádný z projevů nemá kapacitu „onoho“, svět je z podstaty iluzionistickým představením. Paradoxně tedy kouzla jsou logickým vyústěním vztahu mezi kolektivním a individualizovaným vědomím a i když to lze donekonečna zkoumat a analyzovat (do větší nebo menší míry chápat nebo nechápat), nejzazším zjednodušením bude vždycky KOUZLO. Samozřejmě že účinek se projevuje jako pocit štěstí, pocit opojení či láska, ale těch pocitů je mnohem širší škála a každý pocit má svůj obraz a dokonce i svou „podvodnou agendu“ v pozitivním slova smyslu – z pochopitelných důvodů ale kouzelník neprozradí, jak to dělá. Klid, smích a humor, zábava a legrace jsou MNOHEM víc nežli výbušná emocionalita nebo nějaká parazitická „bezpodmínečnost“, za kterou je láska zaměňována.

 

Fakt, že má něco svou vlastní vnitřní gravitaci, ještě neznamená, že to je skutečné v onom bezvýhradném smyslu. Vždy to je skutečné i neskutečné zároveň. Realita a fikce (existence a neexistence) se drží vzájemně v šachu a rozdíl mezi nimi nespočívá v tom, čím jsou, ale pouze v tom, zda o tom víme nebo ne a v tom, jak s tím my sami naložíme.

 

 

„To“ (realita, jsoucno…) existuje jako existence (všepohyb) a jako neexistence (všemožnost). Vztah mezi dvěma se nekonečně vzájemně zrcadlí a má svou součtovou (duch, čtení – kniha, symboly, význam, kvalita, prožitek…) a počtovou (mysl, počítání – stroj, čísla, logika/analýza, kvantita, projekce/program) perspektivu. To dohromady tvoří duchovní & mentální vnitřní oheň (nespoutaná „ďábelská“ fantazie je svého druhu pomyslným živlem nicoty). Ten působí buďto čarodějně nebo černokněžně. Co o tom rozhoduje, je priorita ve vztahu duch:stroj. Duch pracuje v režimu nediferencované perspektivy, zatímco stroj v režimu perspektivy diferencované (stroj=automatický kolektivní samoorganizační princip akce a reakce, ale také virtuální, mentální stroj na realitu). Na faktu, že bytí je dualitou uvnitř jednoty a naopak, nelze absolutně nic změnit – o všem rozhoduje výchozí bod, vztažná základna. Pokud tímto bodem je stroj, realita se obrací naruby a vzniká simulakrum, svět nemilosrdné duality, ve kterém jedni ovládají a druzí jsou ovládáni. Nejde ale o nic jiného nežli kouzlo ve formě zakletí, kdy je mysl ošálena určitým typem zrcadlové silové konstelace (věří něčemu, co vlastně neexistuje). Realita má holografický charakter (princip „celek v každé části“), je nekonečnou rekurzí, fraktálem sebe sama – autentické realitě vládne princip jednoty a dualita je zde jen hrou a nástrojem projevu.

 

Obrovský omyl je se domnívat, že když budeme duchovní („světelní“), strojové vědomí (egregor, zrcadlový myšlenkový svět) tím eliminujeme. My NEJSME duchovní, jsme duchovně-mentální (zřídlo ducha a zřídlo mysli znají někteří jako duchovní srdce a třetí oko; zřídlo má význam pramen i pozornost; element jako živel ve smyslu skupenství je produktem součtové gravitace vertikální perspektivy vnímání, element jako prvek ve smyslu součást skupiny má svou vlastní oddělenou charakteristickou gravitaci v rámci horizontální perspektivy vnímání). Mechanizmus duch:stroj je sebeobsažný (existence reflektuje neexistenci a naopak), nicméně mechanizmus stroj:duch funguje tak, že stroj, od ducha oddělený, z něj čerpá energii – právě z důvodu oddělenosti.

Černokněžník se bez nás neobejde – stačí začít myslet a cítit sám za sebe a je „po něm“. Vrátí se zpátky do nicoty (neexistence, říše fantazie). Černokněžník, autonomní stroj, je jak přízrak těla bez duše, bezhlavý jezdec. Jsme jím koneckonců my sami, kteří NECHÁPEME. Je to jako když nás vězní náš vlastní sen.

 

* * *

 

Duch je světlem (krystalem, křišťálem) – mysl nicotou, temnotou. Jenže ne v destruktivním smyslu, ale ve smyslu konstruktivním (stejně jako ve fyzice negativně nabitý pól má stejně neutrální funkci jako pozitivní). Mysl je jako prázdnota nebo stín. Světlo a stín v jednom tvoří přirozenost bytí, je to „anděl“ a „ďábel“ v jednom, magnetizmus a elektřina v jednom – soulad řádu a chaosu. Pokud toho ďábla (stín) v sobě popřeme, přehodí to výhybku a nastupuje bezohledný stroj (inteligentní zrcadlová realita/simulakrum, která se chová jako sadistický upírský kyborg – myšlenkové pole, které nás vnímá jako své baterie, kvazimnohobytost, která vše robotizuje, a to nejen mentálně, ale i duchovně).

 

Tuto nestvůru, jež je obrazem naší vlastní nevědomosti, lze eliminovat pouze SPOJENÍM – jednotící silou, nikoliv světlem. Pošetilci stále něco hulákají o lásce a o jednotě a nechápou, že jde o jednotu světla a temnoty, tak jako jsou jedním den a noc.

 

Toto by si měly „bytosti světla“ pořídit do lékárničky.

 

Je třeba se chovat nespoutaně, živelně, orgasticky – být ohnivá, zářící bytost nicoty, jež v sobě zahrnuje vše. Naplňovat svou pravou vůli, nikoliv parodovat vlastní já. „Vše“ neznamená „cokoliv jakkoliv chaotického“ – znamená cokoliv diferencovaného spojeného s nediferencovaným (čistou jednotící silou); existence a neexistence nejsou oddělené.

 

Světlo jako bytost odpojená od temnoty není nic jiného nežli duchovní android a podobně například i logik odpojený od nelogiky (iracionality, paradoxu) je pro změnu android mentální. „Elektrický ďábel“ neexistuje náhodou  – například ve formě orgazmu nebo duševní extáze, smyslu pro humor či dobrodružství, pro zábavu, ve formě uměleckých sklonů a podobně. Temnota jako motiv je fantastická věc a je nedílnou součástí naší fantastické opravdovosti.

 

 

Existují tři druhy světů: pohádkové, fantastické a zrcadlové, které jsou o zvládnuté nebo nezvládnuté dualitě. Realita postavená na číslech je tou nejnižší úrovní bytí, je to existence projevená vnitřnostmi ven. Jakékoliv strojové mentální a duchovní chování (systematizmus) tuto nízkost a ubohost jen podporuje.

 

PROMĚNY SVĚTŮ…

Nejde o žádnou fyzikální transformaci, nýbrž o nefyzickou metamorfózu světa, vnitřní uvědomění, pochopení a svobodu.

Nepřirozený vliv energií POUZE/převážně z vnějšího vesmíru mění jeden typ lidského robota v jiný typ robota (mechanickou sluneční zlatovlásku, zásluhou které má temná destrukce úplné hody, neboť onen „sluníčkový dobroser“ nemá sjednocené protikladné složky své osobnosti), který sice moc hezky „vzestupuje“, leč poněkud zrcadlově (ve snové hladině vědomí, která nemá odezvu na druhé straně, ve fyzickém ohnisku přítomnosti).

 

Beze stínu a bez myšlení, není-li vroucí uzemněno chladným, to je jako strkat hlavu slonovi do zadku – je to ovšem slon růžový, neonový a ozdobený pestrobarevnou šňůrou žárovek… Bon voyage.

 

Projevené bytí „drží pohromadě“ jeho obrovská variabilita.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *