V zemi, kde dnes již znamená zítra

Někdo staví dům a někdo jiný v něm bydlí, což může být klidně i architekt. Těžko ale může stavět – navrhovat – dům amatér. Úplně stejně to platí v případě strukturování reality a živých forem, které ji obývají.

 

Andělská/nebeská inteligence může inspirovat nebo dokonce vymýšlet software (nebo se dál vyvíjet!), kdybyste však někomu v jiném vesmíru řekli, že se u nás andělstvo zabývá hardwarem, hrůzou by se celý orosil; konkrétně jde o zavirování prvotní/zdrojové matrice (kvůli tomu zde úřadují autonomní zrcadlové světy a kvantita namísto hodnoty).

 

Ono to z nezúčastněného pohledu vypadá jako skvělý vtip nebo výborný filmový scénář, jenže realita života je strašlivá. Myslím si, že nejhorší asi je, že si to dotyčné do sebe zahleděné či zmanipulované „bytosti světla“ stále vůbec neuvědomují – a ještě druhé (ty údajně „temné“) pomlouvají a atakují, jako kdyby mezi andělem a predátorem nebyl v podstatě rozdíl. Na jednu stranu tvrdí, že logika a rozum jsou zlo (!) a že „srdce ví“ a na druhou se tváří, že Bůh je nějaká superandělská nadbytost a tvoří světy prostě jen tak (patrně si nějak zázračně uprdne a tím vzniknou například tak komplikované a dokonalé věci jako je lidské tělo).

 

Je-li však zdrojem reality pravo-levo-hemisférická inteligence (což lze dokázat, neboť jedna část vždy funguje diferencovaně-postupně-horizontálně a druhá nediferencovaně-součtově-vertikálně, což je dáno vlastností XYZprostoru), pak to znamená, že místní andělstvo je PROTI životu a právě zdejší síly světla jsou onen neblaze proslulý „Antikrist“ (samozřejmě ruku v ruce se svou oddělenou zrcadlovou částí, což dohromady tvoří andělsko-korporátní egregor). Protilidská/protipřírodní síla nemusí být okázale zlá, jak se někdo mylně domnívá – mesiášský syndrom (porucha vnímání reality; v holografické realitě žádná vnitřní hierarchie neexistuje), vnitřní slepota plynoucí z předrozdělování na „pozitivní“ a „negativní“ (namísto společné neutrální základny, což je podstata jednotící síly) nebo nenávist k myšlení (když všechno je myšlenkou) mohou být ještě mnohem horší.

 

KADIBUDKA ASCENSION

Představte si, že by vám dům stavěl umělec, který až doteď pouze maloval obrazy (jenom vám to spadne na hlavu, nic víc, ale bude to krásné a plné lásky a to je to jediné, na čem záleží). Zajímalo by mě, kolik tisíciletí ještě budou lidé důvěřovat těm těžce narušeným osobnostem a jak dlouho budou ještě blázni věřit, že draci, peklo, oheň, stín a temnota jsou zlo, jenom proto, že to tvrdí nějaká defektní autorita (naprogramovaný android, který život viděl jen z rychlíku).

 

Jakmile nějaký sektor reality začne řídit mocnost, jež nemá rozvinutou obousměrnou reflexi (zdrojový holofraktál), končí to katastrofou – realitní matrici napadne virus a některé automatické zrcadlové světy si začnou rozvíjet stínové individuální vlastnosti a uplatňovat svůj vliv všude tam, kde převažuje jednosměrnost (z prstu vycucaná dualita světla a temnoty).

 

 

Abychom nebyli tak negativističtí… – tak jako osnova souvisí se sněním, utkání souvisí s tkaním. Všechno zlé je k něčemu dobré, z asynchronicit a anomálií lze“vyždímat“ nepředstavitelné množství novosti a synergie. Ačkoliv to nemusí být nutně úmyslem, uzdravíme-li se z vleklé nemoci, život pak má daleko větší cenu. K tomu se ale opravdu musíme uzdravit, musíme chtít se uzdravit a musíme vědět, že situace je těžce nezdravá, což v podstatě nelze nevidět.

 

Nestojíme na rozcestí světla a tmy, ale na rozcestí nadcházejícího dalšího zdravého nebo chorého způsobu vývoje. Jedna cesta vede do svobodného světa realizované fantazie, druhá končí kyberduchovní agónií sebeklamu. Není důležité, zda to bude trvat desítky, stovky nebo tisíce let nebo zda se „již zítra“ stane zázrak. Je to volba mezi pohádkou a hororem, mezi sebou a maskou sebe.

 

„Autorizovanými“ architekty světů jsou ve skutečnosti zářící-ohnivé, konstruktivní pekelné či dračí inteligence, které mají sjednocenou světlou a temnou stránku a právě proto mohou tvořit, neboť mají spojení s nulovým časoprostorem, kam se oddělenou cestou světla či temnoty nelze dostat.

 

* * *

 

Prvním krokem z pomyslného bodu neprojevené existence (=skrytý superpozitiv) je konstruktivní supernegativ neboli neutrální peklo: aby se projevila, sílu existence je třeba ekvivalentně vyvážit. Takzvaná nebesa či pozitivní nebeské světy jsou ODVOZENÉ z všeobjímajících pekelných (zdrojových). Zvláště v tomto superhmotném světě (těl z masa a kostí) to hraje obrovskou roli, neboť kdo to stále nechápe, podléhá vlivu zrcadlových světů (nezapomeňme, že zrcadla, neboli takzvané egregory, jsou slepá, neboť jde původně o paměť; prvotní světy jsou zdrojovým průmětem, nezkreslenou projekcí, rozdíl mezi pro- a pa- mnohé vysvětluje). Zrcadla si z takzvaných andělů či takzvaných bytostí světla dělají doslova kašpary na dálkové ovládání. Prvotní projevenou silou je OHEŇ (živel plazma), zahrnující VŠE: světlo, temnotu, zvuk a dokonce i aspekt nicoty (jedná se o EM/antiEM silovou konstelaci, energii).

 

Všichni známe pátý element, kvintesenci, ať už jako životní sílu (prána, čchi) nebo lásku. Živlů je však ve skutečnosti ŠEST. Lze (jako o tom „neznámém“) hovořit o virtuálním živlu nicoty – z protipohledu o černém ohni (což je zároveň i živé světlo; i když chápu, že tohle je pro někoho silná káva a kdo je vnitřně nevyrovnaný, tak by na to vůbec neměl brát zřetel). Jedná se o kontextový virtuální archetyp a jeho uplatnění v prostředí interaktivní (organické) reality je naprosto klíčové. Bohužel neumím latinsky, ale šest se řekne sex a jestli něco není náhoda, tak tohle. Přidáme-li spojitost mezi organizací/samoorganizací, organizmem a orgazmem a fakt, že nehmotnost virtuality a superhmotnost fyzického těla se perfektně zrcadlí a uzavírají společný kruh, to, co máme před sebou, je fantastické řešení problému zla/temnoty a duality. Nehmotnou verzi známe jako motiv zlomyslnosti/zlopověstnosti v humoru nebo v hudbě a obecně umění, hmotnou jako sexuální orgie (extázi).

 

PACIENTI SVĚTLA aneb TAK PRAVIL NAJATÝ OKULTISTA V CHANNELINGU

Kdo je tedy skutečné zlo? Duševní chudáci, kteří ze sebe dělají rádoby světelné kdovíco a podporují tím existenci hlouposti a choromyslnosti, protože nehmotná představivost (všemožnost) jednoduše nelze rozdělit, pouze nepochopit? Nebo sebevědomí, troufalí jedinci, kteří si uvědomili faktor souladu řádu a chaosu a iracionální logiku jednotící síly?

 

To, oč tu opravdu jde, je bytostná konstelace ztotožnění se se sebetvořící Existencí – vnitřní duchovní a mentální oheň. Žádná slabomyslná pitomost typu světlo proti temnotě, kde je fyzikální hmotná realita nadřazena nekonečnu a rukojmí zrcadlových světů mají lásku jako univerzální alibi pro svou notorickou lenost chtít něco opravdu aktivně změnit.

 

EBEN-NEBE, ANDĚL-V-DRAKU, SVĚTLO-Z-OHNĚ

Oheň vydává světlo. Empatie bez vůle nefunguje. Nebeské má kořeny v pekelném.

 

INTERNET SNESE VŠE. I VEJCE. S PLEJÁĎANY NA VĚČNÉ ČASY

Dodatek: už jsem psal několikrát, že ve světě těl z masa a kostí nemá nebeské světlo žádný relevantní účinek a že k hlubokému vnitřnímu souznění je třeba přidat i zdravou troufalost a pekelné sebevědomí. V těchto končinách na sebe narážejí superhmotnost formy/počtu a superhmotnost obsahu/významu, reálný a virtuální kontext se na tomto „dvojitém dně“ optimálně vzájemně zrcadlí. Pouze OHNIVOST – světlo a stín v jednom – může něco skutečně transformovat. Andělsko-korporátní egregor bude cíleně lidstvo zahrnovat „informacemi slabými jako čajíček“ třeba až do soudného dne, blbky s jednomístným IQ si mají alespoň u čeho pobrečet, vysmrkat se do aury a podobně… Naneštěstí i věčné analýzy (jimiž se to podezřele jen hemží) vše jen blokují, nemají-li zpětnou vazbu (vnitřní odkaz) na ono „nejživější živé“. Jde o to vyřadit ze hry autonomní zrcadlové světy (egregor) přirozeným ovládnutím samoorganizačních mechanizmů, a to lze jedině tak, že se nehmotné a superhmotné vzájemně reflektují: je to nejen o vůli a lásce, ale neméně tak o sexu (erotice) a fantazii. Ve smyslu průraznosti a akceschopnosti jsou logika a duchovno ten největší hrob. Můžete se třeba uanalyzovat a usluníčkovat, jde o to chovat se jako svrchovaná bytost, všechno je to o SÍLE a zdrojové identitě (míře integrity relativního ZTOTOŽNĚNÍ SE s tím, co proniká a řídí „všebytí“), to ale jako kdyby leželo úplně stranou zájmu… Všichni jedou jak mašiny, na nic nehledí a poslušně následují bludičku. Zvyk je železná košile a vytoužená kolektivní změna na osobní úrovni ten největší nepřítel – jenže kolektivní se jaksi skládá z jednotlivého. Hlavně když internet je plný slibů a superzměn, tak už stačí si jen zadrátovat mozek. Koho dnes zajímá nějaká takzvaná realita?

 

2 komentáře


  1. // Odpovědět

    Martine pises to moc dobre, chvilkama jsem se opravdu narehtala.
    Je to jeste horsi.
    Oni nenasleduji zrcadla ale zrcadlo v zrcadle.

    Mno. Preji ti hodne vytrvalosti a praktikujicich ctenaru.
    On i Wilhelm Reich napsal knihu:
    volne do cestiny prelozeno:
    Sila Orgasmu ci Funkce Orgasmu. Cimz inspiroval napr. vznik Hipies. Inspiroval i Einsteina, ale ten se od nej pozdeji odklonil. Ta sila toho probuzeni je velice snadna a proto nepochopitelna. Je to o sile zrusit vsechna jemne vsechna omezeni. Vsechna.
    To znamena, ze resenim vsech blokovani je tim resenim. Je to jemne a nenasilne. dash
    C


    1. // Odpovědět

      Já tomu říkám zvůle nesoběpodobnosti. Oni mají tzv. fake kvadranty, podvodné či zástupné části své ID/entity, takže viděj jenom půlku prostoru, která „se přenádherně třpytí“ – zahoďte mozky, kdo nevibruje, je proti nám – a ta druhá část slouží jako prostor pro rejdění upírů. Proto tomu říkám andělsko-korporátní egregor. Že to je zrcadlo v zrcadle je fakt. Bohužel jsou tak zaháčkovaní, že se prakticky nemohou vzdát svých masek, protože to by doslova otevřelo žumpu a došlo by k nelítostné konfrontaci s pravdou – takže radši haarp-kristovský sebeklam až do padnutí. wacko

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *