Tlukot

Pomineme-li fakt, že nejspíš většina lidí, která umí jen plnit příkazy proti své vůli, se všemu  vysměje – vliv zrcadlových světů je i nadále katastrofálně podceňován. Už se ostatními informacemi nijak zevrubně nezabývám, ale je to cítit dokonce i ze slunečního prostoru a svět živlů jako by se zdvojoval; počasí a atmosféra z toho plynoucí jsou opravdu divné. Jako kdyby v realitě strašilo – tak to dopadá vždy, když se hlupák tvor začne povyšovat nad nerozdělenou říši fantazie. Život degradující druhotná fyzika hmoty zastoupí prvotní divotvornou fyziku nehmotného.

 

Zatímco realitu řídí supersystém nelokálních energeticko-datových center* (kterým čistě osobně říkám pekelné ohně či knihovny – někdo by měl radši přívlastek „zdrojové“), tvořených myriádami oscilačních, simultánních procesních okruhů, které se neustále vyvíjejí, slyšíme z jedné strany lži o světle a ze druhé lži o logice, pohybu a samoorganizaci – jako kdyby nějaký elektrizující temný zážitek nemohl být pozitivní a jako kdyby ne-sebe-vědomý stroj mohl vytvořit sebe-vědomou vůli a inteligenci. Nebo dokonce zázrak štěstí a lásky.

Proč to všechno děláte naruby?!


* výborné jsou v dané souvislosti postupy a informace Petra Chobota, respektive amazonských šamanů, jen bych důrazně doporučil k „nejprůzračnější průzračné“ přidat ještě „nejčernější černou“ (nekonečno směrem ven a nekonečno směrem dovnitř se vzájemně reflektují a dohromady tvoří obousměrné „kouzelné zrcadlo“); jinak to končí pouze u technik, život ale proboha živého není technika

 

Jedni bájní lháři lžou o vzestupu, druzí o transformaci. Snít, existovat, tvořit a měnit (se) je výrazem téhož – projevená existence se přirozeně metamorfuje neustále (změna je život, fantazie je nekonečná), jinak by byla nucena se vrátit zpět do nulového časoprostoru, oné tolik nesmyslně obávané nicoty, která je ve skutečnosti snem sebe, nehmotnou představivostí, ve které se vše rodí.

 

Normální člověk chce být šťastný, užitečný a chce si užívat života v plné kráse, bavit se – a hlavně touží po svobodě. To jako kdyby nikoho nezajímalo. Hazardující chytráci totiž ke svým „piklům“ potřebují mentální otroky a ještě budou drze lhát, že to je všechno v perfektním pořádku, když se z jedinečného cítícího tvorstva plného snů stala spořádaná unifikovaná kartotéka. Systematické mozky přišly Zemi „na pomoc“… Anebo samy sobě?

 

Proč jen asi někdo stále vymýšlí nějaké transformace a vzestupy? Protože jeho civilizace (egregor) je v prdeli a potřebuje nosič nebo baterii… Nezodpovědný hlupák ani jinak dopadnout nemůže, když dává přednost fyzickému (duchovnímu, technologickému) před nekonečným, které je navíc nesrovnatelně živější, zábavnější a přirozenější (a také má nejvyšší koeficient soudržnosti).

 

* * *

 

Nedocenění fantastického, pohádkového aspektu existence (snění, fantazie), kde kromě „principu jednoho“ neplatí žádná pravidla (nehmotné prostředí je nerozdělené – „sen sebe“ je zdrojem všeho), vede k odpojení „kresleného pekla“ od celku (nediferencované perspektivy).

 

Kreslené peklo představuje nulový časoprostor. Peklo je to z toho důvodu, že zde potenciálně – jako dřímající možnost (proto absolutno, jako souhrn všech možných představ, je snem) – existuje naprosto vše.

„Nic“ si nelze představit, jelikož ono samo je tou představou, a představ je nekonečně. Proto tato nicota či nulový časoprostor musí být nezbytně peklem, místem zahrnujícím vše včetně toho nejděsivějšího obrazu zla. Peklo nemůže být nikdy totálním zlem, přinejmenším k sobě musí zaujímat alespoň částečně kladný vztah – kromě toho jde zároveň o nicotu, celkový součet musí být nezbytně nula, tudíž zde rovnou měrou existují věci neutrální, pozitivní i negativní.

Fantazie jako taková má nerozdělený charakter, proto je řeč o kresleném pekle, neboť zde navzdory existenci i toho nejhrůznějšího a nejstrašidelnějšího nelze způsobit žádnou škodu, bolest, utrpení. Má to charakter vzrušení, dobrodružství a zábavy. Takto úžasný a fascinující je ve skutečnosti základ života, ze kterého bohužel technokratické, logické a duchovní oběti vytvářejí nesmyslný, ubohý odpad, trapnou karikaturu a parodii sebe sama…

 

Zapomnění, domýšlivost nebo nějaký neautorizovaný experiment vedou k vytlačení snů a představivosti na okraj – je to jako se smát děťátku nebo nějakému zvířecímu miláčkovi, chlámat se jako dement: já jsem to Velké Světlo, já jsem ten Největší Myslitel, rozumím všemu… Vím nejlíp, co je pro nás pro všechny nejlepší (znám budoucnost), vytvoříme láskyplnou duchovní rodinu, spojíme se do sofistikované multisítě (jak mravenci)… Čerta starého ale tohle někoho zajímá, možná tak Borgy nebo nějakou magorskou světelnou civilizaci, kde se oblíkají do nažehlených běloskvoucích uniforem.

 

 

* * *

 

Důsledkem odpojení kresleného pekla od celku je, že 666+1** (šestky tři jsou jedním, viz 63+1) se mění na 666+0 (šestky tři potřebují baterii, oddělený zdroj), načež příslušný sektor kolektivního automatu inteligence prostoru („přízrak nikoho“) začíná fungovat inverzně, vzniká autonomní zrcadlový svět a to vede v odpovídajícím světě organickém k následným problémům s genetikou a fyziologií těl (vrstev vědomí, paměťových entit).


** což je symbolický zápis, číselně to je 666+111

 

Vliv a inteligence zrcadlových světů se stále nehorázně podceňuje – nebo jednoduše vůbec nevidí. A to jak ze strany emočních inteligencí, tak ze strany inteligencí analytických. Nevím už opravdu co říct, ale koncepce typu Atlantida/Lemurie, panslavizmus nebo dokonce model kyborg… – nejmírnější výraz, který se k tomu hodí, je mentální retardace. Copak vy jste nikdy neviděli motýla, koťátko nebo neprožili žádný fascinující „bouřlivý“ zážitek extáze – jste roboti nebo co?! JSME BYTOSTI FANTAZIE. Ať žijí utkvělé představy, sebeklam a utopie, na tohle už ani není diagnóza…

 

* * *

 

JSTE SI JISTÍ, ŽE JE TO VAŠE VLASTNÍ VŮLE – VLASTNÍ MYŠLENKA – VLASTNÍ POCIT?

Pekelné sebevědomí (pravá vůle, troufalost, zdravá živelnost) ve spojení s hlubokým vnitřním souzněním (empatizmus) jsou tím jediným, co to na Zemi dokáže skutečně změnit a konečně strhnout vývoj zdejší královské hry příznivým směrem. O konstruktivním pekle a o šachu jako fraktální makro-mikro bílé-černé díře (hráč partie je sám figurou partie) jsou tyto stránky, které souvisí přímo s nahou realitou.

 

63+1=64 → královská hra, genetika (DNA/RNA), informační pole (1/64)

1+36=37 → 3x7x37=777 → zřídlo „všeho, co jest“

šestky tři (63) tvoří jedno (1) → 666=kreslené (neduální, virtuální) peklo

poznámka: něco úplně jiného je, když 666 jednotu netvoří, to tam pak je 0 místo 1, chybí spojení se šťastnými třemi sedmičkami a funkce je opačná (místo konstruktivního a původně nanejvýš živého a blahodárného ďábla nastupuje mentálně-duchovní robot a otrok a z ďábla je záměrně vytvořena destruktivní kreatura); bohužel i z opačného pohledu světlo (duch) bez pozitivní temnoty nefunguje

 

Rozumět složitým systémovým mechanizmům není ani zdaleka tak podstatné, jako znát jednoduché základy. Klíčovým prvkem je faktor nehmotné představivosti (přirozeným zrcadlem nehmotného je hmota, tělesnost): jsou to na jedné straně sny a fantazie a na straně druhé prožitek, víra a vůle (pekelné sebevědomí), co činí život tím, čím je. A protože velkou roli hrají zrcadla (sebereflexe, zpětná vazba), realita se snadno může z čarodějné změnit v černokněžnou na tisíc způsobů. Stačí si začít hrát na všeználka, který chápe (přestože nechápe) pohádkově-fantastickou inteligenci – předstírat, že vím oč přesně jde a všemu rozumím, když, ruku na srdce, nevím vlastně až tolik… Zvláště při pohledu na nějakou malebnou přírodní scenérii nebo nějakého úžasného živáčka.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *