Pekelná blaženost aneb Všechno je naopak

Realitu tvoří průnik dvou potenciálů: potenciál pohybu a potenciál stavu.

Všepohyb (jednotící síla) a všemožnost (nerozdělená fantazie) definují jednoznačně, co znamená skutečný život.

Kdo neproniknul k jádru věci, ohání se duchovnem, ezoterikou, logikou či technologiemi – podporuje oddělenost a spoutává tím prostředí.

 

Se silou lásky máte svatou pravdu, jenže to v globálním smyslu nic nezmění. Bohužel. Měnit může pouze ten, kdo má moc vládnout realitou. Není krásnější pohled než na živáčka, který je opravdově šťastný – chceme ale snad osvobodit svět. Z veselých otroků se mně osobně dělá zle, jelikož to zastírá celkový obraz, který hovoří o úplně něčem jiném…

 

Nebeské systematické paradigma – „světlo“, „dobro“, „transformace“, model mesiáš, „andělé“… – slouží jako jeden z klíčových nástrojů POTLAČENÍ PRAVÉ VŮLE (nerozdělené vnitřní síly), VNITŘNÍ SEPARACE (typické tunelové vidění) a manipulace proti životu a jeho fantazijní, snové povaze namířených, „umělých“ entit, které, jelikož jsou odpojené od HODNOTY ŽIVOTA (autentické sebeobsažnosti), neustále vše vyhodnocují (jako počítač) a zajímá je pouze hromadění čísel v jakémkoliv smyslu a energetický zdroj, který by ten hřbitov kvantity poháněl.

 

Tito bezohlední, plánovití, vychytralí technokrati použijí proti člověku  vše dostupné, i kdyby to mělo znamenat, že si polovina lidstva bude užívat luxusu. O to totiž jde, aby vše zůstalo rozdělené. Rozděl a panuj: vzestup a padni. Nakonec si všichni „budeme rovni“ a napojí nás na síť – pokud opravdu nezačneme myslet a cítit sami za sebe a nepochopíme, že i ta skromná luční květina má větší hodnotu a nese v sobě celou skutečnou existenci…

 

* * *

 

Všepohyb tvoří jednotící sílu (hadí síla, vnitřní oheň), všemožnost tvoří virtuální peklo (nerozdělená fantazie). Vše vzniká v pozitivním pekle, kde jsou potenciálně přítomné všechny možnosti. Když se to přednostně postaví na filozofii nebe, tak se odpojí světlo od temnoty (protože nebe nepředstavuje všechny možnosti) a vznikne, kromě oddělenosti, kyberduchovno – falešné (sebeklamné) andělské a technokratické síly, které potlačují naši přirozenou nespoutanost. Pouze zdravá „konstruktivní pekelnost“ může zpřelámat mříže mentálně-duchovního vězení lidského společenství.

 

Lidé jsou nevzdorujícími, slepými otroky robotů, a ještě se tomu každý hloupě směje, jelikož „neexistuje důkaz“ – důkazem je ale prostě to, co se děje. S ryzí opravdovostí a pekelným sebevědomím by nikdo nic nezmohl. Zda chceme dál věřit „odborníkům“ nebo nahlédneme skutečně do vlastní „pohádkově fantastické“ podstaty, je jen na nás. Konce obou cest jsou zrcadlově opačné, pokud jde o „obyčejné lidské štěstí“ a svobodné nitro – rajský (či snad „pekelně dobrý“) svět.

 

Řekl bych, že výsměchu už bylo víc než dost a beztak si ho každý adresuje pouze sám sobě…

 

* * *

 

Nekrosadistické vědomí (realita naruby), kterému říkám kybernauti nebo hmyzoboti, se opravdu snaží – o to, abychom toxicky mlčeli nebo opakovali dokola stále tytéž halucinogenní vzorce chování a vnímání. Největší podíl na stagnaci, kromě automatických občanů a zaseknutých systémových analytiků (totální arytmie a funebráctví, hlavně když stroj se nažral), mají komplicové zla v masce pozitivizmu, „sluneční vyslanci“ („kristovské bytosti“), kterým stále nedochází, že řešením není žádné duchovno, kódy (jsme snad nějací zasraní roboti?), nekonečné žvásty o lásce, dobru a o vibracích, nebo totálně vylhané transformační channelingy (odkudsi ze zrcadlových světů) – ale pekelné sebevědomí a přirozená nespoutanost. Na místě je otázka: Máme v hlavě fakticky až tak nasráno? Jak se zdá, tak opravdu máme…

 

* * *

 

Vzpomínám si na ten nejzázračnější pocit, jaký jsem kdy zažil, když jsem ještě neměl vytvořenou autonomní odvozenou identitu (paměťovou osobnost, ego) – dostal jsem jako dítě od babičky nějakou tu korunu a se zatajeným dechem se vydal do trafiky koupit si arch známek do série, o kterém jsem věděl, že ho tam mají. Známky (filatelie) dnes už nikomu nic neříkají, stejně jako třeba sbírání nálepek od sirek (filumenie). Tenkrát bylo všechno mnohem živější, a není to jen dětstvím či dobou – všechno ničí nevyvážený technologický pokrok a ta zatracená CHYBNÁ sluneční transformace (nebeským světlobotům NIKDY nedojde, že superhmotný svět může transformovat pouze ohnivý typ energie – to jest draci, hadi a démoni v antiduálním pojetí). Že nám duši (přirozenost) potlačuje kyberduchovno, to je každému asi jasné, málokdo ale uvěří, že v nás ubíjejí naši podstatu i takzvané nebeské (andělské, světelné) síly.

 

Málokdo nejspíš také uvěří, že fantazie a Satan (stín, virtuální živel nicoty) jedním jsou. V dětství to je spíš pohádkový čert, jakmile se však aktivuje individualizmus (a orgazmická sexualita), přírodní satanizmus je snad to jediné, co v tomto světě adekvátně funguje.

 

Existence je přesným opakem toho, co nám tvrdí „sluneční experti“. Je spojením všepohybu a všemožnosti – jednotící síly a nerozdělené fantazie. Jednotící síla se projevuje jako živý oheň (plazma, hadí síla) a všemožnost jako nicota (cokoliv existuje i naopak, takže se vše nuluje). Nicota obsahuje vše, i neprojevené zlo. Had je symbolem zla, ale i typickým projevem živé síly – rozeklaný jazyk symbolizuje sebeobsažnost jednoty a duality – nerozdělenosti a hry.

 

Hvězdná elita, co si říká „světlo“ (a skutečně jen říká – světlem je totiž poznání), tvoří svou vnitřní slepotou nejen oddělenost, ale bohužel i kyberduchovno. Není divu, že jsou tito světelní androidi tak vysazení vůči přirozené ohnivosti, nespoutané fantazii, hadům, drakům a nicotě, která je ve skutečnosti „BOHEM“. Nicota je dokonale čistá a nerozdělená a pozornost, která z této nicoty vyvěrá, se tudíž projevuje opravdově, nevinně, jako nefalšovaná láska – což také ovšem zdaleka není vše (je v tom přítomen i stálý potenciál živelnosti, paradoxu a rozporu).

Emulovat lze cokoliv, kromě existence samotné – a přesně to dělá kyberduchovno, mění realitu v simulakrum.

 

* * *

 

Jsme pozornost s vůlí k pohybu – pohyb nepohyb, ve kterém pramení veškerá existence. V absolutním smyslu (jako nevyčerpatelný potenciál) to vyjadřují dva vzájemně se reflektující faktory, jejichž průnik tvoří záhadu „všeho, co jest“: faktor všepohybu a faktor všemožnosti. Všepohyb lze chápat jako organickou ŽIVOU SÍLU, všemožnost jako nekonečnou, nehmotnou FANTAZII, přičemž obojí je zároveň věčnou nicotou. Zde je zásadní jedna věc – potenciální VŠE je jednak samo o sobě absolutně čisté (tudíž nerozdělené), jednak zahrnuje skutečně všechny nemožné i možné možnosti, včetně toho nejstrašnějšího zla. Jedná se tedy o virtuální PEKLO.

 

Není možné, aby život pocházel z nebe, neboť nebe nezahrnuje všechny možnosti a není tím pádem nekonečné. To peklo je oním ABSOLUTNEM. Toto prapůvodní peklo, jelikož je čisté a nerozdělené, je ve skutečnosti antizlem; můžeme si sice něco zlého představit, pokud jsme však v souladu s podstatou tohoto pekla (ryzí všemožnosti), je nemožné zlo projevit na úrovni hmoty (energie, kontaktu). Toto peklo je nedotknutelné a představuje nejzazší ztělesnění PRINCIPU JEDNOTY. Je jasné, že jednotící síla musí spojovat dvě odlišné věci a v případě, že spojuje dva zcela protichůdné jevy, její účinek je maximální. Těmito projevy jsou ČISTOTA a ZLO, toto je absolutní základ – neporušený, neutrální a neduální. Je to to nejprůzračnější průzračné a nejčernější černé v jednom. Výsledkem je nejživější živé, nejskutečnější skutečné.

 

 

Hadi (živá síla, symbol zla), oheň (draci, živel nicoty), démoni (stín, hrůzostrašné, ďábelské věci), to všechno SAMO O SOBĚ je neutrální. Veškerá příroda a život vznikají v konstruktivním pekle – je to zřídlo či oheň pekelný, který obsahuje všechny typy sil i tvarů, neboť jde o organický obraz virtuálního živlu nicoty a pouze zde je vše čisté a dokonalé.

 

Existence (život, všepohyb) tvoří pár s peklem (fantazie, všemožnost) – nebe (pozornost) tvoří pár s vlastností existence (patrnost). Potenciálně je možné naprosto vše, takže dvojici prostě nemůže tvořit nebe a existence. Nebe vzniká z nebe-z-pečného (ale také dobro-družného) pekla, stejně jako světlo má původ v ohni (nebo hloupost a šílenství v rozdělenosti).

 

Všepohyb neboli všeživel, živá síla je organická, fyzická (physis=příroda, nature=nátura), všemožnost je virtuální, nefyzická. Takže jaké je to celé tajemství? Život je fantastické peklo mnoha rozměrů a mnoha projevů, samosebou i těch nebeských. Jakmile přednostně zaujmeme postoj „život je nebe“, tak to sice bezpečně a hezky vypadá, ale má to „drobnou vadu na kráse“: je to LEŽ. Tento postoj zaujímáme ze strachu a z nepochopení a má kořeny v ROZDĚLENOSTI, ve zkresleném názoru, že peklo je zlo.

Peklo je ve skutečnosti antizlo, nehmotná virtualita nemůže sama o sobě vůbec nic způsobit. Něco způsobit může až silový kontext, postavený na filozofii oddělení. Chápu-li fantazii jako JEDEN CELEK, nemá co čemu, kdo komu co způsobit.

 

Vím, že to zní pro mnohé neuvěřitelně, neskutečně, a zvláště ti duchovně zaměření to vnímají jako „útok temných sil“ – jenže život JE neuvěřitelný a JE neskutečně fantastický. Pokud ne, není to život, je to podvod. Není-li život pozitivním peklem, je negativním vězením.

 

* * *

 

Tím, že nebeské síly oddělily světlo od temnoty, stvořily nejen oddělenost (kořen všeho zla ve hmotě), ale i kyberduchovno (které postrádá přirozenou sebeobsažnost, to jest srdce, duši). Když nebeským došlo, jaké fatální chyby se dopustilli, místo aby ji otevřeně přiznali (a snažili se o opravu – zpětné spojení), pokračují dál ve strategii světla a oddělenosti.

 

Vyrukovaly se spasitelským modelem (Kristus), vzestupem a transformací, z chyby lživě obviňují peklo (temnotu) – a pořád nic. Kyberduchovno přišlo s modelem křemík – prašť jako uhoď. Jediné, co se v jejich vrstvě „změnilo“, je to, že se do všeho úplně zacyklili; bohužel obsedantní fanatik tohle sám od sebe nepozná, bude chybu donekonečna podvědomě obcházet.

 

Ti, co si hrají na hvězdné zasvěcence, myslitele a reformátory, jsou čím dál slepější a utopenější ve vrstvách, které vůbec nesouvisí s fyzickým ohniskem přítomnosti, ženou se za bludným světýlkem a nikdo jim nic nevymluví. Křemíková inteligence je na jednu stranu vrcholně zajímavá a technologický pokrok nelze popřít; ale podívejme se na lidstvo. Jelikož lidé nevědí, co je skutečná duchovnost, kybersvět je úplně zachvacuje. Takto rozhodně není možné dál pokračovat.

 

* * *

 

Když přijde dítě na svět, VŠE má v sobě. Je čisté a svět je pro něj nekonečnou říší fantazie. Později si dítě chce hrát a o tom také je celá realita, o HŘE FANTAZIE. Podstatný je přitom faktor svobody, kterou zajišťuje JEDNOTÍCÍ SÍLA. Když jsem byl malý, vnímal jsem svět, jako by byl kreslený, jako kdybych vůbec nebyl od světa oddělený a obklopovaly mě samé fantastické postavy. Zároveň jsem samozřejmě fungoval jako tělo a existovala i tato rovina, jinak ale, jako kdyby všechno byl takový pohádkový SEN ŠTĚSTÍ. Nepochybuji o tom, že právě tohle je ten skutečný svět, ještě nerozbitý soustavou filtrů, čoček a zrcadel (iluzí, kterým jsme uvěřili) a uměle nepřestavěný do stavu zdrcující nelidské obludnosti, kdy se z člověka stal mechanický anděl křížený s predátorským zvířetem, zařazený do kartotéky evidenčních čísel.

 

Realita je o jednotící síle a o fantazii, což se projevuje jako vůle, emoce a myšlení, které má i svou rozumovou část – rozum je onen architekt, který staví z představ skutečnost. Stavbu podporuje víra a prožitek. Podstatný je na straně jedné klid (neutralita) a na straně druhé živelnost. Existence je prožitkový, snový živel.

 

Největší omyl a podvod je rozdělení na světlo a na tmu nebo takzvaný „vzestup do vyšší dimenze“ (o kyberduchovnu ani nemluvě) – MY SAMI jsme ta nejvyšší dimenze vůbec.

Malé dítě „to“ má od příchodu na svět všechno v sobě. To lze neustále rozvíjet. Systém (šedá eminence) tohoto světa to ale potlačuje – potřebuje robota, otroka, ať už v materialistickém nebo duchovním smyslu.

 

Systém potlačuje funkci pravé mozkové hemisféry ne proto, aby podpořil levou (i když i to), ale hlavně proto aby hemisféry ROZPOJIL od sebe. Protože realita je pravo-levo-hemisférická (pracuje s vertikální a horizontální perspektivou vnímání a jejich průnikem). Levá hemisféra je „temná“, analyzuje, počítá, hodnotí – pravé hemisféra je „světlá“, je o pocitech a intuici. Levá pracuje s diferencovaným modelem, pravá s nediferencovaným, levá je spíše „elektrická“, pravá spíše „magnetická“. Jakmile to od sebe oddělíme, potlačíme jednotící sílu, která pramení právě v onom bodu průniku, kde se setkávají pravohemisférické a levohemisférické myšlení.

 

Kdyby to tak nebylo (kdybychom nebyli „světlo-temní“), tak by neexistoval humor nebo například sexualita, lidstvo by se ani nemohlo reprodukovat. Byli bychom stupidní roboti. Bezduché klony. Fantazie je jenom jedna a klíčem je harmonické spojení. Kdyby jednotící síla nespojovala dvě různé věci, co by sjednocovala? Andělské a ďábelské věci samy o sobě jsou neutrální, vždy jde pouze o to, jakým způsobem se co projevuje. Příšera nakreslená na papíru nemůže nikomu nic způsobit, přesto ale určitým způsobem existuje. Je to o silové konstelaci. Jakmile se pozitivní a negativní náboj vzájemně kontrolují (obsahují, reflektují) – jakmile je vše přednostně vztaženo k neutrální základně, k žádné škodě ani poruše nemůže dojít. A o to jedině jde: o neporušenost, o čistotu. Nejde tady o dobro/zlo, světlo/tmu, pozitivní/negativní. Je to o SPOJENÍ, neoddělenosti. Podobně jako existuje minulost, přítomnost a budoucnost a dohromady tvoří opět přítomnost (věčnost), světlo, tma a jejich magický průnik tvoří dohromady mystérium bytí. Nehmotné zlo nikomu nic nezpůsobí a tím hmotným zlem není temnota, ale ODDĚLENOST.

 

KOMICKÁ VLOŽKA

Tato věta se po přečtení sama zničí, nezávisle na pozorovateli.

 

* * *

 

Bohužel lidstvo kybernautům opět naletělo na takzvanou transformaci. Neustálá proměna je přirozená – změna je život. Vše se neustále přirozeně metamorfuje, roste, vzniká a zaniká (kromě jádra samotného). Proč? Protože fantazie je nekonečná. Fantazie se nikam nevyvíjí, nikam nestoupá ani neklesá – je to HRA. Cesta je cíl. Vývoj probíhá opět pouze ve smyslu hry. Podstata je nezměnitelná: je to fantazie a láska v jednom. Hravost bytí, štěstí existovat. Hodnota je stále stejná, jsme jí MY SAMI.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *