Nespoutaná fantazie

Dnes ráno na sluncem zalité procházce podél rozkvetlého lánu pod úrovní dálnice jsem narazil na malou zelenou ještěrku a při svých úvahách za pochodu jsem si opět uvědomil, jak neuvěřitelně mimo je „vezdejší tvorstvo“ se svým pojetím reality – jejíž nahá (přírodní) verze je až podezřele čarokrásná. Vznik přírody mi opět asocioval peklo, místo, kde se vše konstruuje (z čehož jasně plyne, že bláboly o destruktivitě nejsou nic než blouznění pomatenců, kteří peklo zaměňují s utrpením a vězením – onou až podezřele nesmyslnou, podstrčenou verzí reality).

 

Peklo je jak zářivý sen ohnivé nicoty. Naprosto VŠE (hlavně včetně logiky a duchovna) by mělo být podřízeno iracionálnímu kouzlu bytí (NIC/STÍN), jinak se monstrum inteligence prostoru – kout nebeské knihovny – jako vždy „utrhne z oblohy“ a nastěhuje do aur nebožáků…

Škoda, že tohle nikdo ze slavných duchařů a myslitelů nevnímá; každý vesměs pouze očekává, že bude potvrzena jeho pozice, přitom existují myriády pohledů na svět – napadlo vás už, že se také třeba šeredně mýlíte i v té nejsamozřejmější věci nebo že je možné svůj obzor neustále rozšiřovat?

 

Existují světy, kde o nějakém „duchovnu“, „zdroji“, „absolutnu“, „logice“, „samoorganizaci“ a podobně nepadne ani slovo, kde se prostě rovnou žije, neboť realita se zde chápe jako něco mystického a magického, jako nekonečný sen, kouzlo či trik – dokonce snad i podfuk. Je to existence pohádek, fantazie a čarodějů, existence zázračných bytostí a věcí, příšer a strašidel. V našem světě nám to signalizuje hlavně příroda. Každá kytička či závan větru to na nás doslova řve, každý ptáček zpěváček, kočka na výzvědách, kokrhání kohouta, ševelící strom, vodní hladina, hvězdy, obloha… – a koneckonců i člověk, který nemá vymytou hlavu.

 

Kdesi „v modravé dáli“, v jiné vrstvě skutečnosti, samozřejmě existuje i někdo, nějaký architekt, pekelný konstruktér, který vymýšlí a staví určité základy, bez kterých by žádné triky ani hezké nebo strašidelné věci neexistovaly – dalo by se říct programátor. On ale nežije v těle z masa a kostí, vnímá realitu úplně jinak, pro něj je největším vzrušením dát něco složitého dohromady, aby to pak samo fungovalo a ostatní to pak mohli použít. Má přístup k realitě takříkajíc z první ruky. Nic tam nevibruje, nic se neodráží, nemusíte řešit problém pohlaví, polarity, času, smyslu, hodnoty nebo nedejbože přežití. I ten konstruktér či programátor jsme my sami, na jiné úrovni bytí, jsme rovněž umělečtí návrháři a podobně – zkrátka vše.

 

Legrační je, že i ten programátor by se lidské logice, duchovnu, světlu či absolutnu – nebo nějakému „světovému plánu“ vysmál. Mám zapsané hromady poznámek, za účelem vysvětlení (snahy o to), jak co funguje. Hrůzostrašná spojení typu „index iterace prostorové matice v infinitivní reflektivní fraktální superpozici“ – ale nakonec z toho vždycky stejně vyleze něco, co je prostě jen snem, pozorovatelem a vůlí k pohybu naráz, nekonečně uvnitř sebe, „nevysvětlitelný kouzelník“, „mág, který neví, jak to dělá“ (protože realita to ví za něj, ale nemá se jak vyjádřit jako celek). Stále hledáme nějaký počátek, a co když žádný neexistuje? Co když existuje jen konec? Stále hledáme nějakou definici – co když definicí je prostě MYSL? Mysl má spoustu nečekaných vlastností, především ji však nelze odvodit.

 

Mysl je vším, nekonečně uvnitř sebe, každá vrstva dělá prostě to, co dělá – k čemu ji (měnící se) kontext předurčuje. Klíčový je základ. Připadá mi, že se všichni ti spiritualisté a analytici zbláznili (o materialistech nemluvě). Uvědomme si, že pokud něčemu perfektně rozumíme, a přitom opomíjíme to základní, může jít o vůbec nejhorší kombinaci – kdesi uvnitř bude dřímat antisvět (jako stavět mrakodrap v močálu).

 

Svět je projekcí mysli. Ve skutečnosti o drtivé většině věcí vůbec netušíme, proč jsou a jak fungují. Někdo si to prostě představuje a věří tomu. Spouští proces. A ten někdo ani nemusí být bytost – jedinec. Může to být kolektivní mnohobytost, která opět sama existuje jen jako projekce nebo součtové vědomí.

 

Všechno se děje rovnou. Mysl může něco vymyslet – dostává nápady, inspirace. Může si představovat a věřit. Není ničím omezená, to jen náš mozek stále předpokládá, že to je nějak. Můžete být největší myslitel nebo duchovní, a stejně se stane pouze to, čemu v hloubi duše věříte (nebo čeho se obáváte). Rozhoduje vnitřní naladění – to mohou tvořit deseti tisíce vrstev a působících sil. Totéž platí samozřejmě i na úrovni druhu, nejen jedince.

 

 

Jaký je ten hlavní fígl, kromě toho, že vše je nekonečně sebeobsažné a systém krokuje a vnímá nekonečně v sobě naráz, přičemž každá část (zrcadlící celek) může plnit úplně jinou funkci (bezlimitní dynamický metamorfující se kooperativní multitasking nelokální soběpodobnosti, souvztažnosti a sebeobsahu)? Neexistuje nic pozitivnějšího, nežli samotný fakt existence. Všechno je pohyb nebo stav, nepohyb. A protože všemožnost a všepohyb mají nulový celkový součet, aby realita něco s maximální možnou efektivitou, rychlostí, vyváženě a jednoduše vytvořila, spojí skrytý superpozitiv (kryptopozitiv) s jeho opakem, supernegativem. Vše se „peče“ v konstruktivním pekle – toto peklo je skutečně pekelné, jak je ale naznačeno, konstruktivní, nikoliv destruktivní. Tak vzniká pekelně dobrá skutečnost (která se „kuje“, „odlévá“, jako když kovář buší kladivem do kovadliny a létají jiskry). Nulový součet znamená nicotu, a ta je naprosto čistá, neporušená. Nefyzicky sice existují zlé věci, ale fyzicky se nemohou projevit (nic ničemu neškodí), podobně jako v kresleném vtipu. „Virtuální“ pekelní architekti vymýšlejí různé geniální nástroje, matrice, algoritmy a programy, spojují je všechny do jednoho a výsledný téměř bezhmotný praživel (superoheň, plazma) potom tvoří neviditelný základ projevené (organické) existence, různě se vrství a je k dispozici. „Obyčejným smrtelníkům“ potom stačí v daném prostředí se pohybovat, představovat si, myslet, věřit, snít, prožívat, a v závislosti na tom, v jaké vrstvě se kdo pohybuje, si lze realitu užívat jako dobrodružné, iluzionistické, orgastické představení. Je to stroj na zázraky z podstaty věci. Konstelace vztahu mezi nefyzickým a fyzickým aspektem určuje (modeluje, moduluje) vše. Klíčová je kombinace empatizmu (hluboké vnitřní souznění) a pekelného sebevědomí – pravé vůle a troufalosti. To je to, co nejen lidem, ale i mnohým takzvaným andělským, světelným, duchovním či nebeským, božským mocnostem vůbec nedochází. Že to není ani o duchovnu, ani o světle, ani o logice, ani o fyzice – ale o vůli, víře a fantazii, a to předešlé jsou jen NÁSTROJE.

NIC je představou o sobě samé – pouze zde je možné opravdu vše, tudíž všeobsáhlejší, hlubší základ nemůže existovat.

Mysl je pohádkově-fantastické, tak trochu strašidelné, divotvorné pekelné zrcadlo (tvořící ty nejúžasnější věci). Jediné, co sen k svému projevení potřebuje, je silový ekvivalent (všemožnost a všepohyb se vzájemně reflektují a oba fenomény vychází z nulového časoprostoru, NICOTY) – ten si ale také zpočátku pouze představujeme.

 

 

Neduální oheň pekelný, zřídlo „všeho, co jest“, vydává světlo a zahrnuje v sobě i blaženost temnoty.

Ultimátním rozhraním „systému bytí“ je sám pozorovatel, fyzicky existující pouze ve fázi pohybu (rozhodnutí=výběr z vlnového pole neurčitosti) –  klíčový je nefyzický rozměr: vůle a představivost.

 

Je to jako multisymfonický orchestr, složený z desítek tisíc těles, hudebníků a nástrojů, kde každý zvuk je jedinečný a vše se fantasticky prolíná a hraje najednou, přičemž některé části hudebního monstra jsou zároveň schopné komponovat nové a nové skladby a dokonce i vymýšlet nové nástroje, nové styly a nové postupy. Nekonečný zářící ohnivý superživel.

Je to neuvěřitelná, úžasná umělecká hra. Znovu jen musím zopakovat, že nápaditost, smysl pro zábavu a integrace (integrita) pozitivního a negativního pólu jsou mnohem podstatnější nežli nástroje, které zprostředkují převod do hmotného projevu (logika, samoorganizační mechanizmus, spontánní vlastnosti časoprostorového kontinua a obecně reality) nebo umožňují u toho bytostně relaxovat (duchovno).

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *