Nahá skutečnost

Kolektivní (součtová) inteligence – existence sama, nekonečný fraktál sebe – je tajuplným přízrakem nikoho (fantastickou, pohádkovou bytostí či mnohobytostí), sebe sama zakoušejícím prostřednictvím zpětné vazby svých interaktivních projevů (hologramů, individualit, identit), jež nelze v pomyslném kontextu celku opět pokládat za nic jiného nežli za trik – ne náhodou existují sny a spánek, a toto je, přátelé, skutečný obraz reality: ČARODĚJNÉ ZRCADLO MYSLI.

 

Nic úžasnějšího si ani nelze představit, neboť na představivosti to celé stojí – o to je to samozřejmě horší, když si to přestaneme uvědomovat a propadneme se někam do nějakých efektních vrstev, kde se jenom hraje divadlo (mnohdy až nelidsky stupidní loutkohra) na téma existence.

 

Na úrovni celku funguje daná kolektivní (součtová) entita jako geniální bezchybný automat, jakkoliv na bezprostřední osobní úrovni sebe sama nikdy nepotká, což samozřejmě působí poněkud strašidelně, zvláště když si uvědomíme, že něco takového „proniká a řídí existenci“ (respektive je samo onou existencí).

 

Přízrak nikoho známe například jako tělo, odraz zírajících očí v zrcadle nebo inteligenci prostoru (prostor má nulovou hmotnost, je nicotou, potenciálem všeho). Lze v dané souvislosti hovořit o ďáblu? Jistě, a právě o to jde nejvíc. Je to neexistence, která existuje – fikce skutečného, bez které by neexistoval život.

Bohužel, dokud budeme strašpytlové, dokud se budeme ukrývat za masky světla (duchovnosti, systematizmu), ignorovat jedinečnost sebe sama, nahou realitu a fantastické myšlení jako takové, a v neposlední řadě, dokud nepochopíme, že na té nejhlubší úrovni jsme NEHMOTNÍ – bude tento ďábel pro nás vždy jen zosobněním zla.

 

Způsob, jímž se naše kolektivní & individuální vědomí staví k realitě, generuje odpovídající zrcadlovou formu života a v případě, že sebe sama chápeme jako něco hmotného (i duchovno je fyzické, i jemnohmotný projev je fyzický, i to „slavné“ světlo není nic než fyzika hmoty), automatickou strategií daného zrcadla je naši utkvělou představu o sobě „anihilovat“ a chová se tudíž jako agresor.

Zrcadlo je slepý predátor.

Děje se to z toho důvodu, že nerozdělená a ničím neomezená je pouze nehmotná forma existence. Věřit, že na té nejhlubší úrovni jsem hmatatelné „něco“ nebo „někdo“, zatímco ve skutečnosti jsem VŠE, bytí samo (bytost fantazie), je samozřejmě nesmysl – a tak realitě nezbývá, než to vyrovnat.

 

Součástí pochopení toho, že jsme nehmotní, je pochopení vlastností nehmotné formy existence. Proč jenom nás asi tak téměř „sebevražedně“ přitahují tajemné, strašidelné, dobrodružné, nebezpečné věci – byť třeba jen v umělecké podobě? Proč existuje humor nebo smyslnost, proč máme takový smysl pro hru, vzrušení, zábavu? Protože ta pekelnost (ďábel) tam prostě je, tou nejpřirozenější cestou. Existence je pekelně dobrá – nenechme si vymývat mozky všeználky, kteří stále blekotají něco o nebesích a o andělech, a přitom nevědí zhola nic, nemají se skutečnou realitou žádnou vlastní zkušenost, nepoužívají samostatné myšlení a dokonce i ty „zázračné duchovní pocity“ mají implantované, jsou indoktrinovaní programem, a jako feťák neschopní se ho vzdát. Robot vám bude donekonečna opakovat jako fanatik, že je tím a tím – že existuje realita sama o sobě, existence v plné kráse a nahotě, zavirovaný mozek nezajímá, neboť vnímá jenom převzatou interpretaci (která mu účelově vyhovuje) a vidí jen masky, nikoliv skutečnou identitu.

 


Nejhorší je, že jakmile se nějaká skupina nebo jedinec projevuje psychopaticky, hned je tomu dána nálepka typu „satanizmus“ (popravdě jsem se tak sám také kdysi choval a vím, že to mnozí vůbec nedělají ze zlomyslnosti) – sociopat, psychopat nebo nějaký chudák bez svědomí, arogantní egocentrik a podobně, ale přece není žádný „luciferián“, ani pekelník nebo spřeženec pekla. Je to prostě jen bytost nebo entita bez schopnosti empatie nebo sociálního vnímání, narušená osobnost – nemocný může být kdokoliv. To si nelidsky či protilidsky (protipřírodně) zaměřené síly záměrně samy vymýšlejí, abychom pak automaticky veškeré zlo asociovali s peklem. Nikoho už pak vůbec nenapadne, že by právě peklo mohlo být tím pravým ořechovým.

 

Nehmotný prostor (či nulový časoprostor) je nekonečný, nerozdělený a představuje absolutní potenciál; existuje současně v nerozbaleném a rozbaleném stavu (jako informační bod prostoru IBP a jako prostor sám XYZ, kde IBP může být rovněž prostorem uvnitř prostoru, hyperprostor, což tvoří nekonečný zrcadlový fraktál oběma/všemi směry). Nehmotný prostor má jednak nulový součet (nicota) a jednak je v něm latentně přítomno vše neutrální, pozitivní i negativní, takže to je z podstaty věci „kreslené peklo“ (ledacos naznačuje poměr dvou základních perspektiv vnímání/projevu, dvourozměrné a třírozměrné, 2R:3R=0,666). Pouze negativní být peklo nemůže, jelikož přinejmenším k sobě samé musí každá negativní entita zaujímat alespoň částečně kladný postoj. Jinak by sebe sama musela zničit a peklo by pak bylo pouze onou nicotou, ovšem zamrzlou v nepohybu. A jestli někdo chce tvrdit, že v nebi jsou negativní věci a že jde ve skutečnosti o „kreslené nebe“, nebo že nic negativního existovat nemusí, a to ani jako součást potenciálu, tak už by se opravdu měl jít léčit na hlavu. Inkvizitory všemožnosti, lháře převlečené za dobro, by měli pozavírat do cvokhauzu nebo rovnou zbavit svéprávnosti, konečně už by nikdo nesváděl nevinné…

 

FANTASY

Zřídlo pekel je konstruktivní supernegativ (pohádkový stroj) zasazený uvnitř kryptopozitivu faktu existence, neboli skrytého superpozitivu – což je něco tak hlubokého, že všechny řeči o tom téměř vždy vyzní falešně. Lze to popsat jako kouzelné TICHO. Pravda je ovšem taková, že uvnitř sebe (viz i psaný text) o tom tajemném v jistých souvislostech mluvit lze a to se také běžně děje; je to jiná vrstva vědomí, ve které neexistuje rezonance, kauzalita, což je důvod, proč o tom nelze mluvit nahlas, neboť ZVUK to zobrazuje ve světě forem, zatímco ono je bezforemné.

 

Tudíž NÁZEV, pravdivě vyjadřující základ všeho, musí být nutně negativně zabarvený (ve smyslu HRY), jakkoliv jeho nevyslovený obsah je tím nejpozitivnějším (nejživějším) možným, což si ale každý musí sám domyslet. Známe to všichni ze svého každodenního života: dívka řekne muži „ty jseš ale vůl“ a uvnitř si přitom říká „bože, ten je úžasný, kdy už mě konečně někam pozveš?“. Ona mu to sice může říct přímo, ale tím by to ztratilo veškeré kouzlo, a o to mystérium, o tu hru právě jde (lze to říct přímo pouze v nehmotném světě, proto například děti jsou jiný případ než dospělí). Myslíme si, že někdo mlčí, ale on nemlčí – pouze promlouvá v jiném světě. K tomu „hlasitému“ je třeba konstruktivní negativ, naaranžovat to, jako že to tak není. Co chcete říct pravdivého o ŽIVOTĚ, když je absolutně vším? Nemůžete říct nic, musíte udělat vtip nebo něco. V daném ohledu jsou duchovno, ezoterika, logika, koncepce „bytostí světla“, transformace, vzestup, filozofie „zlatého zítřku“, neřkuli záměr vybudovat nějakou technocivilizaci – něčím nepopsatelně scestným, vyjadřujícím naprosto základní nepochopení reality. Neznamená to, že je nutné všechno hned zahodit, ale rozhodně se to musí od základu změnit, vztáhnout zpět k tomu živému.

 

Implicitní pravdy nelze vyslovovat nahlas, lze je pouze žít, vyzařovat – nebo s nimi hrát na schovávanou. A na pokrytce není existence zvědavá. Pravdy samy chtějí předstírat, jako že to tak není, doslova po tom prahnou. Proč myslíte, že se v totálně prolhaných reklamách všichni nekonečně pozitivně usmívají? Protože lež si nemůže hru s negativem dovolit. Transparentní, okázalá spiritualita na sebe hned sama všechno prozrazuje. Jako kdyby říkala: vůbec nevím, oč jde, ale MUSÍTE mi prostě věřit, protože JÁ jsem NĚKDO. Organické zrcadlo bytí reflektuje pravdivě pravdu o někom pouze prostřednictvím názorů druhých, protože takový je prostě fantastický živý život – narozdíl od karikatury života, kde totální blázni sami o sobě vykřikují, že jsou div ne vševědoucí a samozřejmě strašlivě andělští, světelní a srdeční (jako když polovina zadnice získala patent na rozum).

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *