Komunikace – aktivita – sebevyjádření

Lidé nejsou schopní projevit nepodmíněnou aktivitu – sebevyjádřit se a komunikovat svůj vlastní názor, a není se čemu divit… Když vám někdo nabulíkuje, že jste „světlo“ nebo nějaký „výsledek logického sledu kroků“, je z vás rázem vězeň duality nebo vězeň systematizmu. Nemůžete se rozhodnout, tak jak skutečně sami chcete; temnota a neuspořádanost jsou přece zlo, že. Řekl bych, že jediné zlo je ten prolhaný bastard, který to tvrdí – světelný/logický upír.

 

Ono „nejživější živé“, kterým jsme, protestuje uvnitř jak může – a hle, zpoza rohu vynoří se náhle náš šmejd se svou robotickou říkankou. Přelíbezný anděl nebo logik s vypíchnutýma očima. Jako kdyby nahá realita vůbec neexistovala, pouze prázdné obleky…

 

Světlo i logika jsou dobré – ale pouze ve vztahu k opaku a jedině díky němu. Život není o řádu, nýbrž o souladu řádu a chaosu (perfektně to vyjadřuje poměr 3:2=1,5 a/nebo 2:3=0,666; poměr typu 1:2 je právě ten nesmysl, ten se týká organizace paměti, ale ne komplexního života).

 

Řád a chaos (neřád), nebo můžeme říct světlo a temnota, logika a iracionalita (paradox). Je to přesně to, co skutečně cítíme a co je v (nedotčené) přírodě všudypřítomné. I ta lež, zlo a nesmyslnost musí být v celku konstruktivně zahrnuté (jako žert, fikce, přelud, motiv, nástin, odlesk…), protože pokud tam nejsou, zákonitě se projeví destruktivně, v rámci rozděleného schématu.

Příkladem všech příkladů je smysl pro humor, smysl pro zábavu a pro vzrušení. Bylo to tady rovnou, z ničeho to nevzniklo – to je ten vtip. Počátek je ve skutečnosti koncem, na kterém dlí fantastická dokonalost. Vlastností nicoty není „žádné nic“, ale „záhadné vše“ (není to žádná nula, ale JEDNA nula). To jen blázni si stále myslí, že všechno musí být duchovní nebo logické. Jak může někdo vědět, jak ona nejvyšší možná inteligence vlastně funguje? Co když je pohádkově všemocná, ale na druhou stranu, nikoho neomezující? Jakou má podle vás vlastnost fantazie, kromě toho že je čistá a nerozdělená? Jelikož je dřímajícím vším, je nezbytně pekelná – či spíše pekelně dobrá, potenciálně zahrnující vše neutrální, pozitivní i negativní (v neškodícím formátu).

 

 

Realita je stroj na sny. Duchovno (světlo) a logika (rozum) jsou nástroje, ale zdrojem je představivost. Vše má zároveň i své přirozené zrcadlo; obrazem nehmotné fantazie je „překvapivě“ tělesnost, ztělesnění virtuální superhmotnosti. Tělo samo o sobě je „přízrakem nikoho“ a právě tudy vede ona tajemná cesta – cesta fantastů, užívajících si „živoucí přeludy snů“. Je to pohádkově strašidelné, fantastické a vzrušující, je v tom i velký kus štěstí, spousta pocitů, totální dobrodružství. Že to kolektivní automat inteligence prostoru logicky organizuje a reaguje na naše „extempore“ opět jen logicky, je jasné, neboť prapůvodně jedinou zpětnou vazbu mu tvoříme my (a funguje to správně pouze v případě, že jsme nerozděleným vším – existencí samotnou, jinak dochází ke vzniku autonomních zrcadlových světů). Mechanizmus akce a reakce nemůže být nelogický, neboť jde o ne-sebe-vědomý stroj. Sebe-vědomá (individuální) entita je oproti tomu přirozeně nelogická vždy alespoň z menší nebo větší části svého projevu. Řekl bych že duchovno je ve skutečnosti dech, dýchání, pulz, tanec, rytmus, hudba, melodie…

 

Pěkná je přesmyčka „ticho / oh, cit“. Ticho je neprojevená říše fantazie. Cit zpětná vazba vnímavosti. Oh vyjadřuje povzdech, a to je právě ten dech – přirozené spojení s bytím.

 

Když už jsme u toho, i tohle se zrcadlové světy snaží obrátit – proměnit blahodárné ticho v neproduktivní, toxické mlčení. Někdy je nejlepší mlčet, ale mlčet skoro nebo úplně pořád? Nebo jen papouškovat převzaté „osvědčené“ názory? Neustále se třást hrůzou z ničeho? Na něco čekat, když existuje jen přítomnost? Život je o SEBE-VYJÁDŘENÍ, tak aby jedinečné části tvořily co nejživější celek. Je to o aktivní komunikaci. Nikdo nemůže udělat víc, nežli vložit do toho skutečného sebe sama. Proto je všude tolik pracovních, materialistických, racionalistických, spirituálních a ezoterických masek (postů, titulů… – hlavně když to je odstupňované, protože fantazie odstupňovaná není).

 

Zlomek procenta mocných vládne miliardám, jak je to možné? Přece jednoduše – stačí držet hubu a krok, nebo jenom opakovat to co ostatní (kteří nerozeznají simulakrum od živé skutečnosti). Světlo, láska, duchovno, rozum, logika, slevy v hypermarketu. Ďábla a fantazii pohřbít hluboko pod zem. Ať žije pohodlnost, strach a jednostejnost, ať žijí nepřemýšlející, zbabělí roboti.

 

4 komentáře


  1. // Odpovědět

    Ahoj River smile
    Už vůbec nevěřím, že nějakou civilizaci někdo napadl a ovládnul – dělá si to sama svou blbostí. Proto totálně nesnáším dělení na světlo a na temnotu, když zdrojem všeho je nerozdělená nehmotná fantazie, působící zároveň jako jednotící síla.
    Fantozzi je Bůh. smile Hlavně když v tom lyžařským oblečení procházel tím vlakem.


    1. // Odpovědět

      Jasně Martine, já to chápu to s tím ovládnutím civilizace a dělením na světlo a tmu, občas mi to ve vyjádření ujede. Je to hodně nové, psát v tom nerozděleném duchu, ale snažím se yes
      Na Fantoziiho jsem si vzpoměla v Itálii, kdyby se mně někdo ptal čím se živím, tak bych řekla Fantozzi a bylo by jasno. Bohužel Hugo odešel 3.7. do hereckého nebe, kdyby to šlo, tak mu tam jdu na pohřeb. Leta mně bavil, jeho scény jsou legendární, já mám ráda ten závod na kole v Malérech, jak staví s Filinim stan a on ho majzne několikrát po palci kladivem a Hugo utíká řvát jinam…..díky němu doufám, že i když budu vypadat jako slečna Silvaniová, vždycky mám šanci, že mně bude někdo obdivovat…
      Budu si jeho filmy pouštět na jeho památku a budu se u toho válet smíchy, a to doslova. Už žádný upejpání, toho už bylo dost.
      Jinak v mém blízkém okolí už cca třetina lidí pochopila vo čom to je, někteří mí blízcí tvrdošíjně označují to co vyznávám – ty tvoje věci…… Jsou prostě hodně v hlavě, pořád si myslí, že realitu určuje někdo jiný.
      Večer si budu číst, moc se těším.
      Ahoj River ( jasně že divoká)


      1. // Odpovědět

        To nebylo na tebe s tím rozdělováním, já mluvím většinou k fiktivnímu čtenáři. smile
        Dobrá je taky scéna, jak je na tý odtučňovací kúře a drží hladovku a má před sebou tu mísu knedlíků. laugh
        Přestat hrát tu loutkohru andělsko-korporátního egregoru je zásadní, jinak je lidstvo v prdeli.


  2. // Odpovědět

    Martine, přijmi poděkování za tvou neúnavnou práci. Tomuto období se říká okurková sezóna, kdy zdánlivě není co psát, to o tvých stránkách neplatí. Děkuju za informace a píšu zde své sebevyjádření. Chvíli jsem se odmlčela, podařil se mi výlet do Itálie, byla jsem tam jako bona. Nyní se doslova koupu v již zmíněných okurkách, rajčatech apod., ale díky přírodě ( a svým ručkám s motyčkou) mám aspoň možnost jíst čerstvé jídlo.
    Asi nejlepší bude popsat stav, co se mnou čtení těchto článků a následná aplikace do praktického života dělá, jak se můj život změnil. Ono se toho opravdu hodně děje i v přírodě, je to vidět na počasí apod. Přišla jsem na to, že se nesmím dívat na předpověď počasí. Dělají to statisíce lidí a ono je pak takové, jaké si přečtou že bude. To opravdové, původní, ideální existuje, my žijem v tom řízeném.
    Dále díky za odkazy na filmy. Na dr.Strange jsem se dívala cca před 2 měsíci. Na děvčátko Momo se podívám. Než jsem odjela do toho Vlašska, tak dávali v TV film Jupiter vychází, tak jsem vzala TV na milost a podívala se, protože to napsali a natočili bratr a sestra Vachovští, tvůrci trilogie Matrix. Ať nosej boxerky či spoďárky, je mi to srdečně jedno, nezklamali mně. Už byli asi hodně holky ( což t.č. opravdu už jsou oba), natočili asi pro sebe takovou sci-fi romanci, ovšem jak je jejich zvykem bylo tam opavdu hodně ke sdělení a pochopení. Kdo neholduje romantice, tak vizuální stránka filmu je úžasná. Už jsem ho viděla 3x a pořád to vstřebávám. A že ho dávali v TV, to koukám.
    Já si prostě řekla, že mně to v podstatě nebude nic stát ( kromě příspěvku Martinovi, co můžu, moc toho není, ale co bych dala za novou podprsenku pošlu, prostě budu chodit bez, doufám, že to tak dělá víc lidí. Neubude mně a kdyby to tak udělal každej čtenář…. yes .
    Něco oželet, fakt si nedovedete představit tu práci co s tím autor má? Vrátí se vám to jinou formou, to jo, prostě plynulý tok energie.
    No a aplikuju co to dá, je mi veseleji, daří se mi, a to dělám práci jako Fantozzi, čili s čísly. Tam tam ten pořádek, řád, logiku a doplňuju to Pivrncem, koukáním na Italy v plavkách, ti se ale nosej….jen tiše zašeptám děkuju…., fotkou Ch. Tatuma coby Caine Wise….. smile
    Prostě už nežeru co je mi předkládáno a koupu se v životě samotném. Nakolik se mi to daří? Díky za voptání, je to čím dál lepší kiss
    S úctou Wild River

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *