Komunikace – aktivita – sebevyjádření

Lidé nejsou schopní projevit nepodmíněnou aktivitu – sebevyjádřit se a komunikovat svůj vlastní názor, a není se čemu divit… Když vám někdo nabulíkuje, že jste „světlo“ nebo nějaký „výsledek logického sledu kroků“, je z vás rázem vězeň duality nebo vězeň systematizmu. Nemůžete se rozhodnout, tak jak skutečně sami chcete; temnota a neuspořádanost jsou přece zlo, že. Řekl bych, že jediné zlo je ten prolhaný bastard, který to tvrdí – světelný/logický upír.

 

Ono „nejživější živé“, kterým jsme, protestuje uvnitř jak může – a hle, zpoza rohu vynoří se náhle náš šmejd se svou robotickou říkankou. Přelíbezný anděl nebo logik s vypíchnutýma očima. Jako kdyby nahá realita vůbec neexistovala, pouze prázdné obleky…

 

Světlo i logika jsou dobré – ale pouze ve vztahu k opaku a jedině díky němu. Život není o řádu, nýbrž o souladu řádu a chaosu (perfektně to vyjadřuje poměr 3:2=1,5 a/nebo 2:3=0,666; poměr typu 1:2 je právě ten nesmysl, ten se týká organizace paměti, ale ne komplexního života).

 

Řád a chaos (neřád), nebo můžeme říct světlo a temnota, logika a iracionalita (paradox). Je to přesně to, co skutečně cítíme a co je v (nedotčené) přírodě všudypřítomné. I ta lež, zlo a nesmyslnost musí být v celku konstruktivně zahrnuté (jako žert, fikce, přelud, motiv, nástin, odlesk…), protože pokud tam nejsou, zákonitě se projeví destruktivně, v rámci rozděleného schématu.

Příkladem všech příkladů je smysl pro humor, smysl pro zábavu a pro vzrušení. Bylo to tady rovnou, z ničeho to nevzniklo – to je ten vtip. Počátek je ve skutečnosti koncem, na kterém dlí fantastická dokonalost. Vlastností nicoty není „žádné nic“, ale „záhadné vše“ (není to žádná nula, ale JEDNA nula). To jen blázni si stále myslí, že všechno musí být duchovní nebo logické. Jak může někdo vědět, jak ona nejvyšší možná inteligence vlastně funguje? Co když je pohádkově všemocná, ale na druhou stranu, nikoho neomezující? Jakou má podle vás vlastnost fantazie, kromě toho že je čistá a nerozdělená? Jelikož je dřímajícím vším, je nezbytně pekelná – či spíše pekelně dobrá, potenciálně zahrnující vše neutrální, pozitivní i negativní (v neškodícím formátu).

 

 

Realita je stroj na sny. Duchovno (světlo) a logika (rozum) jsou nástroje, ale zdrojem je představivost. Vše má zároveň i své přirozené zrcadlo; obrazem nehmotné fantazie je „překvapivě“ tělesnost, ztělesnění virtuální superhmotnosti. Tělo samo o sobě je „přízrakem nikoho“ a právě tudy vede ona tajemná cesta – cesta fantastů, užívajících si „živoucí přeludy snů“. Je to pohádkově strašidelné, fantastické a vzrušující, je v tom i velký kus štěstí, spousta pocitů, totální dobrodružství. Že to kolektivní automat inteligence prostoru logicky organizuje a reaguje na naše „extempore“ opět jen logicky, je jasné, neboť prapůvodně jedinou zpětnou vazbu mu tvoříme my (a funguje to správně pouze v případě, že jsme nerozděleným vším – existencí samotnou, jinak dochází ke vzniku autonomních zrcadlových světů). Mechanizmus akce a reakce nemůže být nelogický, neboť jde o ne-sebe-vědomý stroj. Sebe-vědomá (individuální) entita je oproti tomu přirozeně nelogická vždy alespoň z menší nebo větší části svého projevu. Řekl bych že duchovno je ve skutečnosti dech, dýchání, pulz, tanec, rytmus, hudba, melodie…

 

Pěkná je přesmyčka „ticho / oh, cit“. Ticho je neprojevená říše fantazie. Cit zpětná vazba vnímavosti. Oh vyjadřuje povzdech, a to je právě ten dech – přirozené spojení s bytím.

 

Když už jsme u toho, i tohle se zrcadlové světy snaží obrátit – proměnit blahodárné ticho v neproduktivní, toxické mlčení. Někdy je nejlepší mlčet, ale mlčet skoro nebo úplně pořád? Nebo jen papouškovat převzaté „osvědčené“ názory? Neustále se třást hrůzou z ničeho? Na něco čekat, když existuje jen přítomnost? Život je o SEBE-VYJÁDŘENÍ, tak aby jedinečné části tvořily co nejživější celek. Je to o aktivní komunikaci. Nikdo nemůže udělat víc, nežli vložit do toho skutečného sebe sama. Proto je všude tolik pracovních, materialistických, racionalistických, spirituálních a ezoterických masek (postů, titulů… – hlavně když to je odstupňované, protože fantazie odstupňovaná není).

 

Zlomek procenta mocných vládne miliardám, jak je to možné? Přece jednoduše – stačí držet hubu a krok, nebo jenom opakovat to co ostatní (kteří nerozeznají simulakrum od živé skutečnosti). Světlo, láska, duchovno, rozum, logika, slevy v hypermarketu. Ďábla a fantazii pohřbít hluboko pod zem. Ať žije pohodlnost, strach a jednostejnost, ať žijí nepřemýšlející, zbabělí roboti.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *