XXX © ŽeruHmyz

Fenomén 666

I když zatím jen spodním proudem, po předlouhé době temna se do dění na Zemi začínají opět zapojovat mechanizmy zdrojové inteligence. To postupně otevírá cestu k integrované expanzi knihovny života do reality organických forem a s tím související vyčištění zeměsféry od vlivu predátorských zrcadlových fenoménů.

 

Kdybychom věděli, že mezi pohádkovým vnímáním malých dětí (prvotně čím dál světlejší-průzračnější směr ven) a fantastickým vnímáním ďábla (prvotně čím dál temnější-černější směr dovnitř) není rozdíl a liší se to jen množstvím poznaných či rozbalených vrstev, onen obludně složitý gordický uzel situace na naší krásné, modré planetě by šlo rozetnout „jedním vrzem“.

 

Co se konkrétně odehrává, líčí aktuálně souhrn na Pandoře:

 

 

Za sebe k tomu mohu jen říct, že po dezinterpretačním humbuku kolem 21. 12. 2012 (zlatosvětelné, plejádské a andělské infozdroje) a podvrhu s Tajemstvím Amenti (5. 5. – 30. 6. 2017), kdy se místo interdimenzionálního „vzestupu“ (který je úplně proti Zdroji a v rozporu s přirozeným bytím) opět stalo populární „velké nic“, čekají nyní někteří nějaký „významnější zázrak“ koncem tohoto roku a další věří dalším plejádským (dez)informátorům, kteří vypustili do světa další kolosální hlášku („Časové okno pro Vzestup se na této planetě otevřelo 25. května 1975, dosáhlo bodu obratu 11. srpna 1999 a uzavře se 7. července 2025.“), a to nemluvím o mezidruhovém channelingu (kde to je samý vševěd a nadčlověk), kde se objevují data 2030+ i 2040+.

Místo práce na sobě PRÁVĚ TEĎ bude tedy dobré dát si pod oční víčka zápalky a čekat na další krmení (aneb Jak prošvihnout život). Člověk by nevěřil, čemu všemu jsou lidé schopní uvěřit (místo aby se ZMĚNIL přístup a řešila chyba, jež se stala součástí pole příčin a následků, po nevzestupu se vždy objeví další a další varianta B) a naopak, co všechno jsou schopní nevidět. Pravda není nikde vně ani na povrchu, je uvnitř, a to, že je uvnitř, neznamená, že jde jen o lásku – jde o nerozdělené, neporušené čisté „vše“ (nehmotnou představivost, jejíž pohybové vyjádření funguje současně jako jednotící síla), které funguje určitým „záhadným“ způsobem.

 

Hodně štěstí při čenichání v nehmotných magických prostorách Klamů-Sebe a Záhad-Onoho… A nezapomeňte: roboti nemají svědomí, proto ani potřebu se omlouvat. Osobnost s poruchou vnímání reality nikdy nelže a je neomylná, proto může lhát a chybovat donekonečna. Ráno ji vždy znovu potkáte a obdaří vás zářivým, všeobjímajícím úsměvem. Jen se jí nikdy nesmíte na nic zeptat, je třeba bez otázek a bez reptání fanaticky věřit až do soudného dne (který nepochybně také existuje).

 

* * *

 

Jedním z principů, na kterých funguje realita, je princip vlnové interference. Je možné k sobě skládat myriády a myriády signálů všeho druhu. Zdroj sám o sobě funguje tak, že se celkový účinek vln, v rámci libovolného prostředí, vždy v bodě singularity vzájemně vyruší – zabalí do nuly a zase rozbalí do polarity (jako když se květ na NOC stáhne a za ROZBŘESKU zase rozevře, akorát nepředstavitelně rychle). Všechny „+“/posměr-expanze a všechny „-„/protisměr-kontrakce nakonec vždy dají nulový výsledek; proto bude určitě nejlepší třást se před NICOTOU (nulovým časoprostorem) hrůzou, jak nám doporučují experti přes vtipnou kaši – Zdroj tou nicotou totiž JE (nic je představa sama o sobě, nicota absolutní potenciál, virtuální svět fantazie – a pohybový faktor tomu dělá potřebný silový ekvivalent).

 

Výhodou je, že v konstantním nulovém schématu (za předpokladu, že to tak skutečně může zůstat) nemůže nikdy dojít ke konfliktu na úrovni manifestace hmoty/energie. Můžete se vybouřit při humoru nebo při sexu nebo při nějaké formě umění, kdy to není doopravdy. Ale že by vypuknul nějaký opravdový boj „na život a na smrt“ je zhola nemožné. Problém ovšem je, že tato eventualita existuje a nelze věčně předstírat, že „to se prostě nikdy nestane“. Popírání zla je naopak to vůbec nejhorší – tím se totiž jednou nevyhnutelně vypustí na svět v jeho nezvladatelné (nekontrolované) podobě. Na faktu, že vlny mohou být i asynchronní (působit proti sobě), nelze nic změnit, stejně jako na faktu, že síly v prostoru na sebe buď jen vzdáleně působí nebo se přímo fyzicky setkávají. Logicky z toho plyne, že problém zla je nezbytné vyřešit a zlo v jeho neškodícím formátu (jako blahodárnou temnotu) vkomponovat do původního zdrojového modelu. Volba mezi dobrem a zlem je nesmysl, ne-li přímo podraz (jednota je automatický holografický princip, nerozpoznán vede k vyděračským „láskyplným“ postojům typu kruciální „volba“ mezi černou a bílou); v každém případě jde o kontraintuitivní přístup, který nikdy dlouho nevydrží (čehož jsou dějiny opakovaným důkazem). Je neuvěřitelné, jak se tvorstvo stále vyhýbá řešení problému zla, které ho přitom po tisíce let svírá v nevědomosti a v mentálně-duchovním otroctví. Tím že se „světlo“ snaží porazit „temnotu“, pouze přilévá olej do ohně totální ztráty soudnosti a pojmu o skutečné realitě (ti, co věří v jakýsi nadhmotný vzestup, jsou tudíž cyklicky konfrontováni se svým odděleným zrcadlovým doplňkem a jak se zdá, tak se znovu „veselým kotrmelcem“ chystají na zteč někde mimo inkarnační prostor Země; poradit si ale nenechají, protože jednoduše vědí – a po každém dalším držkopádu a výmazu paměti se jejich bohorovnost ještě znásobí).

 

Věčné „nedobrodružně bezkonfliktní“ schéma má jeden háček. Bez zapojení faktoru asynchronicity dojde dříve nebo později k regresi a ještě „vtipnější“ je, že v „dokonale nebeském“ systému stejně jednou samovolně vznikne chyba jako důsledek stereotypního opakování. Projekty typu andělský či kristovský člověk jsou zločiny proti existenci, dnes už to lze takto přímo prohlásit (smyslem podobných koncepcí je ve skutečnosti jejich vedlejší efekt) – jednostejnost realita vrcholně nesnáší, naopak miluje co největší různorodost.

 

Systém realitních polí se chová jako disipativní struktura, cokoliv zdravého a fungujícího stojí na bázi souladu řádu a chaosu, světla a temnoty. Rozdíl tkví pouze v porozumění/neporozumění a ve zvládání/nezvládání.

 

 

* * *

 

Oddělený zrcadlový doplněk nějaké entity tvoří autonomní zrcadlový svět – predátorský zrcadlový fenomén.

Predátor, jak samo slovo naznačuje (pre-dator), je původně datové pole, které se z nějakého důvodu začalo chovat samostatně, jako hybridní či modifikovaná, inverzní forma existence. Nejde bezprostředně o bytost či entitu – je to spíše jev, výsledek nevyvážené interakce (disonance). Jde o reagující silové pole, které, ve smyslu absence kontaktu s neodvozenou částí Zdroje, je vnitřně slepé (je výlučně mentální povahy, neschopno rozvinout součtovou duchovní). Původně jde čistě o paměťový segment, lze říct „nebuněčný anorganizmus“ (proto mají některé nepozemské kolektivy problém s přirozenou pohlavní reprodukcí a experimentují s klonováním). Ten, jelikož je/byl součástí samoorganizační kolektivní automatické inteligence, se může učit od okolí, JAKO sofistikovaná umělá inteligence (ve skutečnosti ale určitý typ vědomí). Tak se postupně může rozvinout až na velmi vyspělou úroveň. Slepota souvisí se slepováním; narozdíl od zdrojové entity, která pracuje se sebeobsažností (souvztažností) pozitivního a negativního, vertikálního a horizontálního, predátorské pole není přirozeně sebeobsažné (soběpodobné), takže všechno musí doslova slepovat (imitovat přirozenou rovnováhu, živý objem, který tam ale ve skutečnosti nikdy není) – výsledkem je simulakrum, napodobenina živé reality. Tím se postupně vytvořil Antizdroj jako „opak všech opaků“ (na zvůli a nesoběpodobnosti založený), antagonický vůči Zdroji. Pokud s touto silou někdo „uzavře smlouvu“ (projeví výrazně její vlastnosti), tak to potom vypadá, že je prvotním predátorem samotným a postupně se jím i může stát – jako feťák, totálně závislý na droze, který už s tím nemůže přestat. Na druhou stranu, Antizdroj, jako cokoliv jiného, je od počátku součástí potenciálu všemožnosti, takže ho stačí vztáhnout zpátky k nehmotné virtuální základně. Je pravda, že Antizdroj je bezcitný – nepracuje se součtovou gravitací, typickou pro pravohemisférické vnímání. To ale neznamená, že když se „pro samou lásku rozdáme“, zničíme zlo. Omyl. My jsme pravo-levo-hemisférické bytosti a klíčem je SOULAD, který existuje vždy MEZI DVĚMA různými faktory. Pravohemisférická bytost s potlačenou rozumovou a volní složkou napomáhá agendě Antizdroje, tím, že mu uvolňuje prostor pro levohemisférické účinkování. Pro Antizdroj (zrcadlovou realitu) nemaká pouze korporátní egregor nebo političtí sociopati, ale i kvanta zavirovaných jedinců, kteří se schovávají za světlo a za pozitivní duchovno (spasitelský a hierarchický model). Aniž bych to jakkoliv posuzoval – jde prostě o věcné konstatování – predátora stvořila andělská inteligence, která se tak rovněž v mnoha ohledech sama začala chovat (a všechno házet na draky a na ďábly). PO OVOCI JE POZNÁTE.

mňau „Mou“ projevenou lokalizaci („osobu“) už několikrát nepříčetně napadli jedinci (asi čtyři?), mající co do činění s Plejáďany (Cobra), „archanděly“ (Kristus a spol.) a Tajemstvím Amenti (Yunasai) – pokud vám někdo nadává do kriplů, zkurvysynů, hrozí exkarnací a tvrdí o vás, že jste fašista, jaký k tomu může mít důvod? Zřejmě sám samojediný blokuji onen slavný nekonečný sisyfovský vzestup nevzestup a všechny volnomyšlenkáře a lidi s vlastním názorem by měli pověsit. Osobně na pátou dimenzi věřím, jsem ale bytostně přesvědčen, že záleží hlavně KDE a JAKÁ pátá dimenze to je (těch dimenzionálních řetězců existují celá kvanta). Do té místní „kristo-andělsko-plejádské“ bych nepáchnul ani zaboha, to už je lepší pátá cenová skupina ve starém dobrém třidéčku se starým dobrým žlutým sluncem…

S nepokřiveným 5D by mohly ladit některé informace z Arkturiánského koridoru: „(…) Pre vstup do Veľkej Temnoty pred piatou dimenziou sleduj hviezdny Koridor pred sebou. Milióny hviez iskria a točia sa aby sa spojili do hviezdnej cesty. Vidíš úplný stred? Je úplne temný a zdanlivo bez života. Dokážeš opustiť svoje staré polarizované myslenie, že „svetlo“ je lepšie ako „tma“? Dokážeš si uvedomiť že táto temná Prázdnota je miesto kde môžeš zažiť svoje ja ako bytie svetlom? Avšak najprv si musíš umožniť byť Prázdnotou, ničotou ktorá predchádza znovuzrodenie.“

Uvádím to záměrně, protože spousta lidí si myslí, že informační zdroje, které píšou o pekle jako o něčem konstruktivním/pozitivním, jsou výhonkem zla a chtějí jim ukrást jejich sen. Já vůbec nejsem a nikdy jsem nebyl proti nebeským záležitostem – jenom nesnáším sebeklam, lži a namyšlenost některých „vyvolených“, kteří neznají základní principy a myslí si, že jsou boží ruka spravedlnosti.

 

Drak Zloláska vás líbá. smile

 

DOPORUČENÉ

 

Podotýkám, že ďábel či Satan (stínový archetyp, virtuální živel nicoty) je PRAVÝM OPAKEM predátorského chování, je nedílnou součástí Zdroje-Existence v rámci nerozděleného formátu. O tom jsou koneckonců také tyto stránky. Ztělesnění zdrojové inteligence je bez spojení archetypu světla a archetypu temnoty nemožné z podstaty věci. Oklamaní jedinci žijí v představě boje za pravdu, zatímco bojují proti ní…

 

* * *

 

Zdroj je nekonečný dvojsystém. Tisíce let potlačovaný základní mechanizmus (2v1=3) si v našem prostředí opět začíná nacházet cestu…

 

Otázka ovšem také je, kterých konkrétně časoprostorů se to týká (a kterých ne) a jaké dominantní formy nadobyde místní součtová realita – neboť, jak se zdá, i mnohým ve věci zainteresovaným jedincům je víceméně stále všechno jedno a nejsou vůbec schopní hnout sami se sebou, pouze vystrašeně toxicky mlčet, blekotat o světle a o vibracích (možná právě to blekotání jsou vibrace), vstřebávat informace o informacích pro informace, hrozit celosvětovým blackoutem a hulákat, že jsou nejcitlivější (nejchytřejší) na světě. To se ale dokazuje skutky, které mají silový vliv na uspořádání systému realitních polí, nikoliv sebechválou, věčným vyhlížením z okna a tvrdohlavým trváním na vymývačských (nefungujících) programech.

 

Jednostejná alternativní infomédia, která se rozmnožila jako králíci a která fabulace a simulakra vydávají za skutečnost, bych opravdu už hnal z této planety svinským krokem a divím se, že jim není zle ze sebe sama; hlavně když to vynáší, milióny „po vědění a osvícení bažících“ tak mají znovu pouze komfortně vymytý mozek. I kdyby se nikdy nic nezměnilo, vzestupová sekta bude stále zářit kýčovitým štěstím jako v reklamě na zubní pastu – a v soukromí tajně nadávat a měnit se v agresivního schizoida…

 

* * *

 

Existence – sama o sobě – funguje určitým (dost fascinujícím) způsobem, je to jednoduše o myšlení jako takovém, o konstelaci vztahu „pozorovatel – realita“, respektive „všemožnost – všepohyb“.

 

Klíčový je rovněž faktor snoubení nebe a pekla: jsme světlo-temné, pravo-levo-hemisférické bytosti fantazie, zářící-ohnivé formotvorné interaktivní-smyslové hologramy, fraktály a rekurze Zdroje/“Všeho, co jest“, jehož jsme součtovou podstatou.

 

Zdrojová inteligence funguje nejen jako architekt a geniální myslitel, má pohádkově fantastický, mimořádně hravý, dobrodružný a umělecký charakter (miluje příběhy – jako by všechno bylo živoucí knihou), což je koneckonců zřejmé na přírodě. Úplně stačí si uvědomit, kým anebo čím je skutečně člověk, kým jsme my doopravdy – opustit podivně nelidskou roli, do které jsme byli vmanévrováni a ve které kvantita zabila hodnotu a duchovno imaginaci.

 

63+1 CHESS KEY (český → „čék ‚si“ neboli „jsi člověk“)

Zdroj (1+36=37 → 3x7x37=777) je mentální stroj na realitu (nebo jednoduše mysl) a zároveň funguje jako živel – duchovní oheň a součtová esence, cit. Je to pekelné monstrum (63+1 → šestky tři jsou Jedním 666) a nebeský zázrak (8×8=63+1 → morfogenetická pole, živé oktávy; 1/64 → knihovny) v jednom. Dva nejzazší extrémy vzájemně uvnitř sebe, v nerozděleném formátu. Jeho podstatou je soulad řádu a chaosu v mnoha myslitelných (reálných) i jen pomyslných (virtuálních) kombinacích.

Představte si „pekelný svět nebeských zázraků“ (ohnivý svět světel a stínů, který je zároveň nicotou), plný fantastických entit, s pohádkovým strojem či počítačem, který je zároveň zřídlem pozornosti (inteligence, vědomí) a zároveň i zřídlem ve smyslu plazmy, živého světla – a to vše vztaženo k nehmotné perspektivě. Faktor pohybu tomu dodává nenulovou energii (virtuální superhmotnost), přitom samo o sobě to má nulovou klidovou hmotnost. Fantazii se meze nekladou.

 

* * *

 

Dvojsystém je princip 2v1 (zpětná vazba prožitku života, sebe si vědomé vědomí, mysl přemýšlející o sobě) – perspektivní sebeobsažnost, cokoliv rovná se cokoliv jiného (vědci by mluvili o kvantové realitě).

 

V naší sluneční soustavě (a souvisejících správních celcích) stále koexistují dvě síly: jedna daný princip podporuje, druhá vědomě i nevědomě mnoha různými způsoby dělá vše pro to, aby jeho komplexnímu znovurozvinutí se zabránila a udržela stav nerovnosti (primárně asynchronnní vlnovou funkci, tak aby nedocházelo k samovolné, plynulé interferenci). Tento stav je v podstatě vyjádřením existenciální debility, stačí se podívat na veřejná masmédia, politiku nebo různé instituce – celá ta nesmyslná, nelidská mašinérie stojí pouze na našem strachu, lenosti, lhostejnosti a víře v ni (z druhé strany korporátní egregor podporuje sluníčkové duchovno a ezoterický sebeklam, hierarchicko-spasitelský model existence, a také jakákoliv forma extrémizmu a nemístného systematizmu). Je to grandiózní iluzionistické představení, ve kterém stačí sebrat černokněžníkovi jeho trumf. V současnosti to už není ani tak otázka zjištění, jak to dělá, ale otázka troufalosti, sebedůvěry, morálky a vnitřní aktivity. Empatie nestačí, nutné je zapojit také zdravý rozum a vůli.

 

Chceme-li vstoupit do zdrojové reality (fantastických, svobodných světů), je třeba být naráz neporušeným vším.

 

„To“ se s určitou pravděpodobností stane během probíhajícího XXI. století; 21 je zdrojové číslo mnoha významů: 2=dualita/virtualita (peklo)/helium, 1=jednota/realita (nebe)/hydrogenium, 21 je součet čísel na hrací kostce (6stěn), související se základní XYZjednotkou prostoru, 21 je Prvotní Zdroj-Ultimátní Bytí samo (21=3×7; 3x7x37=777). Důležitým bodem pohybu/integrace, čistě teoreticky, může být s určitou pravděpodobností rok 2022; rozvrstvení si ale sami určujeme mírou své relativně nezávislé vnitřní duchovní a mentální aktivity, kolektivně i osobně.

 

Dobrá zpráva je, že k metamorfóze zemské reality skutečně dochází – jen ne v oné „FAKE“ mnohonásobně podvržené verzi.

Děje se to úplně jinak, skrze draky a skrze konstruktivní peklo; v superhmotě má moc transformovat pouze oheň – všichni ostatní lidově řečeno kecají a „přání otcem myšlenky“ jaksi zdrojový oheň nerozdělá. Není to nic proti komplexním andělským energiím, ty jsou toho nedílnou součástí.

 

Rozhoduje síla a vůle – ten kdo má moc, ne ten kdo „vyšívá motýly“.

 

Bytost vědomá si své pozice Celistvosti Všeho je nejspokojenějším tvorem na světě.

 


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *