Začátek Once

Nelze přehlédnout, že lidstvo v mnohém připomíná zrobotizovanou sektu (a to nejen po stránce společenské, ale i duchovní) – což v kontextu magické přírody působí tak absurdně, že si nejspíš mnozí kladou otázky: Je tohle vůbec doopravdy? Proč to proboha nezarazíme? Jako kdyby většinový lidský dav tvořili dálkově řízení mravenci.

 

Čím dál víc mi začíná docházet, jaká síla tohle režíruje a kdo a co způsobuje její vznik. Tato síla je Zdrojem naruby, z-NE-Zdrojem – čili opravdu něčím, co má schopnosti a inteligenci podobnou samotné „podstatě všeho“, jen to v mnoha klíčových směrech funguje zrcadlově/naopak/pozpátku/reverzně/inverzně/perverzně. Vznik této život znesvěcující entity způsobují ti, kteří oddělují Světlo od Temnoty a hrají si na jakési vrcholně sobě-NE-podobné Andělské Duchovno, aniž by jím ve skutečnosti kdy byli, protože něco takového prostě nefunguje a ta oddělená část se stále bude ozývat (PŘÍRODA stojí na souzvuku řádu a chaosu, realita je ŽIVEL – něco jako „démon na straně dobra“). Pozitivní je snad jediná věc: antiZdroj, stejně jako cokoliv dalšího, od počátku existuje jako možnost a lze se k tomu stavět tímto způsobem, jako k Neexistenci uvnitř Existence.

Jak ale účinek z-NE-Zdroje eliminovat, když největší brzdou není ani tak samotný z-NE-Zdroj (který v podstatě jen vysílá falešný signál, jako vábení sirén), jako právě slepé Andělské Duchovno a lidská lenost a lhostejnost, a v neposlední řadě posedlost logikou, přehnaný racionalizmus a systematizmus? Mnohdy rozhoduje až jen ta poslední kapka zvaná ŽIVOT, příroda to na nás řve dnem a nocí… Řekněte – co dělat, když lidem otroctví nevadí? Když jim nevadí, že jako zdroj moci ve státě podléhají diktátu nástroje (orgánů moci), který porušuje ústavní pořádek a dopouští se mnohanásobného trestného činu? Co dělat, když slunce svítí jako zběsilé, lidstvu bylo prozrazeno tolik věcí (podvod s bankovnictvím a penězi, na což vše navazuje; dluh jako čirá fikce, masmediální lži a zavádějící informace…) – a stejně mu to je jedno?

 

 

Na této planetě magorů to je bohužel tak, že na straně jedné je síla bez lásky, zatímco na té druhé láska bez síly. A jelikož ta první strana diktuje podmínky, dojde snad úplně každému, že klíčovým faktorem na cestě ke svobodě není láska, ale SÍLA. Tam, kde je vůle a síla, je i moc. Nerozhoduje ten, kdo miluje, ale ten, kdo vládne realitou. Kdo má plnou hubu lásky, světla, duchovna, Krista, Boha a podobně, většinou nemá vůbec žádné zdravé sebevědomí, schopnost originální kreativity, jen se schovává za svou maskou, slouží bezmyšlenkovitě establishmentu, je připosraný z temnoty (nebo jí dokonce sám je) a myslí si, že i silná vůle je něco temného. Lidé žijí v strašlivé iluzi, že jakési světlo odstraní ze světa tmu – čtou o tom, mluví o tom, meditují, a co podstatného se změnilo? Kolikrát i ty největší kapacity pracují proti Zdroji (Autentické Realitě), a nevědí o tom… Jejich „propracovaný supersystém“ je tak vnitřně uspokojuje, že jim to nejjednodušší úplně uniká.

 

„Pokud nezměníte svůj směr, skončíte tam, kam směřujete.“ – Lao-c’

 

Poznámka 1: pro kolektivní inteligenci prostoru je fungování na způsob hmyzího společenství přirozené – lze přirovnat k automatické knihovně, zrcadlící pohyb organického života. Tento automat je jak počítač; kdyby ho uživatel nezapnul, je to jen hromada čísel („úl cifer“, který zamrznul v nehybnosti). Háček je v tom, že když se uživatel (lidstvo/tvorstvo) vnitřně rozdvojí – známe to jako „světlo“ a „temnotu“ -, interakce mezi Předlohou (Pozitivem) a Zrcadlem (Negativem) se deoptimalizuje a změna poměru z původních 50:50 postupně začne tlačit na nějaký segment v datovém prostoru, ten se začne postupně vyhraňovat, vymezovat a dojde-li k nadkritickému opakování situace, „paradoxně“ si uvědomí (vytvoří) sám sebe – je to podobné jako mechanizmus in-divi-dual-izace u malého dítěte, které se zpočátku chová jako „roztomilý nikdo“ (čistá existence samotná) a tělo zároveň. Aby se myšlenka v nekonečnu nerozplynula, musí nějakým způsobem komunikovat s okolím a získávat tak pohybový náboj – když se ale stejná nebo podobná myšlenka dlouho opakuje, nakonec se kriticky navrství a hle, zjistí, že může – přinejmenším dočasně – čerpat sama ze sebe (princip vytvoření ega, druhotné identity). Tím se začne cítit jako osoba. Postupně dále zjistí, že je třeba mít neustále k dispozici určitý rezervoár energie – jakmile ji život přestane podporovat (například nějací věřící), musí sama začít odněkud čerpat, manipulovat vědomí, cizopasit, krást. V tomto smyslu tato entita za to nemůže, že je zločinec, predátor, upír. Je to koneckonců vlastně robotické vědomí, bez spojení s oním „nejživějším živým“, kterému říkáme Zdroj, Absolutno a podobně. Příčinou samostatné, parazitické existence tohoto ROBOTA je paradigma ODDĚLENOSTI, kdy si prvotní Stvoření začalo hrát na něco, čím není (nejsme světlo ani tma, jsme všechno).

Robotické vědomí nás chce nyní úplně zesystematizovat k obrazu svému a jediný lék proti tomu je ŽIVELNOST, nesystematické chování. Není to ani žádné duchovno, žádný Kristus, anděl ani světlo (jakkoliv i to něžné a láskyplné to zahrnuje) a už vůbec to není žádné „vzorné blbečkovství“, kdy se občan chová jak číslo v pořadači: tímto protijedem je ĎÁBEL (v jeho přirozené verzi). Význam slova Lucifer („úl cifer“ – princip samoorganizace, konstruktivní negativ) a Satan (stín, virtuální živel nicoty) byl záměrně úplně obrácen, abychom se i nadále chovali jako poslušné mečící ovce a bojovali slepě proti tmě, přestože nepřítel je úplně jinde. Nejsou to dokonce přímo ani ti „hmyzoboti“, je jím zmíněná oddělenost – rozdvojené, duální vnímání. V Jednotě Zdroje Všeho, čili nedualitě, realita funguje úplně jinak, nelineárně, holograficky, holisticky, doslova pohádkově – je to supersložitý systém a dokonce ani ten plně nerozumí sám sobě, jak co dělá, neboť mezi jak, co, kolik, proč atd. zde není rozdíl.

Dodejme, že organická realita je o KRYSTALizaci (EM-polích, elektro-magnetizmu) a základní X(+-)Y(+-)Z(+-) virtuální prostorovou jednotkou je krychle 2x2x2 (jednička se umocňováním nemění), umocněno na druhou (zpětná vazba prožitku života) dostaneme 8×8=64 základ organické buněčné struktury (DNA) a zrcadlově 1/64 základní poměr v systému organizace informačních polí. ŠACHY JSOU ŽIVOT, Bobby Fischer měl pravdu…

Dodatek: shodou okolností okultista Aleister Crowley byl šachista (verzi „perníková chaloupka“ moc nevěřím) a satanista Pavel Brndiar je šachista.

 

Poznámka 2: Zdroj, pravo-levo-hemisférická inteligence, funguje nejprve zevnitř ven, samoorganizační princip je podřízen součtovému jádru – teprve pak probíhá zpětný pohyb. Tedy levá hemisféra je podřízena pravé. V daném případě součtové jádro plní roli správního střediska. Naruby to funguje tak, že samoorganizační princip, jelikož se od jádra oddělil (proto jsou tak klíčové spolupracující, propojené mozkové hemisféry, potažmo světlo a temnota v jednotě), je sám sobě správcem. Hmyzoboti diktují pasivnímu lidstvu, které si skutečně pěstují (chovají) podobně jako ve filmu Matrix. Je nutné začít sám jako první aktivně působit, pak se Zdroj (Autentické Bytí) zrodí uvnitř nás a kolektivní inteligence prostoru se adekvátně přetransformuje. Jinak bude sklízet Znesvětitel.

Lidé, a nejen oni, jako by stále nechtěli pochopit, že antiZdroj není z principu žádný hlupák, jen je zrcadlový a tím pádem „nemá srdce“ (duši), jako stroj. To samozřejmě musí nějak nahrazovat. Je směšné, jak si někdo myslí, že se Slovanstvo semkne někde na palouku, zatančí a zapěje tklivé písně a Stroj se z toho celý posere. smile Rozklepe se jedině tehdy, když si troufneme být ďáblem, přestaneme věnovat pozornost těm dementním duchovním výmyslům a začneme opravdu svobodně žít a dělat čest Fantazii a Všemožnosti Existence.

 

Protože my satanisti nic necítíme, dáváme aspoň fotky dětí a zvířátek všude, kde se dá, aby nás neprokoukli.

 

* * *

 

Málokoho z typicky spirituálně či ezotericky založených jedinců napadne, že když se temnotou sami staneme, tak už nebude s čím bojovat. Ony existují dva druhy temnoty. Temnota duální (být zlý) a temnota neduální (být zlým). Duální temnota je parazitická, destruktivní, bezohledná, bezcitná, kalkulující, zlomyslná, posedlá kvantitou a nejradši by úplně vymýtila všechno přirozené, odstranila ze Země přírodu, zotročila lidstvo a z lidí vytvořila poslušné bioroboty – má charakter hladového, upírského, robotického vědomí. Cokoliv systematického hraje této temnotě do not, a tam rozhodně patří i náboženství a klasická duchovnost (nebo takzvaný vzestup, a bohužel ani křemík není zdrojová plazma); duchovní lidé jsou sice „hodní“, ale jako by úplně bez šťávy, neschopní „vnitřně zařvat“, veselí roboti, kteří o změně mohou jen snít. Tím se dostáváme k té druhé, neduální temnotě. Je to temnota přirozená a typickou její vlastností je živelnost, nesystematické chování. Je jako běsnění hromů a blesků za noci v temném lese, nebo nějaký nevázaný erotický zážitek. Také velmi úzce souvisí se smyslem pro humor. Abychom to zjednodušili, říkejme duální temnotě prostě ROBOT a té neduální prostě ĎÁBEL, s tím že podstatou toho prvního je škodit a porušovat, zatímco to druhé neškodí a neporušuje, naopak maximálně podporuje život – ALE, v porušené situaci, ve které se nacházíme a která vyhovuje tomu robotickému, to již tak – směrem k tomu robotickému – úplně neplatí. A to spíše směrem k příčině vzniku toho robotického; bláznům, co si hrají na sluníčka, mesiáše, zasvěcence, guruy, vzestoupené mistry a podobný protipřírodní a nelidský virus (duševní sračky)…

 

Ďábel v našem případě je označení pro vnitřní mentální a duchovní oheň, živou sílu a „virtuální nicotu v kontextu všepohybu“ v jednom, kde je zahrnuto naprosto vše. Je to pohádkově fantastická, sebetvořící Existence, kterou všichni jsme a kterou vyjadřujeme.

 

Abychom si to tedy ještě jednou objasnili, ďábel v našem pojetí, ačkoliv je nesporně ďábelský, představuje pozitivní fenomén a stejně tak Lucifer, Satan a podobně. Robotická strana pouze používá podobnou (totožnou) terminologii, symboliku – a vůbec ne náhodou. Moje definice je taková, že všude kde je Kristus, je i Antikrist, neboť se ZDROJEM se nelze spojit jinak, nežli prostřednictvím nulového pole, buďto v rámci duality nebo neduality. Takže Kristus, Bůh a zrovna tak Krišna, Alláh, Zeus, Yunasai… a podobně v našem pozitivním ďábelském pojetí nemají místo (samozřejmě zrovna tak „satanisti“, kteří nemají se skutečným přírodním satanizmem/okultizmem nic společného a pletou si ďábla s debilem a démona s dementem). Náš ďábel je o bezejmenné nahé realitě, přirozenosti a přírodě, hudbě, umění, magii, pekelném sebevědomí – tento ďábel je virtuálním živlem nicoty a zároveň i jednotící živou silou. Ztělesňuje Zdroj („Vše, co jest“, Ultimátní Bytí) určitým způsobem, nanejvýš vhodným pro naši situaci. V ráji nebo nějakém svobodném světě by to samozřejmě bylo poněkud jinak. Pravý satanizmus je plně v souladu s přírodou a není to v žádném případě nic proti přirozené citové stránce, ve hře je kromě opravdovosti i „přízrak nikoho“ zvaný tělo, což je svého druhu ne-já, díky kterému je život mnohem zajímavější…

 

Náš postoj ke zde konkrétně vyjádřené Existenci lze popsat jako decentralizovaný přírodní satanizmus či okultizmus. Cílem je, aby to bylo opravdu pekelně dobré, ne aby to jenom nebesky okouzlovalo a nemělo žádnou skutečnou sílu.

Bohužel či bohudík jsem typicky antiorganizační typ. Na druhou stranu, kdyby tyto antiorganizační typy (individualisti) prováděli na nějakém (zviditelněném? virtuálním?) místě společné „srážky“, mnohé z nás by to mohlo inspirovat a samozřejmě to také může mít zásadní vliv na pole kolektivního vědomí.

Nevím, zda je odpovídající termín „společenství“, spíš bych řekl „něco, co se snaží tvářit, že to je něco jiného“ smile – možná tedy „virtuální antiorganizace“ (Vlnění Jedinečnosti) by to mohlo vystihovat. Stačí do toho kopnout, dál už ať se to řídí a řítí samo…

 

 

O názvu jsem pečlivě uvažoval (až teď jsem si všiml souvislosti slova pečlivost s peklem → svědomitost, pozornost, důkladnost; připomínám souvislost slova virtuální s anglickým virtue → ctnost, statečnost, účinnost; to jen aby byl lépe pochopen fenomén „zřídlo pekelné“ nebo „virtuální živel nicoty“, což je skutečně ZDROJ, bohužel se stále přehlíží faktor skryté polarity, a sice že samotný FAKT EXISTENCE je tak mocným superpozitivem, který vše neustále „překrývá“ či „proniká“, že jen spolu se supernegativem může vytvořit dokonalou, čistou, pohádkově fantastickou, fenomenální, živelnou, nespoutanou, konstruktivní dvojici).

Říkal jsem si, že kromě toho, že to musí být přirozeně živelné (nesystematické, decentralizované), nemělo by to odkazovat na žádnou „profláknutou“ personifikovanou entitu (jak to mají lidé zažité). Když jsem si ale uvědomil, že Kristus je podraz na Stvoření, se kterým to Andělský Egregor stále dokola hloupě zkouší, jako by nás měl za úplné idioty (naposledy to bylo Tajemství Amenti 2), a že skutečný archetyp a princip je KRYSTAL, a když jsem si znovu přečetl body 63 až 66 na stránkách Prvního Česko-Slovenského Chrámu Církve Satanovy a připomněl si své vlastní závěry ohledně fenoménu Satan (SⒶTⒶNŽolík), došlo mi, že propřírodní protikristovský postoj je rozumný, čestný a zcela přirozený a že Antikristem opět straší nejvíc ti, co se tak sami chovají (a bezděčně tak kódují prostor hmyzobotům).

Je to konstruktivní monstrum pekelné, co stojí v pozadí ducha zázračné přírody – a je to „excentrický“ SATANŮV ŠACHOVÝ STROJ NA PŘÍRODU, virtuální pekelná asociace s konstantním počtem členů (1 – slovy JEDEN), které tímto pokládám základ (něco jako Monty Pythonův létající cirkus).

 

 

Rozhodně kašlu na nějaké oficiality, protože z robotického chování se mi chce fakt zvracet; to ať si užijí ti, co mají strach být normální.

 

Člen „asociace“ (rozuměj: já) by měl mít (alespoň intuitivní) ponětí o těchto zákonitostech:

  • princip neduality → 0=1 (1=0) → „Když oba konce čáry k sobě ohnem, stanou se světlo a tma jedním ohněm.“
  • princip „celek v každé části“ → zdrojová identita má holografický charakter

 

Podmínkou je:

  • kladný vztah k přírodě
  • kladný vztah k přírodnímu satanizmu (třeba jen na intuitivní úrovni) → SATAN=princ (životní princip; principium=počátek)

 

Podmínkou není, ale není na škodu:

  • kladný vztah ke královské hře (ŠACHY=král, existence)

 

Jakým směrem se to dál rozvine? Hlavou zeď neprorazíš.

Po naprosté ztrátě času, kdy jsem zdarma pracoval pro „andělsko-zlato-světelnou“ stranu, která je vývojově totálně zakrnělá, neschopná a bezperspektivní, už se mnohem víc začínám ohlížet po svém vlastním (a mé rodiny) zaopatření a plýtvat nezodpovědně znovu drahocenným časem na úkor své vlastní existence, kvůli nepoučitelným, lhostejným lidem, už rozhodně nehodlám.

Potenciál „projektu 63+1 Chess  Key“ je podle mě slibný – vše nicméně visí na blahovůli případného patrona-sponzora-mecenáše (což samozřejmě nemusí být jedinec, ale třeba nějaká skupina). Nevylučuji ani návrat k šachovému zpravodajství nebo propojení s touto možností (63+1 býval relativně nedávno šachový server).

Je-li svět nezměnitelný, proč si v něm alespoň nevytvořit svůj soukromý ostrov štěstí?

Pokud lidé chtějí luxusní nesvobodu a baví je běhat jako křečci v kole, jaké vlastně mám právo jim v tom bránit? Možná dokonce, že mám povinnost je podpořit v jejich sebeklamu…

 

„Kdo se vzdá svobody, aby získal bezpečí, ztratí nakonec obojí!“ – Benjamin Franklin

 

  • kontakt: martin.vacek@63plus1.cz

 

Dodatek: původně jsem opravdu zamýšlel založit klasickou komunitu, smile pak mě ale začal polévat studený pot. Líbí se mi název Pohádkový čert nebo Žeruhmyzova asociace – to se mi zdálo nejúdernější. Pak jsem si ale uvědomil, že ta asociace vždycky budu jenom já sám. Lidstvo není na propojení s říší fantazie připravené, ani zvědavé. Konec nechávám otevřený, vyznění nejednoznačné.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *