Vox populi, vox Dei

Lid je zdrojem moci, orgány jejím nástrojem? Svoboda myšlení, svědomí, vyznání, projevu, slova… jsou zaručeny? Bylo nevolnictví opravdu zrušeno a je otroctví (mentální, monetární) trestné? Mají lidé skutečně právo na důstojný život? Nebo na to na všechno „stínová mafie“ zvysoka sere a nejen to, kašlou na to i sami lidé, kteří svoje práva vůbec nenárokují – jako by snad čekali na okamžik, kdy se stanou konečně „úředně potvrzenými otroky“, aby už s tím definitivně „nemohli/nemuseli nic dělat“?

 

Pro smilování boží, neberte nám naše otroctví.

 

A jako kdyby je v tom do nebe volající nevědomost takzvaných „bytostí světla“ dokonce podporovala na kosmické úrovni (!). Největší absurditou je, že možnost řešení samozřejmě stále existuje, je lidstvu nabízena – jenže všichni mají strach (ještě snad horší je lenost a lhostejnost), nejen kvůli „mocným“, nedostatku vlastní síly a sebedůvěry, ale v neposlední řadě hlavně také kvůli oněm „nebeským odborníkům“, kteří za bilión let nepochopili, že jednotícím prvkem není světlo, ale živá síla mentálního (duchovního) ohně, živlu, jenž je jako jediný duální sám se sebou (neboli neduální, nad konfliktem sil světla a tmy). Duševní odpad z galaxie světla ovšem razí strategii, že stačí kolem jenom sypat okvětní lístky růže a synové zla se z toho položí… Tak leda smíchy.

 

Už teď jsou lidé otroci, skákající podle not robotů (absurdních, odosobněných, nepřirozených, nelidských předpisů), jimiž se napůl sami stávají, a stále jimi nic nepohne k činu. Kolem bují nádherná příroda – a stále nic…

Slepým tohle nikdo nevysvětlí, ale nejspíš – jak se zdá – ani těm, co si myslí, že vidí.

 

To, že „světlo zvítězí“, je přece zrovna tak betonově jisté, jako byl 21. prosinec 2012, kdy se vůbec nic nestalo a dotyční „zasvěcenci“ stále jedou ve stejných kolejích a pouští do éteru stále tytéž „neomylné pravdy“; je jedno, zda je někdo oklamaný, prolhaný, nemocný, zlý nebo hloupý – efekt je stejný. Je jím nenápadný postup temnoty vpřed (co na tom změní plasticky kouzelná mračna a oceán skalárních energií kdesi vysoko na obloze, záplatované podivnými stopami tisíců letadel, když mají Pepa a Růža místo mozku televizi?).

 

Zatímco se síly světla domnívají, že vzestupují, vzestupují síly temnoty… Pro blázna je ovšem pravdou to, co píšou na internetu (stačí, když to je „alternativní“ a je pod tím podepsán nějaký vymyšlený všeználek z jiné hvězdné soustavy); nemusí nic vidět na vlastní oči, nic prověřovat, on to všechno prostě ví a cítí. Rok co rok, lež za lží postupuje rázně kupředu (mílovými kroky stále na místě). Je jedno, ve které hladině vědomí se to odehrává (je dokonce jedno, zda nějaké hladiny existují, on to všechno cítí) – z vesmíru k nám vyslali školené experty. Ti všechno vědí.

 

 

Vtipné je, že světlo je duální s temnotou, takže ji logicky nikdy neporazí; bylo by to jako kdyby směr porazil protisměr, tedy zničil i sám sebe. Je to skutečně válka se stínem, válka se zrcadlem. Tento „žabomyší nesmysl“ se na světě odehrává tisíce a tisíce let; místní stvoření má asi hodně vysokou inteligenci a nejspíš ji také mělo po kom zdědit…

Myslíme si, že jsme světlo, ale nejsme – jsme obojí, všechno… A zde leží to zásadní: co vznikne, když smícháme všechny klíčové projevy onoho „všeho“? Nebo ještě lépe, jakou vlastnost to bude mít? Projev je buď neutrální (neporušený, vnitřně neoddělený) nebo má svůj opak (lze porušit, vnitřně oddělit), výsledkem je tudíž vyvážený mix všeho, silová konstelace s nulovým celkovým nábojem, se současnou schopností se kontrolovaně polarizovat. Něco, co je duální samo se sebou – tak jako je duální sám se sebou život (zpětná vazba prožitku), mysl (přemýšlí o sobě samé) nebo vědomí (sebe si vědomé).

 

Síly v prostoru tvoří pole a ta na sebe buďto fyzicky naráží (elektřina) nebo na sebe jen vzdáleně působí (magnetizmus), případně žádná energie není přítomná. Síly lze mnohonásobně spojovat, jsou to mnohočetné kombinace stavů, pohybů a protipohybů. Dohromady to dá OHEŇ, prvotní silovou konstelaci ZDROJE. Tento oheň je ZŘÍDLEM „všeho, co jest“. Ohnivá bytost je zrovna tak světelná (oheň vydává světlo) jako temná (oheň vydává zvuk, hraje, zahrnuje před-stavy a po-stavy). Zdroj (sebetvořící Jsoucno) je živlem všech živlů, je to praživel – a tomu přesně odpovídá oheň. Ohnivá bytost září, ale zrovna tak je i nikým, virtuálním živlem nicoty. Zdroj v sobě zlo nikterak nepopírá a právě tak i ohnivá bytost (paprsek či plamen „onoho“) – používá jednak zlo jako abstraktní motiv (prvek) a jednak, především, zlo OVLÁDÁ (vládne zlem). Popřete všeobsažnost Bytí, následuje oddělenost, porušenost a role se jednoduše obrátí, zlo začne ovládat vás (záludněji, než si myslíte: například prostřednictvím tupohlavosti úředníků a politiků, nebo prostřednictvím komfortní zóny sluníčkového duchovna).

 

* * *

 

Perfektní je přesmyčka OHEŇ(z)NĚHO. Je v tom jednak přítomné i to světlo (něha → láska, cit), jednak oheň pozpátku je ON v druhém pádu čísla jednotného (pro toho, kdo se o to zajímá: H a He jsou vodík a helium, čísla 1 a 2 periodické tabulky prvků, což kromě jiného evokuje supravodivost a supratekutost a souvisí s energo-informačními poli a životadárným sluncem).

 

Zdrojový oheň se projevuje rovněž jako PLAZMA (Zřídlo „všeho, co jest“ lze přirovnat k takovému „horskému oku“ z rozvlněné, tekuté plazmy). To souvisí se živou, hadí silou (plaz → had, serpent → present) a tedy samozřejmě i s ďáblem. „M“ je 11 zrcadlově (EM-pole & MEM-brána), „A“ je eso (1 nebo 11) –  to souvisí se Zdrojem (111=opticky 3, binárně 7; 3x7x37=777) či Jolly Jokerem (univerzální karta s hodnotou 15=1111 binárně, „božský vtipálek“ XV → XxX MáTřiX → www), který rovněž naznačuje přirozený ďábelský element.

 

„Zřídlo pekelné“ nemá absolutně nic společného s nějakou protilidskou nebo protipřírodní činností, právě naopak. I když následující definice se opět těm, pro které je myšlení (a tím pádem i autentická realita) nepřítel, nebude pozdávat, funguje zde „neviditelný princip“, popsatelný jako kryptopolarita supernegativu nepohybu a superpozitivu pohybu (kromě dalších věcí jako je fenomén zakřivující pozornosti nebo součtové gravitace vertikálního aspektu vnímání) –  což česky řečeno znamená, že i když v podsvětí se otáčí ozubená kola stroje času a čerti mlátí kladivem do kovadlin, tak to ještě neznamená, že z toho nemůže vzejít něco tak dechberoucího jako třeba zpívající živý ptáček. Doslova to tak je (v jedné z fází probíhá například krystalizace dvourozměrného obrazu, což souvisí s těmi kartami – eso, žolík… – ve smyslu „nepopsaný list“).

 

 

Zdrojový oheň/plazma funguje jako emulátor sebe sama; sebetvořící Existence ani nemůže dělat nic jiného, až na jednu výjimku, a tou je simulace, kdy je emulován samotný Zdroj (případ protipřírodní, protilidské reality – takzvaného simulakra).

EMULACE → EM ÚL ACE

EM-pole & MEM-brána byly zmíněny, ACE je opět eso a ÚL souvisí s hmyzem a samoorganizačním mechanizmem (Zdroj kromě jiného je multiagentní systém). Zdroj je pekelné monstrum – opakem pekla však není nebe, opakem pekla je systematizmus, robotizace, uniformita. Pekelný stroj umí perfektně pracovat zrovna tak s logikou jako s naprostou nelogikou, je to geniální umělec.

Rozdíl mezi Zdrojem a jeho simulací dobře vystihuje obsah známého pravidla „světlo může oklamat, ale zvuk nikdy nelže“. Nejlepší je vždy se pokusit naladit na vnitřní signál (rytmus, tep), tím zjistíme skutečný charakter dotyčného. Zda to je jen hra na něco konstruktivního (destruktivního) anebo to konstruktivní (destruktivní) je doopravdy. Snadno můžeme zjistit, že mnohdy to, co napohled vypadá zle, by nám ve skutečnosti sneslo modré z nebe – a naopak. Ty nejzákeřnější nekro-kyber-toxické entity používají ty nejtřpytivější masky, pod kterými osciluje něco tak odporně syntetického, že by utekl i Drákula s kůlem v srdci. Zdroj je Existence, která operuje s Neexistencí (ďáblem, virtuálním živlem nicoty); u toho opačného to je vzhůru nohama: jsou to svého druhu Nemrtví, precizně zrobotizovaná verze modifikované zdrojové identity, neschopná reprodukce (pouze klonování). Tyto bytosti  či kvazi bytosti nepracují s faktorem součtové gravitace, typickým pro pravou mozkovou hemisféru; zajímá je moc, kvantita, technologie, ale nemají rozvinutou schopnost empatie či „přirozené ďábelské živelnosti“. Jsou jako vojsko, armáda robohmyzích dobyvatelů. Jako když se Zdroj obrátí naruby, vyvrhne a vnitřnosti se nahradí nějakým univerzálním kybernetickým superkovem a srdce nahradí počítačový krystal, to celé se pak zalije do jednoduché, maximálně účelné schránky. Ke svému „pohonu“ potřebují tato robotická vědomí odevzdané nevzdorující blbce, běhající jako cvičené fretky podle jejich promyšleného, život znesvěcujícího programu a schopné při tom vnímat veškerou tu idiocii, bolest, utrpení a nesmyslnost, aby bylo z „živých baterií“ co vysávat.

 

Můžete hádat, kdo vymyslel fenomén korporace, instituce nebo pojem právnický subjekt. Proč jsou v médiích a televizi vesměs samé nepodstatné, nic neřešící, bezduché nesmysly. Proč část lidstva neustále dokola a bezvýsledně bojuje s uměle vytvořenými problémy, zatímco si celebrita, která kope do míče, vydělává stovky miliónů. Proč dluží jednotlivé státy astronomické částky nikomu… A můžete také hádat, proč to žádný vymyšlený „Bůh“, ve kterého celým srdcem věříme, nikdy nezarazil. Nic systematického, pouze cituplného, světelného, andělského, duchovního, ezoterického, natož nějaká politika, nikdy nic nezmění – nestřílí to do středu terče, nemá dostatečnou razanci. Onen robotický exkrement zničí pouze nespoutaná vlna nějaké pořádné živelnosti. Nestačí jen táhnout za jeden provaz a „šířit poselství lásky“. Je třeba se nebát, odvážit se, odvázat se a být opravdu sám sebou. Lidé si myslí, že být čistý, být průzračnou identitou, znamená být nějaký usmívající se svatouškovský debílek… Kreténské sluníčko, které má „srdce na dlani“. Takový jedinec má ale blíž k tomu exkrementu, páchá totiž zradu na sobě a neexistuje větší hřích, nežli nesoběpodobnost. Čisté prázdno obsahuje VŠE v neduálním, neporušeném smyslu. Roboty porazí jen ďábel, přirozená, ryzí nespoutanost. Všichni ti klauni, kteří malují dokola prakticky pořád tytéž mandaly a kdákají něco o zlatém věku, jsou prodlouženou rukou oné narkosadistické, toxické inteligence, která lidstvo přetváří v mraveniště obchodujících a vzájemně soupeřících hlupáků.

 

Už jen pro tyhle naše milé souputníky bychom to skutečně mohli udělat: jsme tvořivá inteligence, začněme myslet vlastní hlavou, vezměme si zpět ztracenou sebeúctu a ukradenou sílu…

 

Blábolení o světle a o vibracích podporuje dominanci opačné strany. Ultimátní Bytí stojí nad dualitou světla a tmy. Andělstvo (bytosti světla) zřejmě nemíří do ráje, ale do Bohnic se zvýšenou ostrahou. Myslí si, že oheň je temnota a nepřítelem je ďábel a peklo… Tyto dogmatické chodící programy nám byl opravdu čert dlužen.

1 komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *