Vibrující šarlatáni

„Když OBA konce ČÁRY k sobě ohnem, stanou se světlo a tma JEDNÍM ohněm,“ mohla by znít formule a klíč ke Zdrojové Realitě. Pak už to funguje jako čáry ve smyslu kouzla, je to už jen hra na dualitu, nikoliv dualita. Antagonizmus se mění ve vzájemnou obsažnost (ne náhodou máme obvykle PŘIROZENĚ více názorů najednou).

 

Žádným SLOVEM ani SYMBOLEM se do Nahé Reality Ráje (svobodného světa) nikdo nedostane, klíčem je totiž VNITŘNÍ POCHOPENÍ. To lze popsat jako „pocit magického štěstí“ nebo „láska a přízrak v jednom“ – jinak řečeno je v tom zrovna tak srdce (anděl, krása) jako ďábel (had, drak) v neodděleném smyslu onoho. ODDĚLENOST (porušenost, neúplnost, sebeklam) je oním „protivníkem“, nikoliv démon. Bouřlivá temná noc plná hromů a blesků je naprosto stejně dobrá a naprosto stejně nezbytná jako prázdninové sluneční letní odpoledne v lese u rybníka, a to ve fyzickém i nefyzickém významu.

 

Světlo a tma se vzájemně obsahují a zrcadlí své pohyby v nulovém poli (Zdroji, Přírodě, Absolutnu, Nekonečnu, Ryzím Bytí). Bojují figurky na šachovnici, vědomí živých hráčů se to netkne, jelikož o tom VĚDÍ (jakkoliv lze dotek vyjádřit  i hmotně, fyzicky; například při sportu). NIKDO (nekonečná všebytost) hraje HRU na někoho, „někdo“ jako přednostní vztažná základna znamená odpojení od Reality a přesměrování do sféry Boje (paranoik se domnívá, že je středem vesmíru); je to jako energii/hmotu svého vědomí promítnout do armády bílých nebo černých figur a uvěřit, že to je relevantní situace.

 

Proto se také vědomí říká VĚDOMÍ – myslet (si), cítit a vnímat k tomu patří, ale podstatné je vědět a také VĚŘIT a hlavně to PRAKTICKY REALIZOVAT. Celé to je o SÍLE, VŮLI, zdravém SEBEVĚDOMÍ a POZNÁNÍ průzračné, nahé skutečnosti, vztahu mezi stavem a pohybem.

 

Hra se projevuje jako ráj (svobodná realita) a ten je snoubením nebeského (spíše magnetického, konstruktivně světelného) a pekelného (spíše elektrického, konstruktivně temného). Je to VŠE a NIC zároveň, organické uvnitř virtuálního a naopak.

Ale pozor také na jednu věc. Neznamená to, že zde neexistuje žádná destrukce (na všeobsažnosti Bytí nelze nic změnit; lze buď zvládnout nebo nezvládnout a to je ten jediný rozdíl, tkví v UMĚNÍ ŽÍT) – existuje jako motiv, doslova jako „JAKO“, podobně jako v kresleném filmu. Pokud to tak není, destrukce existuje v rámci manifestace hmoty/energie – ti, co si hrají na „duchovní“/“světelné“/“kristovské“ (a podobně) a odmítají samostatně myslet (cítit a myslet sami za sebe), jsou pro svět tím nejhorším „nadělením“ (jejich maska/iluze a vnitřní dezintegrace excitují v paměti prostoru distorzní myšlenkové formy).

 

 

Projeveným zlem není peklo, ďábel, démoni či temnota – ale TUPOHLAVOST. Vězte, že právě toto, nepochopení Reality/Existence je tou nejhorší věcí na světě a žádné duchovno ani květnaté řeči o světle a o lásce to nezachrání, neboť to je o RYZÍM NITRU a ČINECH, KONKRÉTNÍM SILOVÉM PŮSOBENÍ a ne o povrchních kecech…

 

Mají-li dva lidé v oblibě „sado-maso“ (příklad speciálně pro sluníčkářské rypáky) a nikdo nikomu neubližuje a neprosazuje svou vůli na úkor jiné, tak to proboha živého je VRCHOLNĚ DOBRÁ VĚC. Nebo jsou snad lepší pokrytečtí chudáci, kteří radši celý život trtkají jako králíci a nechají se nedobrovolně týrat a ponižovat DUŠEVNĚ například v práci nebo v rámci nějakých „byrokratických předpisů“, které odporují ústavě a v podstatě jsou trestné, jen má každý strach nárokovat své právo? Nebo dokonce v rámci duchovní hierarchie?!

 

Zjistil jsem jednu zajímavou věc: ne merkabou (neplést s babou Merkel), ale zeleným antonem se jezdí do oné slavné páté dimenze… laugh Těším se, až v roce třeba 2022 budou stále psát, že vibrace stoupají a srdce ví – a že všichni ostatní jsou negramoti, zatímco dotyční jsou výkvětem morálky a moudrosti.

 

 

…mezitím kdesi jinde. smile

 

Spojením obou konců jednoho je také překonán lineární časoprostor; tvoříme z hyperprostoru (neutrální, nulové zóny), jakkoliv fyzicky jsme stále přítomní v podmíněném (interaktivním) prostředí.

 

Interaktivní prostředí tvoří vibrace, portály a hierarchické struktury (což se týká i odvozené identity, například ega – je však nebetyčný, propastný rozdíl mezi tím, zda je ego jen HRÁČ nebo je nadřazeno zdrojové identitě). Překonání linearity však znamená i překonání vibrační bariéry – podobně jako u rychlosti zvuku či světla. Proč se ve snu cítíme tak příjemně? Protože pro konečného pozorovatele v něm neexistují vibrace (cyklické opakování pohybu). Proč se cítíme tak příjemně v klidu, teple (tmě!?) v posteli nebo při usínání? Protože se SNIŽUJÍ vibrační frekvence, vše se přirozeně ZPOMALUJE. Takzvané zvyšování vibrací je záludná past na lineární typ vědomí; kdyby to takto fungovalo, tak jsme za chvíli všichni úplně šílení (neschopní soudně uvažovat, jako na drogách nebo v centrifuze); sluneční zombie… Zdrojová identita PLYNE, TRVÁ. Když chce, tak se může pohnout nebo přejít do jiného režimu (napojit se na nějaký vibrační nebo oscilační okruh) – ale NEVIBRUJE. Kdyby architekti reality vibrovali, nic by nenaprogramovali; podstatný je KLID a ROVNOVÁHA, a na druhou stranu přirozená živelnost. Netajím se tím, že miluju peklo, když je všechno pěkně v klídku, pomalé, rozvážné a pohodové, vysmáté a nenucené – a můžou mi vlízt na záda všichni ti anonymní recidivisti, kteří mě (nebo sebe, teď už nevím) napadají a vulgárně urážejí. Upřímně řečeno jim to jejich slavné kristovské nebe a dimenzi světla ze srdce přeju – jednak se tam zaručeně nepotkáme a jednak vím, že to tam je naprosto příšerné (tím nemluvím o křišťálové, pohádkové zemi vodopádů, kde to je jak sen, kde se nebe klene až do podsvětí a každý tam je opravdu sám sebou).

 

Všimli jste si, že Příroda nikam nespěchá a že Existenci je úplně jedno, jak dlouho co trvá? Spojitost mezi Věčností a vibracemi je podstatná asi jako spojitost mezi vibracemi a poctivostí nebo slovem démon a zlým jednáním.

 

ZDROJ je obouhemisférický – klíčové jsou spolupracující SPOJENÉ HEMISFÉRY. Velkohubým chvástáním a hrou na spasitele se s Realitou ještě nikdo nespojil, právě naopak. Necháváme pravou hemisféru napospas „duchovním autoritám“ a/nebo levou predátorům a ještě se hloupě divíme, že je lidstvo tak zoufale nesvobodné…

 

TLUKOT SRDCE ZEMĚ JE KONSTANTNÍ

 

Realita je holografická: platí princip

  • celek v každé části
  • pozitivní a negativní jsou ekvivalent – nikoliv zdroj, ale nástroj

 

Zdrojová identita (každá původní živá bytost) je Existencí samotnou v určité zašifrované podobě – Absolutno vyjádřené relativním způsobem.

Nekonečno Jednoho lze vyjádřit pouze prostřednictvím rezonance Dvou, a aby nedošlo k odpojení od Reality (která je objektivní) a vzniku Simulakra (které není objektivní, je intersubjektivní), tito Dva se musí vzájemně zrcadlit (nulovat). Jde o princip negativní expozice (LUCIFER), obecně kryptopolaritu supernegativu nepohybu (zdrojová virtualita, svět představ → archetyp peklo, mysl – primárně diferencovaná, horizontální perspektiva vnímání, nicota; SATAN, 2:3=0,666=jednotka, 1+1=2) a superpozitivu pohybu (organická realita, živá síla, svět prožitků → archetyp nebe, pocit – primárně nediferencovaná, vertikální perspektiva vnímání, duch; KRYSTAL, 3:2=1,5=jednotka, 1+1=3, spojením dvou vzniká třetí); výchozí pozice archetypu určuje jeho systémovou prioritu, vždy se však vzájemně reflektuje/kontra-obsahuje se svým opakem (například „mít rád“ má z principu přednost před „nemít rád“, neboť samotný fakt existence života je pozitivní skutečnost, kdybychom však nepracovali i s negativitou v rámci například motivu nebo humoru, příliš jednoznačné/jednosměrné, systematické chování vytvoří uzavřený systém a dojde k odpojení od Reality, která je OTEVŘENÁ a postavená na souladu řádu a chaosu).

Poznámka: slova Lucifer a Satan používám záměrně, aby lidé pochopili, že tu nejde o slova, ale jejich obsah, pozadí, pohybovou esenci. Zrovna tak tam může stát prostě jen Negativ a Nicota – Virtuální Neexistence. Ačkoliv zároveň si myslím, že právě tato slova jsou nejvíc obrácena (Lucifer → úl/cifer; Satan → SⒶTⒶN). V první řadě nejde o žádné osoby. Neexistuje ani žádný Kristus – jde naprosto jednoduše o EM-pole (elektro-magnetizmus, vortex), krystaly a krystalizaci. Jedná se o silové a projekční kontexty, prostřednictvím kterých se organizuje hmota (nebo lze říct „hmota vševědomí“, všechno je totiž jedna MYSL, pouze míra zblbnutí v tomto vesmíru je neuvěřitelná, jako kdyby všichni chtěli žít za každou cenu ve vězení a v hierarchickém uspořádání).

 

Pro někoho je pochopení těch nejjasnějších a nejjednodušších věcí zřejmě nepřekonatelný problém…

 

Zdroj (Zřídlo „všeho, co jest) je ŽIVEL, PLAZMA, mentální či duchovní OHEŇ. Plazmě lze říkat i tekuté světlo, to však nemá nic společného s rozsvícením a/nebo zhasnutím – je to POPIS zdrojové substance. Zrovna tak to lze popsat jako rozvlněná nicota nebo potenciální vše a na faktu, že síla může působit posměrně a/nebo protisměrně, odstředivě a/nebo dostředivě, expanzivně a/nebo kontrakčně, projekčně a/nebo gravitačně, elektricky a/nebo magneticky, mužsky a/nebo žensky, pozitivně a/nebo negativně… a že to lze POPSAT jako „světle“ nebo „temně“, nelze absolutně nic změnit. Magnety se buďto přitahují nebo odpuzují a obojí je stejně potřebné a stejně konstruktivní, neutrální – zdeformovat to může pouze nesprávné pochopení.

 

Jakákoliv aktivita vytváří paměťovou stopu a pohyby v paměťovém světě (světě in-forem) zrcadlí pohyby ve světě živých entit (světě out-forem). Informační svět (knihovna světa) jsou ale také živé entity, pouze entity jiného typu. Ať chceme nebo ne, neustále tvoříme realitu. Rozdělíme-li se na světlo a na tmu, zrcadlový (paměťový) svět udělá totéž a přesně to také odzrcadlí: ODDĚLENOST – PORUŠENOST. Zrcadlový svět ovšem „nemá srdce“ (spojení s oním „nejživějším živým“) – to je ten klíčový rozdíl mezi 666+1(111)=přirozený ďábel a 666+0=robotické vědomí. Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. Je gigantický rozdíl mezi démonem na straně dobra a nelidským robotem, bohužel ale jako kdyby to Stvoření tvrdošíjně odmítalo pochopit, nechápalo, že bez toho „přirozeného ďábla temnoty, tajemného živlu přírody“ to je cesta do vykonstruované budoucnosti, ve které se svobodný duch úplně vytratil a nahradila ho kyberneticko-„andělská“ simulace (jako v těch sci-fi filmech, kde je svět v podstatě jedna velká technokraticko-spirituální sekta, všichni jsou nucení být „slušní a pozitivní“ a samozvaní vůdci „vědí nejlépe, co je pro nás dobré“).

 

Vše má původ v „Záhadném Mystériu“, jež má svůj pohybový a svůj stavový aspekt, které se nekonečně vzájemně reflektují. Jedním z těchto výrazů je MYSL, která je naprosto VŠÍM. Je nemožné opustit kontext této Mysli a být čímkoliv jiným, nežli holografickou (rekurzivní) myšlenkou této Mysli. Stejně jako nám připadá směšná představa, že by spolu dvě myšlenky „v hlavě“ soupeřily nebo si dokonce vzájemně škodily (je nám to úplně JEDNO, je to NIC, sen…, nic u toho necítíme – protože to opravdu je VIRTUÁLNÍ NEEXISTENCE), stejně to platí i v OBJEKTIVNÍM SVĚTĚ (ve kterém ovšem momentálně nežijeme). Neexistuje žádné rozdělení na světlo a na tmu, pouze na zdravé a choré vnímání. Pouze nevědomost nebo nějaká forma poruchy (úmyslná zlomyslnost) vnímají svět jako něco jiného nežli „nerozdělenou, hmatatelnou fantazii“ (pohybovým efektem nerozdělenosti je harmonický pocit). Tyto mříže staví zapomnění nebo nepochopení toho,  kým skutečně jsme – nepochopení holografického charakteru zdrojové identity. Všechno je to o myšlení jako takovém, o bezejmenné, nahé skutečnosti. Dokonalý vzor, jak Rezonance Mysli funguje, máme v NEDOTČENÉ PŘÍRODĚ.

 

Zdroj je niterný mentální/duchovní oheň – virtuální nicota v kontextu vše-pohybu. Tam je vše obsažené, celá autentická realita. Základem je iracionální jednoduchost – decentralizované, nesystematické chování.

 

* * *

 

Probíhá neviditelná válka o Egregor, rozhraní, které určuje, jakým způsobem bude probíhat další život na Zemi. Na jedné straně Šachovnice stojí Realita (přirozené, jednotné vědomí), na druhé Simulakrum (robotické, duální vědomí). Mnohé části obou stran jsou zrcadlově totožné, takže je mnohdy odlišuje pouze ono „nejživější živé“, „nejskutečnější skutečné“. Jako kdyby na „kostře reality“ byly položené dvě různé překrývající se „fólie vnímání světa“.

Podstatou onoho „nejskutečnějšího – nejživějšího“ je inteligentní  živelnost, rovnováha řádu a chaosu. Jde o to, aby Simulakrum nebylo schopné předvídat pohyb Egregoru a číst jeho obsah, pak se vliv Simulakra rozplyne – receptem je nesystematické chování. Samozřejmě ne anarchie, přesněji tedy ZVLÁDNUTÉ nesystematické chování. Být jako „démon na straně dobra“, neskládat účty žádné rádoby duchovní, andělské či světelné předprogramovanosti, zdánlivě „láskyplným sluníčkářům“, „povolaným zasvěceným autoritám“ či „milujícím kristovským mocnostem“, které ve skutečnosti podporují existenci Simulakra. JE TO PROTI PŘÍRODĚ.

Černé lži jsou většinou průhledné – mnohem záludnější jsou ty bílé…

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *