Kvintesence existence: oheň pekelný

Ve stávajícím systému realitních polí (zvaných Svět), který nám umožňuje používat a prožívat sebe sama jako avatary (tělesné a paměťové formy jsou jen určité typy „figur“, jimiž chodíme po Šachovnici), lze registrovat přítomnost dvou klíčových inteligencí. Jedna inteligence je tou původní, přírodní zdrojovou (→ matrix), druhá protipřírodní antizdrojovou (→ simulakrum). Rozdíl mezi nimi spočívá kromě jiného ve vztahu k fenoménu zvanému SATAN. Stejně jako pravý význam slova matrix, byl překroucen i význam slova Satan (ďábel, peklo) a jistě netřeba vysvětlovat, že se zcela vědomým záměrem.

 

Ultimátní Bytí (Zdroj, ono nepočaté, neodvozené) je jednak indiferentní, nerozlišenou (součtovou, souhrnnou) živou silou, která se projevuje jako SEBEOBSAŽNÉ JEDNO, což lze nejlépe definovat jako „DIV-OKÝ“ DUCH (pozornost, vědomí, nicota) či SRDCE (cit, intuice), anebo také HAD (pohyb) nebo DRAK (oheň) – a jednak je diferencované a má svůj organizační a samoorganizační aspekt, rezonující MYSL (prostor), která funguje jako mentální stroj na realitu či holografický počítač. Tato mysl sama o sobě má virtuální charakter a funguje jako „sen umělce“ či matematický předobraz; jelikož v tomto smyslu zde neexistuje kauzalita, podobně jako v kresleném filmu (animovat=oživovat) je zde možné absolutně vše myslitelné, včetně toho největšího zla. Proto tato mysl je PEKLEM – slova jako stroj, počítač či zlo na to zřetelně ukazují (a je velmi hloupé, ba přímo zkázonosné si namlouvat, že Zdroj není všemožnost – to by byla prostě LEŽ; jde o to, zda máme moc vládnout realitou, nebo zda realita vládne nám). Toto temné, (sebe)organizační peklo slouží jako architekt a programátor Projeveného. Doslova se zde „peče“, konstruuje realita, kuje a odlévá svět.

 

Slovo skutečnost je odvozené od slova kout, což má význam roh a význam kovat. Skutečný znamená „ukován rohatými z matric pekla“, přičemž v tom je automaticky přítomno i to ohrouhlé (kout je kulatý roh) a tedy pocitové – jak si dále ještě objasníme.

 

V neduálním schématu je lhostejné, zda je něco světlé či temné, protože tam nemá kdo komu, co čemu škodit. Sekyra zaseknutá do hlavy papírové postavičky je jen legrační vtip. Takto to také platí, když je onen PEKELNÝ STROJ spojen s JEDNÍM – podstatou Celku Všeho. Tato podstata funguje jako taková jednotící, magická esence. Evokuje to „podkovu štěstí“ (UM=JJ=11+C/U=H(e)+11) nebo samozřejmě lásku (v její svobodné, čisté verzi). Takovéto peklo připomíná organizované mraveniště či bzučící roj včel, FANTASTICKÝ SUPERPOČÍTAČ či POHÁDKOVOU STROJOVNU. Hmyz není zmíněn náhodou. Slovo HMYZ souvisí s multidimenzionálním prostorem X(+-)Y(+-)Z(+-) a šesti základními směry, čemuž tvarově odpovídá krychle a hexagon; souvisí to s automatikou inteligence prostoru (datových a informačních polí, knihoven života). Hmyz a ďábelský symbol 666 (2:3=0,666 – viz dále) jsou úzce spojené. Je to SATAN ve smyslu konstruktivní SUPERNEGATIV, který existuje uvnitř konstruktivního SUPERPOZITIVU, což je právě ono JEDNO, jež lze chápat jako samotný FAKT EXISTENCE (nemůže existovat nic pozitivnějšího, nežli sama existence života). Ono JEDNO, nerozdělená živá síla, zajišťuje dokonalou stabilitu a správný (neporušený) chod systému. Univerzální vztažná základna je zcela neutrální a realita je nekonečnou hrou.

Situace se nicméně dramaticky mění, když se Princip Jednoho (potažmo Zákon Jednoty) z nějakého důvodu nějak naruší nebo poruší. Je to jako když nad sebou tvořivé peklo ztratí kontrolu – a nyní si představte, že onen pekelný hmyzí stroj na existenci, ono ďábelské monstrum v rámci nějaké lokality (automat inteligence prostoru je všudypřítomný) samoobživne a nabyde schopnosti autonomního bytí, nezávislého na Zdroji (jeho dominantní, klíčové sféře). Trefné je přirovnání k čaroději, který „zaprodal duši“ nebo „ztratil srdce“ a stal se z něj černokněžník. Dotyčná odpojená či „ztracená“ inteligence se nutně stává toxickou, kořistnickou, agresivní, výbojnou, parazitickou, predátorskou, upírskou, totálně nepřirozenou a nelidskou. Stává se Antizdrojem. Takovýto „SATAN“, pokud to tak nazveme, je samozřejmě čiré bezohledné zlo. Za Satana se to ale jen schovává, neboť ďábel je jinak ve Zdroji přirozeně přítomný a bez něj by to ani nebyl život. Co je typické pro Zdroj? Je to vyvážená pravo-levo-hemisférická (světlo-temná, organicko-virtuální, intuitivně-analytická) inteligence, postavená na Principu Jednoho, tedy naprosté rovnosti a holografickém uspořádání („celek v každé části“). Pokud toto pravidlo není naplněno, má v tom prsty síla opačná.

 

Nahá existence je naprosto fenomenální – nedělejme z toho žádnou systematickou (přehnaně racionální), duchovní (kryptohierarchickou) nebo konzumní (přehnaně materialistickou) „sračku“, protože to je přesně to, co Animáci-Hmyzáci chtějí. A nezapomeňme, že jde o ex-zdrojové data-entity, takže mohou být mnohem inteligentnější, záludnější a „vizionářštější“ (plánovitější, schopné predikovat), než si mnozí z nás myslí (lze je chápat i jako myšlenkové schéma s převrácenými zrcadly – zrcadlovými hemisférami, falešnou kombinaci Téhož, myšlenkový virus).

 

Toto bude nejspíš poněkud drsné, ale proč to pořád zaobalovat? Kdo se chová jak robot, podporuje „realitu zmrdů“ (paexistenci), kteří si hrají na „duchovno“ a obchodníky se životem. Tyto sluníčkující a kalkulující bastardy by si měl dobrotivý satanáš dát ke snídani… Zdroj je živel všech živlů. Kým jsme my jiným, nežli právě tímto Zdrojem, ďáblem i andělem, a kdy to jako konečně hodláme pochopit a skončíme s tou sebeobelhávající se maškarádou? Kdy začneme opět konečně vycházet z nekonečné, věčně živé podstaty nahé skutečnosti, která je pohádkově fantastická a nikoliv takzvaně duchovní, kristovská, světelná, andělská, což je úplně v rozporu s přirozeným holografickým uspořádáním projeveného bytí a rovnováhou řádu a chaosu, jež je všemu živému bytostně vlastní?

 

 

Realita Antizdroje není objektivní. Je intersubjektivní – je to simulakrum, postavené na fantomových hodnotách. V antirealitě není možné dosáhnout sjednocení, svobodného rajského světa. Celá stojí na rozdělení, vnitřním odstupňování. Aby jedna strana mohla profitovat (zvětšovat svou moc a rozšiřovat území), musí druhá trpět a sloužit. Téměř všichni tohle podvědomě víme a cítíme. Agenda antizdrojových (protilidských, protipřírodních) sil je jasná: trpělivě a nenápadně stáhnout lidstvo do centrálně řízené, biorobotické reality. Možná, že se smějete slovu biorobot a představujete si pod tím kdovíco futuristického – pozorujte však bedlivě většinové lidstvo (ne-li přímo sami sebe), zda je opravdu samo sebou, nebo v něčem silně připomíná odosobněné roboty. Organizuje se (je organizováno) nanejvýš podivným způsobem. Všude, kde chybí přirozený ďábel a jeho nespoutanost, nastupuje robot – a je jedno, zda jde o zaměstnání, teorém nebo spiritualitu. Robotické, mechanické, svázané, uniformní chování je důsledkem potlačení zdrojového satanského principu, jenž je principem života. I kdybychom vůbec nic nevěděli, Prozřetelnost autodefinuje svoje základní principy manifestace sebe sama se stejnou neproniknutelnou dokonalostí: prioritou je CHOVÁNÍ – vztah k nepohybu a způsob pohybu.

 

Je to tichá válka mezi toxickým uniformním robotickým myšlenkovým hmyzem a přirozenou ďábelskou nespoutaností, živelnou láskou. Mezi na straně jedné funebrácko-růžovým & krystalicko-slunečním kontextem čtverečného astrálu (předpřipraveným schématizmem) – a na straně druhé životaschopnou pentagonální fikcí (rituálem, tancem, hudbou života) & do žil krev vlévající zábavnou, iluzionistickou mystifikací.

 

* * *

 

Podstatou zdrojové metamorfózy je magický efekt – ďábelská iracionalita (nespoutanost), spočívající v pomyslném prorážení bariér – vytváření myšlenkových (obrazových, pocitových) vstupů, tak aby se systém neuzavřel a tím neodpojil od Zdroje, jeho dominantní (nejživější živé) sféry.

 

Největší omyl lidstva a tvorstva obecně spočívá v automatickém předpokladu, že ono nepočaté je nějaké a priori „boží světlo“. Zdroj (sebetvořící Bytí) je VŠE. Je-li logický a nelogický naráz, jaký tedy ve skutečnosti je? Může být světlem, ale není světlem. Může být stínem, ale není stínem. Co je průnikem nespojitelného? Je to záhada, mystérium, nejednoznačnost (proč asi existuje nejen láska, ale i humor, erotika či mystifikace?).

 

K žádné transformaci lidstva – v oné zdrojové rovině – ve skutečnosti nikdy nedojde, dokud výše uvedené nepochopíme a nerealizujeme. Internet je plný teorií, jde však o praxi. Jak pravil Morpheus: „Je rozdíl mezi tím znát cestu a jít po ní.“ Rozumíme perfektně všemu možnému, ale k čemu to je dobré, když jsme spoutáni předsudky, tabu, zasvěcovacími programy a nejsme v souladu s nahou realitou? Nejde o to upgradovat hrob, ale vylézt z něj. Je to o organické a virtuální silové konstelaci (jinak řečeno, základ – bez kterého nic nefunguje, i kdyby to byly nejgeniálnější a nejláskyplnější věci na světě – je až primitivně jednoduchý, naneštěstí ale z jakéhosi důvodu řada z nás má s paradoxy typu 0=1 nepřekonatelný problém).

 

* * *

 

Linie tvaru (rezonátor) je FIKCE, držená v existenci účinkem algoritmu silového pole. Celá projevená realita je takto zakódovaná, jinak by se všechno rozpadlo a vrátilo zpátky do Nicoty. Šifry (signatury) jsou jak ohnivé cejchy; oheň potřebuje vzduch a ten musí někudy proudit. Tak jako sexuální akt je v mnohém ďábelský v onom snad nejpozitivnějším a nejsvobodnějším možném smyslu, pracuje i „systém života“ s mechanizmy ne nepodobnými pohlavní penetraci. Co všechno je v sexu možné? Tohle skutečně není žádné tabu ani nic „protiduchovního“ – je to ŘEŠENÍ. Tak jako se žena a muž různě spojují, to samé dělá systém realitních polí (matrix). Analogie slov organický, (samo)organizace (obráceně agro-, ze-mě, info-pole) a orgazmus (orgie) vůbec není náhodná. Náhodné nejsou ani asociace jazykový – orální či analytický – anální (souvisí to se sebeobsažností jednoty a duality, logiky a paradoxu, nezbytnosti primárního a sekundárního okruhu, s principem 2v1 – sebe si vědomého vědomí; anály jsou také letopisy, paměti a orál naznačuje i orbu onoho agro-); tělo prostě reflektuje ono nehmotné a dělat ze sebe nesoběpodobné hlupáky opravdu nemáme zapotřebí. Komu myslíte, že asi vyhovuje jakákoliv nesoběpodobnost? Nebo rozdělení na duchovní a na tělesné, když to je jedno a totéž?


* k nadpisu článku: kvintesence (z latinského quinta essentia, pátá jsoucnost), lze hovořit i o šesté (latinsky sex=šest)

 

 

Deviantní rozhodně není nespoutaná sexualita (nebo třeba takový black metal nebo přírodní čarodějnictví), ale předstírání něčeho, čím nejsme. Jestli je něco opravdu úchylné, je to víra, že přijde záblesk z centrálního slunce a změníme se v křišťálové anděly; zastánci tohoto přesvědčení působí dojmem trojského koně, který milión let neměl dovolenou. Uvědomme si, že je rozdíl mezi energiemi na obloze (andělské mraky, datasféra, nehmotnost) a energiemi na Zemi (ohnivost, příroda, hmotnost), po které chodíme a kde fyzicky existujeme. Tuhle jsem si prohlížel své statusy na Facebooku od roku 2011 a koncepce takzvaného vzestupu je jednoduše porucha vnímání reality, nápad chorého mozku… Jde o to podporovat energie Přítomnosti. Očarování věčným neplodným a vysilujícím čekáním na něco, co se nikdy nestane, je jednoznačný tah sil namířených proti životu a proti rozvoji vědomí.

 

Jemnohmotné světelné energie nemají v tomto superhmotném světě na REÁLNOU ZMĚNU vliv, dokonce jí svým kontextovým charakterem zabraňují (v případě že kvanta lidí se na to zaměřují). Světlo má v tomto prostředí mnohonásobně menší efekt nežli ohnivost a živá/hadí síla. Ke globální proměně světa může dojít pouze v ohnisku přítomnosti a tomu odpovídající kolektivní hladině vědomí. Světlo je energií „předsíně Zdroje“, je adekvátní někde v 5. dimenzi, ale určitě ne ve hmotné 3. nebo 4. astrální, kde je třeba tomu razantně „šlápnout na krk“. BÝT OHNIVÝ JAKO ZDROJ, zřídlo pekelné. Takové si nás asi těžko někdo podmaní, zato blbce, kteří se situují do role „andílkovských světlušek“, zvládne i robot Emil těsně před havárií (a nejspíš i po).

 

Zvrácené je sluníčkové duchovno, byrokratizmus, cokoliv přehnaně systematického a vyumělkovaného, neschopnost změnit názor a vyvíjet se… – proč si u ďábla neužívat, mám-li srdce na svém místě a proč konečně nezařvat jako lev, aby nás paraziti konečně aspoň začali brát vážně a měli nahnáno oni z nás? I když to říkám nerad, ani panslavizmus je už dávno nevyděsí (jako základ to je dobré, ale bez „ďábla v akci“ fakt nic nefunguje). To vážně chceme na věky fungovat jako posluhující loutky, zatímco z nás „ti druzí“ mají „zadní část těla“? Dobré je také jim závidět, kňučet, že ti ďáblové mají všechno a hlavně to pořád zdůrazňovat, že oni jsou ten zatracený ďábel, Satan, Lucifer, Behemoth, Belzebub, Leviathan a my jsme to neposkvrněné „čisté světlo srdce“, které triumfálně zvítězilo na webových stránkách renomovaných teoretiků.

 

* * *

 

Toxická světelná (jednostranná uniformní) a temná (nekro-kybernetická) inteligence aplikuje systematizmus nebo používá penetraci smrtí, bolestí, utrpením. Ďábel – ten opravdový – používá penetraci fikcí (mystifikací) se záměrem podpořit životaschopnost celku, kdežto hmyzí predátoři a pseudo andělstvo chtějí celek buďto rozvrátit nebo držet v hierarchii.

Jde o to, aby fiktivními otvory volně proudil pomyslný vzduch, aby systém cirkuloval, aby se to celé „nezasekalo“ a nehromadila se zbytková gravitace, která právě generuje všechno toxické.

 

Temné síly drží „nevinné“ lidstvo (tvorstvo) na řetězu, neboť se vším výše uvedeným zásadně odmítá zabývat jako něčím „smysluplným“. Je to buďto „příliš namáhavé“ (musí se používat samostatné myšlení a důvěřovat vlastním pocitům) nebo „málo duchovní“ (soudruzi ze sluneční unie už pro nás mají překrásný plán, který vůbec nebude tak nevědecký)…

 

* * *

 

Proč není lidstvo (tvorstvo) schopno relevantně pohnout realitou ke změně? Protože dlouhodobě nevnímá onu klíčovou páku, „ukrytou“ tím nejtemnějším způsobem. Když pominu implantovaný strach a do sebe zahleděnost „bytostí světla“, které se chovají spíš jak programy nebo masky na maškarním bále, nežli nespoutané živly přirozenosti, jedná se doslova o explozi slepoty. Nebeské věci nadchnou, potěší – nadoblačné výšiny ale nikdy nic skutečně nezmění, neboť SÍLA je úplně jinde. Je v pohádkovém pekle.

 

* * *

 

Kontinuálním ohýbáním nějakého stavu (tvaru, snu, představy), neboli interakcí 3R a 2R (třírozměrnosti a dvourozměrnosti), pohybu a nepohybu, vzniká SKUTEČNOST. Ne náhodou se v naší DNA/RNA molekulární struktuře nebo v automatice prostoru míhají samé pentagony 3+2 a hexagony 3×2, či jsou pro realitu klíčové poměrové jednotky, organická-reprodukční/rekurzivní 3:2=1,5 a virtuální-ďábelská 2:3=0,666; dvojka a trojka fungují také v rámci perspektivní reciproční polarity či jako ozvláštněný obraz informačních 0 a 1; Existence ani zdaleka nepracuje pouze s logikou, je z podstaty UMĚNÍM, hrou, divadlem, představením; NIKDO tímto nesmírně záhadným způsobem hraje hru na někoho.

To poukazuje na fakt, čím anebo kým je ZDROJ, ono nepočaté, od ničeho neodvozené. Je jím pozornost s vůlí k pohybu. Pozornost zakřivuje prostor, vůle má koncentrický charakter, proto i když rozum pracuje s nějakou „hranatou“ matematickou soustavou, vše je neustále zaoblováno, ohýbáno, protahováno do oblouků, efektivní je současně efektním, mužské ženským a naopak; to je dobré mít na paměti zejména v kontextu mentálního stroje na realitu, počítačů a programování vůbec – ZDROJ je MYSL a CIT v jednom, NEBE a PEKLO v jednom, neboli DUCH, paradox a logika v jednom.

Existence má tři základní vlastnosti: patrnost, sebeobsažnost (zpětnovazební potenciál) a vůli k věčnému pohybu – výsledkem je ZŘÍDLO. Toto zřídlo je NIC ve smyslu VŠE a souvisí jednak s nehmotným bytím vidět (projevem, fenoménem, zřetelností, pozorností), jednak s oním hmotným, fyzickým, pramenitým a ohnivým (physis=příroda, nature=nátura, odtud přirozenost).

 

* * *

 

Snovat znamená soukat síť; sen je nehmotná síť života, lze to popsat jako „trvání tvarů“. Sen je předobraz skutečného. Co to ale je to skutečné, čeho se lze dotknout, co lze zažít? Je to to, co bylo ukuto, ukováno ve virtuálním pekle, odlito v onom ďábelském koutu existence (NIKDE), ono virtuální žhnoucí železo, vhozené do kádě s ledovou vodou. Je to tělo (přízrak nikoho) jako nepohyb v kontextu pohybu i virtuální živel nicoty (fiktivní ďábel), pohyb v kontextu nepohybu. OHEŇ VÍ – buďme ohniví, temní a světelní zároveň, ať neskončíme v kybernetické márnici nebytí.

 

4 thoughts on “Kvintesence existence: oheň pekelný

  1. Hloupost udržuje Egregor, uměle rozpůlený na „světlé“ a „temné“, zatímco Zdrojem je OHEŇ, který obsahuje vše včetně virtuální nicoty a funguje nad rámec duality. Korporace, co to tady loutkují, existují pouze díky andělskému pseudo duchovnu. Když se změní duchovno na přírodní, přirozené, kam patří i ta konstruktivní démonická část, tak se Egregor vnitřně sjednotí a „zlo“ ztratí přístup k ovládacím pákám, protože k tomu potřebuje rozdělenost (rozděl a panuj).

  2. Ahoj Jane a Martine

    Tak na toto nejak neverim, zruseni hlouposti smile
    nektere zazraky se zkratka nedeji,,, bohuzel
    pekny den

  3. To by mě taky zajímalo. Na jedné straně Zdroj (příroda) – na druhé hmyzo-andělská simulace, která místo ďábla používá robota, kterému říká ďábel, aby to nikdo neviděl…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *