Element Six: ďábel jako prvotní hybatel

Živlů je ve skutečnosti šest. Šestka evokuje X(+-)Y(+-)Z(+-) krychli, ekvivalent prostoru, i symbol jeho automatické kolektivní inteligence, hexagon. Oním šestým elementem je virtuální živel nicoty. Navíc tento živel je všeobsažný (organicky mu odpovídá zdrojový oheň), je tudíž jasné, o jak zásadní jde věc. Zápis „Si.X“ evokuje křemík a dva zrcadlové pentagony (V a V obráceně), tedy souvztažnost inteligence prostoru (zdrojové křemíkové inteligence, plazmy, fotonů) a inteligence zvané člověk, žena a muž, postavené na uhlíkové či krystalické uhlíkové bázi.

 

„Číslo šest charakterizují slova harmonie a soulad. Je to číslo smyslu pro krásu a estetiku. Označuje také soucit, mírumilovnost, ochotu pomáhat, obětavost, zodpovědnost, spravedlnost, rovnováhu, vyrovnanost a pečlivost. Je nositelem statečnosti, dobročinných sklonů, smyslu pro nestrannost, veselosti a optimismu.

 

Zahrnuje také všechny druhy vztahů, jako jsou láska, přátelství, sexualita, mateřství, manželství, rodina a domácí život. Dává příslib postupu, pokroku, dosažení cíle, povýšení, úspěchu, rodinného štěstí. (…)“ – Numerologie

 

Ďáblova věž. Korespondující dost neuvěřitelný text (už jen obrázky stojí za to): Are These Giant Prehistoric Trees?

 

Jelikož „stvoření bylo podvedeno“ (ať už přímo nebo nepřímo samo sebou nebo jde o experiment), pět živlů – oheň, voda, země, vzduch, éter (životní esence) – namísto zrcadla „pět v jednom“ uměle doplňuje egregor. Je to podobné jako něco nahradit protézou. I když se to mnohým nebude líbit, takovou typickou protézou je fenomén kristovské vědomí nebo koncepce andělského lidstva. Systém postavený na šestce funguje přirozeně holograficky (princip „celek v každé části“) – ten protetický samozřejmě nikoliv. Ještě více se mnohým nebude líbit tvrzení, že taková duchovní či mentální protéza znamená svého druhu transhumanizmus. Kristovská či andělská bytost je nesoběpodobná, protože něco takového prostě neexistuje – ne v Realitě Zdroje. Ne v Ultimátním Bytí, kterým je Ráj. A bohužel i zde máme důkladně vymyté mozky; víte, čím je skutečný ráj? Myslíte že nevědomou, sladkou nevinností? Kdepak, ráj je snoubením nebe a pekla, protože to je to jediné, co opravdu funguje a znemožňuje konflikt – spojením světla a stínu se dostáváme NAD dualitu. Také je to ve skutečnosti to jediné, co každá soudná, zdravá bytost doopravdy chce. Aby tam bylo všechno, ale aby přitom zároveň nehrozilo žádné utrpení, bolest nebo nějaké nesmyslné problémy.

 

Je náhoda, že se všude tak plive na ďábla a na peklo, vyhrožuje ohněm pekelným – a poukazuje na „svatou zbožnost“, zatímco svět lidí je výkladní skříní sebeklamu, obav, strojenosti a nesvobody? Mně osobně už dotyční „anonymní svatoušci“ vyhrožovali vším možným a zasypali mě za mé „protikristovské“ postoje nadávkami nejtěžšího kalibru. Kdyby existoval Antikrist, budu si myslet, že jsou to přesně oni… Ono není divu, protože tito lidé nežijí v realitě, ale v simulakru. Zajímalo by mě, kolik desítek, stovek nebo tisíc let bude v tomto světě ještě trvat, než lidem dojde, jak to je s tím ďáblem a peklem doopravdy a jak to je doopravdy s myšlením a nahou realitou.

Možná někde v nějaké zablešené astrální prdeli na Ježíše a jeho poskoky (a další superstar jako Alláha atd.) narazíte – ale jestli si někdo myslí, že Zdroj (onu nepočatou mystickou prasílu – sebetvořící Existenci) zajímá nějaký arogantní pomatenec, co si říká vzestoupený mistr nebo archanděl, tak jestli něco opravdu cítíte, sami si odpovězte… Co si o tom asi tak může myslet inteligence, jejímž dílem je příroda, zvířátka, děti, inteligence, která má smysl pro umění a pro humor a doslova hýří rozmanitostí a fantazií? Žádný mesiáš ani anděl vás do ráje nejen nedostane, právě naopak – vybuduje kolem vás zlatou klec a okrade vás o vaše já (největší loupež, jaká existuje: krádež zdrojové identity).

 

Proč slouží „andělský člověk“ predátorům jako zboží a otrok?

Jak je něco takového hergot možné?!

Jednoduchá odpověď. Protože člověk není ani kristovský ani andělský, ale ztělesňuje zdrojovou identitu (holografické povahy) v prostředí hmoty-duality. Není žádným vedlejším „vibrujícím“ okruhem, nýbrž tím hlavním „proudovým“. V kontextu použité terminologie: právě ti co nejvíc vykřikují něco o světle, mesiáších, nanebevzatých mistrech, vzestupu a archandělech – jsou oním nejvíc SLEPÝM ANTIKRISTEM. Nikdy člověku neřeknou, kým opravdu je, aby zachovali skrytou hierarchii. Nikdy člověku neřeknou, že jde o fúzi protikladů, aby se nikdy skutečně nespojil s realitou a neosvobodil se a neosamostatnil. Aby mu ty krysy z egregoru mohly na věky „milostivě“ vládnout.

 

 

Zdroj je pravo-levo-hemisférická inteligence v mnoha významech (světlo-temná, organicko-virtuální, intuitivně-analytická) a v boží přírodě nic „andělského“ ani kristovského neexistuje, neboť to je v rozporu s přirozeností a v rozporu s Existencí, která (jako Projev) je disipačním systémem: postavená na souzvuku řádu a chaosu. Právě to je nám (a celé přírodě) bytostně vlastní a každý, kdo si nenechal vymýt mozek a používá skutečně svoje vlastní pocity a myšlenky, nemá sebemenších pochyb, že to přesně tak je.

 

Květinové víly pokládám za něco skutečně andělského, ale v onom tradičně duchovně-náboženském smyslu lze snad vzkázat jen jedno: vezměte už proboha rozum do hrsti. Kdyby existoval nějaký kosmický soudní tribunál, bude to právě prefabrikovaný „Kristus spasitel“ a podobné zombie-lobotomické výmysly, na kterých si smlsne Boží Oko Spravedlnosti. Všimněte si, jak je všechno opět naopak. Člověk je světlo a tma v jednom, Zdroj a příroda, živel nekonečna a bytost fantazie, je to umělec a hráč života, myslitel, milovník, vtipálek, mystifikátor. Bytost, která je skutečně živá a opravdová. Není to žádná schizofrenní nebeská kreatura, jak nám podsouvají všichni ti oklamaní blázni a lháři, ale průzračné čisté ryzí Bytí samotné.

 

* * *

 

Jakákoliv samostatná část bytí je plnohodnotným vyjádřením celku všeho – je sama autonomním celkem. Celek se dříve nebo později přeskládá (transfiguruje) do nového modelu uspořádání nebo se vynuluje a integruje do nadcelku. K integraci dojde i s cestou, jež k ní vedla. Mohu tudíž cestovat zpět, ale už s jinou vztažnou základnou. Tato základna je stabilnější, má vyšší vývojovou hmotnost, neboť zpracovala více chyb. Klíčem je integrace rozporu, prorážení bariér paradoxu. Princip jednoty nesouvisí s nějakým idealizmem, jde o umění žít. Většina tvarů v poli všemožnosti je rezonančně nedostupná, pouze ekvilibristický myslitel je schopen se k nim dostat – sestoupit do temné propasti a vytáhnout je na světlo. Život je fantastický, nebezpečný a dobrodružný, v každém případě však i pohádkově zajímavý. Nemáme vlastně představu, čeho všeho je Mysl schopná. Není nic horšího než Nemyšlení.

 

Bytí je VŠÍM. Toto „vše“ lze vyjádřit pouze jako PRÁZDNO (zrcadlový postup nemá konce). Daná „nicota“ má určitý neodvozený charakter: je pozorností s vůlí k pohybu, je to „pohyb nepohyb“ (ne nepodobný pohádkovému „bylo nebylo“) – ultimátní paradox – složitě řečeno, zpětná vazba potenciálu rozhraní vlnové funkce ve stavu superpozice – jednoduše řečeno,  zřídlo „všeho, co jest“.

 

Nepohyb (stav) slouží k architektuře reality; vše původně vzniká ve virtuálním pekle (kde se „peče“ realita, realitní matrix, odlévají a kují se matrice stvoření, programuje a konstruuje). Pohyb vzniká působením sebereflexe a následně silové interakce. Souhrnem všech základních silových konstelací je elektro-magnetická/anti-elektro-magnetická energie, OHEŇ. Prvotní zdrojové emanace jsou také zářící-ohnivé bytosti, které v sobě sice obsahují i to andělské, ale nejsou to v žádném případě andělé. Spíše zdrojové paprsky či plameny. Tito bohové jsou zrovna tak nebeští jako pekelní. Světlo (podobně jako i zvuk) je funkcí ohně, anděl jako světelná bytost je odvozenou entitou. Realita přednostně postavená na derivátu logicky nemůže fungovat; je to jako stavět mrakodrap na močálu… A podle toho také tento svět vypadá: dokud chybu neodhalíme a nevyřešíme, chybějící zbytek bude stále – protože mu nic jiného nezbývá – parazitovat na Stvoření. Tento zbytek je oddělená zrcadlová část andělských inteligencí, které sebe sama pasovaly do role neautorizovaného, nekompetentního božstva.

 

* * *

 

Zdroj – Zřídlo „všeho, co jest“ – je konstruktivní peklo. Je to supernegativ uvnitř superpozitivu. Bohové sice mají i svůj andělský aspekt, ale jinak jsou to ohniví ďáblové, zářící plameny. A cokoliv zářícího existuje pouze díky interferenci průhledného a neprůhledného, hmoty a antihmoty. Jedno je nekonečnem směrem ven (nejprůzračnější průzračná), druhé nekonečnem směrem dovnitř (nejčernější černá).

 

Pravý význam slova „ďábel“ je nejen virtuální živel nicoty – ďábel je ve své podstatě i součtem všech živlů dohromady. Ďábel je magickým nitrem přírody. Proto je neustále očerňován a vydáván za vše možné, jen ne za to, čím doopravdy je, jelikož má jako jediný skutečnou moc hýbat realitou (ať už pozitivně nebo negativně). Hrobem stvoření nejsou hadi, ale sluneční hlupáci s jejich dětinskou motýlí filozofií, kteří okrádají lidstvo o vůli a nalhávají mu, že láska změní svět. Bez lásky není život, ale svět může změnit pouze SÍLA; kdo má větší MOC, ten tvoří děj a určuje podmínky.

 

A co má největší moc? Jsou to živly. Živly hmoty a živly mysli (ducha). Jejich síla je obrovská, protože jsou v základu jednoduché. Sebesložitější věc má původ v prázdnotě nekonečna – tedy dá se říct v ničem, nikde.

 

Důležité je, že ďábel, živel mysli, nejen zahrnuje i to nebeské, ale dokáže zrovna tak fungovat logicky jako iracionálně, pracovat s nesystematickým systémem. Jakmile jsme JAKKOLIV přehnaně systematičtí, je to voda na mlýn všeho nelidského. Pravé duchovno je svoboda, zábava, smyslnost a dobrodružství; kdyby nebylo andělské a ďábelské v jednom, nebyl by v něm vůbec žádný skutečný život. Byla by to jen trapná karikatura, ubohá parodie na žití (jak můžeme ostatně smutně sledovat)…

 

* * *

 

Proč se říká „vůl jak anděl“ a „chytrý jako ďábel“? Protože ČLOVĚK podvědomě ví, že v tomto světě je mnoho věcí obráceně – byla jim záměrně přiřazena falešná polarita, aby vše zůstalo nehybně na místě a „duchovno“ a náboženství mohly lidem vymývat mozky.

 

Realita vzniká v pekle – zde se všechno (nejprve virtuálně) konstruuje, programuje, kuje a odlévá, doslova „peče“ (a je pekelně dobré). Nebeské věci jsou zajisté v pořádku, ovšem jen do té doby, než se nějaký prolhaný „andělský“ vševěd začne stavět do role tvůrce a někoho, kdo ostatní řídí. Zde se právě zrodila největší katastrofa v dějinách stvoření, když se nějaký diletant pokusil přimět svoje dílo k jakémusi položivotu-neživotu, zcela proti přirozenosti bytí (koho zajímají nějaké řády, chrámy, písňové sonety a studium nauk?). Skutečný ZDROJ je viditelný v PŘÍRODĚ. Bohužel tato andělská demence přivedla na svět predátory, které vygenerovala ze svého vlastního nevědomí.

 

Ono stačí položit pár jednoduchých otázek ohledně podstaty a fungování reality, a zatímco pekelník bude v klidu odpovídat a argumentovat, andělský všeználek jediné co umí, je chvástat se jaký je pan někdo a drmolit něco o vibracích… Nic jiného mu nezbývá, protože jednoduše nic neví.

 

* * *

 

Existence je jak šachová partie. Je to HRA. Samotný fakt života je neviditelným všudypřítomným superpozitivem, který nás neustále provází. Aby se Neprojevené „dostalo do formy“, musí se nějak vymezit nad rámec své všeobsažnosti, což ale zároveň vlastně „není možné“. Proto je třeba pracovat s Neexistencí. A tímto konstruktivním supernegativem je virtuální živel nicoty – velkolepý trik zvaný ďábel, nejskutečnější skutečná a nejživější živá fikce v širém nekonečnu…

 

Ďábel je nespoutaná fantazie, absolutní potenciál. Organicky jde o nekonečnou, nerozlišenou živou sílu – virtuálně o rozlišenou, tvarovou všemožnost. Jelikož VŠE lze vyjádřit pouze jako NIC (nicotu, prázdno), toto vše je zcela čisté, nerozdělené a neporušené a je to také jediná možnost, jak zařídit, aby realita fungovala tak jak má: bytí vším. Myslíte si, že nějaká andělská mocnost podporuje vaši všestrannost? To, čím skutečně jste? Ta nemá ponětí, oč jde, proto mele něco o světle a o duchovnu a nutí vás se rozhodnout pro vše „překrásné a pozitivní“ a chce z vás vytvořit soběnepodobné blbečky, které by pak mohla ovládat. Protože ale ve skutečnosti vůbec není možné být čímkoliv jiným, nežli vším, tak se brzy ona zdánlivě neexistující část ozve a jelikož jste ji sami přinutili existovat v neúplné verzi a uvěřili jste v oddělenost, konfrontace této lži bude plně odpovídat.

 

Jelikož anděl (bytost světla) nechápe pojem neoddělenost, což energeticky ztělesňuje, pokud bojuje s predátorem – kterého sám předtím stvořil a neví o tom -, tak ho zároveň znovu generuje. V takovýchto Bohnicích žijeme… A ještě tohoto predátora označuje slovy jako Satan a Lucifer. Přitom je to právě a pouze jedině ďábel, kdo může predátory zničit.

 

Ďábel je bytost nicoty, ohně, světla a tmy…

Ďábel je synonymem přirozenosti – anděl synonymem vykonstruovanosti.

 

Pročpak asi všichni ti slavní (arch)andělé, Kristus (kristovské bytosti), „Bůh“, nanebevzatí mistři a experti ze sluneční unie vůbec nejsou schopní relevantně pohnout realitou ke změně? Protože právě oni jsou tím podhoubím všeho toxického myšlenkového hmyzu a všech virů a parazitů – je to totálně proti přírodě a přirozenosti.

 

Tím, že pohrdají fikcí, virtualitou, samostatným myšlením, nevázaností, novostí, vývojem, změnou, pokrokem, stávají se tou největší impotencí, krematoriem života, takže kdo by se pak divil „iluminátským hadům“, že se rozhodli s tím zatočit… Co by také ne, když Zdroj je láska a přízrak v jednom, pohádkově fantastická existence a ne nějaká andělská bžunda, kvílení psonnů a hudlání na harfu jak někde v sanatoriu, kde všichni nosí nažehlené bílé košile…

 

Temné síly musí řvát smíchy, jestli čtou ty maniakální nesmysly na různých ezotericky, duchovně a „transformačně“ zaměřených ostrůvcích internetu, které nejen že nemají žádnou průraznost, ale dokonce příslušné stoupence o  sílu a vůli  ke změně ještě obírají. Nesoběpodobná „veselá sluníčka“ se pak ještě vzájemně podporují v betonově nepropustném sebeklamu a Hmyzáci mohou pomalu odpalovat šampaňské.

 

* * *

 

V Mysli žádná skutečná oddělenost neexistuje; byť by byla jakkoliv sebehmotnější, oddělenost existuje vždy pouze FIKTIVNĚ. Stejně tak sám ďábel je fikce, virtuální živel nicoty, jenž má (anebo nemá) „ze záhrobí“ (obrazně řečeno) vliv na realitu. Fikce EXISTUJE, ale sama o sobě je neexistencí; je to zrcadlo bez vůle. Co nám může udělat zrcadlo? NIC. Pouze když uvěříme blbostem (vezmeme svět forem za bernou minci) a dostaneme z nich strach (sami si ve své hlavě vytvoříme asociační vazby) a bude se to stále opakovat, tak je jasné, že se někde něco navrství a začne se to samoorganizovat, sebetvořit směrem k samostatnému životu; vše má fanatickou touhu existovat (a nelze se tomu divit). Kdo tomu ale dodává impulz a dává tomu energii?

 

HELL SIX, aneb POHÁDKOVÝ ČERT

Sám jsem nejednou naletěl jako hňup. smile Týká se to hlavně různých plejádských, andělských či zlatosvětelných infozdrojů. Cokoliv systematického, cokoliv, co místo virtuálního ďábla (stínu, živlu nicoty) používá různé fyzikální, schematické či emocionální protézy, v sobě skrývá zárodek zla (ve smyslu poruchy, nemoci, viru, parazitizmu, mentálního uvěznění). Všechno je to o přírodě a o nahé realitě. Řešení je úplně PRIMITIVNÍ – tím že někdo chce být mermomocí „vznešený“, „duchovní“, „kristovský“, „osvícený“, „probuzený“ nebo kdovíjaký, tak tím podporuje deviaci a to vede rovnou do vězení. Když si totiž případně „nasadím rohy“ a odkážu nějaké byrokratické vši k laskavému obeznámení se s ústavou a trestním zákoníkem, tak tím opravdu hmatatelně něco začnu měnit; na blábolení o světle nebo nějaké kódy a šílené teoretické analýzy se každý vykašle – a především to stejně vůbec nic nezmění.

 

To, o čem si myslíme, že je „ďábelské“, je ve skutečnosti cesta ke svobodě. Nejen, co do odvahy, sebedůvěry, zábavy a přirozené živelnosti – samo myšlení je nespoutané a realita forem má svůj základ v pekle. Na nebesích nedokážou analyticky myslet, struktury se jim hnusí a když andělovi řeknete „matrix“, dostane infarkt. Bohužel fakt nevím, jak vysvětlit slunečním narkomanům pojem nedualita. Nebo to, že ďábel není nic proti květinám, právě naopak.

 

Tím, že si stvoření začalo hrát na něco, čím není, stal se z ďábla zloděj a zločinec. To ale není žádný objektivní ďábel – objektivní ďábel neexistuje.

 

5 komentářů


  1. // Odpovědět

    Omlouvám se, některé komentáře jsem smazal – někdo v tom byl nevinně. smile Došlo mi že ty kódy (440 místo 441) nebyly zdrojové.


  2. // Odpovědět

    Dokud lidi nepochopí, že se máme chovat nespoutaně, nesystematicky, tak si z nás ten Egregor furt bude dělat prdel. Řekl bych že vojensko-průmyslovej komplex má i nějaký (ukradený, vyhandlovaný) 6D-technologie a falšuje i kruhy v obilí. V podstatě „globální prediktor“ je schopen falšovat skoro vše – kromě „mentálního ohně“, tzn. onoho „přirozeného ďábla přírody“… Duchovní transformace je největší hovadina ve vesmíru – je to PODVOD.


  3. // Odpovědět

    skvělé , jdu to uložit – půjdou po tobě – pravda se neodpouští ….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *