Démon, ten si nikdy vládnout nenechá…

V holografické paměti – a svět je taková knihovna příběhů – existuje vše na jednom místě, „všude a nikde“. Teprve když se pro něco určitého rozhodneme a zaměříme na to pozornost, vytvoří to iluzi lokálního prostředí, jehož pomyslným středem je zvolený tvar (symbol, téma). Tento přelud je ale zcela konkrétní, neboť ho vymezuje konkrétní silové pole. Iluze je hmatatelná tak dlouho, dokud existuje silové pole.

 

Jelikož vztažnou základnou je tvar (zatímco ten úplně původní zdroj všeho je beztvarý), všechny věci v daném prostoru mají v rámci dotyčného aktivovaného schématu svou časoprostorovou adresu a existují „vně, vedle sebe“ (systém s rezonujícím centrem – tvarem), což vytváří dojem oddělenosti. Ve skutečnosti ale všechno neustále existuje „uvnitř, všude a nikde“ (decentralizovaný systém). Černá a bílá spolu mohou rozehrát šachovou partii, avšak pouze v rámci iluze, která se kdykoliv může rozplynout jako pára nad hrncem.

 

Je více než evidentní, že to, že realita je hra (pochopení onoho), je otázkou zkoumání, zkušeností a přirozené inteligence, nikoliv duchovna, lásky nebo nějakých zasvěcení. Jakmile kolektivně pochopíme realitu, veškeré problémy zmizí jako mávnutím kouzelného proutku – chimérické silové pole zaujme postavení oddaného „Džina“… Všechno je myšlenka a řešením všeho je přemýšlení o myšlení. I kdybychom se rozkrájeli, nemůže to být jinak.

 

 

* * *

 

Tak jako má prostor svůj vertikální-součtový (srdce, cit, vůle) a svůj horizontální-postupný (mysl, rozum, inteligence) aspekt a jejich průnik (duch, pozornost, intuice), chová se autentická, svobodná realita přirozeně obouhemisférickým způsobem (2v1=ZDROJ) – pracuje s elementy jako živly i s elementy jako prvky, je efektivní i efektní, rozlišená i nerozlišená, chaotická i organizovaná.

 

Doba pokročila a i tolerance má své meze…

Dlouho byla na Zemi hegemonem levá mozková hemisféra; nicméně tu vůbec nejde o levou, racionální část – problém je ROZDĚLENÍ, odpojení od celku. Převážné jednohemisférické pojetí automaticky podporuje nevědomost, porušenost a choromyslnost, a je úplně jedno, zda se ignoruje levá nebo pravá hemisféra. Zdroj je univerzální, pravo-levo-hemisférická inteligence. Takže ti, co stále jak posedlí chrochtají něco o antikristech, zlu a manipulaci s kódem života a odmítají zapojit SAMOSTATNÉ, analytické, kritické myšlení a spoléhat se na VLASTNÍ pocity, jsou ve skutečnosti sami tím, nač upozorňují. Legrační je, že to lze kdykoliv všechno změnit a restartovat, jako kdyby žádné předtím nikdy neexistovalo.

Nevím, zda to je tím, že jsem začal používat slovo Satan (a přehodnotil své sympatie), někdo z kolektivu kolem autorky Tajemství Amenti však začal poukazovat na autorská práva ohledně obrázků, takže jsem to musel na webu promazat a pokládám tímto strážcovské materiály definitivně za nesměrodatné a příslušný egregor mi může políbit záda… Vůbec si nedokážu představit, že by něco tak triviálního vadilo někomu z Lyricusu nebo Wingmakers, nemluvě ani o dracích či pekelnících.

Uvědomuji si nyní o to víc, jak některé vzdálené technicko-duchovní a technokratické civilizace jsou neuvěřitelně vyspělé a jak lze různé historické evoluční knihovny a  matrice a nástroje stvoření filtrovat různými ID-čočkami, a popravdě příliš nechápu, proč to někdo dělá. Neustále si všímám, jak je cíleně opomíjen ten úplně nejjednodušší a nejjasnější ZÁKLAD, jako je například humor, paradox, zábava, sexualita a příroda… Místní Ra/andělská inteligence vůbec nepoužívá obousměrné, plovoucí schéma otevřeného systému, ale hraje si prostě na svém pískovišti a prolézačkách uzavřené skryté hierarchie. Mohla by to být docela skvělá, křišťálová pohádka – pokud by si ovšem dotyční chtěli vzpomenout, díky čemu/komu může existovat (nakresli to na kartu, ďáble, tak pravila víla, a nech zkrystalizovat)…

 

* * *

 

Děti se rodí stále stejné, dokonalý obraz života – uzlíčky štěstí a lásky… Tohle nám nikdo nikdy neukradl. Vymyjí lidem mozek a potlačí obousměrnou (pravo-levo-hemisférickou) inteligenci. Ukradnou jim vůli a zdravé myšlení, což vede k potlačení schopnosti chovat se otevřeně, dát průchod citům. Ale to pocitové tam pořád je, pořád stejně.

 

Co tam není, je SEBEVĚDOMÍ a schopnost SAMOSTATNĚ MYSLET. Jistě, že je třeba pracovat i na tom pocitovém a že bez existence lásky by nemělo nic smysl – ale to snad ví i úplný hlupák, tak proč to pořád opakovat? Aby všichni byli čím dál hloupější a neschopnější si uvědomit, že tu jde o mnohem víc nežli lásku a vzájemnost – zvláště ve světě, kde jsou všichni tak zhypnotizovaní, že si nevšimnou ani vlastního zotročení?

 

Vzít si zpět musíme ukradenou SÍLU, musíme se opět naučit myslet. Kdybychom mysleli, objevíme, že realita je holografická – kapka není synem oceánu ani jiskra není dcerou ohně, to je optická iluze (jak to asi vidí kapka v kapce nebo jiskra v jiskře?). Neexistuje žádná velikost, rozměr ani vzdálenost, žádné přednostní hledisko, je to HRA, jakkoliv občas silně hmatatelná či fyzická. V této hře je možné vytvořit téměř libovolnou iluzi a protože realita je multiperspektivní, můžeme si přepnout „kameru vnímání“ a zažívat a věřit si, čemu jen chceme. Vztažnou základnou je však NEKONEČNO, prázdnota, vše, nic… Takto jednoduché a jasné to je.

 

Věřím-li, že to je takzvaně „smrtelně vážné“, pak to nikdy nebude ani živé ani vyvážené. Bude to nesmyslný problém. Je to jako něco vzít a zkosit tomu pravý úhel na 89° – výsledkem je realita šíleného idiota… Těžko nám může někdo zabránit, abychom se chovali jako hlupáci – na druhou stranu ale, nikdo nikoho nenutí, aby jím byl. Všichni ti ubrečení, nevyrovnaní, sentimentální „supercítilové“ jsou ve skutečnosti sadomasochisti s mesiášským syndromem, kteří škodí sobě i druhým. Vřelost srdce bez chladného rozumu přece nikdy nemůže fungovat… – vždyť právě taková je ona nepočatá („božská“) inteligence, pravo-levo-hemisférická. Kdo tady tedy pracuje pro onu „zlou stranu“, he?

 

Vraždil bych, když ti, kteří propadají největšímu sebeklamu a iluzi o své identitě (a povaze reality), druhé poučují o lásce a dokola jim jako kojencům vymývají hlavy slibováním, že když budeme „šířit vlnu lásky“, všechno se „již brzy“ změní a „zlo složí zbraně“…

 

„Dostaňte se za myšlení.“ Člověk s takovýmto názorem by měl dostat pěstí. Jakmile totiž přestaneme konstruktivně a kriticky myslet, realita nám automaticky vygeneruje predátora, který bude myslet za nás. Podobné to je s přirozenou vnitřní temnotou – potlačte ji, a nevědomí vám to brzy dá sežrat… Predátoři nejsou nic jiného nežli oddělené kolektivní nevědomí – a vytvořili je svou deviantní pomýleností „světelní mistři“. Ty by měli řezat od rána do večera. Je to jejich vlastní kus „já“ v zrcadlovém balení. Nevím, co je těžší, zda léčit predátora nebo takového duchovního idiota… Na každý pád před tuto dvojici realita cyklicky předkládá konfrontační situace a je na jednu stranu komické to sledovat – ale spíš to je pěkný hnus, neboť kvůli tomuto dvoj-exotovi jsme tam, kde jsme…

 

Svět je čím dál růžovější a láskyplnější – možná v představách nebo v psychiatrické léčebně… Copak je tak těžké pochopit, že o změně rozhoduje SÍLA, ten kdo má MOC?

 

 

* * *

 

Byla strašidelná noc – i když to se o nocích jenom říká. Na posteli leželo tělo, z jehož lebky nepřítomně zíraly oči nikoho. Ten „někdo“ byl zrovna pryč, někde ve snu. Asi. V jednom světě tělo, v druhém beztělesná forma…

 

Je sice pravda, že umíme milovat a se smát. Nebo fenomenálně myslet. Že jsme nesmrtelná energie. U všech rohatých – ale to není to, čím jsme hlavně. V první řadě, jakožto „projev všeho“, jsme přízrak. Existence nemůže dělat nic jiného, nežli hrát hru na schovávanou. Existuje pouze to nejživější živé – zbytek je „nikdo“, který hraje hru na někoho. Jsme totiž pozornost samotná – mysl nekonečna, inteligence s vůlí k pohybu (viz princip sebe si vědomého vědomí).

 

Pravda je prostá: realita je podvodník. Jevištní iluzionista. Nadávat kouzelníkovi za to, že používá triky, aby ošálil naše smysly (a uvedl nás v  němý úžas), je nesmysl. Můžeme to buďto pochopit a splynout s tím, nebo nepochopit a nechat se začarovat… Děje se to naprosto samočinně. My nejsme ony ošálené smysly, jsme podvodník sám.

Zde – což je zajímavé -, aniž by někdo nabádal ke konání zla nebo projevoval úmysl škodit, bohužel naprogramovaní magoři, místo aby se zamysleli, začnou hned prskat nějaké kraviny a někoho podezírat… Vypovídá to pouze o nich, o nikom jiném.

 

* * *

 

Největším oponentem parazitů (predátorů, všeho toxického), ať už těch takzvaně temných nebo takzvaně světlých, je duch pokroku a hybná síla přírody, zdravý individualizmus, možná až zdravý egoizmus (neplést s egocentrizmem). V životě jsem se nesetkal se stupidnějším názorem, nežli tím, že ďábelské či satanské mocnosti jsou nějací parazitující škodiči, či snad dokonce mají něco do činění s umělou inteligencí – je to PŘESNĚ NAOPAK. Síly, které „pěstují“ a „sklízí“ lidstvo, se za Satana pouze schovávají nebo se na něj vymlouvají a hází na něj vlastní neschopnost. Poznáte je podle jejich panické hrůzy z hadí (živé) síly nebo černého (potažmo kosmického, zdrojového) ohně, z čehokoliv, co je lidské bytosti vlastní a přirozené. Většinou se buďto chovají nekro-kyber-synteticky nebo mají problém s intimitou. Pokud se někdo domnívá, že světelný či andělský parazit je protimluv, neřekl bych – řada z nich jsou sprostí emocionální vyděrači a morální pokrytci nejvyššího kalibru.

 

Je rozdíl mezi dívat se – a vidět. Jsme líní měnit hledisko – vidíme jenom to, co chceme. Co nám pasuje do naší zkreslené představě o sobě. Toto je největší tragédie lidstva/tvorstva: nevnímá, neposlouchá, nekomunikuje, pouze předpokládá a očekává, vyhledává potvrzení stávajícího, vyhovujícího. Aby nemuselo nic měnit, nic dělat. Jenom dokola žvanit, jak se vše „mění“ a jak se na to krásně dá čumět z obýváku…

 

* * *

 

Tělo má svou kognitivní, kolektivní inteligenci, schopnou fungovat nezávisle na individuálním vědomí. Orgány, přestože to nejsou samostatné bytosti, spolu za přirozených podmínek perfektně spolupracují. Pokud individuum spí, tělesná forma klidně šlape dál jako automat; dokonce i v případě, že část vědomí tělo opustí. Svět je také takovým tělem nás všech.

 

Chcete-li spatřit Satana, jsou to ony zírající oči nepřítomného – tělo nikoho. Satan je spontánní, přirozená zrcadlová bytost, přízrak. Je to EXTÁZE, RADOST NEEXISTENCE. Podobně jako stín je průnikem záření a hmoty (vln a částic), je Satan průnikem TVOŘÍCÍHO A TVOŘENÉHO, Zdroje a Stvoření. V kontextu kosmologie/kosmogonie Wingmakers jsou prvotním kolektivním zdrojovým vyjádřením Zářící*, tudíž jakmile je vytvořen svět forem, automaticky je stvořen i satanský fenomén jako spontánní životní princip. Ten může krystalizovat do všeho, nebeského i pekelného v neutrálním významu onoho.


* většinou se mluví o Elohim; zdrojový fraktál plyne zrcadlově, zaměřená pozornost tvoří paprsek, takže záření z toho vyplývá a název Zářící se k „božstvu“ hodí, neboť je definováno vlastností, v souladu s bezejmennou, nahou realitou

 

Jak je patrné, bytí snad ani nemůže být úžasnější. Co dělá ze života slepota, notorická blbost, papouškování nesmyslů, je otřesné… Tak to dopadá vždy když ti, co nic pořádně nevědí, místo aby se vzdělávali, učí ostatní.

 

Otrok nikdy nepochopí, že ke Změně je třeba ŽIVÁ (VNITŘNÍ) SÍLA – mít živly na své straně. Nepočatá inteligence (nazývaná různě) je živlem všech živlů, tím nejskutečnějším skutečným. Jelikož je sama sebou, v sobě samé, tudíž inteligentní – je moudrá, naplňuje svou PRAVOU VŮLI, a je logická a iracionální zároveň. Ani samotný řád (organizovanost) ani samotný chaos nefungují, vedou nakonec k anarchii. RYZÍ OPRAVDOVOST není možné napodobit právě z toho důvodu, že v sobě fantasticky snoubí obojí: řád a neřád spolu perfektně rezonují.

 

Překročit stín systematičnosti se většina lidí pokouší nad sklenicemi alkoholu. U mě to kdysi fungovalo, ráno jsem si šel zaběhat (20 km byl spolehlivý lék) a byl jsem hned jak znovuzrozený. K čemu je ale dobré kalit, když v pondělí je každý zase poskok, který dělá co nechce a „musí“ se řídit pokyny loutkovodičů, kteří mají nulovou empatii a charizma saponátu na záchody?

 

 

 

CHCI-LI ZMIZET BEZE STOPY

nebudu se v řece topit

– uložím svou kůži línou

na dno vany s kyselinou

 

Zatímco si chystám lázeň

přemýšlím a krotím bázeň:

– jak, až budu rozežraný

vytáhnu pak zátku z vany?

 

Pomohu si mechanikou!

– spojím drátem zátku s klikou

a jak někdo chytne kliku

pohřbí mě i bez hrobníků

 

Jsem si jist, že každopádně

zůstane má duše na dně…

já vyteču stokou z vany

duše usne do nirvány

 

Hovno nelze umýt mejdlem…

to, co není, zničit nejde

jen to nic, co trápí hlavy

kanálem se neodplaví…

 

(J. H. Krchovský)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *